Článek
Bylo mu sedm, když poprvé nastoupil do linkového autobusu úplně sám. Hubený chlapec se přitiskl čelem k studenému oknu a mlčky pozoroval ubíhající krajinu – žluté lány polí, telegrafní sloupy, prázdná nádraží. Maminka na něj čekala stovky mil daleko. Nebo to byl táta? Věděl jen, že cesta potrvá pět hodin, možná víc. Pět hodin, během kterých nebude s nikým mluvit. Pět hodin s vlastními myšlenkami a fantaziemi.
Neplakal. Už ne. Za těch pár měsíců si zvykl, že se musí zabavit sám, protože nikdo jiný po ruce není. Rodiče se rozvedli a on pendloval mezi dvěma světy – maloměstem své mámy a rušným Oaklandem u táty. Na podobných cestách se dítěti snadno stýská.
On se ale naučil jeden trik: ve své hlavě si vyprávěl příběhy. Pozoroval tváře cizích lidí kolem, auta mizící v protisměru, a vymýšlel si o nich historky. Tahle tichá hra zahnala stesk. Netušil, že si tím zároveň piluje talent, který ho jednou proslaví.
Ten kluk se jmenoval Thomas, ale všichni mu říkali Tom. Příjmením Hanks. Narodil se v Kalifornii do obyčejné rodiny, jako třetí ze čtyř dětí. Když mu bylo pět, máma a táta se rozešli – oficiálně „neslučitelné rozdíly“. Prostě jim to neklapalo. Dětství pak Tom trávil jako poloviční nomád. Stěhoval se od jednoho rodiče k druhému a zvykal si, že domov může být dočasná věc.
Osamělost pro něj byla zprvu děsivá, ale časem se stala tak samozřejmou, až ji považoval za kamarádku. Jako mladší sourozenec navíc neměl skoro žádná pravidla – rodiče už unavilo vychovávat starší děti a na Toma nezbyla energie.
Nikdo se o něj nebál, když ve starším věku nepřišel pár nocí domů - předpokládalo se, že někde u kamaráda přespí a ráno půjde spořádaně do školy. Nespoutaná volnost. A současně tichá prázdnota. Solitude – to anglické slovo znamená samotu, která může být vznešená i mrazivá zároveň. Tom Hanks poznal obojí.
Na střední škole objevil zálibu, která ho zachránila. Divadlo. Poprvé stál na jevišti a v záři reflektorů se proměnil v někoho jiného – a přitom poprvé cítil, že opravdu někam patří. Z neohrabaného kluka s věčně zaraženým výrazem se stal suverénní mladý muž. Hrál Shakespeara na letních scénách, brousil herecké řemeslo v malých společnostech.
Nebylo to vždy snadné: přes den tahal kulisy, v noci studoval scénáře, často spal jen pár hodin na zaprášených prknech jeviště. Ale nevadilo mu to. Našel smysl. Každá role byla nový příběh, který mohl vyprávět světu – a tím i sám sobě.
Po necelých dvaceti letech od onoho osamělého dětství už o Tomovi začínal slyšet i Hollywood. Nebyla to rychlá cesta. Vydal se z divadla do New Yorku a pak do Los Angeles, zkoušel štěstí, kde se dalo. První filmové štěky zapadly bez ohlasu. Prosadil se až v televizi v sitcomu Bosom Buddies, kde rozesmával publikum v převleku za ženu.
Komediální talent měl v krvi – a americká kina ho vzápětí přijala s otevřenou náručí. Filmy Žbluňk! a Pánská jízdaz roku 1984 z něj udělaly mladou komediální hvězdu. O čtyři roky později si zahrál v rodinné komedii Velký (1988) o chlapci, který se kouzlem promění v dospělého muže – symbolická role pro někoho, kdo sám musel dospět příliš brzy. Hanks za ni dostal Zlatý glóbus a první nominaci na Oscara.
Začátkem osmdesátých let se Tom Hanks smál na plátně skoro pořád. V soukromí ale tak veselo neměl. Oženil se brzy, už ve dvaadvaceti, se svou školní láskou Samanthou. Narodily se jim dvě děti. A pak se manželství začalo tiše rozpadat.
Tom byl věčně na cestách za prací, zatímco Samantha zůstávala doma s dětmi. Oba byli příliš mladí a unavení, aby ten propastný odstup překlenuli. „Nikdo by se neměl ženit před třicítkou,“ řekl Tom po letech hořce.
V roce 1987 následoval rozvod. Jeho děti se najednou ocitli ve stejné situaci jako kdysi on sám – s mámou a tátou zvlášť. Hanks to nesl těžce, přesto věřil, že i pro děti bude lepší vyrůstat v poklidných poměrech než v domě plném hádek.
Osud mu mezitím postavil do cesty novou naději. Ještě před rozvodem potkal herečku Ritu Wilsonovou. Pár let byli jen kolegové a přátelé. Když se pak ocitli oba svobodní, city mezi nimi vzplály naplno. „Podívali jsme se s Ritou na sebe a bum – bylo to jasné,“ vzpomínal herec na moment, kdy se mezi nimi okamžitě zajiskřilo. Vzal si ji v roce 1988 a prožil s ní nejbližších několik desetiletí.
Hanks ovšem nechtěl zůstat jen u komedií. Toužil po hlubších úlohách. V roce 1993 proto vsadil svoji reputaci – přijal hlavní roli ve filmu Philadelphia, prvním velkém hollywoodském dramatu o AIDS. Ztvárnil právníka, úspěšného mladého muže, který smrtelně onemocní a čelí kruté diskriminaci.
