Toužil konkurovat Arnoldovi, skončil ve švýcarském exilu. Proč vyhasl příběh kulturisty Višného?

Bratislava, 1937. Právě tam přišel na svět Juraj Višný. Rodina žila nejprve v Praze, jenže krátce před 15. březnem 1939, kdy zemi obsadila nacistická vojska, museli Višní uprchnout zpět na Slovensko. Koncem války se ukrývali ve vesničce, kde jednoho dne Němci seřadili obyvatele a hrozilo jejich hromadné zastřelení. V poslední chvíli přišel rozkaz, že lidé mají dovoleno utéct.

„Juraj mi vyprávěl, jak běžel, co mu nohy stačily. Ten strach zůstal v něm napořád,“ vzpomínal později jeho kamarád.

Po válce se Juraj pustil do volejbalu, ale teprve ve dvaceti letech ho naprosto pohltila myšlenka silového cvičení. Studoval architekturu na Slovenské Vysoké škole technické a netušil, že se jednou stane otcem československé kulturistiky.

Psal se konec 50. let. V Československu vládla pevná totalita a o kulturistice lidé slyšeli jen útržky. Jurajovi se do ruky dostal americký časopis Muscle Power, kde na titulce stál Steve Reeves, tehdejší světový svalovec č. 1.

„Zamířím stejně vysoko,“ řekl si Juraj a začal podle článků cvičit – ovšem s těmi nejprimitivnějšími pomůckami, protože jediné, co sehnal, bylo pár olověných plátů, kovový vysavač a domácí „jednoručky“ s neproměnnou váhou. Rozhodl se kompenzovat vše vyšším počtem opakování a trénoval klidně na chodbě, v kuchyni, kde se dalo.

Výsledek? Už po třech měsících měl svaly, jaké jeho okolí nevidělo. A to jedl prostě to, co bylo zrovna na stole. O sofistikované výživě a proteinech nebyla v 50. letech v Československu ani řeč.

Roku 1964 došlo ke zrovnoprávnění kulturistiky se sportovními disciplínami. Začaly se formovat první kulturistické svazy, i když ještě dlouho to byl „buržoazní sport z imperialistického Západu“, jak to označoval soudobý tisk.

„Hloupí a omezení sportovci, co vystavují naolejované svaly,“ psaly noviny. Přesto Juraj a jeho přátelé dokázali strhnout stovky nadšenců. V Bratislavě s kamarády cvičili ve sklepních prostorách, šířili tipy na cviky a zaučovali další. Kulturistika byla ještě napůl podezřelá, napůl žádaná – a Juraj se stal symbolem nového sportovního nadšení.

Protože pod kulturistickou komisi tehdy spadali i olympijští vzpěrači, byly první závody svéráznou kombinací síly a estetiky. Na soutěžích se hodnotily discipliny jako bench-press, dřep, bicepsový zdvih a pak pózování na pódiu.

V Bratislavě se konala Velká cena Mladé gardy a Juraj Višný v ní exceloval. Brzy na to se objevila také soutěž o cenu Sandow v Mariánských Lázních a svět posilování nabíral na obrátkách. Juraj mezitím začal psát články do novin a propagovat kulturistiku tak, že se mu přezdívalo československý Arnold Schwarzenegger (ačkoliv mladý Arnold byl ještě sám teprve na startu své kariéry).

Jeho hvězda stoupala i mimo posilovny. V roce 1965 se zúčastnil castingu na Barrandově – hledali se svalnatí muži pro roli Supermana v bláznivé komiksové komedii Kdo chce zabít Jessii? Porazil snad dvě stovky konkurentů. Byla to role, která ho katapultovala k filmu. Zahrál si boxera v Povídkách o Henrymu (1967). Objevil se ve veselohře Objížďka a setkal se s Rudolfem Hrušínským.

