Článek
V prosinci 1942 se pražským kinem Lucerna rozléhá smích. Na plátně právě vrcholí premiéra nové komedie Přijdu hned a diváci tleskají svérázné domovnici v podání Anny Letenské. Jenže zatímco filmová hrdinka rozdává vtipy, skutečná herečka už dva měsíce nežije.
Nikdo z přítomných netuší, že oblíbenou komičku nechalo gestapo tajně popravit. V sále chybí i její nejbližší – rodina stále doufá, že se Anna z nacistického vězení nějak vrátí. Naděje však není na místě. Letenská se stala obětí jedné z nejkrutějších kapitol heydrichiády, která smetla každého, kdo pomáhal ukrýt či podporovat parašutisty spojené s atentátem na zastupujícího říšského protektora.
Z kočovné scény na Vinohrady
Anna Letenská – tehdy ještě pod rodným jménem Anna Svobodová – se narodila 29. srpna 1904 v západočeských Nýřanech do herecké rodiny. Její rodiče působili u kočovné divadelní společnosti a malá Anna doslova vyrostla za jevištěm.
Poprvé stála na scéně už jako dítě v repertoáru otcova souboru. Ve dvacátých letech se mladá herečka provdala za operetního pěvce Ludvíka Hrdličku, který si zvolil umělecký pseudonym Letenský podle pražské Letné, kde se narodil. Anna přijala jeho nové příjmení a pod jménem Anna Letenská začala vystupovat. Manželé společně prošli několika provinčními scénami, než se v polovině 30. let natrvalo usadili v Praze.
Na pražských jevištích rychle zdomácněla. Roku 1939 získala Anna angažmá v prestižním Divadle na Vinohradech. Z kočovné komediantky vyrostla výrazná představitelka vedlejších, převážně komediálních rolí. Diváky bavila energií, výraznou mimikou a osobitým humorem.
V té době už za sebou měla i první filmové zkušenosti – poprvé se mihla ve filmu Kříž u potoka (1937) a její komediální talent naplno vynikl o dva roky později ve snímku Kouzelný dům. Díky menším, ale výrazným rolím v řadě populárních filmů, mimo jiné Ryba na suchu či Hotel Modrá hvězda, si Anna Letenská získala pověst herečky, která i malou scénu dokáže proměnit v nezapomenutelný výstup.
V rozhlase účinkovala v humorných skečích a na jevišti Vinohrad excelovala například v roli prostořeké posluhovačky. Publikum ji znalo jako veselou, živelnou ženu, která rozdává smích – a přesně takový obraz si uchovala i na filmovém plátně během temných počátků protektorátu.
V osobním životě ovšem nastaly změny. První manželství s Ludvíkem Letenským se rozpadlo a Anna zůstala nějaký čas sama se synem Jiřím. Koncem roku 1941 se však znovu provdala. Jejím druhým mužem se stal Vladislav Čaloun, prokurista úspěšné firmy.
Na rozdíl od umělecké branže své ženy se pohyboval v obchodních kruzích – a také ve vlasteneckých spolcích. Jako aktivní člen organizace Sokol Vladislav těžce nesl německou okupaci a zapojil se do odboje. Společně s Annou tehdy žili relativně poklidný život v Praze; měli prostorný byt a prozatím jim válečné útrapy neubíraly na elánu. Netušili, jak blízko se k nim brzy válka přiblíží.
Po atentátu v hledáčku gestapa
Dne 27. května 1942 spáchali českoslovenští parašutisté atentát na Reinharda Heydricha. Nacistická mašinérie odplaty se dala okamžitě do pohybu a gestapo horečně pátralo po všech, kdo mohli mít s útokem co do činění. Mezi hledanými se ocitl i MUDr. Břetislav Lyčka, pražský lékař a odbojář, který patřil do sokolské skupiny Jindra.
