Mel Gibson býval nejpřitažlivějším mužem světa. Kariéru mu zničil alkohol a nezvladatelný vztek

Krátce po druhé hodině ranní 28. července 2006 zastavila hlídka šerifova oddělení v Malibu černý Lexus, který překročil povolenou rychlost. Za volantem seděl Mel Gibson, tehdy padesátiletý herec a režisér.

Dechová zkouška ukázala hladinu alkoholu vysoko nad limitem a policisté herce na místě zatkli pro podezření z řízení v opilosti. Gibson, známý celoživotním bojem s alkoholem, reagoval nezvladatelným výbuchem zlosti a během zatýkání začal vykřikovat výhrůžky a nadávky.

Podle později uniklé policejní zprávy křičel na zasahujícího důstojníka: „Židi můžou za všechny války světa!“ a opakovaně se ho ptal: „Jste Žid?“ Svého postavení filmové hvězdy zneužil k arogantním výrokům – prohlašoval, že „jemu patří celé Malibu“ a že policista bude litovat, že ho zatkl.

Na adresu jedné policistky navíc pronášel hrubě sexistické poznámky. Zatčení Gibsona a informace o jeho antisemitských urážkách se brzy potvrdily a zpráva se během pár hodin objevila ve všech světových médiích. Herec záhy zveřejnil prohlášení, v němž se omluvil za „hrozivý návrat k alkoholu“ a uvedl, že při zatýkání jednal jako člověk „zcela mimo kontrolu“.

Ani okamžitá omluva už ale nemohla zabránit následkům. Onou noční jízdou v Malibu Gibson fatálně pošramotil svou pověst a uštědřil ránu obrazu hrdiny, který si budoval po tři dekády.

O 27 let dříve nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednou stal symbolem skandálů. V roce 1979 se třiadvacetiletý Mel Gibson objevil v hlavní roli australského akčního snímku Šílený Max. Film z postapokalyptické pouště nečekaně prorazil i v zahraničí a z neznámého mladíka ze Sydney se stala vycházející hvězda. Gibson se sice narodil v roce 1956 ve státě New York, ale vyrůstal v Austrálii, kam se jeho otec rozhodl přestěhovat celou rodinu.

V Sydney vystudoval herectví a krátce po škole získal právě roli Maxe Rockatanskyho – osamělého policisty, který brázdí silnice zpustošeného světa. Drsný akční hrdina s odhodlaným pohledem – v Gibsonově podání kombinace klukovského šarmu a nebezpečného temperamentu – zaujal diváky natolik, že série Šílený Max pokračovala v 80. letech dalšími dvěma pokračováními. Úspěch v Austrálii otevřel Gibsonovi cestu k velkým rolím v Hollywoodu.

Už v polovině 80. let patřil mezi výrazné filmové tváře. V roce 1984 si zahrál po boku Anthonyho Hopkinse ve velkofilmu Vzpoura na lodi Bounty a o tři roky později už ztvárnil svou nejslavnější postavu losangeleského detektiva Martina Riggse ve filmu Smrtonosná zbraň.

Akční krimi o dvojici nesourodých policistů se stala celosvětovým hitem. Gibsonova postava – mladý rebel s divokýma očima, který se směje nebezpečí i vlastní bolesti – utvrdil jeho image jako energického „bad boye“ filmového plátna. V následujících letech vznikla tři další pokračování Smrtonosné zbraně a každé z nich upevňovalo hercovu pozici mezi největšími akčními hvězdami končícího století.

Ve stejném období rostla i jeho popularita u širší veřejnosti. V únoru 1985 se Mel Gibson objevil na titulní straně magazínu People jako historicky první držitel titulu „Sexiest Man Alive“, tedy nejpřitažlivější žijící muž. Tehdy devětadvacetiletý herec s pronikavýma modrýma očima a rošťáckým úsměvem byl označován za nový prototyp mužského idolu.

