Narkomanka Katka a její největší hřích: Dcera se narodila s absťákem, musela brát morfium

Kateřina vyrůstala v nestandardním prostředí pouťových kolotočářů, kteří cestovali po celé republice s pouťovými atrakcemi. Narodila se 14. ledna 1977 v Praze a kuriozitou je, že oba její rodiče měli stejné příjmení (Bradáčovi), takže matka si po svatbě nemusela měnit jméno.

Rodinné zázemí však bylo složité. Z matčiny strany měla Kateřina dvě sestry, přičemž každá měla jiného otce. Nejmladší sestra Lucie vedla na rozdíl od Kateřiny spořádaný život – nepila, nekouřila, nedrogovala.

Jejím biologickým otcem (a Kateřininým otčímem) byl velmi přísný muž, před kterým měla Kateřina přirozený respekt a trochu strach. Později Kateřina připustila, že kdyby tento otčím od rodiny neodešel, možná by se k drogám nikdy neodvážila – bála by se jeho reakce.

Matka, poučená vlastní přísnou výchovou, zvolila opačný přístup: dopřála dcerám maximální volnost. Tato liberální výchova se však obrátila proti nim. „Já jsem se k drogám dostala vlastně kvůli mámě,“ vzpomíná Kateřina. „Ona měla strašně přísnou výchovu, a tak mně a ségře chtěla dopřát co nejvíc volnosti.“

Volnost ale umožnila starší sestře navázat riskantní vztah – několik měsíců žila s partnerem, se kterým začala experimentovat s drogami. Když se s ním rozešla, poslala tehdy 16letou Kateřinu k bývalému příteli pro své osobní věci, což se ukázalo jako osudový moment, který změnil Kateřinin život navždy.

Kateřina nebyla v dětství žádným „zlobivým“ dítětem – dokončila základní školu a dokonce se pokusila studovat střední odborné učiliště, obor administrativní práce. Vydržela však jen rok. Více než vzdělání ji lákala finanční nezávislost na rodině. Namísto toho ale přišel osudový krok stranou: namísto práce se začala seznamovat s drogami.

První přímé setkání s drogou proběhlo prostřednictvím zmíněného bývalého partnera její sestry. Ten nabídl Kateřině první dávku heroinu – a zvědavá šestnáctiletá dívka neodmítla. „Byl to herák a já si dala jenom ze zvědavosti, co to se mnou udělá,“ líčí Kateřina osudný okamžik. Droga nebyla příliš čistá ani účinná, takže Kateřinu spíše navnadila, než uspokojila.

Stále vedená zvědavostí začala shánět „skutečnou“ a silnější drogu. Velmi záhy přešla k pervitinu, který se v druhé polovině 90. let v Praze šířil mezi mládeží. „Fetovat začala Katka v klubu v pražském Ládví. Tam toho byly tuny, co kdo chtěl. Já se dala na pervitin,“ vzpomínala na své začátky. Drogy pro ni představovaly pocit svobody a úniku od života, který jí do té doby připadal fádní a obyčejný.

První dávky pervitinu u ní velmi rychle vyústily v závislost. Sama přiznává, že sklon k drogám v ní možná nevědomky posílila i popkultura – jako náctiletou ji podivně fascinovala kniha „My děti ze stanice ZOO“ o mladičké narkomance Christiane F. „Kniha měla vlastně odrazovat, ale mě ty věci odmala přitahovaly,“ řekla v rozhovoru pro Primu, kde dokonce uvedla, že kdyby tu knihu nečetla, možná by drogy nikdy nezkusila.

Zpočátku měla Kateřina pocit, že má vše pod kontrolou. Ve svých 18 letech se dokonce odhodlala k prvnímu pokusu o léčbu – nastoupila do terapeutické komunity v Němčicích (právě zde ji objevila režisérka Třeštíková při zahájení svého časosběrného dokumentu).

