Článek
V roce 1986 hledali producenti nové představitele Jamese Bonda. Jeroen Krabbé byl tehdy překvapivě na seznamu kandidátů a dostal nabídku zúčastnit se kamerových zkoušek na ikonickou roli 007. Ve světě filmu to mohla být životní šance – nizozemský herec v legendární britské sérii by byl historickou výjimkou.
Krabbé však příležitost s klidem odmítl. „Jamese Bonda má hrát Angličan,“ vysvětloval později své rozhodnutí a sám tehdy pochyboval, že by dokázal ztvárnit dokonalého britského gentlemana s patřičným přízvukem.
Krabbému bylo dvaačtyřicet a za sebou měl úspěšnou kariéru v Nizozemsku. Narodil se v Amsterdamu roku 1944 do umělecké rodiny – jeho otec byl známý malíř. Herectví vystudoval na amsterdamské divadelní škole a už od 60. let se objevoval ve filmech a na jevišti.
Díky spolupráci s režisérem Paulem Verhoevenem na přelomu 70. a 80. let se dostal do širšího povědomí i v zahraničí. Hrál ve válečném dramatu Oranžský voják a výrazně na sebe upozornil hlavní rolí ve Verhoevenově psychothrilleru Čtvrtý muž (1983), který se promítal i na zahraničních festivalech.
Jeho charismatický projev a plynulá angličtina zaujaly filmové tvůrce za hranicemi. V polovině osmdesátých let tak Krabbé patřil k nejvýraznějším nizozemským hercům a poprvé nakoukl také do Hollywoodu menší rolí v komediálním thrilleru Jumpin’ Jack Flash (1986).
Když se pak uvolnilo místo po Rogeru Mooreovi, padlo v producentské kanceláři legendární bondovky i Krabbého jméno. On sám se ovšem do Londýna na konkurz nevydal – tradici britského Bonda nechtěl bořit a myšlenku, že by jako cizinec zosobnil britskou ikonu, považoval za nepatřičnou.
Padouch místo hrdiny
Nakonec roli agenta 007 získal Brit Timothy Dalton. Jeroen Krabbé se však do bondovské série přece jen zapsal – jako filmový padouch. Producentka Barbara Broccoli mu nabídla výraznou zápornou úlohu v připravovaném filmu Dech života.
Krabbé přijal a stal se generálem Georgiem Koskovem, vysokým sovětským důstojníkem, který předstírá přeběhnutí na Západ. Jeho postava se zpočátku tváří jako spojenec britských agentů, ale postupně se odhalí jako hlavní padouch zapletený do rozsáhlého zločineckého komplotu. V závěru filmu stojí Koskov tváří v tvář Bondovi – a přestože souboj s agentem 007 nevyhraje, Krabbého elegantní výkon zaujal publikum i kritiky.
Role generála Koskova katapultovala Krabbého do světa vysokorozpočtových akčních filmů. Dech života se natáčel v mezinárodních lokalitách včetně rakouské Vídně a stal se jedním z kasovních trháků roku 1987. Pro nizozemského herce to byla první zkušenost se skutečně globálním produkčním kolosem.
Ocitl se na plátně vedle hvězd jako Timothy Dalton a poprvé jej ve velkém měřítku objevilo i publikum mimo Evropu. Okamžitě následovaly další nabídky na výrazné vedlejší role, často znovu záporné. Krabbého charismatický zjev a evropský akcent se v Hollywoodu osvědčily pro postavy intrikánů a aristokratických zloduchů.
Koncem 80. let si zahrál mafiánského bosse ve filmu Mstitel (1989, angl. The Punisher) po boku Dolpha Lundgrena a objevil se v britském historickém dramatu Skandál (1989) o politické aféře Profumo. Z Krabbého se rychle stával mezinárodní symbol kultivovaného padoucha.
S rodinou na place v Hollywoodu
Navzdory rostoucí slávě se Krabbé vyhýbal hvězdným manýrům. Koncem 80. let pracovně pendluje mezi Evropou a Amerikou, ale stálé zázemí má dál v rodném Nizozemsku. Do Hollywoodu ho doprovází manželka a děti – rodinu brával na filmové placy po celém světě.
„Měli jsme spolu na natáčeních prostě legraci,“ vzpomínal na tehdejší dobu a s úsměvem dodával, že právě praktičtí blízcí ho udrželi nohama pevně na zemi. K práci na velkých filmech přistupoval profesionálně: pečlivě se učil text, soustředil se na režijní pokyny a nehodil se mu styl rozmarných hvězd, které kolem sebe v Americe občas vídal.
Na vlastní kůži poznal pozlátko velkého filmového průmyslu i jeho stinné stránky. V jednom rozhovoru popsal, jak někteří slavní kolegové na place vyžadovali okázalé zacházení a „chovali se jako králové, protože jim to okolí prostě tolerovalo“.
Konkrétní jména si nechal pro sebe, ale otevřeně řekl, že ne všichni, s kým točil, si hvězdné manýry zasloužili. On sám nic podobného nepřijal za své. Po natáčení velkofilmu se klidně vrátil domů a druhý den jej šlo potkat, jak v Amsterdamu jede na kole po nábřeží.
Přitom splnění hollywoodského snu prožíval naplno – jen po svém. Už jako malý kluk si vysnil, že se jednou stane filmovou hvězdou v Hollywoodu. Když se pak v osmdesátých letech opravdu ocitl v Los Angeles na studiu mezi skutečnými ikonami, dolehlo to na něj.
