Článek
Carlos Carsolio šel 12. května 1992 dolů z Kančendžengy. Na vrcholu stál pozdě odpoledne a začal sestupovat. Byla už tma, když ve výšce kolem 8250 metrů uviděl Wandu Rutkiewicz. Seděla ve sněhu a chystala si bivak. Nad nimi byl ještě vrchol. Pod nimi tábory, do kterých se dalo vrátit.
Wanda byla pomalá, unavená a dehydrovaná. Vařič jí nefungoval. Podle pozdějších rekonstrukcí neměla palivo ani jídlo. Měla bivakovací vak, čelovku, rukavice, brýle, malý fotoaparát, trochu vody a krátké lano.Carsolio ji přemlouval, aby sestoupila. Ona chtěla zůstat přes noc a ráno pokračovat nahoru.
Podle jeho pozdějšího líčení se ho zeptala, jestli technicky na vrchol má. Řekl jí, že ano, a že pro ni v horní části nechal lano. Potom šel dolů. Čekal na ni v táboře. Nevrátila se.
Wanda Rutkiewicz měla za sebou Everest, K2, Nanga Parbat, Shisha Pangmu, oba Gasherbrumy, Cho Oyu a Annapurnu. Kančendženga měla být její devátou osmitisícovkou. Kdyby uspěla, stala by se první ženou na třetí nejvyšší hoře světa. Nikdo už ji neviděl živou.
Dívka z Płungian
Narodila se 4. února 1943 v Płungianech na území dnešní Litvy jako Wanda Błaszkiewicz. Byla válka. Rodina byla polská a po jejím konci se přesunula do Polska. Nakonec zakotvila ve Vratislavi. Město bylo po válce zničené. V ruinách zůstávala munice a nevybuchlé granáty. Když bylo Wandě pět let, její bratr Jerzy se s kamarády dostal k nalezené výbušnině. Hráli si s ní mezi domy. Bomba explodovala a chlapci zemřeli.
Wanda vyrůstala v prostředí, které bylo poznamenané válkou. Rodina přišla o domov na východě, město kolem nich bylo cizí a poničené. Možná i proto sportovala skoro pořád. Běhala, skákala, házela koulí a diskem. Věnovala se volejbalu a hrála tak dobře, že se mluvilo i o širším olympijském výběru pro Tokio 1964. Měřila jen kolem 168 centimetrů, ale sílu a tvrdohlavost měla už tehdy.
K horám se dostala náhodou. V roce 1961 jela na těžké polské motorce Junak a došel jí benzín. U silnice zastavila motorkáře. Jel s ním muž, který lezl ve skalách. Jmenoval se Bogdan Jankowski. Z obyčejné pomoci na silnici vznikla první cesta do Sokolik u Jelení Hory. Wanda začala lézt na skalách a v Tatrách. Nebyl to sport, který by se dal dělat snadno.
Bylo potřeba vybavení, čas, partnery, povolení a peníze. Ona si k tomu přidala ještě studium. Vystudovala elektroniku na Vratislavské polytechnice a pracovala jako inženýrka. Později odešla do Varšavy a pracovala v oboru výpočetní techniky.
Ve volnu mizela do skal, Alp a hor, kde se člověk opírá o ruce, nohy, lano a počasí. V roce 1968 lezla s Halinou Krüger-Syrokomskou na východní pilíř Trollí stěny v Norsku. Šlo o první ženský výstup touto náročnou stěnou. Ve stejné době se učila i něco jiného než techniku. Ve vysokých horách musela žena často nejdřív přesvědčit muže, že tam vůbec patří.
Ženské expedice
V polském horolezectví sedmdesátých a osmdesátých let byla zvláštní směs materiálního nedostatku a obří odvahy. Poláci neměli peníze jako západní expedice, neměli nejlepší vybavení a často improvizovali. Zároveň patřili k nejtvrdším lezcům své doby. Rutkiewicz do toho světa vstoupila jako žena, která nechtěla nést menší batoh jen proto, že je žena. Na expedicích brala zátěž stejně jako muži. Když měla pocit, že ji někdo odstrkuje, šla si vlastní cestou.
Organizovala ženské expedice. V roce 1975 organizovala výpravu na Gasherbrum III. O tři roky později, v roce 1978, se její jméno víc rozšířilo po prvním úspěšném ženském zimním výstupu severní stěnou Matterhornu. Patřila mezi lidi, kteří dokázali shánět peníze, přesvědčovat sponzory a zároveň lézt.