Právě doktor Lyčka podle pozdějších svědectví ošetřil zranění parašutisty Jana Kubiše krátce po útoku na Heydricha. Tím se vystavil smrtelnému nebezpečí – gestapo brzy zjistilo jeho roli a začalo po něm pátrat. Lyčka proto narychlo opustil svůj byt a spolu s manželkou se snažil zmizet z Prahy.
Tehdy do příběhu vstupuje rodina Čalounových. Vladislav Čaloun znal lékaře Lyčku z odboje i ze Sokola a rozhodl se svému příteli pomoci. V kritických dnech po atentátu poskytli Vladislav s Annou pomoc Lyčkovým manželům. Podle archivních záznamů strávila paní Františka Lyčková noc ze 14. na 15. července 1942 v bytě Čalounových.
Doktor Lyčka sám našel přenocování jinde u odbojářských známých a plánoval se potom s ženou sejít a společně odjet z Prahy. Hned ráno 15. července se však Františka na pražském hlavním nádraží ocitla v rukou gestapa. Agenti už na vytipovaných místech číhali na prchající odbojáře – zastihli ji dřív, než stihla nastoupit do vlaku. Následoval brutální výslech.
Zaslepení stihomamem a pomstou za Heydricha neváhali nacisté použít jakékoli metody, aby odhalili síť osob spolupracujících s parašutisty. Vyděšená Františka Lyčková nevydržela trýznění a vyzradila gestapu, kde přebývala poslední noc a s kým se ve spojitosti s útěkem manžela setkala.
Gestapo na nic nečekalo. Dne 17. července 1942 vtrhli policisté do bytu Vladislava Čalouna a Anny Letenské. Vladislav byl okamžitě zatčen jako osoba podezřelá z napomáhání pachatelům atentátu.
Doktor Lyčka, kterého vzápětí gestapo vystopovalo v Ouběnicích u Votic, zvolil 21. července raději smrt vlastní rukou – v situaci bez východiska spáchal sebevraždu, aby unikl mučení a neohrozil další přátele z odboje.
Anna Letenská byla gestapem rovněž vyslýchána v Petschkově paláci v Praze, nechvalně proslulém sídle německé tajné policie v Bredovské ulici, dnešní ulici Politických vězňů. Jako manželka odbojáře a osoba, která poskytla úkryt hledané ženě, byla z pohledu okupační spravedlnosti spoluviníkem.
Přesto se stalo něco neobvyklého: Letenská nebyla tehdy poslána do vězení natrvalo, ale na příkaz vyšetřovatelů byla zatím ponechána na svobodě a musela se pravidelně hlásit gestapu.
Důvody tohoto překvapivého rozhodnutí zůstávají částečně zahalené. Historici se shodují, že v pozadí mohly stát zcela pragmatické úvahy nacistických představitelů. Anna Letenská byla totiž právě v polovině natáčení nového filmu a pro německou propagandu i morálku obyvatel Protektorátu byly filmy cenným nástrojem.
Nabízí se teorie, že gestapo dočasně odložilo hereččino zatčení, aby nepřerušilo výrobu očekávané filmové komedie. Podle některých svědectví mohl intervenovat vlivný filmový producent Miloš Havel, ředitel společnosti Lucernafilm a strýc budoucího prezidenta Václava Havla.
Jako producent snímku Přijdu hned měl Havel zájem na tom, aby se film dokončil – údajně proto vyjednával s protektorátními úřady, aby Annu Letenskou nechaly dohrát její roli. Další prameny připomínají i oblíbenou taktiku gestapa: ponechat „volně“ manželku zatčeného muže, sledovat každý její krok a čekat, koho z odbojové sítě kontaktuje.
I to mohl být důvod, proč Letenská zatím neputovala za manželem do cely. Ať už však rozhodlo cokoli, populární herečka se v létě 1942 ocitla v pozoruhodném druhu přeludu svobody: přes den natáčela filmovou veselohru a večer se musela pravidelně hlásit na gestapu.
