Článek
Dívka s jemnou tváří a dlouhými vlnitými vlasy klečí na všech čtyřech jako zvíře – ruce opřené o zem, nohy pokrčené pod neobvyklým úhlem. Její kolena se ohýbají dozadu, což působí bizarně i bolestně zároveň. Přesto Ella vypadá klidně. Z temných očí šestnáctileté dívky lze vyčíst smíření i odhodlání.
Je to pohled někoho, kdo si je vědom, že bývá považován spíše za kuriozitu než za člověka. V manéži vedle ní postává opravdový velbloud – živá kulisa pro efekt. Jakmile se Ella zjeví v kruhu světel, srovnávají diváci obrysy jejího těla s hrbem zvířete vedle ní a šepot úžasu zesílí.
„Nejpodivuhodnější výtvor přírody od stvoření světa!“ hlásají novinové plakáty v každém městě, kam cirkus zavítá. Pro publikum 80. let 19. století je to úžasná podívaná – a pro mladou Ellu každodenní realita.
Dětství v Tennessee a vzácná diagnóza
Ella Evans Harperová se narodila 5. ledna 1870 nedaleko města Hendersonville v okrese Sumner ve státě Tennessee. Přišla na svět jen pět let po skončení občanské války – do kraje farmářů a chovatelů dobytka na americkém Jihu. Byla jedním z několika dětí Williama Harpera a Minervy Ann Harperové (rozené Childressové).
Podle rodinných záznamů měla dokonce dvojče, bratříčka Everetta, který však zemřel několik měsíců po narození. Z dalších sourozenců se žádný nenarodil s podobnou odchylkou jako Ella – právě ona byla v rodině jedinečná. Ihned po porodu si lékaři všimli, že její nohy nejsou „typické“: trpěla vzácnou vrozenou deformací kolenních kloubů zvanou genu recurvatum, neboli „šavlovitá kolena“.
V praxi to znamenalo, že se jí kolena prohýbala dozadu, až nepřirozeně hyperextenzivně. Pro malou Ellu tak bylo snazší pohybovat se po čtyřech než vzpřímeně. Když jí bylo deset let, sečetli sčítací komisaři amerického censu 1880 rodinu Harperových mezi „zmrzačené, upoutané na lůžko či jinak postižené“ – u Elly stálo lakonicky poznamenáno „deformovaná“.
Dětství na farmě trávila Ella obklopena domácími zvířaty a sourozenci, kteří ji brali takovou, jaká je. Její otec William si vydělával farmařením a obchodem s dobytkem, matka Minerva pečovala o děti a domácnost. Rodina měla silné kořeny v kraji: Harperovi hospodařili v Tennessee po generace a Minervu, která v dětství osiřela, vychovali příbuzní na nedalekém statku. Ella vyrůstala v relativní izolaci venkova.
Není těžké si představit, s jakými reakcemi okolí se setkávala, když se objevila na veřejnosti – její způsob chůze budil pozornost i v době, kdy fyzicky postižené osoby nebývaly na očích často. Malá dívka se zakřivenýma nohama mohla vzbuzovat soucit, úžas i odmítání. A tato odlišnost jí záhy otevřela dveře do světa, o jakém se venkovským dětem ani nesnilo.
Cirkusová atrakce
Kolem roku 1882, ve věku pouhých dvanácti let, se Ella poprvé připojila k cirkusové a varietní show, která objížděla města na jihu a středozápadě USA. Tehdejší svět zábavy znal řadu putovních panoptik a „freak shows“ – představení s lidskými kuriozitami – a pro dívku, která se od malička pohybovala po čtyřech, to představovalo překvapivou životní šanci.
Americké panoptikum kuriozit prožívalo zlatou éru už několik desetiletí: legendární podnikatel P. T. Barnum od 40. let 19. století úspěšně lákal davy do svého Amerického muzea v New Yorku, kde vystavoval „divy“ od trpaslíků a vousatých dam až po exotické domorodce. V 80. letech už po celé zemi jezdily desítky menších varietních společností, které nabízely senzacechtivému publiku pohled na to, co bylo považováno za výstřední odchylky přírody.
