Článek
Pavlik Morozov patřil k nejslavnějším dětem Sovětského svazu. Pionýr, který pro spravedlnost obětoval vlastního otce, byl vzorem pro miliony školáků. Po pádu komunismu se z něj naopak stal symbol udavače a jeho jméno začalo znít jako nadávka. Jenže ani jedna z těch tváří neodpovídá klukovi, který vyrůstal v chudé vesnici na Uralu. Ten koktal, měl tři mladší bratry a jednoho zářijového dne roku 1932 šel na brusinky, kde jeho život skončil.
Otec, který pul
Pavel Morozov se narodil v roce 1918 ve vesnici Gerasimovka, ztracené v uralské tajze nedaleko městečka Tavda. Byl nejstarší ze čtyř synů Trofima a Taťány Morozových. Pokřtili ho jako Pavla, ale za života mu nikdo neřekl Pavlik. Ve vsi to byl Paška. Po něm přišli Alexej, Fjodor a nejmladší Roman. Rodina žila v chudobě a doma to nebylo lehké. Otec Trofim pil a bil ženu i děti. „Miloval jen sebe a vodku,“ vzpomínal po letech Pavlův bratr Alexej.
Pavel chodil do vesnické školy. Koktal a mluvil s běloruským přízvukem. Ve vsi žil i jeho děda Sergej s babičkou Ksenijí a početná rodina strýců a bratranců. Pak otec od rodiny odešel k jiné ženě. Taťána zůstala se čtyřmi kluky sama. Pavlovi bylo kolem dvanácti. „Všechno to padlo na nejstaršího,“ vzpomínal jeho spolužák Dmitrij Prokopenko. Bez otce to podle něj měl Paška těžké i fyzicky.
Trofim Morozov býval předsedou vesnického sovětu. Byla to doba kolektivizace a do uralských lesů posílali tisíce vyhnaných rolníků, takzvaných kulaků. Kdo chtěl odejít jinam, potřeboval papír, a ten mohl vystavit právě předseda. Trofim vyhnancům rozdával potvrzení, že jsou chudí rolníci. Dva z nich zadrželi na nádraží v Tavdě a papíry je prozradily. V únoru 1932 poslali Trofima Morozova na deset let do tábora.
Tady už úřaduje propaganda. Pavel prý otce udal a pak u soudu před celou vesnicí prohlásil: „Strýčku soudce, nemluvím jako syn, ale jako pionýr!“ Žádný doklad o udání se ale nenašel a slavná věta se poprvé objevila v novinách až po Pavlově smrti. Jeho matka po letech řekla jen tolik: „Pavlik se k tomu rozhodl sám, já nevěděla, neradil se se mnou.“ Ve vsi se o udání každopádně mluvilo. Říká se, že když se o něm dozvěděl děda Sergej, vrazil vnukovi dvě facky.
Začátkem září 1932 odjela Taťána do Tavdy odvézt tele. Doma nechala syny. Brusinky už dozrávaly a do lesa za vesnicí na ně chodil každý. Pavel vzal osmiletého Fjodora a vyrazili. Večer se nevrátili. Matka si jejich nepřítomnosti všimla až po návratu, 5. září. Začalo se hledat a oba kluky našel v lese osmnáctiletý soused.
Oba byli ubodaní. Pavel měl rány v břiše a na hrudi, jeho malý bratr ránu holí do spánku a nůž v břiše. Na rukou měli řezné rány, jako by se nože snažili chytit. Těla přivezli do vsi na telegě a položili je na podlahu. Matka při pohledu na ně omdlela. Úřady se o pohřeb nestaraly, prkna ani hřebíky na rakev jim nikdo nedal.
Desetiletý kluk žádal smrt pro dědečka
Do vesnice brzy přijela policie. Zatkli devět lidí. Mezi nimi jednaosmdesátiletého dědu Sergeje, babičku Kseniji, devatenáctiletého bratrance Danilu a dalšího příbuzného Arsenije Kulukanova, kterého úřady vedly jako kulaka. Babičku Kseniji při výsleších zbili tak, že ji pak museli operovat. Z vraždy dvou kluků se stal politický případ. Obžaloba mluvila o teroristickém činu z kontrarevolučních pohnutek.
