Nejmenší vesnice na světě, kde se hrála první liga. Blšanský zázrak stvořil František Chvalovský

27. února 2001, ruzyňské letiště v Praze. František Chvalovský – 46letý předseda českého fotbalového svazu a mecenáš vesnického klubu z Blšan – stojí v obklíčení policistů. Ještě před hodinou se chystal s národním týmem odletět na přátelský zápas do Makedonie.

Teď však místo něj slyší cvaknutí pout. Muži z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu mu stáčejí ruce za záda a odvádějí ho dlouhou chodbou letištní haly. Oslnivé blesky fotoaparátů křižují prostor. V hlavě toho energického muže z venkova víří jediná myšlenka: konec. Konec svobody, kariéry – a snad i konec jednoho neuvěřitelného fotbalového příběhu.

Za tímto dramatickým zatčením se skrývá víc než osobní pád jednoho funkcionáře. V tisícové obci Blšany na Lounsku se v ten den šíří zpráva rychlostí blesku. Lidé konsternovaně sledují televizi, kde hlásí, že jejich „Franta“ byl obviněn z miliardového úvěrového podvodu.

Mnozí tomu nevěří – vždyť pro ně byl hrdinou, který dokázal z maličké vesnice vytáhnout fotbalový klub až do první ligy. Pro jiné byl zas symbolem divokých 90. let, éry ambiciózních bossů, velkých peněz i temných zákulisních her. Jisté je jedno: s Chvalovského pádem se dává do pohybu nezadržitelný rozklad vesnického zázraku jménem FK Chmel Blšany.

Blšany jsou nenápadné městečko obklopené chmelnicemi. Fotbal se tu hraje od roku 1946, kdy devět místních štamgastů v hostinci vybralo 2700 Kčs na první dresy a založili klub Sokol Blšany. Po desetiletí tým paběrkoval v nižších soutěžích. Až koncem 80. let se začal drápat vzhůru – v roce 1988 postoupil do krajského přeboru a v roce 1991 už do celostátní třetí ligy. Právě tehdy se ke slovu dostal místní rodák František Chvalovský.

Chvalovský – bývalý brankář Blšan a místní patriot – měl velký sen. Nebyl to žádný naivka z vesnice: po revoluci 1989 zbohatl jako obchodník s masem a chmelem a díky dravosti přišel k velkým penězům.

Část z nich se rozhodl investovat do rodného klubu. Už v 80. letech působil jako funkcionář a nyní po roce 1990 se stal dokonce předsedou celého fotbalového svazu (ČMFS). V Blšanech mu všichni říkali „Franta“. Měl pověst tvrdého bosse, kterého se mnozí báli, ale doma ho ctili.

Právě díky Chvalovského vizionářství vyrostl v polích na kraji Blšan areál, jaký vesnice nikdy předtím neviděla. Moderní stadion s tribunkou pro 2300 diváků, sedm tréninkových hřišť, tenisové kurty, atletická dráha, hotel s posilovnou i rehabilitačním centrem – komplex, který neměl na českém venkově obdoby.

Místní zpočátku jen užasle kroutili hlavou. Ale Chvalovský nehodlal svůj sen vzdát. Sestavil ambiciózní tým a řekl, že Blšany budou do pár let ligové. A stalo se. V sezoně 1997/98 Blšany suverénně vyhrály druhou ligu a postoupily mezi elitu.

„To patří do Guinnessovy knihy rekordů, že na tak malé vesnici se něco takového povedlo. Ta sezona mi zůstane v paměti navždy, to tady bylo ohromně veselo,“ vzpomínal trenér Miroslav Beránek na ten zázračný rok.

Blšany se staly nejmenší obcí na světě, která kdy hrála nejvyšší fotbalovou soutěž – tehdy zde žilo jen kolem čtyř set obyvatel.

První ligový zápas v Blšanech připomínal svátek. V den utkání se ospalou vískou rozléhal hukot. Auta zaplavila příjezdové cesty ke stadionu. Nadšené davy – nejen místní, ale fanoušci z celého okolí – proudily kolem stánků s pivem a klobásami.

