Článek
Malostranský hřbitov leží navzdory svému jménu na Smíchově, pět minut chůze od rušné stanice Anděl. Vejdete malou brankou do tichého parku z poloviny 19. století. Hned za branou stojí Thunův pomník — vytesal ho Václav Prachner. Kousek dál odpočívají stavitelé Dientzenhoferové, kteří postavili polovinu barokní Prahy.
Pak skladatel Václav Jan Tomášek, který skládal písně pro Goetha. Sochař Platzer, malíř Adolf Kosárek a Josefina Dušková, u které si Mozart chodíval zahrát na klavír. Průmyslník František Ringhoffer, jehož vagonka dodávala tramvajové vozy do celé monarchie. Místo, které Jana Nerudu nadchlo natolik, že o něm napsal sbírku Hřbitovní kvítí. Dobová kritika sbírku odmítla a básníka označila za rouhače.
Lidé se před většinou hrobů zastavují, vyfotí si náhrobek a jdou dál. U jednoho hrobu se ale zdrží. Leží na něm svíčky, lístečky s prosbami, dětské hračky, plyšáci. Náhrobek je nejmenší ze všech a snadno byste ho minuli, kdyby u něj nestáli návštěvníci. Pod kamenem leží Anna Degenová.
Narodila se v Praze v roce 1848 a zemřela tři roky nato. Otec byl c. k. strážmistr Augustin Degen, matka Anna Degenová byla nádenicí. Rodina podle dochovaných údajů bydlela nedaleko Újezdské brány na Malé Straně. Anička je v rodinném hrobě sama. Mladší sestru Kateřinu rodiče počali až po její smrti — podle pověsti právě proto, aby matka přestala plakat.
Náhrobek vytesal v roce 1851 sochař Josef Max, jeden z nejvyhledávanějších českoněmeckých sochařů své generace. Plastika ukazuje ležící holčičku v dlouhém rubáši, hlavu položenou na polštářku se zdobnými střapci, ruce složené na prsou, na rtech mírný úsměv.
Anička spí, jako by se měla každou chvíli probudit. Čistý romantismus 19. století. Kdo náhrobek objednal a zaplatil, nikdo neví. Místní tradice mluví o hraběti z paláce na Velkopřevorském náměstí. Z místních rodů se nabízí jméno Buquoyů — hlava rodu Jiří František August zemřel právě v roce 1851.
Co se s Aničkou skutečně stalo, dobové archivy nezaznamenaly. Verzi, kterou si Praha pamatuje, sepsal František Kožík v roce 1943 v knížce Svatá holčička. Anička sedí v okně a hraje si naposledy s panenkou, kterou má darovat chudé kamarádce. Zafouká vítr, panenka spadne na dlažbu, holčička se nakloní za ní a spadne taky. Kožík v knize ovšem dívce vzal jméno: jeho hrdinka se nejmenuje Degenová, ale Aninka Rubínová.
Pověst, kterou dnes vyprávějí průvodci hřbitova, pochází od Kožíka. Při Aniččině narození se prý rozzářila na obloze hvězda, hudbou se naplnila ulice a stromy najednou rozkvetly mimo sezónu. Do dítěte se podle legendy vtělila duše anděla strážného.
Anička rozuměla řeči zvířat a rostlin, hračky si nenechávala pro sebe, vždycky se rozdělila. Když viděla, že děti v okolí Újezdské brány nemají co jíst nebo na sebe, klepala na sousedy a jako zázrakem dostávala mouku, ovoce, peřinku, lék. Hrabě z Velkopřevorského paláce ji prý chtěl adoptovat — ona odmítla.
Děti u hrobu svaté holčičky Anny Degenové na Malostranském hřbitově v Praze
Z té doby se traduje i příběh o sirotčinci pod Petřínem: jedna z chovanek v noci utekla na hřbitov k Aničce. Když ji jeptišky a ostatní chovanky šly hledat ven, do prázdné budovy uhodil blesk. Kdyby v ní zůstaly, nikdo by to nepřežil.
K Aniččině literárnímu zpracování se pojí ještě jeden často opakovaný omyl. Wikipedie tvrdí, že legendu už v roce 1873 zpracoval Jakub Arbes v romanetu Sivooký démon. Není to pravda. Arbes to romaneto psal pod dojmem smrti vlastního syna Edgara, věnoval ho dceři Růženě Polyxeně, a žádná Anička v textu nefiguruje. Z literárních zpracování zůstává tedy jen Kožíkova válečná legenda a její moderní převyprávění od Radka Malého, které vyšlo v roce 2022 pod názvem Legenda o svaté holčičce.
V 19. století fungoval Aniččin hrob jako místní dětské poutní místo. V padesátých letech k Aničce lidé přestali chodit. Komunistický režim pro svaté holčičky neměl pochopení a hřbitov tehdy zarůstal trávou. Kulturní památkou ho prohlásili v roce 1958, opravovat ho začali až o půl století později.
Pražský magistrát hřbitov v letech 2015–2016 vyčistil z evropských peněz: postavil novou zeď, opravil vchod u Thunova pomníku, nainstaloval kamerový systém. V červnu 2016 se Malostranský hřbitov znovu otevřel veřejnosti. A k Aniččině náhrobku se zase začaly vracet svíčky.
O místo dnes pečuje Spolek Malostranský hřbitov, jehož předsedkyní je průvodkyně Alena Lehnerová. Vede komentované prohlídky a večerní procházky s lampičkami, u Aničky se předčítá z Kožíkovy knížky. Pražské Infocentrum k tomu pořádá samostatné bezplatné vycházky pro skupiny do dvaceti lidí — termíny jsou zveřejněny na webu hřbitovů a v dubnu se chystá vycházka po stopách sochařů Maxů, na kterou je Aniččina plastika první zastávkou.
O Dušičkách bývá náhrobek obložený svíčkami až po hlavu sochy. Mezi nimi leží papírové lístky složené nadvakrát, dětsky psané prosby. Někteří návštěvníci pokládají hračky: panenku, plyšáka, autíčko. Spolek lístky pravidelně sklízí a ukládá. Náhrobek je dnes podle správců nejnavštěvovanějším místem hřbitova.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Degenov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Malostransk%C3%BD_h%C5%99bitov
https://www.malostranskyhrbitov.cz/products/svata-holcicka-na-malostranskem-hrbitove/
https://vltava.rozhlas.cz/sejdeme-se-na-malostranskem-hrbitove-aneb-po-stopach-slavnych-prazanu-8269761/2
https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/malostransky-hrbitov-odkryva-prazanum-sva-tajemstvi-20160719.html
https://www.milujuprahu.cz/tajemstvi-malostranskeho-hrbitova-legenda-o-svate-holcicce-ktera-pomaha-detem/
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/svata-holcicka-na-malostranskem-hrbitove
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-zahadnou-svatou-holcicku-i-vyznamne-osobnosti-najdete-na-malostranskem-hrbitove-324266
https://pamatkovykatalog.cz/malostransky-hrbitov-s-kostelem-nejsvetejsi-trojice-15197769
