Sharon Stone: krásná žena s těžkým osudem

Sharon Stone patří mezi nejznámější herečky konce 20.století. Známá je zejména díky ikonickému filmu Základní instinkt (1992) či snímku Casino (1995), za který získala Zlatý glóbus a nominaci na Oscara. Málokdy se ale připomíná, jak spletitá a komplikovaná byla cesta, která tuto herečku dovedla až na vrchol filmového průmyslu. Při zmínce jejího jména se v mysli mnoha lidí vybaví především role femme fatale nebo silných, sebevědomých žen. Sharon Stone však ve skutečnosti vždy nebyla onou sebejistou divou, jak ji známe z pláten kin.

Prozradím vám méně známé momenty z dětství a dospívání Sharon Stone, na rodinné prostředí a zdravotní obtíže, které ji pravděpodobně formovaly. Poodkryjeme příběhy, jež zásadně ovlivnily nejen její uměleckou dráhu, ale i charakter. Ačkoli Sharon Stone proslula vysoce komerčními filmy a slávou na červeném koberci, její osobní pouť je plná překážek, ztrát i znovunabytých vítězství, která často zůstávají v pozadí za mediálním leskem.

Sharon Vonne Stone se narodila 10. března 1958 ve městě Meadville v Pensylvánii. Už samotný fakt, že vyrůstala v poměrně skromných poměrech na maloměstě, vyvrací představu, že se budoucí hollywoodská hvězda musela narodit do světa přepychu a filmových světel. Naopak. Rodina Stoneových byla početná a spíše tradiční; otec Joseph William Stone II. pracoval v továrně, matka Dorothy byla účetní a později hospodyně.

V rodině vládla přísná disciplína, která však nebyla vždy provázena pochopením. Sharon Stone v rozhovorech i ve své autobiografii (The Beauty of Living Twice, 2021) zmiňuje, že vyrůstala v atmosféře, kde emoce a projevy slabosti nebyly příliš vítány. Tato přísná výchova ji možná naučila houževnatosti, zároveň se však v ní rodila vnitřní tenze a touha po bezpečí a uznání.

Méně známou, a přesto velmi podstatnou součástí dětství Sharon Stone bylo sexuální zneužívání, které ona i její sestra Kelly zažily ze strany dědečka. Teprve po letech terapie dokázala herečka toto traumatické období zpracovat. I přesto, že o této kapitole svého života hovoří poměrně málo, její následný vztah k lidem a k vlastnímu soukromí zřejmě zásadně utvářelo právě toto bolestné téma.

V řadě rozhovorů Stone uvádí, že její dětství nebylo náročné jen citově, ale i fyzicky. Zažila sérií drobnějších, avšak nepříjemných úrazů – od pádu z koně, kdy si vážně poranila krk, až po bizarní příhodu se zásahem blesku. Podle hereččiných slov šlo o naprosto nečekanou situaci, k níž došlo, když doma pracovala v kuchyni a došlo k nečekanému zásahu bleskem. Elektrický výboj ji prý doslova odmrštil přes místnost. Po incidentu musela dlouhodobě podstupovat různá lékařská vyšetření, například opakované EKG, protože u ní lékaři zpozorovali poruchy srdečního rytmu.

Tyto nehody ji sice přímo nevyřadily z běžného života, nicméně po každé z nich se musela nějakou dobu zotavovat. Možná právě tehdy začala chápat, že lidské zdraví a životní jistoty jsou velmi křehké.

Navzdory image „hvězdy večírků“ a slavných premiér, kterou si později vypěstovala pro média, Sharon Stone se v mládí považovala spíše za tichou, ostýchavou a věčně ponořenou do knih. Mnohokrát zdůraznila, že zůstává v jádru introvertní osobou. V dětství a dospívání se raději věnovala studiu a četbě než velkým kolektivům.

Tato vlastnost jí ovšem umožnila detailně pozorovat lidské chování. Dokázala se vcítit do druhých, protože jako „tichý pozorovatel“ pozorovala mimiku, gesta a reakce lidí kolem sebe. Zpětně sama poznamenává, že právě introverze jí poskytla výhodu při budoucí herecké práci: uměla skvěle analyzovat charaktery a situace, což je pro ztvárnění komplexních postav dozajista důležité.