A právě Superman v Jessii mu vynesl cenu Zlaté hvězdy na italském festivalu a otevřel dveře do Ameriky. Jedna produkční společnost chtěla Juraje Višného obsadit do chystaného trháku, natáčení mělo začít v New Yorku, podzim 1968…

V srpnu 1968 vtrhly do Československa okupační tanky Varšavské smlouvy – a celý projekt pro americkou společnost padl. Z plánovaného přesunu do New Yorku nebylo nic. Juraj Višný se rázem ocitl v zemi, kde se utahovaly šrouby.

„Moje závodní kariéra trvala jen tři a půl roku… a svět se otočil vzhůru nohama,“ konstatoval později. Společně s manželkou zvolil emigraci do Švýcarska, protože jeho jméno se objevilo na seznamech „neloajálních“ občanů.

Ve Švýcarsku se v 70. letech kulturistika teprve rodila. Juraj musel odložit ambice na pořádné činky a místo toho se snažil uživit. Měl štěstí: potkal významného švýcarského architekta, který ho zaměstnal v ateliéru. Jazyková bariéra, cizí prostředí, a navíc rodina – to vše ho donutilo omezit tvrdé tréninky na minimum. Přesto se udržoval ve formě alespoň s expandery a tu a tam zajel do menšího fitcentra, kde mu permici dali zdarma za to, že se stal „živou reklamou“.

Jakoby se kruh uzavřel: kdysi to byl Steve Reeves na obálce magazínu, kdo Juraje inspiroval. A teď žil Reeves se svou ženou v Lucernu, necelou hodinu cesty od Juraje.

Nejdřív přijala telefon manželka Stevea a odmítla interview, protože Reeves chtěl soukromí. Jurajův kamarád Dušan ale neztrácel naději – přivezl květiny, vysvětlil, že nejsou novináři, jen fanoušci, a časem si s nimi samotný Reeves sedl na dvě hodiny k povídání.

„Pro nás to bylo, jako když se potkáte s Bohem,“ komentovali to nadšení Čechoslováci.

Roku 1973 si Višný udělal cestu do Ameriky. Zašel do slavného fitka Kena Wallera, kam chodily takové hvězdy jako Arnold Schwarzenegger, Franco Columbu či Frank Zane. Jenže to nebyly hvězdy zadarmo – aby mohl Juraj vůbec sledovat jejich trénink, musel zaplatit 3 dolary, a za společnou fotku by se platilo ještě víc.

„Výš jsem se už do Hollywoodu nedostal,“ prohlásil později s nadsázkou, i když v hloubi duše ho mrzelo, že možnost filmové slávy mu unikla kvůli politické situaci doma.

Možná nebyl Arnoldem Schwarzeneggerem a nenatočil žádný americký trhák, ale Juraj Višný si zaslouží jméno otce československé kulturistiky. Byl mezi prvními, kteří zcela oficiálně závodili, měli stříbrné i zlaté medaile, a stál u zrodu kompletního systému kulturistických soutěží v Československu.

Po revoluci se sice už natrvalo nevrátil, zato se v dobré kondici udržuje dodnes. V soukromém fitku cvičí pro radost.

„Nezáleží, kolik je mi let v kalendáři, spíš jak se cítím. A já se cítím fit,“ nechal se slyšet pro své známé.

Politika a okupace dokázala zhatit slibnou kulturistickou i filmovou dráhu mnoha lidem. Juraj Višný byl jedním z nich – uniklo mu natáčení v New Yorku, a z československého Supermana zbylo jen pár dochovaných filmových rolí, zapomenuté novinové články a vzpomínky na soutěže.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Juraj_Višný

https://www.csfd.cz/tvurce/41035-juraj-visny/biografie/

https://refresher.cz/143739-Juraj-Visny-byl-prvnim-ceskoslovenskym-mistrem-kulturistiky-Hollywood-mel-na-dosah-ruky

https://kulturistika.ronnie.cz/c-8745-vas-pribeh-diky-juraji-visnemu-jsem-objevil-kouzlo-kulturistiky.html