Z reproduktoru vyhrávala hlasitá hudba a vesnicí se nesla vůně grilovaného masa. „Bylo to jako fotbalová párty, připomínající pouť,“ líčili pamětníci. K blšanskému folklóru patřilo i nevšední číslo o přestávce: na ploše vystupovalo dvanáct roztleskávaček – babiček z domova důchodců v Podbořanech.

Po svém krátkém tanečku nadšeně křičely a mávaly třásněmi z modro-žlutých igelitových pytlíků. Publikum jásalo. Liga přišla na vesnici a Blšany si to užívaly plnými doušky. Hned ve své první sezóně mezi českou elitou (1998/99) šokoval nováček z Blšan šestým místem v tabulce.

Ukázalo se, že to není žádný otloukánek. Naopak – v kádru se objevilo několik nečekaných hvězd. Chvalovský totiž neváhal přivést talentované mladíky, kterým velké kluby nedaly šanci. Tak do Blšan zamířili třeba záložníci Luboš Zelenka či Jan Šimák – a především teprve 17letý brankář Petr Čech.

Toho Blšany v létě 1999 vykoupily z Viktorie Plzeň za 350 tisíc korun – sekretář klubu si kvůli tomu musel narychlo půjčit peníze od jednoho žateckého řezníka. Investice se vyplatila: o rok později prodal malý klub Petra Čecha Spartě Praha za astronomických 22 milionů.

Tenhle neuvěřitelný obchod ze srdce venkova se zapsal do historie. A Petr Čech, pozdější vítěz Ligy mistrů, nikdy nezapomněl, že svou profesionální kariéru začínal na vesnickém hřišti mezi chmelnicemi.

Blšany v dalších letech sice už tak vysoko neskončily (umístění v první lize kolísala kolem středu tabulky), ale držely se statečně. Dokonce okusily evropský fotbal – dvakrát postoupily až do semifinále letního Poháru Intertoto. Stadionek praskal ve švech a vstupné bylo směšně nízké – třeba němečtí fanoušci si pochvalovali, že vidí prvoligový fotbal za pouhé jedno euro.

Blšany zkrátka měly své kouzlo. „Fantastické buřty, okurky nakládačky, k tomu pivo v kelímku… sjížděli se sem lidi z okolních vesnic, atmosféra jak na pouti,“ vzpomínal trenér František Cipro na začátky blšanské pohádky.

Za tím vším ale stál jeden muž – „boss“ Chvalovský. Na tribuně měl své čestné místo, odkud sledoval každý zápas svých milovaných „Chmelařů“, jak se klubu přezdívalo.

V létě 2000 přivedl jako posilu i vlastního syna Aleše (také brankáře). Blšany byly rodinným stříbrem. Jenže zatímco na hřišti válčili odhodlaní srdcaři, v pozadí už tikala časovaná bomba.

Chvalovský budoval svůj sen s velkou vervou – a také s velkými penězi, jejichž původ nebyl vždy transparentní. Jako mnozí podnikatelé 90. let využil porézní prostředí mladého kapitalismu. Využil svého vlivu a bral si obří úvěry, které pak nevracel.

Na konci 90. let byl už jeho blšanský projekt v dluzích, byť navenek vše vypadalo růžově. Pak přišel únor 2001 a zásah policie: Chvalovský byl obviněn z úvěrového podvodu ve výši 1,5 miliardy korun. Deset měsíců strávil ve vazební věznici, odkud mohl svým Blšanům fandit jen na dálku.

Po propuštění sice dál bojoval o očistění jména (soudy se vlekly deset let a nakonec ho před vězením zachránila prezidentská amnestie), ale zlatá éra blšanského klubu jeho zatčením fakticky skončila.