V době, kdy se společnost bála všeho spojeného s AIDS, to byl odvážný tah. Hanks se do role ponořil naplno: výrazně zhubl, studoval život skutečných pacientů. Jeho výkon dojal diváky i kritiku – na plátně umíral člověk zavržený okolím, ale s jiskrou důstojnosti v očích. Tom za Philadelphia získal svého prvního Oscara.
O rok později jeho hvězda vystoupala ještě výš. Jako dobrosrdečný prostoduchý Forrest Gump provedl publikum napříč dekádami amerických dějin a vysloužil si druhého Oscara v řadě.
Z Toma Hankse se rázem stala ikona – miláček Ameriky, symbol lidskosti a slušnosti na filmovém plátně. Muž s vlídným úsměvem, kterému věříte každé slovo. Jen on sám věděl, kolik vnitřních démonů má ještě schováno hluboko v duši.
Koncem devadesátých let měl na kontě jednu kasovní pecku za druhou. Mohl si vybírat, do čeho se pustí dál. A překvapil – rozhodl se natočit komorní snímek o naprosté samotě.
Ve filmu Trosečník (2000) hrál trosečníka, který sám přežívá na pustém ostrově v Pacifiku. Pro Toma Hankse to byla možná nejosobnější výzva. Celá ta léta v sobě nosil ono opuštěné dítě, které se kdysi choulilo na sedadle autobusu. Teď se dobrovolně uvrhl do izolace před kamerou.
Natáčení Trosečníka na fidžijském ostrůvku Monuriki bylo fyzicky i psychicky vyčerpávající. Hanks zhubnul na kost, nechal si narůst plnovous a trávil dlouhé dny o samotě, aby se do pocitu odloučení dokonale vcítil. Realita se začala nebezpečně prolínat s fikcí – herec se ocitl tak ponořen do role, až přestával vnímat, kým je.
A pak přišla rána. Jediná malá odřenina na noze, které zpočátku nevěnoval pozornost, se ošklivě zanítila. Z drobné ranky se rozjela infekce, která mu pronikla do krve. „Skončil jsem ve špitále na tři dny s něčím, co mě málem zabilo,“ vzpomínal později.
Bakterie mu doslova požírala nohu zevnitř. „Doktor jen koukl a řekl: Musíme vás hned přijmout, než se otrávíte a zemřete,“ popsal Hanks kritickou chvíli.
Prodělal akutní operaci a několik týdnů se kurýroval. Natáčení se muselo přerušit, než se hlavní protagonista uzdraví. Tom Hanks mezitím přemítal na nemocničním lůžku, jestli to všechno má zapotřebí.
Měl slavné jméno, milující rodinu, úspěchy, o jakých se mu kdysi ani nesnilo – a přesto málem zemřel sám v tropickém ráji kvůli přehnané píli. Když se později díval na hotový film Trosečník, v němž jeho hrdina nakonec unikne hrobníkovi z lopaty a vrací se do civilizace, cítil zvláštní vděčnost. Tentokrát nepřežil jen filmový hrdina, ale i on sám.
Za dva roky po premiéře Trosečníka postihla Hankse osobní tragédie. Jeho bývalá manželka Samantha – matka jeho nejstarších dětí Colina a Elizabeth – zemřela na vážnou nemoc. I když už spolu dávno nežili, ta zpráva jím otřásla. Viděl zblízka bolest svých dětí, kterým rakovina vzala milovanou mámu. Uvědomil si, jak křehké mohou lidské osudy být.
Tom Hanks s Ritou po boku postupně zestárli v jeden z nejpevnějších párů Hollywoodu. Ale ani jejich láska neunikla zkouškám. V roce 2015 Rita onemocněla rakovinou prsu a musela podstoupit oboustrannou mastektomii. Hanks o svou ženu pečoval od prvního do posledního okamžiku.
Rita později přiznala, že se bála, jak manžel zvládne pohled na její trápení a jizvy. „Nikdy bych netušila, že nás tohle ještě více sblíží,“ řekla dojatě, když vyprávěla o Tomově něžné péči. V roce 2020 pak manžele zaskočila ještě pandemie nemoci covid-19 – virus chytili oba dva během pobytu v Austrálii.
Ocitli se izolováni na nemocničním pokoji na druhém konci světa, unavení a se strachem o život. Přesto dokázali i tuhle těžkou chvíli proměnit v něco posilujícího. „Starali jsme se o sebe navzájem, chápali jsme se v tom, co prožíváme,“ popsala Rita společnou zkušenost, která je opět o kus sblížila.
Jednu vzpomínku si Rita uchovává dodnes jako esenci toho, jaký její muž je. Procházeli se kdysi v New Yorku a na rohu 57. ulice a Páté Avenue se zastavili na červenou. Byli ruku v ruce, v tichu velkoměsta. Tom se na ni náhle vážně zadíval:
„Víš, jen chci, abys věděla, že nikdy nemusíš nic měnit na tom, kdo jsi, abys mohla být se mnou,“ řekl jí tiše.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Tom_Hanks
https://people.com/tom-hanks-parents-divorce-inspired-acting-career-8735636
https://www.denik.cz/spolecnost/tom-hanks-manzelka-zivotopis.html
https://www.popsugar.com/love/tom-hanks-rita-wilson-quotes-marriage-43471241
https://www.kennedy-center.org/artists/h/ha-hn/tom-hanks/
https://www.nickiswift.com/218080/the-tragic-real-life-story-of-tom-hanks/
https://www.goalcast.com/tom-hanks-tragic-childhood/