Po několikaměsíční abstinenci vypadala Kateřina zcela „čistá“ a plná odhodlání – podle svědků byla tehdy štíhlá, upravená, pohledná, zkrátka ještě nepoznamenaná drogami. Jenže touha po droze zvítězila už cestou domů z léčebny. Následoval rychlý sešup zpět do závislosti.

Rodinné zázemí se mezitím definitivně rozpadlo. Matka si našla nového přítele a Kateřinu pro její drogové chování vyhodila z bytu. Mladá žena tak zakoušela pouliční život naplno – a její pád pokračoval. Po nevydařené první léčbě zkusila nastoupit ještě do další terapeutické léčebny (v Nezamyslicích), ale utekla odtamtud po pár týdnech. „Bylo to silnější než já. Chtěla jsem rodinu a to všechno, ale nemohla jsem udělat nic jiného,“ vzpomínala hořce.

V Praze se Kateřina kolem roku 1996 dala dohromady s narkomanem Láďou, kterého označuje za svou „první, takovou heroinovou lásku“. Živobytí řešili společně drobnými krádežemi – zpočátku úspěšně, brzy však byli jako známá dvojice toxikomanů v obchodech snadno rozpoznatelní.

Při jedné z krádeží dokonce prodavačky Kateřinu chytily a zbily. Pro mladou ženu, závislou a navíc už „profláklou“ mezi obchodníky, jak sama říká, zbýval jediný způsob obživy – prostituce. „Jo, začala jsem šlapat,“ přiznává otevřeně. Zpočátku dokonce odevzdávala vydělané peníze Láďovi, ale ten o ni brzy ztratil zájem a opustil ji.

Následovala temná etapa prostituce: Kateřina si vytvořila svou stálou klientelu – často to byli opilí muži po zavírací době restaurací v okolí Národního divadla v Praze. Neměla žádné stálé zázemí. Přespávala, kde se dalo – ve squatech, opuštěných vagónech nebo prostě na ulici. Takový životní styl si brzy vybral daň na zdraví.

Selhala jí játra a ocitla se v přímém ohrožení života. „Nakonec mě chytly játra, mohla jsem opravdu umřít,“ vzpomíná Kateřina na tuto krizi. Akutní zdravotní potíže ji donutily znovu vyhledat lékařskou pomoc a nastoupit léčbu – jenže ani tento pokus nevydržela. Jakmile se jí po detoxikaci trochu ulevilo, opět sáhla po droze a kolotoč pokračoval nanovo.

Po odchodu Ládi se Kateřině do života připletl muž, který sehrál zásadní roli: Roman Liška. Seznámili se v polorozpadlém squatu v pražském Karlíně, kde Kateřina zrovna „vařila péčko“ (pervitin). Roman ji tehdy poprosil o dávku, ona mu vyhověla – a od té chvíle byli spolu. Kateřinu na Romanovi upoutalo, že to byl „první chlap, který mě nebil a nedovolil to ani jiným“. Po předchozích násilných zkušenostech to pro ni znamenalo hodně. Společně žili ve squatu a sdíleli stejný drogový osud.

V roce 2007 přišel nečekaný zlom – Kateřina otěhotněla. Roman sice navenek tvrdil, že „nebere“ (nedroguje), ale realita byla jiná a oba budoucí rodiče nadále fetovali. Kateřina nejprve těhotenství ani nepostřehla – první podezření měla, když dostala zvláštní chuť na kyselé zelí, jenže rozjetý kolotoč fetování jí tu myšlenku rychle vytlačil z hlavy. Až každodenní ranní nevolnosti a zvracení ji přiměly připustit si pravdu: čeká dítě.

Tato zpráva v ní probudila naději na změnu. Kateřina se pokusila vzchopit, utéct drogám a připravit se na mateřství. Začala chodit k lékařům, podstoupila sonografii, kde poprvé viděla obrysy svého dítěte a slyšela jeho srdíčko. Jenže závislost byla silnější – a paradoxně k jejímu pokračování přispěla i nešťastná slova jednoho lékaře.