Natáčení pod dozorem
Film Přijdu hned, který režíroval Otakar Vávra, byl od počátku zamýšlen jako odlehčená komedie pro těžkou dobu. Anna Letenská v něm dostala výraznou vedlejší úlohu paní Koubkové, hubaté domovnice. Její komický talent tu mohl naplno zazářit. Jen zasvěcení však věděli, v jak složité situaci se herečka při natáčení nachází.
Letenská docházela na plac rovnou od povinných raportů na gestapu a s vědomím, že její muž Vladislav sedí někde v cele a každý den může být ten poslední. V hostivařských ateliérech Lucernafilmu ale na sobě nedávala nic znát. Režisér Otakar Vávra po válce vzpomínal, jak během natáčecích dnů vídal Annu stranou za kulisami, s tváří v dlaních a ve strašné úzkosti o život svého muže.
Když však asistent režie ohlásil, že kamera běží a je čas hrát, Letenská vstala, napřímila se a před kamerou suverénně odehrála svou komickou scénu, jako by se nechumelilo. Po skončení záběru se tiše vrátila do ústraní a znovu se ponořila do svých obav. „Nikdo v ateliéru kromě mě o tom nevěděl,“ vzpomínal Vávra na dusnou atmosféru natáčení.
Pokud byla Letenská v té době sledována gestapem, muselo to probíhat nenápadně – snad formou některého konfidenta mezi zaměstnanci studia. Pro všechny ostatní kolegy z oboru zůstávalo oficiálním vysvětlením, že Anna má manžela ve vazbě, ale ona sama je volná a může práci dokončit.
Navzdory všemu se film stihl dokončit podle plánu. Poslední klapka padla 2. září 1942. Ten den ještě Anna Letenská zahrála závěrečnou scénu, odevzdala kostým rekvizitářům a spolu s dalšími herci si vydechla, že film je hotový. Náročné týdny dvojakého života – herečka přes den a vyslýchaná manželka „zrádce říše“ po večerech – byly za ní.
Doufala snad, že gestapo slib dodrží a nechá ji na svobodě? Dost možná ano. Herečka přece splnila, co se od ní chtělo: rozesmála kamery i štáb, film je natočen. Další osudný krok ale gestapo naplánovalo hned vzápětí. Již druhý den po dotočení filmu, 3. září 1942, byla Anna Letenská znovu předvolána do Petschkova paláce.
Tentokrát už ji domů nepustili. Odpoledne ji převezli do vyšetřovací vazby na Pankráci. O svou dočasnou svobodu pod dozorem přišla. Zdánlivá benevolence okupačních úřadů tím skončila a na herečku se začalo pohlížet jako na nebezpečnou svědkyni.
V následujících týdnech se Letenská ocitla v soukolí represí proti pomocníkům parašutistů. Po krátkém pobytu v pankrácké věznici byla převezena do Malé pevnosti Terezín, která v té době sloužila gestapu jako věznice a sběrné místo pro politické vězně. Tam už byly shromážděny desítky příbuzných a spolupracovníků atentátníků, kteří čekali na definitivní ortel.
Anna patrně stále netušila, zda ji čeká soud a rozsudek, nebo „jen“ nekonečný žalář. Jisté je, že 29. září 1942 byla spolu s dalšími odsouzena stanným soudem k smrti – bez veřejného procesu a bez možnosti obhajoby. V říjnu 1942 byla zařazena do transportu směr Mauthausen. Nacisté se rozhodli s celou skupinou naložit v tichosti a exemplárně.
Mauthausen, 24. října 1942
Osvětim, Dachau či Buchenwald se staly symboly hrůzné „továrny na smrt“, ale i v menším rakouském koncentračním táboře Mauthausen se během války odehrála řada hromadných poprav. Pro vězně z českého odboje bylo mauthausenské krematorium konečnou stanicí.