Přes status celosvětového sexsymbolu vedl relativně klidný osobní život: od roku 1980 byl ženatý s Robyn Moore, s níž vychovával početnou rodinu. V interview se často prezentoval jako oddaný manžel a otec (postupně měl s Robyn sedm dětí) a také jako hluboce věřící katolík.

Na rozdíl od mnoha jiných hollywoodských hvězd se vyhýbal skandálům a bulváru. Všechny tyto okolnosti vytvářely obraz Gibsona jako charismatického, a přitom zásadového muže, který má pevné rodinné i morální hodnoty.

Po sérii čistě akčních rolí chtěl Mel Gibson dokázat, že má i větší ambice. V roce 1993 debutoval jako režisér a v historickém dramatu Muž bez tváře si rovnou zahrál hlavní postavu. Skutečný průlom ale následoval o dva roky později. Gibson režíroval a ztvárnil titulní roli ve velkofilmu Statečné srdce (Braveheart), příběhu skotského bojovníka za svobodu Williama Wallace.

Snímek z roku 1995 slavil obrovský úspěch: získal deset nominací na Oscara a pět z nich proměnil. Během ceremoniálu v březnu 1996 převzal Mel Gibson osobně Oscara za nejlepší režii a jako producent i cenu za nejlepší film. Ve čtyřiceti letech tak dosáhl na vrchol hollywoodské kariéry – coby herec i tvůrce byl nyní řazen mezi elitu filmového průmyslu.

Úspěch filmu umocnil Gibsonovo sebevědomí a umožnil mu realizovat i rizikovější projekty. Herec založil vlastní produkční společnost a finančně si zajistil nezávislost na studiích. V této době se také čím dál otevřeněji hlásil ke své víře. Pochází z tradičně katolické rodiny a sám patří k tzv. tradicionalistickým katolíkům odmítajícím moderní reformy církve – na svém pozemku v Kalifornii si dokonce vybudoval soukromou kapli, kde se slouží mše v latině.

V roce 2004 pak Gibson vložil veškerou svou pověst i peníze do neobvyklého filmu Umučení Ježíše Krista. Celovečerní drama o posledních hodinách Ježíše Krista, natočené v aramejštině, latině a hebrejštině, režíroval a produkoval z vlastních zdrojů.

Snímek plný naturalistického násilí budil kontroverze ještě před uvedením – některé židovské organizace varovaly, že tradiční zobrazení Ukřižování může podněcovat protižidovské nálady. Sám Gibson veřejně odmítal, že by film nesl antisemitský podtext, a poukazoval na svůj duchovní záměr.

Napětí kolem projektu však přiživila i skutečnost, že jeho otec Hutton Gibson byl dlouhodobě znám popíráním holokaustu a krajně konzervativními názory. Mel Gibson sice prohlásil, že s otcem ve všem nesouhlasí, zároveň jej ale bránil slovy, že „mu vlastní otec nikdy nelhal“.

Tyto kontroverze nakonec úspěchu filmu nezabránily – Umučení Krista se stalo komerčním hitem a s tržbami přes 600 milionů dolarů patřilo k nejvýdělečnějším filmům roku. Gibsonova aura v očích věřících diváků tím ještě zesílila, kritici však už tehdy poukazovali na náznaky jeho radikálních názorů.

Veřejný obraz Mela Gibsona tak na konci 90. let a počátku nového tisíciletí kombinoval hvězdnou proslulost s jistou kontroverzí. Objevily se i první incidenty, které naznačily hercovu temnější stránku. Už v roce 1991 si Gibson vysloužil kritiku za homofobní výroky v tisku, když v rozhovoru vulgárně vtipkoval na účet gayů.

Později se omluvil s vysvětlením, že při interview „byl opilý vodkou“ – tedy stejnou výmluvou, jakou použije za pár let v Malibu. Pod povrchem ideálů a slávy se tak postupně rýsovala i méně líbivá tvář hollywoodského miláčka.