V roce 1978 ji Karl Herrligkoffer vzal do mezinárodní expedice na Everest. Pro Wandu to byla příležitost, která se neodmítá. Zároveň to nebyla výprava, kde by ji všichni vítali. Dne 16. října 1978 vystoupila na Mount Everest. Stala se třetí ženou na světě, první Evropankou a první osobou z Polska, která stanula na nejvyšší hoře planety.
Ve stejný den byl v Římě zvolen papežem Karol Wojtyła. Polsko mělo najednou dvě zprávy, které byly nepravděpodobné. Jeden Polák se stal papežem. Jedna Polka vystoupila na Everest. Když se později s Janem Pavlem II. setkala, připomněl společný den jejich výstupu. Ona nahoru po sněhu a ledu, on v církevní hierarchii. Pro Wandu tím ale práce neskončila. Everest nebyl konec jejího plánu. Byl to důkaz, že může mířit ještě výš.
K2 je nižší než Everest, ale horolezci ji často popisují jako tvrdší horu. Strmější, nebezpečnější, méně odpouštějící. Wanda se o ni pokoušela opakovaně. V roce 1982 zorganizovala ženskou expedici na K2. Už samotný příchod pod horu byl tvrdý. Měla předtím zlomenou nohu a šla o berlích. Přesto se dostala s ostatními přes ledovec Baltoro a do vyšších táborů. Výpravu zasáhla smrt Haliny Krüger-Syrokomské. Počasí se zhoršilo a expedice skončila.
V roce 1984 se na K2 vrátila znovu. Ani tehdy se na vrchol nedostala. V roce 1986 se připojila k malé francouzské výpravě. Byli tam Liliane a Maurice Barrardovi, Michel Parmentier a Wanda. Chtěli lézt lehce, bez kyslíku a bez velkého expedičního aparátu. To jí vyhovovalo.
Dne 23. června 1986 vystoupila na vrchol K2 jako první žena v historii. Došla nahoru dřív než její spolulezci. Na vrcholu nechala vizitku se jménem, datem a poznámkou o prvním ženském výstupu. Na K2 ale člověk nevyhrává ve chvíli, kdy stojí nahoře.
Noc na vrcholu
Po výstupu zůstala skupina přes noc vysoko na hoře. Wanda chtěla sestupovat, dokud bylo dobré počasí. Barrardovi se rozhodli bivakovat. Byli vyčerpaní. Ona nakonec zůstala také.
Noc na K2 nebyla žádný odpočinek. Byla nemocná, nemohla spát a ráno spěchala dolů. Sestupovala sama, omrzala a v mlze se snažila najít cestu. Michel Parmentier byl níž, Barrardovi zůstali za nimi.
K2
Liliane a Maurice už do základního tábora nedošli. Liliane našli mrtvou po lavině. Mauriceovo tělo se našlo až o dva roky později. K2 v létě 1986 zabíjela opakovaně. Na hoře zemřelo třináct horolezců.
Po K2 pokračovala dál. V roce 1987 vystoupila na Shisha Pangmu. V roce 1989 na Gasherbrum II. V roce 1990 na Gasherbrum I. V roce 1991 na Cho Oyu a Annapurnu.
Nanga Parbat přišel už v roce 1985. Tam šla s Krystynou Palmowskou a Annou Czerwińskou. Byla to malá ženská výprava bez kyslíku. Dobrósława Miodowicz-Wolfová se během pokusu dostala do potíží, halucinovala a musela dolů. Wanda jí pomohla dostat se do bezpečnější části hory a pak pokračovala s ostatními na vrchol.
V devadesátých letech si dala plán, kterému říkala Karavana snů. Chtěla vylézt všech čtrnáct osmitisícovek. Žádná žena to tehdy ještě nedokázala. Před Kančendžengou měla jistých osm. Bylo jí devětačtyřicet. V týmu na Kančendženze byla o dvacet let starší než většina ostatních.
Na jaře 1992 přijela k severní straně Kančendžengy s mexicko-polskou výpravou. Vedl ji Carlos Carsolio. Byli tam také Elsa Ávila, Alfredo Carsolio, Andrés Delgado a Polák Arkadiusz Gąsienica-Józkowy, zvaný Arek. Kančendženga měří 8586 metrů a je třetí nejvyšší horou světa. Do konce roku 1991 na ní nestála žádná žena. To pro Wandu znamenalo další důvod pokusit se o to.