Dne 24. října 1942 tam dorazila i transportní skupina z Terezína, mezi nimi Anna Letenská. Šlo o součást hromadné likvidace příbuzných a spolupracovníků parašutistů – celkem bylo toho dne v Mauthausenu zavražděno 262 českých mužů, žen a dětí. Nacisté je postupně odváděli do popravčí místnosti a stříleli ranou do týla. Anna Letenská byla zavražděna zřejmě v 10:56 dopoledne ranou do zátylku.
Bylo jí teprve 38 let. Její tělo bylo spáleno v krematoriu spolu s ostatními oběťmi toho dne. Na seznamu popravených figurovalo její jméno v rámci interně vedené „akce Kubiš“ – nacisté tak označovali likvidaci příbuzných a podporovatelů parašutistů, kteří spáchali atentát na Heydricha.
Téhož dne gestapo zavraždilo desítky žen i mužů, mezi nimi manželky, rodiče, sourozence a příbuzné odbojářů. Podobný osud stihl později i další členy skupiny – manžel Anny Vladislav Čaloun byl zastřelen v Mauthausenu 26. ledna 1943. Nacisté tentokrát postupovali jinak než obvykle: jindy zveřejňovali jména popravených na výstražných seznamech v novinách, ale poprava v Mauthausenu zůstala přísně utajena.
Gestapo se zřejmě obávalo reakce veřejnosti, kdyby vyšla najevo masová msta na ženách, dětech a civilistech. V Praze tak symbolicky proběhla premiéra filmu s herečkou, která už byla po smrti. Komedie Přijdu hned měla slavnostní uvedení na první svátek vánoční, 25. prosince 1942, v kině Lucerna. Veselohra s živou hudbou a vtipnými scénkami měla divákům zlepšit náladu v chmurné válečné zimě – a skutečně sklidila nadšený potlesk.
V recenzích se objevily pochvaly na „excelující“ výkon Anny Letenské v roli potrhlé domovnice. Nikdo z obecenstva ani filmových kritiků netušil, že herečka už není mezi živými. Její jméno bylo na plátně, ale v titulcích chyběla jakákoli zmínka, proč není přítomna.
Rodina Anny Letenské marně sháněla informace. Matce ani synovi nikdo z úřadů dlouho nesdělil, co se mladé herečce stalo. Pravda se k nim dostávala až se zpožděním a v podobě úředních dokumentů, které nemohly nic vysvětlit ani zmírnit.
Tragický příběh Anny Letenské vyšel naplno najevo až po osvobození a vydání svědectví o tzv. mauthausenské akci. Jméno talentované herečky tak navždy vstoupilo do historie jako symbol krutosti nacistického režimu vůči českým vlastencům. Anna Letenská zůstává dodnes jedinou českou filmovou herečkou, kterou nacisté během války popravili.
Její osud připomíná pamětní deska a také ulice na pražských Vinohradech, jen pár kroků od divadla, kde kdysi rozdávala publiku smích.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Letenská
https://dvojka.rozhlas.cz/popravili-ji-v-mauthausenu-zatimco-se-divaci-bavili-jejim-poslednim-filmem-7455338
https://dvojka.rozhlas.cz/ocite-svedectvi-bohemy-autenticke-vzpominky-otakara-vavry-nebo-pribuznych-anny-7464665
https://dvojka.rozhlas.cz/co-v-boheme-nebylo-koho-skutecne-ukryvala-anna-letenska-a-kdo-ji-prozradil-7474418
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-anna-letenska-z-nataceni-sla-na-smrt-170126
https://www.denik.cz/z_domova/anna-letenska-bretislav-lycka-jan-kubis-barrandov-filmove-studio-ateliery.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/654229/tragicka-smrt-filmove-legendy-annu-letenskou-38-po-nataceni-zavrazdili-v-koncentraku.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/herecka-letenska-popravena-v-mauthausenu-ma-po-79-letech-bustu-v-nyranech-178826
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/poprava-262-ceskych-vlastencu-v-mauthausenu-24-rijna-1942
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=41300
https://www.nyrany.cz/seniori/mesto/o-meste/nasi-rodaci/anna-letenska/
