Článek
Bylo krátce před půl desátou ráno, když se staršímu páru z panelového domu na českobudějovickém sídlišti Vltava zatřásla podlaha pod nohama. Na sporáku klokotala káva, oknem proudil čerstvý ranní vzduch.
Pak zničehonic uhodila ohlušující rána. Skleničky v poličkách zazvonily a okenní tabule se vysypaly dovnitř. Z nebe nad městem pršely trosky letadla přímo mezi domy.
V tu chvíli nikdo netušil, co přesně se stalo. Lidé vybíhali na chodbu v pyžamech, někteří už zakoušeli první vlny paniky – všude byl cítit benzín a spálená guma.
Osudná vteřina nad městem
Teprve s odstupem minut a hodin se začíná vyjevovat neuvěřitelná pravda. Krátce před touto katastrofou letěli nad Českými Budějovicemi dva vojenské stíhací letouny MiG-21 české armády. Vracely se z letecké přehlídky v Pardubicích na nedalekou základnu v Plané u Českých Budějovic.
Na obloze visela nízká oblaka a pršelo. Piloti se chystali klesat k přistání. Ve výšce zhruba 600 metrů oba proudové stroje vlétly do husté oblačnosti – a osudným nedopatřením se v 9:29 přímo nad městem srazily. Pro novodobé české letectvo to byla bezprecedentní situace.
Na palubách letadel byli tři muži – dva piloti a jeden letecký mechanik, který vůbec neměl v kokpitu být. Ten mechanik přemluvil pilota, aby ho po ukončení pardubické přehlídky vzal „stopem“ domů do Budějovic. Nikdo z nich neměl tušení, že do cíle nedoletí.
Všichni tři se naštěstí stihli katapultovat a opustili dezintegrované stroje, které nekontrolovaně padaly k zemi. O několik okamžiků později se nad čtvrtí Vltava rozlehla ohlušující exploze.
Jedno z letadel, stíhačka MiG-21MF s označením 7711, se roztříštilo přímo mezi panelovými domy na sídlišti Vltava. Dopadlo těsně vedle domu č. 4 v Otavské ulici a jeho trosky smetly i nedalekou zastávku MHD a svazek trolejového vedení. Hořící palivo dopadlo na parkoviště před domem a zapálilo desítky aut.
První havarovaný stroj navíc narazil přímo do přízemí jednoho z paneláků – doslova „zaplul“ do zdi budovy a způsobil mohutný požár. Během sekund bylo zcela zničeno pět bytů a dalších přes čtyřicet poškozeno sálavým žárem nebo troskami.
Dvacet dva rodin přišlo o střechu nad hlavou – jejich byty byly buď spálené na uhel, nebo vylité vodou z hasičských hadic. Na parkovišti před domem mezitím vybuchovaly nádrže zaparkovaných aut. Plameny postupně strávily kolem dvou desítek vozidel, z nichž zbyly jen ohořelé kostry.
Druhý letoun, dvoumístný MiG-21UM (v. č. 3756), dopadl o něco méně nebezpečněji – zřítil se mimo hustou zástavbu. Po srážce ve vzduchu se jeho pilotovi podařilo stroj částečně stabilizovat, takže se zanořil „neškodně“ do hladiny rybníka Černiš na okraji města.
Od trosek v rybníce to bylo jen pár set metrů k prvním rodinným domkům; část letounu dopadla dokonce na zahradu jednoho z nich, ale jako zázrakem tam nikoho nezranila.
Peklo mezi paneláky
Na sídlišti Vltava mezitím panoval chaos. To ráno hustě pršelo a většina lidí byla zalezlá doma nebo v práci. Právě to se ukázalo jako první šťastná náhoda. Na ulicích nikdo nebyl, zastávka byla prázdná. Jen několik minut před katastrofou totiž přijel trolejbus, nabral všechny čekající pasažéry a odjel pryč.
Teď na téže zastávce zela kráterem vyrvaná zemina posetá úlomky. Kdyby ti lidé zůstali jen o chvíli déle, zasypaly by je kusy křídla a rozžhavené střepy motoru. Lumír Mraček, lékař jihočeské záchranné služby, v tu dobu projížděl jen pár ulic od Vltavy. „Jeli jsme zrovna po Husově třídě a najednou jsme uviděli obrovský černý dým. Vypadalo to jako atomová bomba,“ vzpomíná na první okamžik, kdy zahlédl neštěstí.
