Článek
Dne 20. ledna 1953 skončil Harry S. Truman jako prezident Spojených států. V poledne skončilo jeho prezidentské období a krátce poté složil přísahu Dwight D. Eisenhower. Truman se stal zase obyčejným občanem. Nečekala ho vládní rezidence. Ani doživotní prezidentská renta.
A když odjížděl z Washingtonu, nasedl s Bess Trumanovou do vlaku. O den později dorazili do Independence v Missouri. Na nádraží a v ulicích čekaly tisíce lidí. Před domem na North Delaware Street podal jeden z místních policistů Bess Trumanové květiny. Truman stál vedle ní v kabátu a klobouku, už ne jako prezident, ale jako muž, který se vrací domů. Když se ho ptali, co udělá jako první, odpověděl obyčejně. Vynese kufry na půdu.
Prezident, kterého lidé nechtěli
Truman neodcházel jako milovaný státník. Poslední roky v úřadu mu sebraly popularitu. Korejská válka se táhla bez jasného vítězství. V Americe rostla únava, ceny, strach z komunismu i nespokojenost s vládou. Truman se hádal s generálem Douglasem MacArthurem, čelil obviněním z korupce ve své administrativě a jeho program domácích reforem narážel na odpor v Kongresu.
V posledním roce v úřadu spadl v průzkumech oblíbenosti až na 22 procent. Poslední údaj před odchodem z Bílého domu byl o něco vyšší, ale pořád nízký. Je to zvláštní kontrast. Když se o Trumanovi mluví ve školách, často se objevuje Trumanova doktrína, Marshallův plán, vznik NATO, uznání Izraele, začátek studené války, občanská práva nebo rozhodnutí použít atomové bomby proti Japonsku.
Jenže v lednu 1953 pro mnoho Američanů nebyl velký prezident 20. století. Byl to unavený, nepopulární muž, který odchází po osmi letech válek, krizí a ostrých sporů.
Dům místo paláce
V Independence nečekalo Trumana žádné nové sídlo pro bývalou hlavu státu. Vrátil se do rodinného domu Bess Trumanové na North Delaware Street. Byl to obyčejný dům, žádný palác. Po návratu musel řešit obyčejné věci. Dopisy, návštěvníky, žádosti o projevy, novináře, účty, knihovnu a vlastní paměti.
Dnes si člověk představí bývalého prezidenta obklopeného ochrankou, kanceláří, asistenty, právníky, poradci, placenými projevy a nadací. V roce 1953 nic takového automaticky neexistovalo. Truman měl vojenskou penzi z první světové války a armádní zálohy. Ta činila 112 dolarů a 56 centů měsíčně.
Po návratu do Missouri si Truman zřídil kancelář v budově Federální rezervní banky v Kansas City. Nebyla to luxusní prezidentská kancelář se štábem lidí. Jeden návštěvník, který za ním v roce 1953 přišel, později vzpomínal na obyčejné dveře s nápisem Truman, Harry S. a malou recepci. Vypadalo to spíš jako kancelář právníka nebo malé firmy.
To nebyla náhoda. Truman si dával pozor, aby zbytečně neutrácel peníze, které mu stát poskytoval na provoz. Kancelář v budově Federální rezervní banky znamenala, že se neplatil běžný komerční nájem.
Přesto to nestačilo. Dopisů chodilo hodně. Žádostí o projevy a setkání přibývalo. Bývalý prezident potřeboval lidi, kteří mu pomohou s administrativou, ale neměl automatické prostředky na větší personál.
Právě tohle se později stalo jedním z argumentů pro nový zákon. Nešlo jen o Trumanovu peněženku. Šlo i o otázku, jestli bývalý prezident Spojených států má po odchodu z úřadu fungovat jako soukromník, který si všechno platí sám, nebo jestli stát musí chránit důstojnost úřadu i po skončení mandátu.
Nabídky, které odmítal
Truman mohl zkusit vydělávat na svém jménu. Nabídky přicházely. Firmy by rády měly ve vedení nebo v reklamě bývalého prezidenta. On to odmítal. Později napsal, že ty firmy nechtěly Harryho Trumana jako člověka. Chtěly bývalého prezidenta Spojených států. Nechtěl proměnit prestiž prezidentského úřadu v obchodní značku.
