Nejtěžší novorozenec světa měl 76 cm a 10,8 kg. Matka se však ze syna radovala jen krátce

Anna Haining Batesová (rozená Swanová) se narodila 6. srpna 1846 v poklidné osadě Mill Brook v Novém Skotsku jako třetí z třinácti dětí skotských přistěhovalců. Jako nemluvně se nijak nevymykala ostatním – snad jen vyšší porodní váhou kolem šesti kilogramů.

Už v raném věku ale začala růst znepokojivým tempem. Ve čtyřech letech měřila kolem 137 centimetrů a v pěti letech už měla přes 140 cm. V deseti letech překročila hranici 185 cm a jedenácté narozeniny oslavila s postavou vysokou zhruba 193 cm při váze přes 90 kilogramů. Ostatní sourozenci přitom zůstávali zcela průměrného vzrůstu.

Laická veřejnost brzy zpozorovala její neobvyklou postavu. O Anně, které místní tisk přezdíval „dětská obryně“, začaly vycházet články a zvědavci se chodili dívat na to, jak malá holčička přerůstá všechny okolo. Rodina se k ní naštěstí chovala s láskou a pochopením.

Otec jí dokonce vlastnoručně vyrobil větší lavici do školy, když už se nevešla do té obyčejné, a také prodlouženou postel, aby mohla spát pohodlně navzdory své výšce. Před světem ji však ochránit nedokázal.

Anna musela vyrůstat s vědomím, že je v očích okolí spíše atrakcí – jedinečnou, leč osamělou. Uvnitř však zůstávala citlivým děvčetem, které milovalo knihy, hudbu a divadlo. Svou výjimečnost se naučila brát s nadhledem a odhodláním: i přes každodenní potíže spojené s gigantismem se snažila žít naplno a plnit si sny. A brzy se jí naskytla příležitost, jak svůj osud proměnit ve svéráznou životní dráhu.

V roce 1862 se o sedmnáctileté „novoskotské obryni“ doslechl legendární impresário Phineas Taylor Barnum. Poslal za rodinou svého agenta s nabídkou, která se neodmítá: Anna měla odjet vystupovat do jeho proslulého Amerického muzea v New Yorku a za exhibice dostávat honorář 1000 dolarů měsíčně – sumu, o jaké se venkovským farmářům ani nesnilo.

Barnum navíc slíbil zajistit jí soukromého učitele, aby mohla pokračovat ve vzdělávání, a Anna, která po vědomostech toužila, na nabídku kývla.

V New Yorku ji Barnum uváděl jako „nejvyšší dívku na světě“ a pro reklamu jí dokonce přidal pár centimetrů – chlubil se výškou 8 stop a 1 palec (cca 246 cm), třebaže ve skutečnosti Anna nikdy takového čísla nedosáhla a dle wikipedie měla „jen“ 241 cm .

Pro efekt jí nechal ušít okázalý kostým ze saténu a krajek. Na pódiu ji pak často stavěl vedle trpasličího kolegy, aby kontrast byl opravdu zarážející. Barnum však Annu neměl v úmyslu jen využívat – skutečně si ji oblíbil a choval se k ní ohleduplně. Ve svých pamětech ji popsal jako inteligentní a docela pohlednou dívku, kterou během let v jeho službách navštívily tisíce lidí.

Anna si roli usměvavé atrakce zprvu užívala a s návštěvníky ráda rozprávěla. Život v rušném New Yorku pro ni představoval velké dobrodružství, vykoupené ovšem nekonečnými zvědavými pohledy publika a ztrátou soukromí.

V červenci 1865 Annu málem zahubila děsivá událost. V Barnumově muzeu vypukl požár a obryně uvězněná ve vyšším patře se ocitla v pasti – schodiště stravovaly plameny a žádným oknem se její rozměrné tělo nedokázalo protáhnout.

Zaměstnanci muzea naštěstí pohotově vybourali část zdi kolem velkého okna, připevnili kladkostroj a za pomoci osmnácti mužů spouštějících lano snesli Annu v sedáku z třetího patra dolů do bezpečí. Drama, které by vydalo na román, ji poznamenalo, ale nezlomilo.

Po zotavení se Anna do New Yorku vrátila a pokračovala ve vystupování, dokud i nové muzeum v roce 1868 nelehlo popelem. To už však hleděla k dalším obzorům.

Na jaře 1871 se Anna vydala přes oceán na evropské turné. Při plavbě do Anglie se na palubě parníku setkala s mužem, který jí mohl doslova pohlédnout zpříma do očí. Martin Van Buren Bates, bývalý voják z Kentucky, byl téměř stejně vysoký jako ona a stejně jako Anna si vydělával na živobytí vystupováním v panoptikálních show.