Saniťáci okamžitě zapnuli sirény a uháněli k místu pádu. Když ale sanitka dorazila k sídlišti, čekal na posádku obraz doslova apokalyptický. „Viděli jsme ohořelé kusy stíhaček, hořící panelák a auta na parkovišti,“ popisuje Mraček tu děsivou scénu, která připomínala válečnou zónu.
Plameny šlehaly z přízemních bytů a černý kouř se valil rozbitými okny ven. Šokovaní lidé vybíhali z budovy, mnozí z nich v županech a bosí. Matky tiskly k hrudi plačící děti. Senioři z vyšších pater se belhali po schodech, dezorientovaní a lapající po dechu.
Hasiči dorazili během sedmi minut od ohlášení poplachu a okamžitě nasadili proudnice proti rozšiřujícímu se požáru. Mraček a jeho kolegové zdravotníci se rozeběhli mezi evakuovanými, třídili zraněné a poskytovali první pomoc. „Plameny z paneláku byly vidět už z dálky… Začali jsme hasit a povolávat posily,“ líčí hasič Bedřich Vrkoč, který na místo přijel s první jednotkou.
Vybavuje si, že v prvních minutách čekali hrůzný nález – obávali se desítek mrtvých pod sutinami nebo v troskách aut. „Jen mě překvapilo, že nikde nejsou lidské kostičky,“ vybavuje si Mraček své zděšení promíšené úlevou. Mezi tím vším infernem totiž nikde neviděli žádné oběti.
Zázrak, kterému nechtěli uvěřit
Scéna na sídlišti vypadala jako peklo, které se sneslo z nebe. Hořel panelák, vybuchovaly pneumatiky aut. Výbuch vysklil okna okolních domů v okruhu sta metrů. Některé rozžhavené trosky vlétly i do bytů sousedního vchodu, kde způsobily menší požáry.
Ve čtvrtém patře vedlejšího domu spala v tu dobu starší paní – probudila ji až tlaková vlna a zápach kouře. Když otevřela oči, spatřila díru ve zdi a v bytě vedle postele doutnající kus motoru. Úplnou náhodou ji troska minula a žena vyvázla „pouze“ s popáleninami a šokem
Zranění ale utrpělo i několik dalších obyvatel. Celkem sedm civilistů bylo ošetřeno s různě těžkými poraněními – nejčastěji šlo o nadýchání kouře, drobné popáleniny a pořezání od rozbitého skla.
Někteří skončili preventivně v nemocnici, ale život žádného z nich nebyl v ohrožení. To nejdůležitější bylo, že navzdory té hrůze nikdo nepřišel o život. Toho dne nevyhasl ani jediný lidský život, ačkoli vše nasvědčovalo opaku. Hasič Bedřich Vrkoč to později vyjádřil slovy: „Bylo neskutečné štěstí, že se nikomu nic nestalo.“
Když selže lidský faktor
Když opadly první emoce a podařilo se dohasit požár, začali vyšetřovatelé dávat dohromady mozaiku událostí. Následné šetření prokázalo, že hlavní příčinou srážky stíhaček byla chyba pilotů – jejich nepozornost a vzájemné nedorozumění.
Po vlétnutí do mraků ztratili letci vzájemný vizuální kontakt a nedokázali se bezpečně seřadit pro přistání. Chybovala také pozemní řídicí věž, s níž komunikace vázla. Oba piloti se snažili svalit vinu na špatné počasí a nepředvídatelné okolnosti, ale nakonec přiznali, že pochybili a kolizi zavinily lidské faktory.
Soud jim vyměřil trest dva roky vězení podmínečně a povinnost uhradit škodu 50 000 Kč každému – symbolický trest vzhledem k tomu, jak katastrofické následky srážka mohla mít. Vojenské letectvo si z události odneslo pošramocenou reputaci.
V roce 1998 se navíc české vojenské letectvo potýkalo s existenčními problémy a stárnoucími stroji – tato nehoda jen potvrdila naléhavost modernizace a lepšího výcviku pilotů.
