Nejikoničtější budova světa stojí v New Yorku a už roky zeje prázdnotou. Důvod vás možná nepřekvapí

Architekt Daniel Burnham navrhl budovu ve tvaru ostrého klínu, která kvůli své atypické parcele připomíná žehličku (odtud její přezdívka „Flatiron“ neboli žehlička). Ocelový skelet umožnil postavit štíhlý 22patrový kolos vysoký 87 metrů – na svou dobu odvážnou výšku.

Newyorčané nevěří svým očím: „Burnhamův omyl“, šeptají posměšně, protože si myslí, že tak úzká věž nemůže obstát ve větru. Deník The New York Times dokonce novostavbu označuje za „monstrozitu“, ohyzdnost hyzdící panorama. Žertuje se, že budova je „ostuda města“, která kazí krásu Madison Square. Jenže odvážná stavba ze 100 000 kusů terakotových panelů a vápence neboli Flatiron Building (oficiálně Fuller Building) navzdory pochybovačům pevně stojí dál – a brzy se stane miláčkem New Yorku.

Slavnostně dokončený Flatiron Building v roce 1902 působí jako zjevení a přitahuje davy zvědavců. Lidé se zastavují na ulici, zaklánějí hlavy a někteří se sázeli, zda se věž ve větru nezřítí. Nároží u 23. ulice se dokonce stává proslulé silnými poryvy větru – zúžené ulice kolem „žehličky“ fungují jako větrný tunel, který kolemjdoucím odnáší klobouky a dámám nadzvedává sukně.

Výrostci se tam schválně potulují a pokukují po leknutím pištících ženách, dokud je policisté nezačnou rozhánět povelem „23 skidoo!“ – což byl dobový slang pro „rozejděte se“. Tím vznikla jedna z nejznámějších newyorských pouličních frází spojených právě s Flatironem.

Navzdory úšklebkům kritiků se z Flatironu rychle stává ikona moderní Ameriky. Svým odvážným tvarem „přídi zaoceánského parníku“ proráží jednotvárnou zástavbu města a symbolizuje pokrokovou architekturu počátku 20. století. Budova zcela pokryla trojúhelníkový pozemek – v nejužším bodě měří její štíhlá špička jen 2 metry na šířku – a nemá žádné ustupující terasy, jaké později vyžadovaly stavební předpisy.

Tento „mrakodrap bez krku“ s ostrým hrotem je prostě nepřehlédnutelný. Už v prvních letech se o něm mluví jako o nejfotografovanější stavbě New Yorku. Turisté i místní si ho zvěčňují na pohlednicích a suvenýrech po celém světě. Pro fotografy jako Alfred Stieglitz či Edward Steichen je Flatiron okamžitě múzou – pořizují slavné atmosférické snímky budovy v mlze a soumraku, které obletí umělecký svět. Flatiron se tak stává prvním „instagramovým“ mrakodrapem už v době, kdy sociální sítě ještě neexistovaly.

Uvnitř Flatiron Building to po otevření vře čilým ruchem. Budova nabízí moderní kanceláře s elektrickým osvětlením a výhledem na všechny strany. Klienti se jen hrnou: už v říjnu 1902 je oznámeno, že prostory jsou připraveny k nastěhování. Sídlo zde zřizuje stavební firma Fuller Company (která budovu postavila), ale brzy ji následují i další firmy.

Třetí patro zaberou pojišťováci z Equitable Life, další patra novináři a nakladatelé– například průkopník magazínového vydavatelství Frank Munsey či redakce listu American Architect. V nejvyšším patře vznikají roku 1905 dokonce ateliéry pro výtvarníky a ilustrátory pulpových magazínů. Flatiron tak od počátku pulzuje kreativním životem.

V suterénu budovy se navíc nachází proslulá pivnice s kapacitou až 1 500 lidí, kde večer co večer zní živý jazz a kabaretní vystoupení. Flatiron Building se zkrátka rychle stává symbolem rušného velkoměstského života – ve dne centrum byznysu a tisku, v noci místo zábavy.