„Jeden doktor mi řekl, že když přestanu v těhotenství brát drogy, tak si sama vyvolám potrat, že to prý dítěti ublíží,“ tlumočila Kateřina radu, která jí posloužila jako omluva, proč brát drogy dál.

Těsně před porodem sice nastoupila do pražské nemocnice v Motole na detoxikaci, jenže abstinovat vydržela jen krátce. Dne 2. ledna 2008 se v porodnici v Krči narodila císařským řezem malá Tereza. Dítě přišlo na svět závislé na opiátech – drobné tělíčko se svíjelo v křečích a holčička musela dostávat do pusinky morfium (lék na utišení abstinenčních příznaků). Kateřina vypráví, že tři dny dcerku kojila, ale pak utekla – za Romanem a drogou. Mateřskou roli nedokázala zvládnout déle než pár dní.

Bylo zjevné, že v takovém stavu se Kateřina nemůže o dítě starat. Naštěstí to pochopila i ona sama a souhlasila, aby se novorozené Terezky ujala její babička, tedy matka Kateřiny. Holčička nejprve putovala do kojeneckého ústavu a poté do péče babičky. Soudně byla Kateřina Bradáčová zbavena rodičovských práv – už v roce 2010 bylo jasné, že dítě vyrůstá jinde.

Krátce po porodu se Kateřina s Romanem pokusili ještě společně fungovat kvůli dítěti – podle svědectví se oba párkrát zkusili léčit, ale ani jeden to nevydržel. Jejich vztah nakonec pokračoval opět ve starých kolejích: život ve squatu, drogy a boj o přežití. Kateřina a Roman obsadili s dalšími lidmi bez domova prázdný byt kdesi u Karlova náměstí v Praze.

Chodili do střediska Drop-in pro uživatele drog; Kateřina dostávala subutex (buprenorfin) jako substituční lék, ale i tak si „alespoň jednou denně“ píchla pervitin. Roman pobíral invalidní důchod 4 000 Kč, Kateřina 2 000 Kč – snažili se přivydělat si sběrem kovů, v dobrém měsíci měli sotva tisíc korun navíc.

Přitom na pervitin potřebovali 300 až 600 Kč denně, tedy mnohem víc, než kolik jejich mizerný rozpočet pokrýval. K tomu živili věrného psa Bastyho, kterého měli od dob prvního setkání – „každý den má svoje granule i konzervu,“ ujišťovala tehdy Kateřina, že ani zvíře nestrádá.

Kateřina v té době působila jako ztroskotaná existence bez perspektivy. V rozhovorech kolem roku 2010 sama říkala, že pro ni „už není cesty zpět“, jak poznamenal tehdejší autor reportáže. Její dcera Terezka zatím vyrůstala u babičky; ve 2 letech ji rodiče (Kateřina s Romanem) viděli jen občas. „Chtěli jsme ji vzít na sáňky, ale ještě to neumí,“ popisovala Kateřina při jedné návštěvě dvouleté dcerky, zatímco sama zůstávala uvězněná v drogovém světě.

V roce 2010 vstoupil do kin celovečerní dokument Katka režisérky Heleny Třeštíkové, který zachytil 14 let života Kateřiny Bradáčové v jejím marném boji se závislostí. Tento časosběrný film se stal v Česku fenoménem – do kina na něj přišlo přes 100 000 diváků a z Kateřiny udělal mediálně nejznámější narkomanku v zemi.

Diváci sledovali dramatickou proměnu kdysi pohledné černooké dívky v ulice znalou, zdrsnělou ženu s propadlým obličejem. Dokument zaznamenal i šokující momenty, například Kateřinino těhotenství a narození dcerky pod vlivem drog. Film sloužil i jako memento pro prevenci – Třeštíková ho promítala studentům na školách, aby je odradila od experimentování s drogami.

Pro samotnou Kateřinu však publicita byla dvojsečná. Na jednu stranu jí film přinesl podporu některých lidí – neznámí fanoušci jí psali, nabízeli pomoc nebo vyjadřovali účast. Na stranu druhou přišla o soukromí a v jistém smyslu se cítila zneužitá. „Tohle se děje pořád. Každý den si mě někdo fotí nebo natáčí a nic z toho nemám,“ postěžovala si později na život pod drobnohledem veřejnosti. Přiznala, že kdyby tehdy věděla, jak to dopadne, možná by si účast v dokumentu rozmyslela.

Heleně Třeštíkové zpočátku i zazlívala, že jí film nijak nepomohl. Tvrdila, že režisérka jí slíbila pomoc se střechou nad hlavou, což se nestalo. „Natáčení dokumentu bylo fajn, jen kdyby paní Třeštíková dodržela sliby. Co se týká autorských práv, tak mě zneužila a na konci natáčení jsem dostala jen 5 000 Kč,“ prohlásila Katka v jednom pozdějším rozhovoru.

Je fér dodat, že při opětovném setkání s Helenou Třeštíkovou v roce 2018 si Kateřina částečně uvědomila i pozitivní dopad dokumentu – viděla, že díky filmu jí řada lidí držela palce.

Po roce 2010, kdy dokument „Katka“ končil a kdy Kateřina znovu přišla o partnera Romana (ten skončil ve vězení za drogové delikty a krádeže), se situace Kateřiny Bradáčové nijak nelepšila. Nadále žila na ulici, střídala prostředí squatů, opuštěných domů a noclehy pod širým nebem. V Praze se stala nepřehlédnutelnou postavou – mnozí ji poznávali právě díky filmu.

Její fyzická proměna byla do očí bijící: „Ze svěží dívky, která nebyla výrazně poznamenaná drogami, se stala lidská troska s prohlubujícími se vráskami, vypoulenýma očima a postupně ztrácejícími zuby,“ popsala výstižně Helena Třeštíková tu proměnu. Ve svých 33 letech (2010) vypadala Kateřina na 50. Dnes, ve 48 letech, působí jako stařena, přestože by věkem měla být v nejlepších letech života.

V roce 2018 se objevila zpráva, že Kateřina přebývá s přítelem v provizorním stanovém městečku v Praze u Invalidovny. On bydlel ve stanu, ona prý spávala v kanále pod tím stanem. Tehdy s ní žil partner Jiří a společně se snažili nějak přežít zimu. Katka tehdy v rozhovoru zmínila, že ji lidé na ulici někdy i napadají: „To je život prostě. Lidé do mě i kopou občas,“ přiblížila trpkou zkušenost bezdomovkyně.

Zimu 2018 přežila díky charitě a také proto, že podstupovala metadonovou léčbu (dostávala denní dávky metadonu jako náhrady za heroin). I z té však byla v minulosti dočasně vyloučena, protože lékaři zjistili, že i během metadonového programu si tajně přidávala pervitin – v moči jí našli stopy stimulantu. Přesto se nevzdávala naděje. Jiří, sám stále na drogách, se snažil sehnat pro ně ubytování na ubytovně a plánoval, že oba nastoupí na odvykačku.

Bohužel, vztah s Jiřím nevydržel. „To bylo moje rozhodnutí se rozejít,“ řekla Katka v roce 2019. „Nikam jsem se s ním neposunula, Jirka hodně sliboval, ale málo splnil. Nevyřídil si ani občanku.“ Po tříletém soužití s Jiřím (a životě v kanálu) tedy Kateřina zůstala opět sama. Krátce na to našla dalšího druha – Iva, se kterým přečkala období pandemie kolem roku 2020. Ani tento vztah však nebyl trvalý. Osamělost a všudypřítomné drogy byly jejím údělem.

Během těchto let se Kateřina několikrát ocitla v rukou policie či soudů kvůli drobným krádežím a přestupkům – například byla přistižena při drobných krádežích v obchodech, jindy u ní našli drogy.

Zatímco Kateřina bojovala se svými démony na ulici, její dcera Tereza vyrůstala v relativním klidu u babičky. Babička (Katčina maminka) jí poskytla stabilní domov v okrajové části Prahy. Terezka díky tomu vyrostla v prostředí bez drog – a postupně se změnila v mladou slečnu, která se od osudu své matky chce co nejvíce distancovat.

„To, jakou mám biologickou maminku, mě velmi mrzí. Já ale nejsem ona a ani nikdy nebudu,“ napsala Tereza na sociální síti, když jí bylo 15 let. Studuje střední zdravotnickou školu a ráda by se stala zdravotní sestrou.

Vztah mezi Kateřinou a dnes již dospívající Terezou je pochopitelně poznamenán lety odloučení. Vídaní je vzácné a nepravidelné. Podle vlastních slov Kateřiny spolu aspoň občas telefonují. „Voláme si,“ řekla Katka v jednom rozhovoru, ale také přiznala, že osobně se nestýkají.

Tereza svou matku bere „na milost“ – má ji ráda, protože je to její máma, ale zároveň se od ní hodnotově distancuje. V roce 2018 dokonce proběhla možnost, že by tehdy desetiletou Terezku mohla Kateřina získat do péče, pokud by se úspěšně vyléčila. Bohužel i tentokrát zvítězil heroin – Kateřina nedokázala abstinovat a o šanci postarat se o vlastní dítě definitivně přišla.

Není žádným tajemstvím, že dlouhodobé užívání tvrdých drog (heroinu, pervitinu) a život na ulici vážně poškodily zdraví Kateřiny Bradáčové. Sama prošla několika infekčními chorobami: prodělala snad všechny typy žloutenky (hepatitidy) včetně nebezpečné žloutenky typu C.

Injekční aplikace drog ji vystavila i riziku HIV – mnoho lidí se domnívalo, že je HIV pozitivní, a bulvárem dokonce proběhly spekulace, že umírá na AIDS. V roce 2018 jí lékaři diagnostikovali počínající cirhózu jater a varovali ji, že pokud nepřestane, do pěti let zemře.

„Její nynější zdravotní stav napovídá tomu, že Katka do pěti let zemře,“ psal Blesk v roce 2018, kdy jí bylo 41 let. Tento zdrcující verdikt Kateřinu pochopitelně zasáhl, ale v tu dobu neměla sílu s drogami skoncovat.

Kupodivu, o pět let později je Kateřina stále naživu – a svůj zdravotní stav popisuje dokonce o něco méně černě. „Na AIDS se mě ptá každý. Já AIDS ale určitě nemám. Cirhózu jater také ještě nemám… Beru třicet let a mám jen céčko,“ prohlásila v roce 2025.

Psychicky na tom Kateřina není nejlépe, ale co do duševních schopností je stále relativně v pořádku. Přes všechny drogové excesy si uchovala jasnou paměť, smysl pro humor a při osobním kontaktu působí překvapivě vstřícně a inteligentně (jak uvádí ti, kdo s ní dělali rozhovor). Trpí však depresemi – zejména když si uvědomí, v jaké situaci se nachází a co všechno ztratila.

Několikrát během let veřejně řekla, že ji pronásledují pocity viny vůči matce a dceři, a také strach ze smrti. Například v jednom z rozhovorů se přiznala, že když v noci usíná venku, bojí se, že už se ráno neprobudí. Vnitřní neklid a úzkosti pak zahání opět drogou, čímž bohužel udržuje bludný kruh závislosti.

Navzdory všemu zlému, čím si Kateřina prošla, v ní dosud nevyhasla naděje na lepší život. To se projevilo zejména v posledním roce. Po rozpadu vztahu s Ivem se nečekaně znovu objevila stará láska – Roman Liška, otec její dcery. Když Romana propustili z vězení, Kateřina se s ním kolem roku 2022 začala znovu vídat.