V listopadu 1932 začal v Tavdě proces. Konal se v klubu pojmenovaném po Stalinovi a sál byl plný, lidé seděli i na zemi v uličkách. Nad pódiem visela hesla: „Žádáme zastřelit vrahy!“ a „Postavíme letadlo Pionýr Pavlik Morozov!“ Ve druhé řadě seděla Taťána s desetiletým Alexejem. Malý Alexej pak předstoupil a žádal pro vlastního dědu a babičku trest smrti. Předem ho naučili, co má říct.
K vraždě se nikdo z obžalovaných nepřiznal. Soud přesto poslal na smrt dědu Sergeje, babičku Kseniji, Danilu a Kulukanova. Když rozsudek zazněl, sál povstal a zazpíval Internacionálu.
Netrvalo dlouho a z kluka z Gerasimovky se stal hrdina celé země. Novináři o něm psali knihy, spisovatel Maxim Gorkij prohlásil, že si Pavlik zaslouží pomník, a režisér Sergej Ejzenštejn podle jeho příběhu začal točit film. V roce 1948 dostal Pavlik sochu v Moskvě. Fotografie, které se objevovaly v knihách, prý ani nebyly jeho. Školáci se učili, že pro věc revoluce udal vlastního otce. Že koktal a že ho zabili, když šel s bratrem na brusinky, se v učebnicích nepsalo.
Matka dostala dům u moře
Taťána Morozovová se z Gerasimovky odstěhovala. Dostala dům v Alupce na Krymu, u moře, doživotní penzi a přístup do zvláštního obchodu. Desítky let jezdila po pionýrských srazech a vyprávěla oficiální příběh syna hrdiny. Koncem sedmdesátých let prý vyprávět přestala. Pionýrům, kteří za ní přišli, řekla, ať si o tom přečtou knížky. Zemřela v roce 1983. Na pohřeb přišli pionýři z nedalekého tábora Artek, ze sousedů prý nikdo.
Za perestrojky začali lidé klást otázky. Spisovatel Jurij Družnikov objížděl pamětníky, kteří ještě žili, a v roce 1987 vydal v Londýně knihu Udavač 001. Tvrdil v ní, že Pavel nikdy nebyl pionýr a že vraždu zinscenovalo OGPU. V roce 1991 moskevskou sochu odstranili. V roce 1997 pak Memorial požádal o rehabilitaci popravených příbuzných. Prokuratura uznala, že šlo o obyčejnou vraždu, ne o politický zločin. Rehabilitaci ale odmítla a Nejvyšší soud to v roce 1999 potvrdil.
Kdo kluky doopravdy zabil, se tak nikdy nevyjasnilo. Ředitelka muzea v Gerasimovce Nina Kupracevičová si myslí, že to byli vyhnanci, kteří se skrývali v lese a které Pavel poznal. Na Pavla i Fjodora hledí jako na dvě nevinně zavražděné děti. A na jejich dědu, babičku i bratrance, které stát poslal na smrt, jako na další oběti. Hrob Pavla a Fjodora stojí dodnes uprostřed Gerasimovky. Každý rok k němu přijdou asi tři tisíce lidí.
Zdroje:
https://zona.media/article/2015/09/24/pavlik
https://old.oblgazeta.ru/society/2342/
https://ural.aif.ru/society/situation/pavlik_morozov_novaya_versiya_gibeli_nashego_zemlyaka
https://www.mk.ru/social/2024/11/06/moy-prapraded-ne-ubival-pavlika-morozova-potomok-osuzhdennogo-za-legendarnyy-terakt-dobivaetsya-ego-reabilitacii.html
https://www.mk.ru/social/2024/10/11/pravnuk-ubiycy-pionerageroya-pavlika-morozova-potreboval-peresmotret-delo.html
https://bessmertnybarak.com/article/donoschik_001/
https://crimescience.ru/news/3-sentyabrya-1932-goda-13-letnij-pioner-pavlik-morozov-ubit-v-rodnoj-derevne-gerasimovka-sverdlovskoj-oblasti-vmeste-s-nim-pogib-ego-mladshij-brat-fedor.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Pavlik_Morozov