To neznamená, že po odchodu z Bílého domu nevydělal nic. Sepsal paměti, uzavřel knižní smlouvu a jejich prodej mu přinesl peníze. Pozdější historici se dokonce přou, jak vážná jeho finanční situace skutečně byla. Jenže problém tím nezmizel.
Bývalý prezident neměl zaručený příjem od státu, neměl státem zajištěný personál a neměl jasně vyřešené, jak má dál spravovat svůj archiv, odpovídat veřejnosti a nebýt přitom tlačen do obchodů, které by z funkce udělaly soukromý výdělek.
Nejpodivněji dnes působí ochranka. Když Truman odešel z úřadu, jeho ochrana skončila. V té době bývalí prezidenti neměli automatickou ochranu Secret Service. V Independence odstranili starý strážní domek, který za jeho prezidentství stál u domu. Zůstal jen plot. Turisté a zvědavci chodili dál kolem.
V létě 1953 s Bess sedli do Chrysleru New Yorker a vyrazili na dlouhou cestu na východ. Bez štábu. Bez ochranky. Bez přesného programu. Zastavovali u motelů, restaurací a čerpacích stanic jako běžní turist=. Na pensylvánské dálnici ho zastavil policista, protože jel pomalu v levém pruhu. Teprve u auta poznal, koho zastavil. Truman dostal napomenutí a jel dál.
Zákon pro bývalé prezidenty
Debata se táhla několik let. Už dříve se v Americe objevovaly návrhy, že by bývalí prezidenti měli mít penzi, ale dlouho z toho nic nebylo. Trumanův případ ji vrátil do Washingtonu.
V roce 1958 Kongres schválil Former Presidents Act. Zákon zavedl pro bývalé prezidenty doživotní penzi a prostředky na kancelář a personál. Měl zajistit, aby člověk, který stál v čele státu, po odchodu z úřadu nemusel řešit běžný provoz jen ze soukromých peněz. V té době žili dva bývalí prezidenti: Herbert Hoover a Harry Truman.
Ochranka se vyřešila až později. Po atentátu na Johna F. Kennedyho se pravidla změnila a za vlády Lyndona B. Johnsona se ochrana bývalých prezidentů rozšířila. K Trumanovým se agenti Secret Service vrátili v roce 1966.
Truman si po odchodu z úřadu nevybudoval korporátní kariéru. Jeho hlavní práce byla jiná. Paměti. Prezidentská knihovna. Pracoval na tom, aby jeho dokumenty nezůstaly rozptýlené nebo zamčené v soukromí. Jeho prezidentská knihovna se stala součástí systému, který později převzali další prezidenti.
Truman zemřel 26. prosince 1972. Bylo mu osmaosmdesát let. V době smrti už jeho obraz vypadal jinak než v roce 1953. Studená válka změnila pohled na jeho rozhodnutí. Marshallův plán, Trumanova doktrína a vznik NATO se začaly brát jako základ americké poválečné politiky. Historici ho postupně hodnotili lépe a lépe.
Některá jeho rozhodnutí zůstávají sporná. Použití atomové bomby, Korejská válka, tvrdý začátek studené války nebo domácí protikomunistická atmosféra se nedají vyprávět jako jednostranná pozitiva.
Zdroje:
https://www.trumanlibrary.gov/museum/ordinary-man/return-to-independence
https://www.trumanlibrary.gov/movingimage-records/mp96-7-truman-returns-independence
https://www.trumanlibrary.gov/photograph-records/2001-155
https://www.archives.gov/publications/prologue/2015/winter/walking-and-talking-with-truman
https://www.everycrsreport.com/reports/RL34631.html
https://www.nps.gov/places/secret-service-house.htm
https://millercenter.org/president/truman/life-after-the-presidency
https://news.gallup.com/poll/272765/lowest-gallup-presidential-job-approval-rating.aspx
https://nymag.com/intelligencer/2021/07/the-truman-show.html