Pro zaměstnance měla ale budova i své mouchy. Původní výtahy poháněla voda – byly tak pomalé, že cesta do nejvyšších pater trvala až 10 minut. Jeden netrpělivý ředitel nakladatelství dokonce žertoval (před novináři), že raději slaní po laně dolů po fasádě, než aby čekal na výtah.

Architekti také nepočítali s mnoha ženami v kancelářích, a tak Flatiron zpočátku neměl vůbec dámské toalety – dodatečně musely být zřízeny aspoň na každém druhém patře. Místnosti uvnitř mají nezvyklé, klínovité tvary a někde tak ostré rohy, že se do nich sotva vejde psací stůl či skříň. To vše však k Flatironu patří a nájemníci ho i tak milují.

Výhledy z oken jsou totiž úchvatné – z kanceláří v „železné“ špici lze z jednoho místa vidět Central Park, východní i západní řeku zároveň. Ještě v 80. letech si redaktoři nakladatelství St. Martin’s Press libují, že Flatiron má jedinečnou atmosféru, která inspiruje autory knih. To už je budova dávno oficiální památkou města (od 1966) i národní historickou pamětihodností USA (od 1979) – čas prověřil její hodnotu.

Flatiron Building si udržela věhlas i poté, co ji obklopily ještě vyšší mrakodrapy Empire State a Chrysler Building. Objevuje se v desítkách filmů a seriálů jako vizuální zkratka New Yorku. Komiksoví fanoušci ho zase znají jako sídlo fiktivního deníku Daily Bugle ve filmech o Spider-Manovi. Jenže nic netrvá věčně – a i této ikoně se nakonec začnou vyhýbat nájemci.

Ve 20. století Flatiron několikrát změnil majitele a prošel renovacemi, ale jeho účel zůstával stejný – kanceláře. Od 60. let až do roku 2019 byl hlavním nájemcem nakladatelský dům Macmillan Publishers, který postupně zabral všech 21 kancelářských podlaží.

Na sklonku druhé dekády 21. století však i Macmillan usoudil, že legendární budově dochází dech. V červnu 2019 firma Flatiron Building opustila a odstěhovala se jinam. Najednou zely prázdnotou všechny kanceláře od přízemí až po poslední patro – po 117 letech nepřetržitého provozu tak v „žehličce“ nezůstal jediný úředník či redaktor. V přízemí sice dál fungoval malý obchod (dodnes tam sídlí prodejna T-Mobile), ale slavné věži se rázem začalo přezdívat „nejhezčí prázdná budova New Yorku“.

Pro majitele to byl zásadní zlom. Čekalo se, že prázdné prostory projdou velkou modernizací – budova z počátku 20. století už nesplňovala standardy 21. století, neměla centrální klimatizaci ani dostatečné nouzové schodiště.

Čtyři z pěti spoluvlastníků (v čele s realitním magnátem Jeffem Guralem) chtěli do rekonstrukce investovat a poté hledat nového velkého nájemce. Pátý spolumajitel – jistý Nathan Silverstein, držitel 25% podílu – se však vzepřel. Začaly ostré spory o budoucnost Flatironu: renovovat, nebo pronajmout rovnou v současném stavu?

A pokud renovovat, tak jak a za kolik? Silverstein například navrhoval rozdělit budovu na pět samostatných částí (!), což ostatní označili za nemožné, nebo obvinil partnery z nafukování nákladů. Několik let se vlastníci nedokázali dohodnout vůbec na ničem. Zatímco čas běžel, Flatiron dál chátral a byl prázdný.

Do všeho navíc vstoupil rok 2020 – pandemie covidu, která ochromila New York. Plánovaná přestavba se zastavila na mrtvém bodě. Kolem fasády vyrostlo ležení lešení a ochranných sítí a uvnitř bylo postupně vše odstrojeno až na holé zdi. Ikonická budova připomínala opuštěnou skořápku, kterou občas navštíví leda tak dělníci a holubi.