Zdánlivou neotřesitelnost Gibsonova postavení ukončila až ona červencová noc roku 2006 v Malibu. Po zatčení za řízení pod vlivem alkoholu a nenávistných výpadech vůči Židům se z herce přes noc stal problém. Protialkoholní léčba a kajícné rozhovory v televizi mnoho nepomohly – Gibsonovy výroky byly jednoduše příliš závažné.

Okamžitě se od něj distancovali vlivní kolegové i organizace. Například komik Rob Schneider si zaplatil celostránkový inzerát v hollywoodském magazínu Variety, v němž veřejně prohlásil, že „už nikdy nebude pracovat s Melem Gibsonem – hercem, režisérem, producentem a antisemitou“.

Americká televizní stanice ABC zase zrušila plánovaný seriál o holokaustu, který Gibsonova společnost připravovala – po aféře v Malibu si nikdo nedokázal představit, že by projekt s takovým námětem vedl člověk obviněný z antisemitismu. Filmový průmysl dal najevo, že Gibsonovo chování je neakceptovatelné.

Herec se stáhl z veřejného života a na čas omezil svou činnost jen na dokončení snímku Apocalypto, který ještě téhož roku dotočil (premiéru měl v prosinci 2006). Profesně přežil i díky tomu, že měl dost vlastních prostředků a nemusel se opírat o velká studia. Přesto utrpěl citelnou ztrátu: z jednoho z nejlépe placených a nejrespektovanějších filmařů se přes noc stal outsider, kterému se kolegové vyhýbají.

Následující roky se Gibson pokoušel veřejně sekat latinu. Držel se stranou větších akcí a ve filmech se objevoval jen sporadicky. Soukromí však v pořádku neměl. V roce 2009 vyšlo najevo, že se po 28 letech manželství rozpadá jeho vztah s Robyn Moore.

Manželka podala žádost o rozvod poté, co se potvrdilo, že Gibson čeká dítě s jinou ženou. Tou byla ruská pianistka Oksana Grigorijeva, s níž navázal vztah krátce po skandálu v Malibu. V říjnu 2009 se jim narodila dcera Lucia. Zatímco se Gibson formálně ještě rozváděl (rozvod s Robyn byl finálně uzavřen v roce 2011), jeho nový svazek s Oksanou se rychle změnil v otevřený konflikt. Na jaře 2010 se dvojice rozešla za dramatických okolností – a brzy poté se Gibson chystal čelit dalšímu, ještě zničujícímu veřejnému skandálu.

V červenci 2010 zveřejnil americký bulvární server RadarOnline nahrávky telefonních hovorů, v nichž Mel Gibson hrubě nadává své bývalé přítelkyni Oksaně. Záznamy pořídila sama Grigorijeva během jejich hádek a brzy se jejich obsah dostal na veřejnost. V sérii audio nahrávek je slyšet Gibsonův hlas v nekontrolovatelném vzteku: herec je zachycen ve chvílích, kdy křičí vulgarity, je slyšet těžké oddechování a nelze pochybovat, že je ve stavu absolutní zlosti.

Svou bývalou partnerku nazývá „zatracenou courou“ a „provokativní běhnou“ a obviňuje ji z nevěry. Výhrůžky střídají nenávistné urážky: v jednom z nejvíce šokujících momentů Gibson zaječí, že pokud ji „znásilní banda negrů, bude si za to moct sama“. Celou tirádu navíc prokládá rasistickými výrazy a vulgaritami tak extrémními, že i ostřílené hollywoodské publikum zůstalo v šoku.

Z nahrávek je zřejmé, že Oksana se během telefonátů snaží zachovat klid a přivést rozhovor k věcným tématům, zatímco Gibsonův hlas je místy nezřetelný a dezorientovaný – herec zněl jako člověk v psychickém rozpadu, nikoli jako někdo schopný klidně vést věcný rozhovor.

