Článek
Příběh Hany Brejchové začíná nenápadně v pražské rodině se sedmi sourozenci. Když Haně bylo jedenáct, její rodina se rozpadla a nejmladší dívka zoufale hledala pevnou půdu pod nohama. Našla ji překvapivě u manžela své sestry. Miloš Forman – tehdy začínající filmař, nikoli ještě světoznámý režisér – se pro dospívající Hanu stal oporou. Byl to její švagr a současně i nejlepší přítel. Hana se mu svěřovala s prvními láskami i trápeními, brala ho jako staršího bratra a důvěrníka.
„Od jedenácti let jsem se mu svěřovala s láskama, s problémama, prostě se vším. Byl takovej můj důvěrník,“ vzpomínala Hana na Formana. Forman ji vždy vyslechl, nikdy neřekl, že nemá čas – naopak, uvařil kávu a trpělivě naslouchal, jako by náctileté dívce náležel stejný respekt jako dospělým. Hana k němu vzhlížela. Plakala mu na rameni a netušila, že si švagr její důvěrné historky tiše zapisuje – že z jejích drobných dramat jednou utká příběh pro filmové plátno.
Chemie mezi Hanou a Milošem totiž fungovala i v jiné rovině. Forman vnímal Hanu jako inspiraci – její vyprávění o rodinných bouřích a milostných zklamáních ho silně zasáhla. Když pak hledal námět pro svůj nový film, sáhl po skutečnosti: z Haniných autentických zážitků spletl scénář k hořké komedii o naivní dívce Andule. A nejen to – pro hlavní roli té dívky nenašel nikoho povolanějšího než samotnou Hanu.
Osmnáctiletá středoškolačka tak zničehonic dostala nabídku zahrát si samu sebe na filmovém plátně. „Miloš se mě zeptal, jestli bych si nechtěla natočit film. Já na to suverénně řekla: No proč ne?“ líčila Hana svůj bezstarostný souhlas. Forman ji obsadil do hlavní role Anduly ve svém druhém celovečerním filmu Lásky jedné plavovlásky (1965). Pro Hanu Brejchovou to byla první herecká zkušenost – cesta z dívčího internátu rovnou na výsluní.
Triumf plavovlásky a hořká daň slávy
Premiéra Lásek jedné plavovlásky vzbudila senzaci – a to doslova světovou. Z nesmělé neherečky Hany se stala přes noc hvězda. Film byl vybrán do hlavní soutěže benátského filmového festivalu a Hana tam svým přirozeným projevem okouzlila mezinárodní porotu. Získala na festivalu v Benátkách cenu za třetí místo pro nejlepší herečku, přičemž za sebou nechala i legendární Claudii Cardinale.
Nominace filmu na Oscara už byla jen symbolickou třešničkou na dortu ohromného úspěchu. Osmnáctiletá Hana, která nikdy netoužila po herecké kariéře, najednou cestovala s Formanem po světových festivalech jako zářivá „plavovláska“ z Československa. Večírky, potlesk a blyštivý svět filmu – to vše se jí otevřelo. Byl to pohádkový vzestup, který by jí sestra mohla přát.
Jenže sestra Jana úspěch Plavovlásky rozdýchávala těžce. V té době už byla Jana Brejchová etablovanou filmovou hvězdou doma – kritika ji nazývala „českou Bardotkou“ pro její krásu a talent. Teď ale sledovala, jak její o šest let mladší sestřička září v díle jejího exmanžela. Jana v tom viděla víc než jen náhodu nebo profesionální počin – cítila zradu.
Měla pocit, že jí Hana leze do zelí, a to profesně i lidsky. Příběh filmu navíc vycházel z Hanina života, Forman s ní trávil spoustu času během natáčení i na cestách – a Janina představivost začala kreslit černé scénáře. Zatímco Hana s režisérem objížděla svět a trávila s ním čas po hotelích, v Janině duši klíčilo podezření.
Brejchová starší, která bývala Formanovou ženou, si nedokázala odpustit hořkou myšlenku: nemá její muž s Hanou něco víc než jen pracovní vztah? Žárlivost Jany Brejchové neznala mezí. Hana přitom vždy tvrdila, že mezi ní a Milošem nikdy k ničemu fyzickému nedošlo. Milovala ho platonicky – Forman pro ni byl osudový přítel, nikoli milenec. „Byl to můj obrovský kamarád,“ opakovala neustále. Jenže stín pochybností ve vztahu sester zůstal viset napořád.
Janina nejistota se proměnila v chlad. Místo aby se sestrou sdílela radost z úspěchu, cítila Jana spíš ohrožení. Sestry, kdysi blízké, se začaly odcizovat. A do jejich vztahu se natrvalo zahryzl jed – podezření a pocit křivdy.
Triumf Lásek jedné plavovlásky měl pro Hanu i odvrácenou tvář. Sláva s hořkou pachutí. Brejchová, nezkušená herečka bez formální průpravy, se ve filmu spoléhala hlavně na svůj přirozený instinkt a na Formanovo vedení. Když však o pár let později Miloš Forman emigroval do Ameriky, Hana náhle ztratila oporu a rádce.
Přišly sice další nabídky od jiných režisérů, jenže Hana si bez svého důvěrníka nevěřila – a mnoho rolí odmítla. Zpětně to vypadá jako série fatálních omylů. Například režisér Jiří Menzel ji chtěl obsadit do hlavní role ve filmu Ostře sledované vlaky, ale když se Hana dozvěděla, že by ve slavné scéně musela odhalit zadek k orazítkování, zděšeně odmítla.
