Článek
Třásly se jí ruce, ale v záběru to nikdo nepoznal. Na televizní obrazovce působila klidně a vyrovnaně – dokonalý účes bez jediné nepoddajné lokny, pečlivě nalíčená tvář a hlas znějící pevným, sametovým tónem.
Právě byl Silvestr 1992 a Saskia Burešová živě ohlašovala zprávu, která měla navždy změnit její svět. Vyřkla několik strohých vět o tom, že Československo přestává existovat.
Miliony lidí u obrazovek oněměly, ale ona musela pokračovat dál s profesionálním klidem, jako by oznamovala jen další pravidelný program. Uvnitř cítila napětí a smutek z konce jedné éry – její země se rozpadala a s ní i televizní svět, jak ho do té doby znala.
Když se Saskia poprvé postavila před kameru, bylo jí pouhých 21 let. Psal se rok 1967 a ona právě vyhrála konkurz do zábavného pořadu pro vojáky základní služby s názvem Poštovní schránka.
Tehdy snad ani netušila, že se stane jednou z nejznámějších tváří československé televize. Štíhlá dívka s neobvyklým jménem Saskia – které jí podle jejího vyprávění dala maminka po manželce malíře Rembrandta – vedle zkušenějšího kolegy Eduarda Hrubeše poprvé oslovovala národ přes televizní obrazovky. Byla nervózní, ale odhodlaná. Kamera ji okamžitě milovala.
Už tehdy vynikala pečlivou dikcí a kultivovaným projevem. Její elegance a šarm byly nepřehlédnutelné. Měla nezaměnitelný hlas, který dokázal uklidnit i zaujmout. Pořad pro vojáky však nevydržel dlouho – po srpnu 1968, kdy zemi sevřela normalizace, byl původní formát zrušen a proměněn v nezávadný Dopravní magazín.
Saskia se ocitla na křižovatce. Bylo jí dvaadvacet, když do její kariéry zasáhla politika. Měla dvě možnosti: buď z televizní obrazovky zmizet, nebo se přizpůsobit novým pravidlům hry.
Rozhodla se zůstat – ovšem za cenu jisté vnitřní autocenzury. S odstupem let přiznala, že v době normalizace záměrně neprojevovala žádné politické názory a držela se stranou kontroverzí. Právě díky této nestrannosti mohla v Československé televizi dál působit.
Pro mladou ambiciózní ženu to byl tenký led. Stačil by jediný přešlap, jediná neuvážená věta v živém vysílání – a mohla následovat okamžitá stopka.
Sedmdesátá a osmdesátá léta udělala ze Saskie Burešové symbol dokonalosti. Každý večer usedala do obýváků po celém státě v roli televizní hlasatelky – elegantní dáma, která uváděla pořady, ohlašovala novinky a spojovala jednotlivé programové bloky. Hlasatelky byly tehdy něco jako televizní kněžny.
Lidé obdivovali jejich perfektní vzhled a uhlazený projev, zároveň je ale přísně soudili. Saskia to cítila při každém vstupu: nesmí udělat chybu. Bezchybná maska – tak na mnohé působila. Usměvavá, vždy upravená, s precizně sestříhanou foukanou hřívou, která se stala jejím poznávacím znamením. Každé zaváhání, přeřeknutí nebo emotivní zaškobrtnutí by bylo vnímáno jako profesní selhání.
Veřejnost si na její dokonalost zvykla a brala ji jako samozřejmost. Ale za tou bezchybnou fasádou byl živý člověk z masa a kostí. „Byla to každodenní disciplína a někdy i stres,“ přiznávala po letech některým novinářům s tím, že před přímým přenosem mívávala třesoucí se kolena.
Své pochybnosti však nikdy nenechala proniknout na povrch obrazovky. Tančila mezi vejci – výraz, kterým dnes popisuje balancování mezi požadavky režimu a vlastní lidskostí. Musela působit neutrálně, neustále reprezentativně, a přitom si v nitru uchovat sebeúctu.
Navzdory všemu si důstojnost zachovala. Na rozdíl od jiných tváří režimní televize se vyhýbala propagandistickým excesům. Neagitovala, nehlásala falešná hesla – prostě s noblesou uváděla zábavné estrády typu Televarieté po boku Vladimíra Dvořáka nebo pravidelné magazíny.
Pětkrát za sebou ji diváci zvolili nejoblíbenější hlasatelkou v anketě TýTý, což svědčí o tom, jak moc jí lidé důvěřovali. Byla tváří televize, kterou mnozí vnímali jako tvář státu – a ona tu tvář udržela čistou.
