Nejtajnější místo Československa - nedobytný jaderný bunkr Javor 51

Nikdo z místních nesměl dovnitř, zvenku byly jen ploty z ostnatého drátu, varovné cedule a ozbrojené hlídky. Tehdy málokoho napadlo, že právě za těmito ploty může doslova dřímat ničivá síla schopná srovnat svět se zemí. V době, kdy se mocnosti Východu a Západu navzájem držely v šachu nukleárním arzenálem, panovalo podezření, že i na našem území jsou uschovány jaderné zbraně – a Javor 51 byl oním přízrakem studené války schovaným v českých lesích.

Počátkem 60. let se sovětské velení rozhodlo, že případná válka začne okamžitým nasazením jaderných zbraní. V roce 1965 proto Československo potají zahájilo výstavbu speciálních podzemních skladů pro jaderné hlavice. Vznikl tajný projekt Javor, v jehož rámci vyrostly tři identické bunkrové komplexy ukryté v různých koutech republiky – Javor 50 u Bíliny, Javor 51 v Brdech a Javor 52 u Mimoně.

Oficiálně se však stavělo něco úplně jiného: pro veřejnost i armádní odborníky se objekty vedly jen jako spojovací kabelové útvary, tedy zdánlivě nevinná zařízení pro komunikační sítě. Skutečný účel znala jen hrstka nejvyšších představitelů – včetně prezidenta republiky, který jako jediný směl rozhodnout, koho zasvětit do pravdy.

Když vojáci a dělníci v 60. letech hloubili šachty a lili beton v Brdech, netušili ani oni, co přesně budují. Zanedlouho po srpnové invazi 1968 převzala hotový areál u Míšova sovětská armáda. Od té chvíle tam vládl režim absolutního utajení. Žádný Čechoslovák prý až do června 1990 nevkročil dovnitř – spravovali jej výhradně Sověti podléhající přímým rozkazům z Moskvy.

Javor 51 formálně patřil československé armádě, ale reálně byl „státem ve státě“ mimo kontrolu domácích úřadů. Jakékoli informace o něm pronikaly ven jen v podobě šeptandy a dohadů. Veřejnost byla dlouhé roky udržována v blažené nevědomosti – vždyť oficiálně přece na našem území žádné jaderné zbraně neměly být vůbec umístěny. Realita za brdskými ploty však byla úplně jiná.

Komplex Javor 51 v Brdech představoval hotovou podzemní pevnost, budovanou pro případ soudného dne. Hlavní část tvořily dva rozsáhlé železobetonové bunkry ukryté pod zemí. Každý stál na masivním 20 metrů hlubokém betonovém základu ve tvaru kužele, aby otřesy nepohnuly konstrukcí.

Bunkry byly zdvojené – dva totožné sklady vedle sebe – a projektanti jim dali do vínku neuvěřitelnou odolnost. Podle plánů měly vydržet i přímý útok jadernou pumou o síle až 3 megatuny. Jinými slovy: kdyby nad Brdy vybuchla jaderná hlavice několikrát silnější než ta, co zničila Hirošimu, podzemní sklad Javor 51 by to měl přečkat víceméně bez úhony!

Uvnitř jednoho takového depotu o rozloze kolem 1600 m² se nacházel velký montážní sál a čtyři menší skladištní komory, kam se uschovávaly samotné jaderné hlavice. Vstupy byly dublované a zajištěné dvojitými pancéřovými vraty, které se otevíraly jen ve chvílích, kdy dovnitř či ven putoval přísně střežený náklad – kontejnery s jadernými zbraněmi.

Ty se po kolejničkách dopravily dovnitř a pomocí jeřábu spouštěly na dno hlavního sálu. Nechyběl ani nouzový únikový východ, který ústí v lese maskovaný jako nenápadný poklop – kdysi splýval s terénem tak dokonale, že připomínal spíše větrací šachtu než bránu k jadernému arzenálu.

Bunkr byl konstruován jako soběstačný svět. Pro případ války či nehody měl vlastní studnu s pitnou vodou, rozvody elektřiny napojené na dieselový generátor značky Škoda, výkonné filtry vzduchu a dokonce systémy na úplné odsátí kontaminované atmosféry.

