Romy Schneider zažila nespočet zklamání: „V životě nejsem nic, ale na plátně jsem všechno.“

Z neznámé dívky z herecké rodiny se stala princezna, kterou miloval celý svět – symbol čistoty a elegance. Zdálo by se, že žije pohádku i ve skutečnosti.

Jenže skutečný život Romy Schneider nebyl ani zdaleka tak pohádkový. Narodila se roku 1938 do herecké dynastie, ale dětství neměla šťastné. Její matka, slavná herečka Magda Schneider, měla údajně velmi blízko k nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi – sama Romy později věřila, že její matka měla s Hitlerem poměr.

Otec rodinu opustil a malou Romy vychovávala přísná babička. Když se matka znovu vdala, dostala Romy nevlastního otce, který se k ní choval víc než nevhodně. Později herečka šokovala přiznáním, že jako teenager byla svým otčímem sexuálně obtěžována. Za okouzlujícím úsměvem filmové princezny se tak skrývala osamělá dívka s jizvami na duši.

Už jako náctiletá našla Romy únik v herectví. Poprvé stanula před kamerou v pouhých patnácti letech po boku své matky. Brzy následovaly další role a pak přišla nabídka stát se filmovou Sissi – životní zlom, který z ní udělal idol mládeže. Romy však byla stále pod přísným dohledem matky a nevlastního otce, kteří řídili její kariéru.

Dokonce i ve všech třech filmech o Sissi hrála Magda Schneider její matku, jako by Romy nemohla uniknout matčinu stínu ani před kamerou. Ačkoli díky Sissi přišla sláva a zdánlivě dokonalý život, mladá herečka cítila, že žije cizí sen. Role líbezné císařovny jí postupně začala připadat jako zlatá klec, ze které zoufale toužila ven.

Na konci 50. let se na obzoru objevil muž, kvůli kterému byla Romy ochotná tu zlatou klec rozbít. Při natáčení filmu Christine (1958) se seznámila s tehdy začínajícím francouzským hercem Alainem Delonem. První setkání na pařížském letišti Orly prý neproběhlo zrovna romanticky – ona ho považovala za „nafoukaného frajírka“, on ji za „krásku ze šlechtických kruhů“.

Iskra ale přeskočila během společného natáčení. Z pracovního partnerství se zrodila vášnivá láska a z Romy a Alaina se stal nejskloňovanější pár evropského filmu. Tisk je nazval „snoubenci Evropy“ a jejich romance plnila titulky.

Romy neváhala opustit dosavadní život v Německu a následovat Delona do Paříže. Bylo jí teprve 20, ale udělala odvážné rozhodnutí: odešla z domova, zpod dohledu matky i z komfortu německé kinematografie, aby byla se svou láskou. Magda Schneider z toho nadšená nebyla – vymínila si alespoň oficiální zásnuby.

Ty se konaly v březnu 1959 za pozornosti novinářů, ale svatba se pořád odkládala. Mladí milenci žili bohémský život v Paříži, bez ohledu na konvence. Pro Romy to byla sladká, vzbouřenecká léta: poprvé zakoušela svobodu, vášeň i francouzský šarm. Vedle charismatického Delona dospívala z naivní dívky v sebevědomou ženu.

Jenže vášnivý vztah měl i svá dramata. Delonova kariéra stoupala strmě vzhůru, stal se sex-symbolem Francie, zatímco Romy po přesunu do cizí země teprve hledala nové pracovní příležitosti. Navíc se objevovaly nevěry – bulvár spekuloval o Delonových aférkách a románek zastínily i skandály, například když jistá modelka porodila syna, kterého měl mít právě Delon. Romy tyto rány nesla těžce, ale vztah udržela. Alespoň do roku 1963. Tehdy ji čekalo kruté probuzení ze snu.

Po pěti letech soužití jejich pohádka náhle skončila. Alain Delon se zamiloval do jiné – mladičké herečky Nathalie Barthélemy. Nevybral však zrovna citlivý způsob rozchodu. Když byla Romy pracovně mimo Francii, našla po návratu do prázdného bytu jen stručný vzkaz na rozloučenou. Stálo v něm: „Je mi líto. Vím, že bych tě učinil nešťastnou. Odjíždím do Mexika s Nathalií. Přeji ti jen to nejlepší.“ Těmito několika řádky Delon ukončil jejich vztah a Romy se zhroutil svět.