Menzelův film pak získal Oscara – ovšem už bez Hany. Stejně odmítla i nabízenou hlavní roli po boku francouzského herce Alaina Delona. Takové šance se nevracejí. Chyby mládí se neodpouštějí: slibně nastartovaná kariéra nabrala sestupný směr. Z nadějné hvězdy se během dalších let stala herečka malých rolí.
Hana Brejchová se ještě objevila asi ve čtyřiceti filmech, ale už jen v epizodkách – mihla se v komedii Adéla ještě nevečeřela, zahrála si ve filmu Hogo fogo Homolka, v několika televizních inscenacích a dokonce i v komparzní roli dvorní dámy v oscarovém Amadeovi. Její Andula zůstala rolí životní – a poslední velkou.
Mezitím Jana Brejchová pokračovala ve své zářivé dráze. Vystřídala několik životních lásek a manželů – po Formanovi si vzala herce Vlastimila Brodského, s nímž měla dceru Terezu, později žila s Jaromírem Hanzlíkem a naposledy s Jiřím Zahajským. Na plátně zůstávala královnou českého filmu. Jana byla a dodnes je považována za jednu z největších hvězd v dějinách české kinematografie.
Ironií osudu však Miloš Forman své slavné ženě Janě nikdy žádnou roli nenabídl, ani ve svých dalších českých filmech, ani později v Hollywoodu. Její mladší sestře z Plavovlásky ale dal před kamerou příležitost hned dvakrát: kromě Anduly svěřil Haně drobnou úlohu i v onom Amadeovi. Pro Janu to byla možná drobnost, která však rozdmýchávala starou křivdu. Pocit ukřivdění se proměnil v chronickou nevraživost.
Znesvářené sestry
Hana a Jana si po Láskách jedné plavovlásky už nikdy nebyly blízké. Rozkol kvůli Formanovi byl dokonán. Co přesně padlo mezi sestrami za slova, zůstává jejich tajemstvím – ani jedna z nich veřejně nikdy neřekla, proč se navždy odcizily. Jisté je, že krátce po Formanově odchodu z Československa spolu sestry přestaly mluvit.
Hana dál svého milého švagra platonicky milovala a udržovala s ním kontakt po celý život – pravidelně si telefonovali, psali dopisy a kdykoli Forman přijel do Prahy, sešli se jako staří přátelé. Formanovy dopisy schovávala Hana jako poklad: „Na obálce bylo napsáno Mrs. Hanička Brejchová a dopis třeba začínal: Moje Haničko, děkuji ti pěkně za psaníčko,“ vzpomínala Hana nad zažloutlými listy papíru.
Jejich vztah možná nikdy nepřekročil hranici přátelství, ale měl nádech zvláštní intimity, která vyvolávala otázky. Janina žárlivost tak nikdy neměla důvod vyprchat. Podezření se změnilo v tiché nepřátelství.
Z Haniných rozhovorů plyne, že ji sestra začala ignorovat kolem roku 1966 a trvalo to desítky let. „Skutečně jsme se neviděly třicet let,“ řekla Hana po letech. Dlouhé roky spolu vůbec nemluvily. Každá žila ve svém světě: Jana se dál věnovala filmu a budování kariéry, Hana vychovávala dvě dcery a stáhla se do ústraní.
Poslední pokus o smír
Přesto se Hana nikdy úplně nevzdala naděje, že jednou s Janou najdou společnou řeč. Když Jana Brejchová v roce 2013 vážně onemocněla – lékaři u ní diagnostikovali odumírání bílé hmoty mozkové a herečka zkolabovala, takže skončila v rehabilitační léčebně – vytušila Hana příležitost k zakopání válečné sekery. „Plavovláska“ se odhodlala k vstřícnému kroku. Po třiceti letech se poprvé vypravila za svou sestrou.
Vybavila se vzpomínkou na Janinu někdejší lahůdku: upekla pro ni rybízový koláč, ještě teplý jej zabalila a vydala se do nemocnice s nadějí, že vůně pečiva a sesterská láska prolomí ledy. A zprvu to opravdu vypadalo slibně. Jana Hanu při první návštěvě překvapivě dobře přijala – prý byla milá, usmívala se a s chutí vzpomínala na staré časy. Po třech dekádách odcizení sestry našly pár vřelých slov. Hana odcházela z nemocnice šťastná. Jana dokonce dostala chuť na ten rybízový koláč a požádala Hanu, aby ho příště přinesla.
Jenže k druhé návštěvě už nedošlo. Když se Hana za týden objevila znovu s upečeným koláčem v ruce, Jana si to rozmyslela – na poslední chvíli vzkázala personálu, ať mladší sestru na pokoj nepouštějí.
„Bylo mi to moc líto, tak jsem koláč dala sestřičkám, ať se o něj podělí,“ řekla smutně Hana. Tím krátké usmíření skončilo – trvalo všeho všudy týden. A na tom už se nic nezmění - Hana Brejchová zemřela v dubnu 2024, Jana v únoru 2026.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hana_Brejchov%C3%A1
https://www.readzone.cz/nenavist-sester-brejchovych-az-za-hrob-jana-dodnes-nevi-ze-je-hana-po-smrti-vyhodila-ji-i-s-kolacem/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/260249/sestry-brejchovy-uz-spolu-zase-nemluvi-usmireni-trvalo-tyden.html
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-zaujalo-nas-zemrela-hana-brejchova-94601
https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/milos-byl-takovej-muj-duvernik-rozhovor-s-hanou-brejchovou-o-filmu-lasky-jedne-plavovlasky
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/zemrela-hana-brejchova-znama-z-formanova-filmu-lasky-jedne-plavovlasky-348449
https://cnn.iprima.cz/show-time/kdyz-jana-zemre-bude-mi-to-jedno-rikala-hana-brejchova-proc-se-slavne-sestry-nesnasely-434894
