Hlavní obsah
Věda a historie

Učitel z Čelákovic vedl československé stíhače RAF. Tělo Aloise Vašátka pohltilo moře

Foto: Autor: Neznámý – Kramerius, Volné dílo, upscale,https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=145675515

Alois Vašátko, původně učitel, se stal nejúspěšnějším československým pilotem bitvy o Francii a prvním velitelem stíhacího křídla RAF. V červnu 1942 zahynul po srážce s německou stíhačkou nad Lamanšským průlivem. Jeho tělo moře nevydalo.

Článek

Dne 23. června 1942 vzlétlo z Anglie šestatřicet československých Spitfirů. Doprovázely bombardéry Boston, které měly zaútočit na německé letiště v Bretani. Formace přeletěla francouzské pobřeží kolem sedmé večer. Ve výšce asi tří tisíc metrů ji zasáhla protiletadlová palba. Jeden z bombardérů byl poškozený, ale útok pokračoval. Po odhození pum se stroje obrátily zpátky nad kanál.

Tam na ně čekaly německé Focke-Wulfy Fw 190.

Proti jedné skupině vyrazil Alois Vašátko v čele modrého roje. Letěl ve Spitfiru Mk.VB s označením BM592 a písmeny AV. V souboji se srazil s Fw 190 německého pilota Wilhelma Reuschlinga. Němec vyskočil na padáku, byl zachráněn z moře a později skončil v zajetí. Vašátko se zřítil do Lamanšského průlivu. Bylo mu třiatřicet let.

Amos

Alois Vašátko se narodil 25. srpna 1908 v Čelákovicích. Jeho otec Alois byl truhlář, matka se jmenovala Anna. Doma bylo celkem pět dětí. Rodina se později přesunula na východ Čech. Otec musel za první světové války narukovat a z války se vrátil jako invalida. O část dětí se postarali příbuzní. Alois chodil do školy v Solnici, Týništi nad Orlicí a později studoval na učitelském ústavu v Hradci Králové.

V roce 1927 odmaturoval s vyznamenáním. Krátce učil na menšinové škole v Litoměřicích. Právě kvůli učitelskému vzdělání a povaze mu později zůstala přezdívka Amos. V armádě začínal daleko od kokpitu stíhačky. V roce 1928 nastoupil základní vojenskou službu, prošel dělostřeleckým výcvikem a potom Vojenskou akademií v Hranicích. Zůstal v armádě jako důstojník.

Sloužil u dělostřelectva v Litoměřicích, Josefově, BratislavěOlomouci. V Olomouci působil také jako instruktor. K letectvu se dostal až v polovině třicátých let. Nejdřív absolvoval kurz leteckých pozorovatelů, potom pilotní výcvik. Na konci roku 1936 už patřil k letectvu.

Po okupaci Československa nečekal doma. V červenci 1939 odešel přes Polsko. Tam se soustřeďovali českoslovenští vojáci, kteří chtěli pokračovat v boji. Další cesta vedla do Francie. Českoslovenští letci se tam zpočátku nemohli jednoduše zařadit k letectvu. Po vypuknutí války se situace změnila. Vašátko prošel stíhacím výcvikem a dostal se ke skupině GC I/5, která létala na stíhačkách Curtiss Hawk 75.

Když Němci v květnu 1940 zaútočili na západě, Vašátko seděl ve francouzské stíhačce a během několika týdnů se z něj stal nejúspěšnější československý pilot bitvy o Francii. První vítězství si připsal v květnu. Další přibývala rychle. Dne 10. června se ráno podílel na sestřelu Junkersu Ju 88 a odpoledne sám sestřelil Heinkel He 111. O dva dny později se s dalšími piloty podílel na sestřelu pozorovacího Hs 126.

Francie se hroutila. Jednotka GC I/5 se 20. června přesunula do severní Afriky. Českoslovenští letci ji začátkem července opustili a zamířili do Británie. Ještě před odjezdem dostal Vašátko Řád čestné legie a francouzský Croix de guerre.