Mladá herečka se ocitla v nejhlubší krizi. Ztratila lásku svého života, a navíc veřejně a potupně. Podle dobových zpráv se zoufalá Romy pokusila vzít si život – podřezala si žíly ve vaně. Naštěstí byla včas zachráněna, ale psychicky se zhroutila. Poprvé naplno pocítila, jak tenká je hranice mezi pohádkou a tragédií.

Rozchod s Delonem a drsná životní lekce Romy zocelily, ale také nadobro zničily její iluze. Vnitřní zlom byl nevyhnutelný: zraněná dívka v ní zemřela a zrodila se silnější žena odhodlaná postavit se na vlastní nohy. Romy Schneider pochopila, že nemůže dál žít jako lidmi zbožšťovaná „princeznička“. Rozhodla se utéct z image dokonalé Sissi dokázat sobě i světu, že je víc než jen okouzlující tvářička z pohádky.

Po bolestivém rozchodu se stáhla do ústraní a několik let sbírala síly. Nakonec, v roce 1966, učinila překvapivý krok – provdala se za německého režiséra Harryho Meyena, který byl o 15 let starší a také poznamenaný válkou (jako dítě přežil koncentrační tábor). Snad v něm hledala oporu a klidný přístav po bouři s Delonem. Téhož roku se jim narodil syn David. Na chvíli to vypadalo, že Romy našla vytoužený klid v rodinném životě v Německu.

Jenže brzy zjistila, že útěk do zdánlivého klidu ji nenaplní. Byla hvězdou, umělkyní tělem i duší – potřebovala hrát. Vrátila se proto k filmu, ale tentokrát si pečlivě vybírala role, které by jí pomohly vymanit se z princeznovské škatulky. Odmítala další líbivé princezny a naopak přijímala náročnější úlohy ve francouzských a italských projektech.

Legendární režisér Luchino Visconti ji obsadil na divadelní prkna v Paříži, kde musela prokázat opravdové herecké umění. Spolupráce s takovými mistry, jako byl Visconti či Orson Welles, ji přetavila v dramatickou herečku, která se nebála velkých emocí.

Skutečným symbolem její proměny se stal film Bazén (La Piscine) z roku 1969. Paradoxně v něm znovu stanula před kamerou po boku Alaina Delona – poprvé od bolestného rozchodu. V roli smyslné, životem zkoušené ženy byla na hony vzdálená naivní Sissi. Mezi ní a Delonem na plátně jiskřilo napětí plné nevyřčené hořkosti, čímž film dodnes fascinuje.

Romy během natáčení odolala Delonovým pokusům o sblížení – už nebyla tou oddanou dívkou jako kdysi. Jejich někdejší láska se proměnila v komplikované přátelství, ale před kamerou společná chemie fungovala dokonale. Bazén ukázal světu novou Romy Schneider: zralou ženu s hlubokýma očima, v nichž se zrcadlila opravdová bolest i vášeň.

V 70. letech se Romy konečně vymanila z prokletí bývalé dětské hvězdy. Ve Francii se stala uznávanou herečkou – natočila sérii výborných filmů s režisérem Claudem Sautetem a dvakrát získala prestižního Césara (francouzskou obdobu Oscara) za nejlepší ženský výkon.

Nikdo už o ní nemluvil jako o roztomilé Sissi; nyní byla ceněna jako herecká diva, která umí zahrát komplikované a utrápené hrdinky s nebývalou opravdovostí. Sama Romy přiznávala, že ji role naplňují víc než skutečný život. Hořce žertovala: „V životě nejsem nic, ale na plátně jsem všechno.“

Přesto ji minulost stále pronásledovala. Když ji Visconti v roce 1972 požádal, aby si ve filmu Ludvík Bavorský znovu zahrála stárnoucí císařovnu Alžbětu (Sisi) – postavu, před kterou kdysi utekla – dlouho váhala. Nakonec roli přijala, ovšem po svém: z půvabné princezny udělala na plátně hořkou a deziluzovanou ženu, která už zná skutečný život.