Nějaký čas byli viděni spolu, toulali se Prahou a zdálo se, že je k sobě osud znovu svedl. Jenže Roman, sám dlouholetý uživatel drog, nakonec zřejmě také nedokázal nabídnout víc než návrat k návyku. Podle svědků se jejich obnovený vztah brzy rozpadl. Kateřina tak vstupovala do roku 2025 s tím, že je opět sama.

A právě tehdy – v únoru 2025 – poznala nového partnera, který v ní zažehl jiskru optimismu. Jmenuje se Přemysl (Přemek) a Katka o něm mluví jako o „sympaťákovi“, který jí rozumí. Přemek pochází z Chebu, živí se jako hudebník (kytarista a zpěvák) a stejně jako Katka má za sebou divokou minulost.

Seznámili se zřejmě přes Facebook nebo jiné sociální sítě – Kateřina je totiž kupodivu aktivní na Facebooku, kde má svůj okruh sledujících fanoušků a přátel. Přemek si ji na profilu přidal a zajímavostí je, že mezi jeho přáteli na Facebooku je i Katčina dcera Tereza. Možná právě Přemkovou zásluhou navázala Katka se svou dcerou aspoň virtuální kontakt.

Každopádně vztah Katky a Přemka nabral rychlý spád. Na jaře 2025 sdílela Kateřina na sociálních sítích jejich společné fotografie – oba na nich září úsměvy a pusinkují se. V květnu 2025 potvrdila, že ji Přemek požádal o ruku – jsou zasnoubení a plánují svatbu. „Svatbu chceme do roka a do dne. Bude v kostele,“ zasnila se Kateřina v jednom rozhovoru. Prozradila také, že by si moc přála, aby na její svatbu přišla dcera Tereza.

Přemysl navíc přišel s odvážným plánem: odstěhovat se do zahraničí a začít tam nový život. Navrhl Katce, že by mohli zkusit štěstí v některé německy mluvící zemi (uvažují o Německu či Rakousku).

Je pravda, že média záhy začala Přemkův obraz zpochybňovat – ukázalo se, že i on má kriminální minulost. Podle zjištění médií si Přemysl (dříve údajně vystupoval pod příjmením Jech) odseděl 10 let vězení za násilný trestný čin – v roce 2011 byl odsouzen za únos ženy a jejích dětí, přičemž ženu tehdy pořezal a vyhrožoval jí nakažením virem HIV.

Ona sama však tyto varovné hlasy nevnímá nebo odmítá. Věří, že Přemek je jiný člověk, než jak ho líčí jeho kriminální minulost. Zamilovaně ho nazývá „přítelem do nepohody“ a podle svých slov je s ním poprvé po dlouhé době šťastná.

Zdroje:

https://www.blesk.cz/clanek/bijak-novinky/132509/troska-katka-matkou-jsem-byla-jen-tri-dny.html

https://www.extra.cz/narkomanka-katka-ma-noveho-pritele-s-premyslem-jsou-jako-dve-hrdlicky-ba977

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/narkomanka-katka-bradacova-trestikova-drogy-tiktok-boxerova.A230228_095143_lidicky_sub

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-pribehy/560211/katka-si-vyslechla-zdrcujici-verdikt-lekaru-rekli-kolik-casu-ji-zbyva.html

https://lajk.iprima.cz/porady/top-star/vzpominate-si-na-fetacku-katku-po-osmi-letech-se-setkala-se-svou-zachrankyni

https://medium.seznam.cz/clanek/dana-klikova-1-narkomanka-katka-byla-krasna-divka-s-uhrancivyma-ocima-zacala-brat-drogy-kvuli-mame-dnes-je-troska-164706

https://zeny.iprima.cz/narkomanka-katka-se-chce-vylecit-a-utect-z-ceska-476173