Dodnes má v paměti moment, kdy stál v ateliéru po boku legendárního amerického herce Rocka Hudsona, idolu svého dětství. Uvědomil si, že dětský sen se proměnil ve skutečnost – a rozplakal se dojetím. Nebyly to metaforické „slzy štěstí“, ale opravdové.
Krabbé později s nadhledem poznamenal, že mít velké ambice není ostuda, ale motor, který člověka dovede k cílům. Jemu samotnému silná cílevědomost pomohla dostat se od malých rolí až na hollywoodská filmová plátna. Zároveň však dokázal tuhle kapitolu uzavřít a nepropadl iluzím, které kolem filmové slávy panují.
Padouch po boku Harrisona Forda
Na počátku 90. let čekala Jeroena Krabbého další vrcholná role záporného hrdiny – tentokrát v realistickém thrilleru z lékařského prostředí. V americkém filmu Uprchlík (1993) ztvárnil doktora Charlese Nicholse, přítele hlavního hrdiny, který se nakonec ukáže jako bezohledný organizátor vraždy.
Uprchlík patřil k nejúspěšnějším filmům roku 1993 a vysloužil si sedm nominací na Oscara (jednu proměnil Tommy Lee Jones za vedlejší roli policisty). Pro Krabbého to znamenalo další skok v známosti – Uprchlíka viděly desítky milionů diváků po celém světě a holandský herec se navždy spojil i s touhle ikonickou postavou. Jeho Dr. Nichols se ve finále snímku dostává do fyzické konfrontace s postavou Harrisona Forda.
Krabbé zde musel přesvědčivě zahrát dvojí tvář – spolehlivého přítele i chladnokrevného padoucha – a právě tahle dvojakost jeho výkon povyšuje nad běžné schématické lotry.
Na place Uprchlíka se setkal s Harrisonem Fordem, který představoval neprávem obviněného doktora Kimbla. Roli neúnavného šerifa si zahrál už zmíněný Tommy Lee Jones. Krabbé v rozhovorech vzpomíná, že Ford patřil k nejpříjemnějším kolegům, jaké poznal. „Je to strašně milý člověk,“ řekl na adresu slavného herce a ocenil, že si na nic nehrál a výraznou popularitu nenosil jako korunu na hlavě.
Byl to přesně ten typ hollywoodské hvězdy, s jakým si Krabbé rozuměl: soustředěný profesionál bez hvězdných výstřelků. Uprchlík se stal v kariéře Jeroena Krabbého možná nejznámějším filmem. Zároveň byl jedním z posledních velkých hollywoodských hitů, v nichž si zahrál výraznou roli.
Režisér a malíř
Po polovině devadesátých let se Krabbého herecká dráha začala pozvolna stáčet jiným směrem. Hollywoodského „padoucha z povolání“ hrál téměř desetiletí a dosáhl v tomto oboru všeho, co chtěl. Využil svou mezinárodní prestiž k naplnění dalších ambicí. Už v roce 1998 debutoval jako filmový režisér komorním snímkem Left Luggage, zasazeným do židovského prostředí v poválečné Evropě.
O tři roky později režíroval mezinárodní koprodukční projekt The Discovery of Heaven (2001) podle slavného románu Harryho Mulische. Jako režisér se podílel i na dalších titulech a příležitostně se vracel před kameru – například roku 2004 si s nadhledem střihl malou roličku v americké krimikomedii Dannyho parťáci 2, která se natáčela v Amsterdamu. Už dávno ale neplatilo, že by usiloval o další hollywoodské příležitosti za každou cenu. Naopak, stáhl se do soukromí a věnoval se tomu, co znal od malička z domova: malování.
Výtvarné umění se postupně stalo jeho druhou kariérou. Od 90. let uspořádal několik výstav a jeho obrazy si našly obdivovatele. Krabbé dokonce vytvořil populární televizní cyklus dokumentů, v němž jako průvodce pátrá po osudech slavných malířů. Ve svém ateliéru v Amsterdamu tráví většinu dnů. Už měl své osmdesáté narozeniny – a toho jubilea se rozhodl využít k osobní výpovědi.
Maluje sérii osmi velkých obrazů, do nichž promítá zásadní momenty svého vlastního života. Po dekádách hraní, režírování a světové popularity se tak Jeroen Krabbé jako umělec vrací tam, kde začínal: k plátnu, barvám a štětcům na malířském stojanu. Jeho jméno bude už navždy spojené s filmovými padouchy – ale on sám našel naplnění v civilním klidu ateliéru, obklopen rodinou a tvorbou.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Jeroen_Krabbé
https://www.ad.nl/show/jeroen-krabbe-wees-screentest-voor-hoofdrol-james-bond-af~af391d53/
https://www.rtl.nl/rubrieken/rtl-boulevard/artikel/5251237/jeroen-krabbe-wees-screentest-voor-hoofdrol-james-bond-af
https://jeroenkrabbe.com/about/jeroen-krabbe/
https://www.007.com/the-films/the-living-daylights/
https://www.nouveau.nl/personality/celebs/jeroen-krabbe-harrison-ford-was-een-darling
https://www.rollingstone.com/tv-movies/tv-movie-features/the-fugitive-movie-oral-history-cast-director-1234789685/
https://www.berlinale.de/en/1998/programme/19980773.html
https://cobra-museum.nl/tentoonstelling/jeroen-krabbe-80-8-decades-in-pictures/?lang=en