V útrobách se táhlo potrubí s heliem a stlačeným vzduchem, byly tu nádrže na odpad. Ti, kdo by se uvnitř ukryli, měli přežít i chemický či jaderný útok – alespoň do chvíle, než by přišel rozkaz vydat jaderné hlavice pro odvetný úder.

Vojáci v bunkru by tedy jako jedni z mála přečkali první momenty nukleární apokalypsy. Při prohlídce dodnes návštěvník vidí kolem sebe tlusté betonové stěny, masivní dveře a techniku ze 60. let – to vše působí chladným dojmem, ale právě tyto prvky byly zárukou, že bunkr vydrží i konec světa.

Areál Javor 51 zabíral plochu okolo 150 hektarů hluboko v lesích, kam civilisté nesměli vkročit. Už na vnější bráně čekala ozbrojená stráž a za plotem se rozkládal „civilní“ sektor základny. Překvapivě zde fungovaly i běžné provozy pro posádku: malá nemocnice, prodejna, kuchyně, klub s kinem, dokonce škola a školka.

V několika bytovkách tu žily rodiny důstojníků a specialistů – celkem kolem 300 osob, z toho asi 70 sovětských vojáků. Ti zde byli izolováni od okolního světa, střeženi stejně přísně jako zbraně, které opatrovali. Proč taková opatření? Důvod byl jasný: aby nikdo nepovolaný nezjistil, co se v Brdech ukrývá, a aby se k jadernému skladu nikdo cizí ani nepřiblížil.

Nejtajnější část, samotné dva bunkry s hlavicemi, ležela v nejzadnější zóně areálu a připomínala nedobytnou pevnost. Celý perimetr kolem skladů byl obehnán dvojitým plotem s ostnatým drátem a neustále ho obcházely ozbrojené hlídky se psy. V každém okamžiku stál na stráži voják s nabitým kalašnikovem, připravený zakročit.

Místní obyvatelé z okolí si dodnes pamatují mrazení v zádech, když při houbaření zahlédli uprostřed lesa varovné nápisy a mezi stromy postavu sovětského strážce, která je bedlivě sledovala přes mířidla své zbraně. Jediný krok za vytyčenou linii a vetřelec by riskoval život. Není divu, že se pověst o „tajemném ruském skladu v Brdech“ rychle rozšířila. Šuškalo se o raketách namířených na západ i o podzemních krytech, ale pravda zůstávala za zamčenými vraty.

Uvnitř bunkrů panoval také přísný režim. I sovětští důstojníci měli omezený přístup – do nejcitlivějších prostor směli jen vybraní specialisté s povolením, ostatní znali jen to, co nezbytně museli. Vše spadalo pod speciální jednotku 12. hlavní správy Ministerstva obrany SSSR. Dokonce ani sovětské jednotky dislokované v Československu (tzv. Střední skupina vojsk) neměly pravomoc do Javoru 51 mluvit.

Byl to zkrátka ostrov pod přímým velením z Moskvy – s jaderným arsenálem připraveným pro případ války. Zda v útrobách skutečně ležely ostré jaderné hlavice, se s jistotou dlouho nevědělo. Dnes historici předpokládají, že ano, od konce 60. let až do roku 1990 tam Sověti skutečně uložili jadernou munici. Kdyby vypukl konflikt, stačilo by jediný rozkaz a z brdského lesa by putovaly atomové bomby na nedaleká letiště a hlavice na rakety mířící na Západ.

Rok 1989 přinesl pád komunismu a s ním i konec přítomnosti sovětských vojsk v Československu. V červnu 1990 se jednotka spravující Javor 51 začala balit. Ještě předtím údajně stihla „vyčistit“ sklad – neboli odvézt či zneškodnit zbývající munici a citlivý materiál. Dne 4. července 1990 sovětská posádka areál definitivně opustila. Při odjezdu pronesl její velitel ke zděšeným místním památnou větu: „My odcházíme, ale věřte mi, že po nás tady budete vítat Američany!“.

Tehdy možná netušil, jak prorocká slova řekl – o dvacet let později skutečně nedaleko Míšova plánovali Američané postavit radar protiraketové obrany (projekt, který se však nakonec nerealizoval). Každopádně onen sovětský velitel už neprozradil, co se v areálu skrývalo.