České křídlo v Exeteru

Do RAF byl přijat 16. srpna 1940. O několik týdnů později nastoupil k nově vzniklé 312. československé stíhací peruti v Duxfordu. Létala na Hurricanech. Dne 8. října 1940 startoval z letiště Speke u Liverpoolu spolu s Josefem Stehlíkem a britským důstojníkem Denysem Gillamem. Trojice se podílela na sestřelu německého průzkumného Junkersu Ju 88. Bylo to první vítězství 312. perutě.

Vašátko postupoval rychle. Na konci října 1940 byl povýšen a v listopadu dostal velení letky B. V červnu 1941 se stal velitelem celé 312. perutě. Peruť chránila konvoje, držela hlídky a později se zapojila do útoků nad okupovanou Evropou. V říjnu 1941 přešla z Hurricanů na Spitfiry.

Foto: Autor: Royal Air Force official photographer, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24467670

Zbrojíři připravují nábojové pásy, v pozadí Hurricane DU-J, s nímž se Alois Vašátko podílel na sestřelu Ju 88 dne 8. října 1940

Vašátko měl pověst přísného velitele. Nebyl typ, který by se snažil zalíbit. Piloti ho ale respektovali. Byl učitel, dělostřelec, instruktor a teď velitel lidí, kteří každý den sedali do strojů a vraceli se nad mořem zpátky do Anglie.

Vašátko chtěl, aby československé stíhací perutě létaly společně. RAF měla 310., 312. a 313. peruť. Každá existovala zvlášť, ale Vašátko prosazoval vznik společného československého křídla. V květnu 1942 se to podařilo. Byl povýšen do britské hodnosti Wing Commander a stal se prvním velitelem československého stíhacího křídla. Základnou se stal Exeter.

Všechny tři perutě létaly na Spitfirech Mk.VB. Úkolem bylo doprovázet bombardéry při útocích nad Francií a chránit je před německými stíhači.

První tvrdý střet přišel 3. června 1942 při doprovodu Bostonů nad Cherbourg. Němci nasadili Focke-Wulfy Fw 190. Byly rychlé, silné a proti Spitfirům Mk.V měly výhodu. Československé křídlo tehdy přišlo o tři piloty, kteří byli zajati. O dvacet dní později letěl Vašátko znovu.

Operace Ramrod 23 mířila na německé letiště v Bretani. Bombardéry Boston doprovázelo šestatřicet československých Spitfirů pod Vašátkovým vedením. Po návratu od cíle se spojenecká formace dostala nad Lamanšský průliv. Německé Fw 190 zaútočily. Českoslováci si v boji připsali dva jisté sestřely. Pak se do souboje zapojila další skupina německých stíhačů, která se snažila formaci odříznout cestu.

Vašátko proti ní vyrazil se svým rojem. S ním letěli Emil FoitLadislav Valoušek. V nepřehledném boji se Vašátkův Spitfire srazil s Focke-Wulfem Fw 190 A-3, který pilotoval Wilhelm Reuschling od 7./JG 2. Německý pilot stihl opustit stroj na padáku. Vašátkův Spitfire spadl i s pilotem do moře.

Některé pozdější popisy uvádějí, že jeho těžce poškozené letadlo při pádu ještě střílelo ze všech zbraní. Do vody dopadlo u Start Pointu. Tělo se nikdy nenašlo.

Alois Vašátko proto nemá hrob se svými ostatky. Je připomínán na památníku v Runnymede v hrabství Surrey. Jeho jméno je na panelu 64.

V době smrti patřil mezi nejúspěšnější československé stíhače války. Bylo mu přiznáno přes dvě desítky samostatných i sdílených vítězství. V roce 1992 byl povýšen na generálmajora in memoriam.

Zdroje:

https://www.vhu.cz/alois-vasatko-25-srpna-1908-23-cervna-1942/

https://www.vhu.cz/exhibit/piloti-raf-alois-vasatko-a-frantisek-perina/

https://www.csol.cz/z-historie/druhy-odboj/alois-vasatko-a-jeho-posledni-let/

https://fcafa.com/2022/09/20/alois-vasatko-one-of-the-few/

https://www.bbm.org.uk/airmen/Vasatko.htm

https://www.vets.cz/vpm/alois-vasatko-843/

https://www.hrdinovevalky.cz/person/vasatko-alois/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz