Korunována u rakve vlastního otce, vládla pak 40 let. V Evropě neznámá žena prožila neskutečný život

Většina Evropanů a lidí mimo Nový Zéland možná jméno Te Atairangikaahu nikdy neslyšela. Přitom jde o ženu, která si vysloužila titul „Maorská královna“ – nejdéle vládnoucí panovnice ve více než stoletých dějinách Kīngitanga (Maorského královského hnutí). Rodným jménem Princess Piki přišla na svět 23. července 1931 na severním ostrově Nového Zélandu, známém Maorům jako Te Ika-a-Māui. Vypráví se, že toho dne nad vesnicí Waahi Pā zazářila padající hvězda, což starší považovali za znamení příchodu někoho výjimečného.

Tento příběh plný tradic, smluv a dorozumění s korunou, ale také drobné osobní vzpoury a úcty ke starým zvykům se vine čtyřicetiletou vládou ženy, která se stala symbolem sjednocení mnoha maorských kmenů a konfrontovala koloniální minulost Nového Zélandu.

Princezna Piki se narodila jako Pikimene Korokī Mahuta, dcera pátého maorského krále Korokīho Te Raty Mahuty Tāwhiaa Pōtatau Te Wherowhera (obvykle známého jen jako Korokī Mahuta). Ten vládl od roku 1933 do roku 1966 a pocházel z pokrevní linie sahající až k prvnímu králi Pōtatau Te Wherowherovi (1775–1860). Celý jejich rod je spojen s krajem u řeky Waikato, kde se v 19. století zrodilo Kīngitanga – hnutí, jež mělo sjednotit maorské kmeny tváří v tvář britské koloniální expanzi.

Když Korokī Mahuta roku 1966 zemřel, starší z řad rangatira (náčelníků) během šesti dnů smutečních obřadů tangihanga vznášeli otázku: „Kdo bude nosit královský plášť?“ Bylo jich 48 a nakonec se jednomyslně shodli na Princezně Piki.

Přitom se vypráví, že už její dědeček, čtvrtý král Te Rata Mahuta, o ní řekl: „Piki patří svět. Naučte ji všemu, co bude potřebovat.“ A tak se i stalo. Aby mohla vést svůj lid v nové éře, dostalo se jí vzdělání mezi Pākehā (ne-Maory), konkrétně na dívčí škole Waikato Diocesan, aby se naučila jazyk a způsoby, jimiž se řídila většinová společnost Nového Zélandu.

Když 18. května 1966 Korokī Mahuta zemřel, celé společenství Waikato se ponořilo do tangihanga – obřadu, v němž se mísí zármutek, pláč, písně (waiata tangi) a vzpomínky na předky. V maorské tradici trvá několik dnů, během nichž se rodina, přátelé i náčelníci sjíždějí na místo, kde tělo leží vystavené. U roku 1860 leží na hoře Taupiri – místě, kde spočívá většina předchozích maorských králů. Lidé tam přicházejí vzdát poctu a přemítat, kdo ponese rodovou linii dál.

Teprve na konci smutečních obřadů se náčelníci shodnou, kdo se stane dalším Arikim – nejvyšším náčelníkem či králem/královnou. V tomto případě se rozhodli pro Princeznu Piki. Během šesti dnů smutku prý staří (kaumātua) sledovali, jak si princezna vede při obřadech a promlouvá s hosty, a došli k závěru, že je to „jasná volba“. Ona sama později přiznala, že tuto roli nepřijala s nadšením, ale cítila ji jako povinnost. Měla pouhých 35 let, když byla prohlášena za královnu.

Když 23. května 1966 – v den pohřbu svého otce – usedla na trůn jako Te Arikinui, Dame Te Atairangikaahu, přijala matčino jméno, které znamená „Jestřáb ranní oblohy“. Nicméně mnozí Novozélanďané ji znali prostě jako „The Lady“.

Období 50. a 60. let bývá na Novém Zélandu označováno jako „zlatý věk“ – rozmach vzdělání, posilování postavení žen a postupné sbližování Pākehā a Maorů. Dosud přetrvávaly jizvy z koloniálních křivd a válek z 19. století, kdy byla řada maorských kmenů připravena o půdu. Nicméně nová generace mladých Maorů proudila do měst, nacházela práci a snažila se prosazovat tradiční kulturu v moderním světě.

Dame Te Atairangikaahu byla symbolem této proměny. Už roku 1953, ve svých 22 letech, se setkala s královnou Alžbětou II. a princem Philipem, kteří vůbec poprvé navštívili Nový Zéland. Tehdy se říká, že Princezna Piki „porušila“ protokol – místo formálního uvítání je pozvala přímo do tradičního domu (marae) zvaného Māhinārangi, což bylo odvážné gesto. A za sedmnáct let – v roce 1970 – už Te Atairangikaahu obdržela damehood (což lze přeložit tak, že jí byl uznám status „dámy“. Respektované osoby) britského impéria. Britská koruna tak nepřímo uznala význam ženy, která zasvětila svůj život dialogu mezi maorskou a evropskou kulturou.

Podstatnou kapitolou vlády Te Atairangikaahu bylo uznání a náprava křivd z koloniální éry. V 60. letech 19. století proběhla tzv. waikatská válka (1863–64), během níž byla maorským kmenům Waikato Tainui zabrána značná část území. Te Atairangikaahu, spolu se svým nevlastním bratrem Sirem Robertem Mahutou (1939–2001), vytrvale jednala s novozélandskou vládou i britskou korunou o vrácení maorské půdy.

Tento dlouhý boj vyvrcholil roku 1995, kdy Te Atairangikaahu podepsala s premiérem Jimem Bolgerem Waikato Raupatu Deed of Settlement. Šlo o první výrazné narovnání ze strany vlády za křivdy spojené s historickými dohodami (smlouvami) a násilným záboru půdy. Součástí vyrovnání bylo 170 milionů novozélandských dolarů a navrácení části tradičních území. V listopadu téhož roku pak královna Alžběta II. udělila tomuto dokumentu formální royal assent - něco jako královské schválení.

Během vlády Dame Te Atairangikaahu se Maorská koruna stala důležitým symbolem nejen pro místní obyvatelstvo, ale i pro zahraniční hosty. K Tūrangawaewae marae (obřadnímu domu v městečku Ngāruawāhia) často zavítali významní státníci: Korunní princ Akihito s princeznou Michiko (Japonsko, 1973), generální tajemník OSN Javier Pérez de Cuéllar (1985), nebo Nelson Mandela (1995).

Za čtyřicetileté vlády (1966–2006) se Te Atairangikaahu snažila podporovat maorský jazyk, kulturu a hodnoty. Hodně se angažovala v otázkách vzdělávání a upevňování komunit – ať už šlo o tradiční tance haka, řezbářské umění či obřady, které se odehrávají v marae. Prostřednictvím neformálních i formálních setkání chtěla ukázat, že maorská kultura není jen „pozůstatek minulosti“, ale živý prvek moderního Nového Zélandu.

Z historických záznamů vyplývá, že už jako patnáctiletou ji teta Te Puea Hērangi (další významná maorská vůdkyně) poslala na „evropskou“ školu, aby si osvojila jazyk a zvyky Západu. V té době to bylo odvážné, protože tradiční Maori mnohdy pohlíželi na anglofonní vzdělání s podezřením. Nicméně Te Puea věřila, že pokud budoucí vůdce Maorů chce uspět v jednání s vládou, královskou rodinou či zahraničními hosty, musí jim rozumět. Bylo to rozhodnutí, které z Princezny Piki učinilo most mezi kulturami – a díky němu v dospělosti skvěle navigovala oběma světy.

Ještě před smrtí jejího otce se říkalo, že je oblíbenkyní Krále Korokīho. Na maorských slavnostech (hui) byla vždy kousek od něj, sledovala, jak vítá hosty. Právě tak se pomalu učila roli, v níž měla jednou sama stanout. A když nadešel okamžik – roku 1966 – usedla na trůn jako Te Atairangikaahu a stala se první maorskou královnou vůbec (doposud králové byli vždy muži).

Dame Te Atairangikaahu vládla do roku 2006 – plných čtyřicet let. Za tu dobu zažila transformaci Nového Zélandu, v němž se zájem o maorskou kulturu a jazyk (te reo Māori) zvyšoval, a Maorové se dožadovali stále větších práv a uznání. Její panování skončilo 15. srpna 2006, kdy zemřela v požehnaném věku 75 let. Pohřbena je na posvátné hoře Taupiri, mezi předky – králi, kteří stáli u zrodu Kīngitanga.

Po její smrti převzal vedení její syn, Tuheitia Pōtatau Te Wherowhero VII, známý jako „Tichý král“. Jeho cesta pokračovala v duchu matčiných ideálů. Avšak léto roku 2024 přineslo další výraznou kapitolu: Tuheitia zemřel a jeho nástupkyní se stala v pořadí druhá královna v historii Kīngitanga – Ngā Wai Hono i te Pō. Říká se, že při jejím korunovačním obřadu byla symbolicky použita stejná Bible, kterou kdysi požehnali Te Atairangikaahu.

A tak, byť se její jméno v Evropě či jinde ve světě možná zůstane neznámé, pro obyvatele Aotearoy (maorské pojmenování Nového Zélandu) zůstává Te Arikinui, Dame Te Atairangikaahu symbolem odhodlání, laskavosti a diplomacie.

Zdroje:

https://teara.govt.nz/en/biographies/6t4/te-atairangikaahu-koroki-te-rata-mahuta-tawhiao-potatau-te-wherowhero

https://en.wikipedia.org/wiki/Te_Atairangikaahu

https://nzhistory.govt.nz/keyword/te-atairangikaahu

https://teamqueens.org/te-atairangikaahu/

https://www.ebsco.com/research-starters/biography/te-atairangikaahu