To vyšlo najevo až později, když československá armáda převzala prázdné bunkry a postupně odtajnila archivy. Veřejnost tak poprvé zjistila, že fámy o jaderných zbraních byly pravdivé – přímo v českých Brdech skutečně existoval nukleární arzenál připravený k použití.

Co si počít s opuštěným betonovým komplexem, který byl zbudován pro tak děsivý účel? Nějaký čas areál chátral bez využití. Pak ovšem přišla poněkud ironická kapitola: od roku 1993 byly v bunkrech uloženy bankovky a mince vyřazené z oběhu po rozpadu federace. Tam, kde dříve ležely atomové hlavice, najednou v bednách šustily staré československé koruny – dobře střežené do doby, než je stáhli a skartovali bankéři. A aby těch paradoxů nebylo málo, v roce 2006 byly do areálu převezeny ostatky 3 800 padlých vojáků Wehrmachtu.

Těla německých vojáků z druhé světové války, exhumovaná z různých provizorních hrobů, tu dočasně spočinula v kartonových schránkách, než se našlo důstojné pohřebiště. Je to až symbolické: místo, které mělo sloužit potenciálnímu rozpoutání třetí světové války, se na čas proměnilo v mrtvé skladiště peněz a padlých z války minulé.

Přelom nastal až po roce 2010, kdy se skupina nadšenců a historiků rozhodla vdechnout brdskému bunkru nový život. Nadace Železná Opona vedená Václavem Vítovcem získala areál do pronájmu od Ministerstva obrany a pustila se do odklízení trosek a obnovy prostor. Cíl byl jasný: zpřístupnit bývalý tajný sklad veřejnosti jako živou připomínku studené války.

Po letech příprav se sen stal skutečností. 17. srpna 2013 se někdejší Javor 51 poprvé otevřel návštěvníkům jako Atom Muzeum Brdy. Lidé tak dostali možnost na vlastní oči spatřit, co dříve viděli jen sovětští vojáci s povolením „přísně tajné“. Bývalý bunkr se změnil v expozici, která doslova zamrazí atmosférou – chladné podzemní sály, původní technické vybavení, to vše zůstalo zachováno.

Návštěvníci procházejí masivními dveřmi, za nimiž kdysi ležely jaderné bomby, a mohou si naplno uvědomit, jak blízko bylo lidstvo k sebezničení. „Ať zůstanou už jen takováto muzea,“ pronesl symbolicky spisovatel Pavel Toufar při otevření – jako memento, že jaderné zbraně patří do vitrín, nikoli do armádních skladů.

Muzeum se od svého otevření neustále rozvíjí. Dnes je unikátní tím, že jde o jediný dochovaný jaderný sklad na světě, který byl zpřístupněn veřejnosti. Při exkurzi se seznámíte se čtyřmi hlavními tematickými okruhy. První expozice přibližuje dusivou atmosféru studené války – strach z jaderné apokalypsy, závody ve zbrojení a politické hry mocností.

Druhá část odhaluje sovětský jaderný program, třetí naopak americký, aby návštěvník viděl obě strany barikády. Dozvíte se o nejničivějších bombách historie: třeba o obří Car-bombě, jejíž výbuch měl sílu 57 megatun a ohnivá koule dosáhla průměru deseti kilometrů.

Na konkrétních exponátech vidíte, jak destruktivní technologie lidstvo vyvinulo – a zároveň, jak těsně tyto vynálezy souvisejí s pokrokem. Čtvrtá expozice se totiž věnuje mírovému využití atomu. Připomíná, že rakety původně zkonstruované pro jaderné hlavice nakonec posloužily k letům do vesmíru, a že štěpná reakce dokáže nejen ničit, ale i vyrábět energii pro města.

Zdroje:

https://www.vojensko.cz/ruzne/sekce-00098-objekty-sovetske-armady/polozka-02439-sklad-jadernych-hlavic-javor-51

https://www.vojenskaturistika.cz/muzea/atommuzeum-javor-51-brdy

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/kde-lezely-sovetske-bomby-je-ted-atomove-muzeum-313284

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/ceska-absurdita-komentoval-general-pavel-muzeum-atomu-ktere-je-bez-elektriny-a-zavrene-63010

https://www.vhu.cz/en/akce-javor/

https://www.pametnimista.usd.cas.cz/misov-atom-muzeum-javor-51/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Akce_Javor