Jako by tím Romy světu sdělila, že pohádka o Sissi definitivně skončila. Dokonce pronesla památnou větu: „Sissi se na mě lepí jako otravná kaše.“ Měla tím na mysli, že nálepka filmové princezny se jí drží, ať dělá, co dělá. Romy však udělala maximum, aby tu nálepku ze sebe setřásla – a povedlo se.

Kromě boje s vlastní filmovou minulostí sváděla Romy ještě jeden vnitřní zápas – s rodinnými démony, kteří ji provázeli od dětství. Komplikovaný vztah s matkou Magdou se nikdy zcela nezhojil. Magda Schneider byla zpočátku dceři manažerkou a rádkyní, ale také jakýmsi prokletím. Romy jí nedokázala odpustit některé věci z minulosti. Jednak matčinu vlezlou snahu kontrolovat každý krok její kariéry, ale hlavně morální selhání za války.

Když se Romy dozvěděla o blízkosti své matky k Hitlerovi, hluboce ji to zasáhlo a styděla se za to. Mladá žena, která většinu života strávila ve Francii, těžce nesla, že její vlastní matka byla oblíbencem nacistického vůdce. Údajný matčin poměr s Hitlerem byl pro ni celoživotní trauma, o němž ale veřejně téměř nemluvila – jen v soukromí blízkým přiznala, jak moc ji to děsilo a znechucovalo.

Další stín vrhal na jejich vztah nevlastní otec Hans Herbert Blatzheim. Toho si Magda vzala po válce a Romy v něm našla tyrana, kterého se bála. Blatzheim měl být pro rodinu oporou, místo toho však mladou Romy sexuálně obtěžoval a manipuloval.

Když se konečně jako dvacetiletá zamilovala do Delona a chtěla odjet do Francie, Magda nejprve nesouhlasila – možná i proto, že tím ztrácela nad dcerou kontrolu. Romy se ale vzepřela. Její útěk do Paříže tedy nebyl jen útěkem za láskou a kariérou, ale také osvobozením se od dusivého rodinného prostředí.

Jakkoli se Romy snažila najít vnitřní rovnováhu, její osobní život zůstával bouřlivý. V 70. letech patřila k nejkrásnějším herečkám Evropy a muži jí leželi u nohou. Po rozchodu s Harrym Meyenem (manželství se rozpadlo v roce 1975) zkoušela štěstí znovu a provdala se za svého sekretáře Daniela Biasiniho. S ním měla dceru Sarah (narozena 1977). Na oko tedy vedla spořádaný rodinný život, ale vášeň jí kolovala v žilách dál.

Bulvární novináři postupně odhalili řadu milostných afér slavné herečky. Romy ve svém zoufalém hledání lásky a sebedůvěry navazovala vztahy napříč společenským spektrem. Mezi její údajné milence patřili například i tak překvapiví muži jako slavný americký zpěvák Sammy Davis Jr. nebo dokonce západoněmecký kancléř Willy Brandt.

Romy zkrátka milovala naplno a neohlížela se na konvence – snad si chtěla vynahradit ta upjatá léta, kdy musela být vzornou Sissi. Její vášnivá povaha ale měla i odvrácenou stranu: střídání milenců a neúspěchy ve vztazích jí přinášely další zranění. Manželství s Biasinim se nakonec také rozpadlo (rozvod přišel v roce 1981).

Za blyštivou fasádou filmové hvězdy Romy potají bojovala s depresemi a závislostmi. Po třicítce začala nadměrně pít alkohol a utápěla smutek ve skleničce šampaňského i v pilulkách na spaní. Její přátelé později přiznali, že byla často křehká, plná úzkostí a samoty, kterou nedokázala zaplnit ani potleskem publika, ani láskou obdivovatelů. Slavná hvězda francouzského filmu byla ve skutečnosti nešťastná žena, která večery trávila v slzách, jakmile zhasla světla reflektorů.

Přesto se na veřejnosti snažila udržet glanc. Ještě v březnu 1981 naposledy zářila na udílení filmových cen César. Jen málokdo tušil, že se její život už řítí do propasti.