Osud tomu chtěl, že mezi těmito dvěma dobrotivými obry vyklíčila láska – a ještě téhož roku svou náklonnost stvrdili sňatkem. Dne 17. června 1871 se v londýnském kostele svatého Martina v polích konala jejich svatba před zraky ohromeného publika. Obřad přilákal dav zvědavců, kteří zaplnili okolí kostela.

Po krátkých líbánkách zůstali novomanželé v Londýně a na zvláštním vystoupení dokonce pobavili královnu Viktorii a prince z Walesu. Panovnice byla jejich zjevem nadšena – Anně věnovala bohatě zdobené saténové šaty a diamantový prsten, Martinovi zase zlacené kapesní hodinky s věnováním.

Jako „nejvyšší manželský pár na světě“ pak Batesovi procestovali celou Evropu v rámci čtrnáctiměsíčního turné. Po návratu do Spojených států se usadili na farmě poblíž Seville v Ohiu, kde si nechali postavit dům na míru svým mimořádným potřebám – stropy dosahovaly výšky přes 4,3 metru a dveře měřily na výšku kolem 2,6 m.

Nechyběl ani nábytek zhotovený v obří velikosti, aby se v něm oba mohli pohodlně usadit. Martin, kterému nikdo neřekl jinak než „kapitán Bates“, zde choval statné percheronské koně a masný skot, zatímco Anna vedla domácnost a konečně si dopřála několik let klidného, obyčejného života.

Poklidné soužití manželů však brzy narušily tragédie. Ještě v Londýně porodila Anna 19. května 1872 své první dítě – dcerku vážící kolem 8,2 kilogramu, která však porod nepřežila. Zoufalství později vystřídala nová naděje: roku 1878 Anna znovu otěhotněla a manželé se těšili na vytoužený přírůstek do rodiny.

Během mrazivé zimní noci se syn dral na svět za asistence dvou lékařů. Když Anně praskla voda, vyteklo prý naráz kolem šestnácti litrů plodové vody – už to naznačovalo, že děťátko bude výjimečné.

Chlapec přišel na svět 18. ledna 1879 v rodinném domě Batesových a okamžitě vzbudil senzaci: měřil 76 centimetrů a vážil úctyhodných 10,8 kilogramu. Byl to dokonale vyvinutý, proporčně souměrný chlapeček – vypadal spíš jako půlroční kojenec než jako novorozeně.

Radost rodičů však brzy zkalila obrovská starost: novorozený syn začal po porodu slábnout. Jeho srdíčko, i přes veškerou péči, nevydrželo ten nápor – pouhých jedenáct hodin po narození chlapeček zemřel. Anna držela své jediné dítě v náručí a nedokázala mu nijak pomoci. V té chvíli se patrně cítila nejvíc sama na světě, přestože vedle ní stál její stejně zdrcený, obrovitý manžel.

Zpráva o „největším miminku světa“ se zatím šířila tiskem a lidé žasli nad rekordními čísly. Některé prameny uváděly mírně odlišné údaje o váze či délce chlapce a v následujících dekádách se objevily i další případy mimořádně velkých novorozenců. Žádný z nich však tento tragický primát Anny Batesové nepřekonal – Guinnessova kniha rekordů dodnes eviduje jejího syna jako nejtěžšího novorozence v historii.

Pro Annu ovšem žádné rekordy neměly význam. Po smrti syna se stáhla do ústraní. Na veřejnosti se téměř neukazovala, srdce jí sevřel hluboký zármutek a prázdnota. Ještě několik let poté příležitostně vystupovala – s Martinem se připojili k cirkusové společnosti W. W. Cole a znovu objížděli americká města, snad aby žalem zkoušenou mysl alespoň dočasně rozptýlili prací.

V srpnu 1888 se Annin život naplnil. Zemřela nečekaně ve spánku, den před svými 42. narozeninami, vyčerpána opakovanými záněty plic i chronickými poruchami štítné žlázy. Její konec přišel tiše, tak jako poslední léta žila – v ústraní, daleko od pohledů okolního světa.

Martina její smrt zdrtila, ale život šel dál. Bates brzy prodal jejich dům, manželčiny šperky a šaty rozdal Anniným příbuzným a na hrob nechal z Evropy přivézt monumentální sochu antické bohyně jako symbolickou poctu Annině velikosti.

Později se ještě jednou oženil, avšak v závěti si přál, aby byl po smrti pochován po boku své „obryně“ a jejich dětí. Všichni tak nakonec spočinuli společně na hřbitově v Seville.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Anna_Haining_Bates

https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/heaviest-birth

https://www.biographi.ca/en/bio/swan_anna_haining_11E.html

https://allthatsinteresting.com/anna-haining-bates

https://www.factinate.com/people/facts-anna-haining-bates