Stone byla nadaná studentka. Získala dokonce stipendium, díky němuž mohla odejít na vysokou školu. V několika starších rozhovorech uvádí, že když vyrůstáte v malém městě, a přitom sníte o širším světě, je nutné hledat jakoukoliv možnost úniku. Pro ni byly onou vstupenkou právě dobré známky a literatura. Než se však definitivně rozhodla pro dráhu umělkyně, zvažovala i kariéru v oblasti psaní.

První možnost, jak opustit rodnou Pensylvánii, našla Stone v modelingu. Po krátkém období, kdy se účastnila nejrůznějších soutěží krásy, zamířila do New Yorku. V modelingu se ale prosazovala jen obtížně. Někteří lidé z branže ji považovali za příliš „intelektuální“ a možná i příliš „vyhraněnou“ – zkrátka neodpovídala typickým představám o křehké modelce.

Paradoxem zůstává, že právě modelingové začátky jí pomohly k prvním kontaktům ve filmovém průmyslu. Krátké reklamní spoty jí pomohly zvyknout si na kameru a postupně přicházely drobné filmové nabídky. Tato cesta vyvrcholila na přelomu 80. a 90. let, kdy si vybojovala první výraznější role (vedle Arnolda Schwarzeneggera v Total Recall).

Přestože je dnes Sharon Stone spojována s rolí „nebezpečně přitažlivé ženy“, nebylo tomu tak od počátku. V 80. letech získávala vedlejší role, často v béčkových filmech či jen v komparsu. Prolomovou rolí se stal Total Recall (1990) režiséra Paula Verhoevena, kde ztvárnila manželku (a současně protivnici) hlavního hrdiny v podání Arnolda Schwarzeneggera. V rozhovoru s Larrym Kingem Stone vzpomíná, jak složité bylo sehnat „aspoň nějakou“ roli. Film Total Recall jí ale otevřel dveře k větším příležitostem a ukázal, že dokáže hrát i akční a (relativně) složitější postavy.

Zlom přišel roku 1992 s Základním instinktem. Ve vystoupení u Davida Lettermana Stone popisuje, jak se jí najednou život z pátku na pondělí převrátil o 180 stupňů – ještě v pátek byla poměrně málo známá herečka, v pondělí už jí na ulici lidé poznávali a křičeli: „Sharon!“.

Přestože se veřejnost často zaměřovala na erotické prvky filmu, Stone zdůrazňuje, že ji na postavě Catherine Tramell bavila především psychologická komplikovanost: šlo o ženu manipulativní, inteligentní, a přitom prošpikovanou temnými vnitřními motivacemi. Odvážné scény pak pro ni byly jen součástí celkového konceptu postavy, který rozpracovala do nejmenších detailů (studium literatury o sériových vrazích, analýza pohnutek sociopatů atd.).

Jak sama přiznává, vedle raketové slávy přišla i řada nedorozumění. Lidé si ji začali ztotožňovat s postavou psychopatické Catherine, jiní v ní viděli jen „sexuální symbol“. Sama herečka poznamenala, že musela v médiích vytvářet jistou „osobnost“ – trochu sarkastickou, sebevědomou a ráznou – aby čelila přívalu různých bulvárních senzací.

Toto veřejné „alter ego“ sloužilo i jako obrana před tlakem: s novináři a fotografy se hodně setkávala v době, kdy ještě sama zpracovávala šok z nově získané obrovské pozornosti. Počáteční měsíce po premiéře Základního instinktu pro ni představovaly emocionálně náročné období.

Rok 1995 přinesl roli ve filmu Casino režiséra Martina Scorseseho. Ztvárnění Ginger McKenna, komplikované manželky a milenky ve světě lasvegaské mafie, vyneslo Stone Zlatý glóbus a nominaci na Oscara. Ve svém děkovném projevu, který najdete pod tímto odstavcem, Stone působí překvapeně až dojatě. Byl to důkaz, že dokáže víc než jen „okouzlující, provokativní blondýnu“, kterou ztělesnila v předchozí roli. Příprava na roli Ginger byla důsledná – Stone studovala materiály FBI a hovořila s lidmi, kteří skutečnou předlohu Ginger znali. Z toho pochopila, že v drsném světě Vegas, postava vyžaduje nejen krásu a noblesu, ale i psychickou hloubku, včetně známek sebedestruktivního chování.

Obrovský zlom v osobním i profesním životě nastal roku 2001, kdy Stone postihla masivní mozková příhoda a krvácení do mozku. Někteří lékaři jí dávali jen minimální šanci na přežití – sama herečka v rozhovorech zmiňuje, že jí lékaři odhadovali „jednoprocentní naději“. Prošla velmi náročnou rekonvalescencí, při níž se znovu učila mluvit, chodit i rozumět řeči.