Od začátku je ale provázely potíže. Někteří členové výpravy měli zdravotní problémy. Dva Mexičané po omrzlinách odešli. Arek se otrávil jídlem a do dalšího postupu už nemohl. Wanda se špatně aklimatizovala a na začátku působila oteklá a pomalá.
Nakonec zůstali pro druhý vrcholový pokus jen Carlos Carsolio a Wanda Rutkiewicz. Domluvili se, že každý půjde vlastním tempem. Dne 10. května vyrazili výš. Carsolio byl rychlejší. Wanda šla pomaleji. Ve výšce kolem 7450 metrů se rozhodla, že je velmi unavená a zůstane tam bivakovat.
Další den se dostala do čtvrtého tábora kolem 7900 metrů. Byla dehydrovaná. Vařič jí přestal fungovat. V takové výšce to není maličkost. Bez vařiče nejde normálně rozpustit sníh a udělat vodu. Bez vody tělo rychle slábne.
Ráno 12. května ve 3:30 vyrazili k vrcholu. Carsolio postupoval rychleji a nechal ji za sebou. Cestou fixoval lana, aby měli při sestupu něco, čeho se držet. Sníh byl hluboký. Postup byl pomalý. Carsolio došel na vrchol až kolem páté odpoledne. Zůstal nahoře necelou hodinu a začal sestupovat.
Večer potkal Wandu. Seděla ve sněhové dutině, kterou vyhloubil vítr. Chystala se tam přečkat noc. Byla pořád na cestě nahoru. Podle Carsoliova líčení neměla vařič, palivo ani jídlo. Měla jasnou hlavu a byla rozhodnutá pokračovat. Mluvili spolu asi deset minut. Pak se rozešli.
Čekání v táboře
Carsolio jí řekl, že na ni počká níž. Do čtvrtého tábora se dostal po desáté večer. Když nepřišla, nechal jí tam zásoby a pokračoval dolů do druhého tábora.
Andrés Delgado se z druhého tábora díval na horu dalekohledem a hledal světlo čelovky. Nic neviděl. Carsolio čekal několik dní. Wanda se neobjevila. Dne 16. května nechal v táboře jídlo, palivo, vodu v termosce, vysílačku, léky a nouzový kyslík. Potom sestoupil do základního tábora.
Výprava odešla z hory 21. května ve velmi špatném počasí. V protokolech zůstalo, že Wanda zmizela. Tělo se nenašlo. O tři roky později našli horolezci na jiné straně Kančendžengy ženské tělo ve žlutém péřovém obleku. Někteří si mysleli, že by mohlo jít o Wandu. V kapse se ale našly tablety s bulharským nápisem a pravděpodobnější je, že šlo o bulharskou horolezkyni Jordanku Dimitrovovou, která zmizela na Kančendženze v roce 1994.
Po jejím zmizení vznikaly teorie. Jedna říkala, že vrcholu dosáhla a sestupovala jinou stranou. Jiná, že zahynula ještě pod vrcholem. Další, že se někde v Asii stáhla do ústraní a žila dál. Její matka dlouho věřila, že Wanda žije. Opakovala to i roky po zmizení.
V horolezeckém světě se ale počítalo s tím, že zemřela vysoko na Kančendženze 12. nebo 13. května 1992. Bylo jí 49 let. Zůstala po ní věta, kterou o sobě opakovala: „Nezemřu doma v posteli.“
Zdroje:
https://culture.pl/en/article/death-before-failure-wanda-rutkiewicz-the-golden-age-of-polish-mountaineering
https://dzieje.pl/aktualnosci/rocznica-zaginiecia-wandy-rutkiewicz
https://explorersweb.com/kangchenjunga-1992-wanda-rutkiewicz/
https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/first-ascent-of-k2-by-a-woman
https://www.himalayanclub.org/hj/73/6/wanda-rutkiewicz/
https://wspinanie.pl/2025/05/rocznica-zaginiecia-wandy-rutkiewicz-kanczendzonga/
https://www.facebook.com/polishinstitutelondon/videos/outstandingplwomen-wanda-rutkiewicz/158400086134611/
https://www.ukclimbing.com/articles/features/wanda_rutkiewicz_and_the_battle_for_womens_climbing-15002
