Článek
Švihov, zima 1972/1973. Na nádvoří stojí kočár a na hlavě Caroly Braunbock sedí klobouk, který vypadá, jako by patřil spíš cirkusovému stanu než pohádkové maceše.
Stačí několik záběrů a je jasné, kdo na statku poroučí. Přísná ústa, ostrý pohled, těžký kostým. V české verzi její hlas dabuje Jaroslava Adamová, ale tvář, gesto a chůze zůstávají její.
Na place ji ostatní dlouho brali prostě jako herečku z východoněmecké části koprodukce. Až ke konci natáčení podle pozdějších vzpomínek vyšlo najevo, že žena v obřím klobouku česky rozumí. Narodila se totiž nedaleko Plzně.
Všeruby
Carola Braunbock se narodila 9. ledna 1924 ve Všerubech u Plzně jako Karola Josefa Emilia Braunbock. Všeruby se tehdy německy jmenovaly Wscherau a patřily do Československa.
Byla z rodiny českých Němců. Do školy chodila ve Všerubech, později studovala v Ústí nad Labem. Maturitu složila 17. března 1943, v době, kdy už sever Čech dávno nepatřil k první republice, ale Třetí říši.
Po válce rychle přišla o svět, ve kterém vyrostla. Dne 1. září 1946 byla její rodina vysídlena z Ústí nad Labem. Zamířila do Sukowa u Schwerinu, odkud pocházeli rodiče. Nebyla to cesta za jevištěm, ale přesun rodiny, která hledala, kde začít znovu.
V letech 1947 až 1949 studovala na Hudební a dramatické škole v Lipsku. Téhož roku jí zemřel otec a matka se přestěhovala za ní. Z Lipska odešla do Berlína.
Bertolt Brecht ji obsadil do Pana Puntily a jeho sluhy Mattiho. Hrála jednu ze čtyř odmítnutých nápadnic. Nebyla to role, která by z ní přes noc udělala hvězdu. Byla to práce v souboru, kde rozhodovala píle, ne první dojem.
Později hrála také v Matce Kuráži a jejích dětech a v Kavkazském křídovém kruhu. Od poloviny padesátých let působila i v Deutsches Theater a ve Volksbühne. Na jevišti hrála Lorcu, Goldoniho, Tolstého i Büchnera. V roce 1965 se s Berliner Ensemble dostala až do londýnského Old Vic.
Desítky vedlejších rolí
Před kamerou se poprvé objevila na začátku padesátých let. Objevila se ve Staudteho Poddaném podle Heinricha Manna a další role pak přibývaly pravidelně. Na plakátech nebývala první, ale divák si ji často zapamatoval po několika větách. Matky, tety, hospodské, vdovy, sousedky, ženy z kanceláře nebo domácnosti.
Vedle filmu pracovala také v rozhlase. Nahrávala pohádky a rozhlasové hry, malovala a kreslila. V záznamech z Berliner Ensemble po ní zůstaly i písně a televizní přepisy inscenací. V Malém Mahagonny roku 1963 vystupovala jako vdova Begbicková.
V soukromí ji brzy zasáhla rána. Dne 31. srpna 1953 se provdala za herce Johannese Schmidta. Svatba se konala čtyři měsíce po narození syna. Johannes Schmidt ale už 2. dubna 1954 zemřel.
Manželství trvalo jen několik měsíců. Carola Braunbock se znovu neprovdala a její syn vyrůstal bez otce.
Tři oříšky pro Popelku vznikaly jako koprodukce Barrandova a DEFA. V hlavních rolích byli Libuše Šafránková, Pavel Trávníček, Rolf Hoppe, Karin Lesch a Dana Hlaváčová. Carola Braunbock hrála macechu.
Natáčelo se v Praze, Babelsbergu, v Moritzburgu, na Švihově i na Šumavě. V babelsberských záběrech musela produkce sníh vyrábět, v českých exteriérech se v něm naopak herci brodili po kolena. Pro Braunbock a Danu Hlaváčovou byla podle produkčních vzpomínek náročná hlavně jízda kočárem zimní krajinou a pád do studeného rybníka.
Hodně jí pomohl kostým. Vysoký účes, široké sukně, přísný výraz a hlavně klobouk, kterému Václav Vorlíček říkal „Fledermaus“, netopýr. Podle rodinných vzpomínek mu sama herečka říkala plachetnice. Při scéně s pochodní musela držet oheň dál od těla, aby si výtvor na hlavě nezapálila.
Česky až nakonec
Na place dlouho mluvila německy. Podle pozdějších vzpomínek se až v posledních dnech rozpovídala česky a tehdy se ukázalo, že žena z německé části obsazení se narodila u Plzně, ve Všerubech chodila do školy a češtině rozumí. Podle jedné z pozdějších verzí se to stalo v maskérně.
Václav Vorlíček po letech říkal, že neví, čemu všemu na place rozuměla, ale nemyslí si, že by došlo k nějakému trapasu. Německá premiéra filmu se konala 10. března 1974 v berlínském Babylonu. Z Popelky se pak stal vánoční film, který se dodnes vrací v Česku i v Německu. Televize ho opakovala znovu a znovu, někdy i několikrát během dvou dnů.
V sedmdesátých letech pracovala dál. Objevila se v Polizeirufu 110, v televizních inscenacích, ve filmu Sieben Sommersprossen a nakonec i v Hochzeit in Weltzow, který byl uveden až po její smrti.
Jedna její starší práce se k divákům dostala ještě později. V šedesátých letech hrála ve filmu Fräulein Schmetterling. Příběh sledoval dvě osiřelé dívky v Berlíně a jejich tetu z Postupimi, kterou hrála právě Braunbock.
Scénář připravovali Christa Wolfová, Gerhard Wolf a Kurt Barthel. Jenže po 11. plénu ÚV SED v prosinci 1965 začal režim z kultury vytlačovat filmy, které působily příliš volně nebo nebyly dost výchovné. Fräulein Schmetterling byl zakázán a skončil v trezoru.
Carola Braunbock zemřela 4. července 1978 v Berlíně. Bylo jí 54 let. Jedny zdroje uvádějí rakovinu, jiné popularizační texty ale zmiňují infarkt. Od německé premiéry Popelky tehdy uplynuly jen čtyři roky. Nezažila už, že se z filmu stane vánoční fenomén dalších generací.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Carola_Braunbocková
https://www.umass.edu/defa/people/38820/
https://www.dreihaselnuessefueraschenbroedel.de/mitwirkende/carola-braunbock/
https://www.defa-stiftung.de/stiftung/aktuelles/film-des-monats/drei-haselnuesse-fuer-aschenbroedel/
https://www.defa-stiftung.de/stiftung/aktuelles/film-des-monats/fraeulein-schmetterling/
https://www.berliner-kurier.de/ddr/drei-haselnuesse-fuer-aschenbroedel-der-traurige-tod-des-defa-stars-li.2337333
https://www.kinobox.cz/osobnosti/31983-carola-braunbock
https://www.hrad-svihov.cz/cs/zajimavosti/tri-orisky-pro-popelku/nataceni