Ve svém soukromí nacházela oporu v manželovi, televizním režisérovi Petru Obdržálkovi. Vzali se v roce 1972 a byli spolu neuvěřitelných 53 let až do jeho smrti v roce 2025. Obdržálek dokonce později režíroval její pořad Kalendárium a dodal mu svěží prvky.
Doma Saskia odložila masku dokonalosti a byla prostě sama sebou – milující máma syna Petra a zahradnice, co se ráda hrabe v hlíně (jak jednou s úsměvem poznamenala v rozhovoru). Ale jakmile znovu vstoupila do televizního studia, nasadila profesionální úsměv a ramena se jí napřímila, jako by na nich neleželo žádné břímě.
Poslední den roku 1992 pak navždy vstoupil do dějin – a Saskia byla u toho. Když toho večera v přímém přenosu oznamovala rozdělení Československa, měla za sebou čtvrtstoletí služby televizi. Bylo jí 46 let, když s kamennou tváří sdělila národu rozpad státu. Uvnitř ji mrazilo. Dobře věděla, že spolu s republikou končí i jedna televizní éra. Starý svět se rozpadal na prahu nové doby.
A skutečně – devadesátá léta přinesla zásadní změny. Úloha hlasatelek začala postupně mizet, jak televize přecházela na modernější styl kontinuálního vysílání bez těchto elegantních meziher. Saskia se snažila najít své místo v nové době. Zůstala věrná obrazovce, ale formát se změnil: od roku 1993 moderuje na České televizi vlastní pořad Kalendárium.
Každou neděli dopoledne připomíná divákům významná výročí týdne – události a osudy osobností, na které by se nemělo zapomenout. Tato role jí perfektně sedla. Jako by se z pamětnice minulého režimu stala průvodkyní po dějinách. Most mezi minulostí a přítomností.
Kalendárium si našlo svůj okruh věrných diváků hledajících poučení i vzpomínky. A Saskia? Ta jakoby vůbec nestárla. Diváci si toho začali všímat a mluvili o tom: Jak to, že vypadá pořád stejně? Vtipkovalo se, že snad objevila elixír mládí. Ona sama podobné řeči bere s nadhledem. „Že bych se neměnila, to asi není pravda. Jsem stále na obrazovce, takže mě vidíte průběžně… Ale lidé mi to říkají často, že se neměním, a to mě samozřejmě těší,“ prohlásila skromně, když slavila 75. narozeniny.
Ve skutečnosti za tím žádné kouzlo není – poctivě cvičí každé ráno, otužuje se studenou vodou a odmítá plastické operace či botox. Její vitalita je výsledkem životosprávy a možná také vnitřního klidu.
Klid ale jedné záležitosti chyběl. I v novém tisíciletí totiž musela Saskia Burešová čelit stinným stránkám popularity. Mladší generace už její éru nepamatuje a občas si z ní dělá krutou legraci. Před pár lety se stala terčem nechutného vtipu v zábavné show Máme rádi Česko. Herec Vojta Kotek ji tam nevhodně přirovnal k transgender osobě – snad v narážce na její věk či nestárnoucí vzhled.
Publikum se smálo, ale Saskii to hluboce zasáhlo. Přesto se zachovala jako dáma. Ihned v zákulisí si to s mladým hercem vyříkala a dokonce souhlasila, že přijme jeho omluvu veřejně v jiném pořadu. Snažila se povznést nad osobní křivdu.
Když však později viděla záznam a zjistila, že si z ní on i další účinkující utahovali po celý pořad, došla jí trpělivost. „Tohle ve svém věku opravdu nemám zapotřebí. Nad tohle se už nedalo povznést,“ prohlásila rázně a omluvu nakonec odmítla.
Dnes Saskii Burešové táhne na osmdesát a stále působí na obrazovce veřejnoprávní televize. Když v nedělním ránu uvádí nové Kalendárium, čas pro ni jakoby neexistuje. Stojí ve studiu opět upravená do posledního detailu, v očích pokoru i zkušenost.
Připomíná výročí slavných skladatelů, vynálezců a událostí, které by jinak upadly do zapomnění. Mnozí z jejích vrstevníků už tu nejsou, ale ona stále drží stráž nad naší kolektivní pamětí.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Saskia_Burešová
https://www.extra.cz/saskia-buresova-nasla-elixir-mladi-moderatorka-ktera-se-stala-tercem-vtipu-prozradila-jak-se-udrzuje-fit-54f2e
https://www.kafe.cz/celebrity/saskia-buresova-vek.html
https://cnn.iprima.cz/moderatorka-saskia-buresova-se-naposledy-rozloucila-s-milovanym-manzelem-byla-s-nim-55-let-485568