Ve vyšetřovací zprávě se objevila i pikantní poznámka o nepovoleném „černém pasažérovi“ na palubě jednoho z MiGů.
Mechanik, který se vezl v zadním sedadle dvoumístného letounu, neměl pro svůj převoz žádné povolení ani opodstatnění. Vzal si ho na triko velitel stroje – chtěl kolegovi ušetřit cestu vlakem z Pardubic. Tento risk se málem změnil v tragédii. Mechanik ale vyvázl stejně jako oba piloti jen se středně těžkými zraněními a přežil. Jisté ale je, že na takový neoficiální „převoz“ už do smrti nezapomene.
Andělská křídla nad Budějovicemi
Když reportérka Českého rozhlasu Mirka Nezvalová dorazila ten den na místo, srdce jí bušilo úzkostí. Na vlastní oči spatřila scenérii jako z války – spálená auta, očouzené zdi paneláku, vyděšené obyvatele v hloučcích okolo.
„To vypadalo skoro jako válka,“ přiznala později. Bezmoc a zděšení ale brzy vystřídal neuvěřitelný pocit úlevy. „Při tom všem se nikomu nic nestalo. To bylo něco osvobozujícího,“ popsala Nezvalová okamžik, kdy se rozšířila zpráva, že všichni tu hrůzu přečkali živí.
Šok se rozplynul v okamžiku, kdy lidé zjistili, že mezi troskami nejsou žádné oběti. Teprve pak prý záchranáři i novináři mohli popadnout dech a uvědomit si rozsah štěstí v neštěstí.
Škody byly obrovské, odhadnuté na 25 milionů korun, ale majetek lze nahradit. Lidské životy ne. Stačilo totiž málo a Česká republika mohla počítat nejhorší tragédii svého druhu. „Musíme si uvědomit, že ani ne 200 metrů od místa dopadu stojí základní škola,“ upozornil lékař Mraček na děsivou okolnost, která se naštěstí nenaplnila.
Za několik hodin byly poslední ohně uhašeny. Technici statik zjistili, že zasažený panelový dům je navzdory demolovaným bytům stále obyvatelný – jeho skelet vydržel náraz letadla bez porušení. Už odpoledne se začalo s úklidem trosek a prohořelých vraků automobilů. Bagr naložil zbytky stíhačky na nákladní vůz.
Místní se s překvapením shlukli kolem – dívali se, jak odvážejí na korbě to „peklo“, co jim spadlo z nebe. K večeru se mnozí vystrašení obyvatelé odebrali přespat k příbuzným či do evakuační ubytovny.
Trvalo jen tři týdny, než se dům v Otavské ulici podařilo opravit natolik, aby se lidé mohli vrátit domů. Město uvolnilo peníze na rychlou opravu střechy, oken a poškozených bytů. Čerstvá omítka překryla ohořelé jizvy na fasádě. Uvnitř domu se uklízelo, malovalo, montovaly se nové kuchyně a podlahy.
Některé rodiny se tak nastěhovaly zpět dokonce do lepšího, než z čeho odešly – byty měly nové zařízení a zdi, vše zaplacené z pojistek a městského příspěvku. Když se Mirka Nezvalová o pár měsíců později vrátila za obyvateli s mikrofonem, někteří jí ani nechtěli otevřít dveře. Prý jim ostatní lidé záviděli, že mají domovy po rekonstrukci.
Zdroje:
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/836/
https://budejovice.rozhlas.cz/nebe-plne-kridel-leteckych-i-andelskych-rikali-po-padu-stihacek-na-budejovicke-7407884
https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/krimipribehy-o-padu-migu-na-budejovickem-sidlisti.A151114_2205676_budejovice-zpravy_jkr
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/jako-ve-valecne-zone-pred-20-lety-se-nad-ceskymi-budejovicemi-srazily-dva-migy-trosky-sezehly-sidlis-79754
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/srazka-mig-21-vyroci-ceske-budejovice-1998_2306081538_kac
https://www.zzsjck.cz/galerie/zasahy/pad-stihacek-mig-21-na-sidliste-vltava-v-c-budejovicich-8-6-1998