Přesto Blšany nespadly hned. Bez ochranné ruky Františka Chvalovského se sice ocitly v nemilosti mocných, ale pár let ještě vzdorovaly s houževnatostí sobě vlastní. Každou sezónu se jim předpovídal sestup, a oni přesto zůstávali mezi elitou – alespoň dočasně. Jenže potíže se vršily.

Na podzim 2003 musel klub opustit svůj stadion, protože nesplňoval svazová regulérní kritéria (hřiště prý bylo o pár metrů kratší, než mělo být). Blšany si s hořkostí hledaly azyl v Příbrami a později na pražském Žižkově, když pro změnu chybělo umělé osvětlení. Doma v Blšanech mezitím chátral prázdný areál. Na jeden z posledních „domácích“ zápasů, hraný v azylu, dorazilo jen 51 diváků – tristní ligový rekord. Malý klub začal poznávat odvrácenou tvář velkého fotbalu.

V té době také českou ligu otřásla korupční aféra nebývalých rozměrů. Vyšlo najevo, že bohatší kluby uplácejí rozhodčí, aby pomohli svým výsledkům. Do skandálu byl zapleten i zápas Blšan: sudí Václav Zejda přijal úplatek 120 000 Kč od funkcionáře Synotu Jaroslava Hastíka za ovlivnění utkání Blšany–Synot.

„Fotbalová mafie“ – jak se tehdy začalo říkat – nahrávala silnějším na úkor slabých. Blšanští si trpce uvědomovali, že bez mocného patrona v zádech jsou v první lize nežádoucí.

Ještě v létě 2004, po návratu na svůj opravený stadion, Blšany slavily zázračnou záchranu a setrvání v prvoligové soutěži. Bylo to však naposledy. Sezónu 2005/06 už tým dokončil na posledním místě tabulky a po osmi letech nevyhnutelně sestoupil.

Následoval strmý sešup: klub se kvůli dluhům ani nemohl přihlásit do dalšího ročníku profesionální soutěže. Nezískal licenci a administrativně propadl rovnou do třetí ligy. Ani tam se nechytil – rok nato skončil poslední a spadl do divize. Každý rok, jedna rána osudu.

Z ligového zázraku se stávalo mužstvo, které už spíše jen rozdávalo body soupeřům. Jedinou útěchou bylo, že v divizi nastupovali odchovanci, místní kluci, kteří drželi klub nad vodou ze setrvačnosti.

Po pár letech na dně se přece ještě jednou blýsklo na lepší časy. V roce 2011 se do Blšan vrátili na výpomoc někteří bývalí reprezentanti – legenda Sparty Horst Siegl, dále Josef Němec či Michal Horňák – a pomohli týmu znovu postoupit z krajského přeboru do divize. Jenže ani zkušené hvězdy nedokázaly zastavit neúprosný ekonomický kolaps.

Klub byl dlouhodobě zadlužený, neplatil hráčům, ba naopak samotní veteráni často z vlastní kapsy financovali provoz stadionu. Snahy udržet Blšany při životě připomínaly krocení umírajícího zvířete – smutné a marné.

V sezóně 2016/17 došla trpělivost i posledním sponzorům a hráčům. Po pár odehraných kolech mužstvo odstoupilo ze soutěže. Fotbalový svaz klub vyloučil a Blšany tak oficiálně ukončily svou činnost. Pohádka definitivně skončila.

Dnes už se v Blšanech žádný fotbal nehraje. Rozlehlý areál je v soukromých rukou a trávník pomalu zarůstá plevelem.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/FK_Chmel_Blšany

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Chvalovsk%C3%BD

https://wave.rozhlas.cz/vesnicko-ma-fotbalova-jak-podnikatele-z-ceske-periferie-dobyvali-evropu-8198823

https://www.ruik.cz/fotbalove-blsany-kam-se-podel-trpaslik-z-prvni-ligy/

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sport-fotbal-jina-liga-ojedinely-brankar-cech-na-pocatku-byly-penize-od-reznika-232546

https://zatecky.denik.cz/fotbal-perlicky/pohadka-i-horor-v-blsanech-uz-jen-vzpominaji.html