Poslední léta života přinesla Romy Schneiderové jednu ránu za druhou. V roce 1979 spáchal sebevraždu její exmanžel Harry Meyen – oběsil se ve svém domě v Hamburku. Ačkoli byli už čtyři roky rozvedeni, otřáslo to s ní. Harry byl otcem jejího syna a Romy ho kdysi milovala; zpráva o jeho dobrovolném odchodu ji zdrtila a prohloubila její vlastní deprese.

Ještě se nestačila vzpamatovat a přišla další tragédie. V červenci 1981 došlo k neštěstí, které definitivně zlomilo její srdce. Čtrnáctiletý syn David trávil prázdniny u prarodičů (rodičů Daniela Biasiniho) na venkově. Jednoho večera se nešťastnou náhodou napíchnul na kovový plot při pokusu jej přelézt – ostrý hrot mu prorazil stehenní tepnu. Mladík vykrvácel dřív, než dorazila pomoc.

Romy se tu strašlivou zprávu dozvěděla v Paříži a zhroutila se. Nic horšího ji v životě nemohlo potkat. Její milovaný syn, kterého chránila jako oko v hlavě, byl pryč. Vyčítala si, že u něj nebyla. Pár dní před tragédií se s Davidem navíc pohádala kvůli banalitě – on nechtěl jet na společnou dovolenou – a teď ji trápilo, že se rozloučili ve zlém. Tahle vina a bolest jí zničily poslední zbytky vůle žít.

Po Davidově smrti upadla Romy do hluboké apatie. Veřejně prohlásila: „Už se ničeho nebojím – to nejhorší se už stalo.“Svůj žal utápěla v alkoholu a lécích, ačkoli se její blízcí snažili ji držet nad vodou. Dokončila ještě poslední film La Passante du Sans-Souci (Poutnice ze Sans-Souci), k jehož dotočení se přemohla jen díky podpoře přítelkyně Simone Signoret.

V tomto snímku ironicky hrála ženu, která přijde o syna během nacistické perzekuce – role tak krutě odrážela její vlastní osud. Při natáčení ji postihla řada zdravotních potíží: zlomila si nohu, musela na operaci ledviny. Jako by se jí lepila smůla na paty. Po smrti syna se však už nikdy doopravdy nevzpamatovala. Přátelé říkali, že pohled na zdrcenou Romy byl srdcervoucí – z kdysi živé krásky zbyla jen zlomená, ztrápená bytost.

Na jaře 1982 se svět dozvěděl šokující zprávu: Romy Schneider byla nalezena mrtvá. Dne 29. května 1982 našel její poslední partner, producent Laurent Pétin, Romy bez známek života v pařížském bytě. Seděla zhroucená v křesle nad rozepsaným dopisem, vedle stála prázdná láhev vína a na stole ležely léky.

Původně měla v tom dopise omluvit svou neúčast na plánovaném interview – místo toho ale její pero uprostřed věty navždy utichlo. Oficiální zpráva sice uváděla srdeční selhání (pravděpodobně vlivem kombinace alkoholu a utišujících prostředků), ale bylo jasné, že Romy zemřela hlavně na zlomené srdce. Bylo jí pouhých 43 let.

Odchod této výjimečné herečky zasáhl nejen filmový svět, ale i širokou veřejnost, která na ní vyrostla. Nikdo nemohl uvěřit, že navždy odešla ta, která jako Sissi rozdávala radost a půvab. Na pohřeb do Paříže dorazily zástupy lidí i kolegů.

A nechyběl ani Alain Delon, první láska Romy, který nikdy nezapomněl na svou Puppelé (panenku), jak jí přezdíval. Delon byl jedním z těch, kdo nesli její rakev, a postaral se i o dojemné gesto – zařídil, aby tělo Romy odpočívalo ve společném hrobě s jejím milovaným synem Davidem. Nad její hrobkou tak opět spojil matku a syna, které osud krutě rozdělil.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Romy_Schneider

https://www.imdb.com/name/nm0002769/bio/

https://www.theshot.com/actors/romy-schneider-scandalous-life

https://www.britannica.com/biography/Romy-Schneider

https://telegrafi.com/en/romy-schneider-the-tragic-movie-star/

https://english.elpais.com/culture/2022-05-26/romy-schneider-the-empress-of-free-women.html