Třináct dětí trápili hlady, připoutali je řetězy a zakázali jim mýt se. Trvalo to více než 20 let

Rodiče Luise a David Turpinovi pocházeli z křesťanských rodin ve West Virginii. Měli pověst obyčejných manželů, nicméně mladý věk nevěsty vyvolával už v počátku zdvižená obočí: Davidovi bylo 23, Luise pouhých 16. Přesto jim to rodiče nakonec povolili, prý kvůli Davidovu postavení a penězům. Podle příbuzných Luise z domova spíš „utekla“, než aby šla do manželství z lásky – rodinné prostředí totiž nebylo ideální. S odstupem času můžeme říct, že se pomyslný kruh útěků měl ještě jednou zopakovat, když o mnoho let později jedna z dcer vzala osud do svých rukou a prchla pro změnu od Luise.

Ve svých 20 letech už Luise přivedla na svět první dceru Jennifer. Rodina tehdy žila v Texasu a oba rodiče začali tvrdit, že Bůh jim zjevil, že mají mít co nejvíce dětí. Zatímco novorozená Jennifer si z prvních let pamatuje agresivní výbuchy otce a nestabilní chování matky, zbytek příbuzných netušil, co se uvnitř domácnosti děje. Postupem času se Turpinovým narodilo třináct dětí – kluci i holky.

A tím zároveň začal i řetězec zneužívání a zanedbávání. Rodiče byli od počátku lhostejní k dětem, jejich jídlu, hygieně či vzdělání. Když nejstarší dcera Jennifer poprvé nastoupila do školy, byla silně podvyživená, zapáchala a neuměla ani základní dovednosti. Učitelé i spolužáci si toho sice všimli, nikdo ovšem netušil, že jde o náznaky hrůzného domácího teroru, který se s přibývajícími sourozenci stupňoval.

Jak počet dětí rostl, Turpinovi se několikrát stěhovali. Nakonec se izolovali v odlehlém texaském venkově – daleko od zvědavých očí sousedů, protože žádná kontrola pro ně znamenala žádná omezení. Dům se rychle měnil v nechutné skladiště s plísní, odpadky a všudypřítomným zápachem. Rodičům na tom nesešlo. Děti musely žít ve špíně a samy se brzy staly terčem posměchu, protože oblečení, hračky i jejich vlastní těla neustále zapáchaly. Jediný moment, kdy se jim dostalo lepší péče, nastal v případě „vyumělkovaných“ rodinných fotek, které měly dokazovat příbuzným, jak si Turpinovi vedou dobře.

Dokonce dětem zakázali základní hygienu. Koupel jednou ročně byla považována za velkorysý luxus a procházka na čerstvém vzduchu se rovnala zázraku. Postupně je odhlásili z klasické školy s odůvodněním, že je budou učit doma – takzvaný homeschooling. Ve skutečnosti šlo o zcela falešnou registraci takového zařízení, kdy se Luise prohlašovala za „učitelku“ a David za „ředitele“ smyšlené Saint Castle Day School. Výsledkem bylo, že většina dětí skoro neznala abecedu, netušila, co znamenají běžná slova jako „medicína“, a nikdy nezažila, jak vypadá skutečný svět.

„Mysleli jsme, že to tak dělají všichni,“ svěřila se později jedna z dcer.

„Rodiče nám tvrdili, že mají právo dělat cokoliv, že to je v Bibli. A my neznali nic jiného.“

Když se některé z dětí odvážilo projevit nesouhlas nebo třeba udělalo sebemenší chybu, následovalo kruté bití. Turpinovi používali pásky, tyče, kabely či rovnou řetězy. Postupem času přestaly „jen“ rány stačit, a tak David a Luise vymysleli „psí klece“, v nichž musely děti trávit celé dny. Jindy je zase připoutávali k posteli. Nejstarší dívka Jennifer si dokonce pamatuje období, kdy rodiče na tři roky zmizeli a jen občas dovezli drobek jídla – děti prý dokonce jedly kečup, hořčici a trávu, jen aby neumřely hlady.

„Buď dáš svého sourozence do klece, nebo tam půjdeš sama,“ nutila matka Jennifer, aby trestala ostatní.

Rodiče sice občas pořádali výlety do Las Vegas nebo do Disneylandu, aby měli hezké rodinné foto, ale jen naoko. Jakmile se vrátili domů, zhasly fotoobjektivy, děti se vrátily do stejných hadrů a vládla opět krutá rutina.