Únik těchto nahrávek působil jako exploze. Pokud měla veřejnost ještě nějaké pochybnosti po incidentech v roce 2006, nyní je Gibson prakticky pohřbil. V očích většiny médií a kolegů se definitivně ustanovil obraz Mela Gibsona jako muže s vážnými problémy s hněvem, násilnickými sklony a rasistickými postoji.

Sám Gibson se k úniku nahrávek zpočátku nevyjadřoval. V zákulisí probíhal soud o opatrovnictví dcery Lucie a vyšetřování obou stran: policie zkoumala i Grigorijevu, protože herec podal stížnost, že se ho pokusila vydírat. V dubnu 2011 Gibson konečně promluvil v rozhovoru pro Deadline – uvedl, že jej nahrávky „staví do velmi špatného světla“ a že se stydí za svá slova, byť prý zazněla v soukromí.

Soud mu uložil tříletou podmínku, povinné psychiatrické poradenství pro zvládání hněvu a také zákaz přiblížení k Oksaně Grigorijevové. Po dalších měsících dohadů došlo i k mimosoudní dohodě o opatrovnictví malé Lucie. Gibson souhlasil, že zaplatí bývalé partnerce finanční vyrovnání a pravidelné alimenty.

Jeho první manželka Robyn Moore mezitím u soudu prohlašovala, že během 28 let společného života Gibson nikdy nebyl vůči rodině fyzicky násilný a vždy byl „skvělým otcem“. To však jeho pověst už zachránit nemohlo.

Po roce 2010 strávil Gibson několik let v ústraní. Někteří přátelé z branže se ho zastali – herečka Jodie Foster, dlouholetá kolegyně, jej v roce 2011 obsadila do svého filmu The Beaver a veřejně ho podpořila. Snímek o muži v depresích, který komunikuje prostřednictvím maňáska bobra, však do kin přišel krátce po aféře s nahrávkami a diváci jej téměř ignorovali.

Gibsonovo jméno bylo stále zatíženo skandály a většina producentů se s ním odmítala spojit. Kdysi oslavovaný herec a režisér byl zkrátka personou non grata – jeho přítomnost budila pobouření a hrozila poškozením pověsti každého projektu.

Trvalo téměř dalších pět let, než se situace mírně změnila. Gibson postupně začal dostávat menší herecké příležitosti, většinou v nenápadných akčních filmech, a pomalu se pokoušel rehabilitovat svůj obraz. Zásadní zlom nastal v roce 2016, kdy se mohl vrátit k režii velkého výpravného filmu. Natočil válečné drama Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, inspirované skutečným příběhem zdravotníka z druhé světové války.

Snímek měl premiéru na podzim 2016 a k překvapení mnohých kritiků i diváků sklidil nadšené ohlasy. Připomněl tak světu, že Gibson je navzdory svým problémům stále schopný a talentovaný režisér. V lednu 2017 film získal šest nominací na Oscara – včetně nominace pro Mela Gibsona za nejlepší režii.

Dosud se však najdou herci, kteří veřejně prohlašují, že s Gibsonem nechtějí pracovat, a část publika se jeho filmům vyhýbá. Sám Gibson v posledních letech opakovaně připustil, že svým chováním kariéře těžce uškodil.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Mel_Gibson

https://people.com/celebrity/all-the-sexiest-man-alive-covers/

https://www.washingtonpost.com/archive/lifestyle/style/1993/08/22/mel-odrama/7de51057-bebe-466a-b16c-d85af42e0bcb/

https://www.newyorker.com/magazine/2003/09/15/the-jesus-war

https://www.latimes.com/la-gibson1aug01-transripit-story.html

https://www.theguardian.com/world/2006/jul/31/arts.usa

https://radaronline.com/exclusives/2010/07/world-exclusive-mel-gibsons-racist-rant-caught-tape-tells-oksana-she-would-get/

https://abcnews.go.com/Entertainment/mel-gibson-jail-free-abuse-case-off-easy/story?id=13107521

https://www.hollywoodreporter.com/movies/movie-news/oscars-2017-nominations-mel-gibson-lands-6-hacksaw-ridge-967490/