Navíc v téže době čelila i manželským problémům, a nakonec rozvodu s novinářem Philem Bronsteinem, jenž získal dočasnou péči o jejich adoptovaného syna. Podle vlastních slov se ocitla ve stavu, kdy ji Hollywood začal vnímat jako „poškozené zboží“. Filmová studia se bála potenciálních rizik spojených s jejím chatrným zdravím, což znamenalo citelný propad zájmu o ni jako herečku.

Navzdory zmíněným osobním tragédiím (mj. opakované spontánní potraty, právní spory o péči nad synem) se Stone dokázala vzchopit a mít svoji vlastní rodinu. Kromě nejstaršího syna Roana adoptovala ještě další dva chlapce, Lairda a Quinna. Mnohdy zdůrazňuje, že mateřství vnímá jako nejdůležitější roli života, ať už se k ní dostala jakkoliv. V jednom ze starších interview s Larrym Kingem otevřeně popsala bolest spojenou s adopcemi, potraty a následnou radost, když konečně mohla být matkou. I to ukazuje, jak se Stone dokázala postavit k nepřízni osudu a obrátit ji v novou kapitolu života.

Z rozhovorů se Sharon Stone vyplývá, že její dětství a raná traumatická zkušenost jí poskytly neobvyklý cit pro komplikované a extrémní postavy. Naučila se detailně analyzovat charaktery, vciťovat se do temných zákoutí lidské mysli a s tím pracovat při tvorbě rolí. Například postavy ve filmech Základní instinkt, Casino nebo Rychlejší než smrt - nesou určitou kombinaci zranitelnosti a tvrdosti – je zřejmé, že herečka dobře chápe, co znamená bojovat s vnitřními démony.

Málokdo ví, že Stone je také autorkou písňových textů a poezie. V některých rozhovorech zmínila, že od mládí píše poezii a že má za sebou spolupráci s hudebníky napříč mnoha žánry. Tato umělecká všestrannost patrně pramení z jejího silného vztahu k literatuře, který se formoval už v dětství.

Na poli veřejného působení je Stone od 90. let aktivní v boji proti HIV/AIDS, např. v rámci nadace amfAR. V 90. letech ji k tomu přivedla kolegyně a blízká přítelkyně Elizabeth Taylor. I v době, kdy nebyla aktivně obsazována do velkých projektů (po zmíněné mrtvici a během rekonvalescence), se herečka věnovala charitativním aktivitám, pořádala aukce a sháněla prostředky na výzkum léčby AIDS. Během událostí typu filmového festivalu v Cannes dokázala pomoci vybrat desítky milionů dolarů.

Sharon Stone si vybudovala kariéru na postavách sebevědomých, často kontroverzních žen. Její osobní příběh je však mnohem složitější. Dětství poznamenané rodinnými traumaty, opakované zdravotní komplikace i náročné situace v soukromém životě vyžadovaly, aby se znovu a znovu postavila na nohy.

V rozhovorech často zmiňuje, že „není důležité, kolikrát spadnete, ale že se znovu postavíte na nohy“. Tato filosofie ji dokázala udržet i v okamžicích, kdy by mnozí jiní vzdali boj s nepřízní osudu. Sharon Stone je tak inspirací nejen pro mladé herečky, které sní o velkých rolích, ale pro všechny, kdo se potýkají s životními zkouškami. Je příkladem toho, že za hvězdnou slávou může stát spletitá a náročná cesta plná osobních proher.

Sharon Stone nám připomíná, že síla spočívá často v tom, že přiznáme vlastní křehkost. Vzestup a pád k životu patří. V jejím případě se umělecký talent spojil s vytrvalostí a schopností zúročit tragédie a traumata v nezapomenutelné filmové postavy. Jejich hrdinky v sobě mají nejen odvahu a sex-appeal, ale i hlubokou vnitřní sílu.

Zdroje:

https://www.csfd.cz/tvurce/2-sharon-stone/prehled/

https://www.imdb.com/name/nm0000232/

https://en.wikipedia.org/wiki/Sharon_Stone

(rozhovory)

https://www.youtube.com/watch?v=pYCTd3enfnc

https://www.youtube.com/watch?v=-TLiRrHn7j8

https://www.youtube.com/watch?v=TZ490sW8oc0

https://www.youtube.com/watch?v=hrhtAtqYak8

https://www.youtube.com/watch?v=CHmyT6ghRrw