Rodičovské výhrůžky v dětech hluboce zakořenily strach. „Máme na vás právo, můžeme vás i zabít,“ slýchaly často. Nikdo proto dlouho neuvažoval o útěku. Teprve jedna z dcer, Jordan, našla zlomový okamžik, když se tajně dostala k telefonu svých rodičů. Objevila na něm internet, videoklipy Justina Biebera – a díky nim si uvědomila, že venku existuje úplně jiný svět.

Začala sama natáčet krátké nahrávky, nahrávala je na YouTube, seznámila se s cizími lidmi online a opatrně jim popisovala, co se doma děje. Když jí jeden muž potvrdil, že takové zacházení je děsně nenormální a ať zavolá policii, Jordan došlo, že má jedinou cestu: útěk.

14. ledna 2018 se Jordan ve svých 17 letech rozhodla. Bylo 5:49 ráno, potichu vylezla oknem, seskočila na zem a začala utíkat. Než doběhla na silnici, měla srdce až v krku: nikdy nebyla sama tak daleko od domu. I pouhých 200 metrů se zdálo nekonečných. Pokoušela se vytočit 911, ale třásly se jí ruce. Nakonec se dovolala.

„Pochopila jsem, že musím říct pravdu o tom, jak žijeme,“ uvedla Jordan později.

Operátorka pochopila, že jde o dívku ve vážném nebezpečí. Na místo přijel policista, který původně čekal typický případ teenagera na útěku. Jenže samotný pohled na Jordan ho okamžitě přesvědčil, že jde o velký zločin.

Ještě téhož rána dorazili policisté k domu Turpinových. Luise a David se nejprve tvářili, že vůbec netuší, co se děje, a bránili strážníkům ve vstupu. Ti však získali právo prohledat dům kvůli ohrožení života dětí. Když vešli, našli příšerný zápach, odpadky, plíseň a spoutané děti. Některé v řetězech ještě nestačily být „odemčeny“, než rodiče otevřeli dveře. Ihned bylo jasné, že rodina je masivně podvyživená.

„Nikdy jsme něco tak odporného neviděli – děti v řetězech, vyhublé oběti s popáleninami, pohublé tváře, prázdné oči,“ popsal jeden ze zasahujících strážníků.

Turpinovi v klidu pozorovali, jak policie vyvádí děti z domu. Ani se nesnažili popírat, že tam řetězy sloužily jako „trest“.

Všech 13 dětí, ve věku od 2 do 29 let, převezli na pohotovost. Lékaři u nich objevili zástavu růstu, poškození srdce, podváhu a psychické trauma. Jako první jídlo dostali hamburger od Mac Donalda, což děti podle sestřiček jedly s úžasem, protože nic podobného v takovém množství nikdy nedostaly.

„Tancovali jsme a zpívali na nemocničních chodbách. Bylo to poprvé, co nás někdo objal, dal nám najíst a mluvil s námi jako s lidmi,“ popsala Jordan.

Rodiče byli vzati do vazby, obviněni z týrání dětí.

Luise se snažila vymluvit na poruchu osobnosti. Potřebovala prý přehnanou pozornost. Soud jí ale dal jasně najevo, že takové vysvětlení nepřipadá v úvahu: 29 let (!) krutostí se ospravedlnit nedá. Oba rodiče se k činům nakonec přiznali a dostali 25 let až doživotí (s možností podmínečného propuštění po 22 letech).

Jenže příběh Turpinových dětí neskončil. Úřady jim sice slíbily odbornou pomoc a měly pro ně zřídit finanční fond z darů veřejnosti, realita ale přišla pozdě. Některé děti skončily v pěstounských rodinách, kde čelily dalšímu zneužívání, jiné neměly kde bydlet a prý dokonce živořily na ubytovnách. Až mediální tlak v roce 2020 donutil příslušné instituce, aby se o sourozence Turpinovy začaly skutečně starat.

Dnes se děti Turpinových postupně učí žít normální život. Prožívají radost z maličkostí, třeba z první návštěvy kavárny či kina. Stále však jde o nesmírné trauma, které si ponesou navždy. Některé jsou už dospělé, jiné teprve v pěstounské péči. Přesto lze cítit naději. Jak prohlásila nejstarší dcera Jennifer:

„Naši rodiče z nás udělali vězně. Ale dnes už jim nepatříme, nejsme jejich otroci. Máme šanci žít a ochutnat svobodu.“

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Turpin_case

https://people.com/where-are-turpin-family-siblings-now-8379490

https://abc7.com/turpin-children-house-of-horrors-diane-sawyer-family-2020/11253099/

https://www.bbc.com/news/world-us-canada-47991829

https://edition.cnn.com/2018/01/19/us/california-torture-case-turpin/index.html

https://abc7chicago.com/post/david-louise-turpin-case-former-det-thomas-salisbury-speaks-investigation-children-abuse-cases/15573459/