Nekonečné spory spolumajitelů nakonec loni (2023) rozsekl soud. S odvoláním na veřejný zájem o zachování památky nařídil, aby byl Flatiron Building prodán v dražbě nejvyšší nabídce – a výtěžek pak rozdělen mezi rozhádané vlastníky. New York zbystřil: legendární Flatiron je na prodej!

Aukce se konala v březnu 2023 na schodech newyorské soudní budovy a přilákala značnou pozornost médií. Vítězem licitace se překvapivě nestal ostřílený matador Gural, ale teprve 31letý neznámý mladík Jacob Garlick, který přebil Guralovu skupinu částkou 190 milionů dolarů. „Splnil se mi celoživotní sen!“ prohlašoval do kamer dojatý Garlick a líčil, jak od dětství toužil Flatiron vlastnit.

Jenže euforie netrvala dlouho. Podle pravidel měl Garlick do dvou dnů složit zálohu 19 milionů (10 % ceny) – a právě v tom okamžiku sen skončil. Garlick peníze nedodal a doslova zmizel ze scény. Šokovaní účastníci dražby nevěděli, co bude dál. Nečekaný vítěz se ukázal být nedůvěryhodný a možná ani žádné peníze neměl.

Okamžitě se vyrojily spekulace: byl to vše jen podivný trik? Ukázalo se, že Garlick je vzdálený příbuzný rebela Silversteina, takže někteří spekulovali, zda nenahrál dražbu schválně do astronomické ceny, aby Silverstein z výnosu víc získal. Ať tak či tak, Garlickův neplatný nákup se zapsal do kroniky newyorských realit jako kuriózní fiasko – média ho překřtila na „podfukářskou hvězdu“ realitního trhu.

Po krachu první aukce dostal šanci druhý zájemce v pořadí – Guralova skupina – budovu koupit za svou poslední nabídku. Jenže Gural a spol. tehdy váhali: 189,5 milionu $ (o půl milionu méně než Garlick) se jim zdálo pořád moc. Dohadování protáhlo nejistotu o další týdny. Teprve v květnu 2023 se konala druhá dražba, tentokrát už s přísnějšími podmínkami (účast jen s tučnou kaucí předem).

Garlick pro jistotu ani nepřišel. Guralovi, který Flatiron kdysi nechtěl pustit, došlo, že pokud nezasáhne, kdosi jiný může budovu získat levněji – a tak tentokrát přihodil vítězných 161 milionů $. Flatiron Building se tak vrátil „domů“ ke svým dřívějším většinovým vlastníkům. Cenovka 161 milionů se zpětně jeví jako výhodná; ještě před pandemií byla hodnota Flatironu odhadována přes 200 milionů, ale vylidnění kanceláří v covidu stlačilo ceny dolů. Gural a jeho partneři vzápětí oznámili, že definitivně končí éra kancelářského Flatironu – budova bude nově přebudována na luxusní byty.

Ještě však není vyhráno. Ačkoli přestavbu podporuje i radnice (starosta Eric Adams obecně vyzývá k přeměně neobsazených kancelářských budov na byty), legislativa komplikovala převod Flatironu na bydlení. Podle stávajících regulací by totiž v dané zóně měla zůstat polovina budovy pro komerci.

Osud slavné „žehličky“ je tedy zatím ve hvězdách.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Flatiron_Building

https://www.businessinsider.com/nyc-flatiron-building-office-conversion-luxury-condos-rentals-real-estate-2023-10

https://www.curbed.com/article/flatiron-residential-conversion-60-luxury-condos-2026-plans.html'

https://www.architecturaldigest.com/story/flatiron-building-everything-you-need-to-know

https://www.re-thinkingthefuture.com/rtf-design-inspiration/a1490-10-things-you-did-not-know-about-the-flatiron-building/