Ella Harperová začala nejprve vystupovat na menších show v okolí St. Louis či New Orleans. Je těžké dnes zjistit podrobnosti – jména oněch kabaretů, jarmarečních atrakcí či menších cirkusů čas zanesl prachem. Jisté je, že zprávy o „dívce, která chodí jako velbloud“ se záhy donesly k uším jednoho ambiciózního impresária.
W. H. Harris, principál věhlasného cirkusu Nickel Plate, neustále sháněl nové neobvyklé talenty, aby rozšířil svou pestrou sestavu „podivínů“ a trumfnul konkurenci. Když se doslechl o dívce z Tennessee, jejíž kolena připomínají velbloudí, neváhal a vypravil posly s nabídkou. Psal se rok 1886 a Ella, jíž tehdy bylo šestnáct, podepsala kontrakt jako hlavní atrakce Harrisova cirkusu.
Od jara 1886 putoval Harris Nickel Plate Circus napříč Spojenými státy a každý týden vystupoval v jiném městě. Ella Harperová se stala tahákem programu: na reklamních plakátech byla označována přezdívkou „Camel Girl“, kterou si již vysloužila dříve, a často ji líčili jako „napůl velblouda, napůl člověka“.
Její číslo nebylo komplikované – vlastně vůbec nešlo o artistické vystoupení v pravém slova smyslu. Ella byla v podstatě živým exponátem: při příchodu do manéže ji uvaděč uvedl jako „nejpodivnější hříčku přírody“ a po jejím boku nechal krokem jít ochočeného velblouda. Když dívka přešla arénu po čtyřech, obecenstvo žaslo nad podobností pohybů lidské bytosti a zvířete.
Pro tehdejší diváky však zůstával efekt ohromující. Místní noviny neváhaly přejímat bombastický slovník cirkusových reklam a chrlily superlativy: Ella Harperová je „nejúžasnější zrůda od počátku světa“ a „ničemu podobnému se nevyrovná“, hlásaly články v listu St. Louis Dispatch i jinde.
Ve světě cirkusových bizarností se právě tímhle dala vydělat spousta peněz. Harrisův cirkus platil Elle honorář 200 dolarů týdně – což byla na svou dobu závratná suma (odpovídající přibližně 5–7 tisícům dnešních dolarů). Pro představu: průměrná americká rodina by tehdy tolik peněz nevydělala ani za rok.
Pro mladičkou dívku ze statku v Tennessee představoval takový plat malý zázrak. Ella se díky němu finančně osamostatnila a mohla snít o budoucnosti, která by jinak byla nedosažitelná. Jenže vše mělo svou cenu – a tu si Ella uvědomovala každým dnem na cestách.
Fenomén „freak shows“ v 19. století
Abychom pochopili osud Elly Harperové, musíme nahlédnout do kontextu doby. Takzvané „freak shows“ – neboli panoptika lidských podivností – byly ve druhé polovině 19. století velmi populární formou zábavy. Po Americe se v cirkusových šapitó i kamenných muzeích varieté vystavovaly nejrůznější „lidské kuriozity“ a budily směs úžasu, pobavení i morbidní fascinace.
Na produkce těchto show chodily často celé rodiny, od dam a pánů nejvyšších společenských vrstev až po zástupy obyčejných lidí. Některé podniky se tvářily naučně – prezentovaly své účinkující jako „lusus naturae“ neboli výstřední hříčky přírody, čímž odkazovaly na dobový vědecký diskurz klasifikace všeho živého.
Většinou však šlo hlavně o zábavu za laciný peníz: jarmareční atrakce, pouťové „kid shows“ a cirkusové sideshow (postranní show oddělené od hlavního programu zvláštním vstupným) k sobě lákaly návštěvníky křiklavými plakáty a příslibem nezapomenutelného zážitku.
Pro lidi s tělesnými odlišnostmi byla účast v takových show často dvojsečnou zbraní. Na jedné straně jim společnost běžně neposkytovala mnoho jiných šancí – ve světě bez sociálních podpor a s rozšířenými předsudky mohl cirkus znamenat cestu k obživě i jistému druhu úspěchu. Mnozí „podivíni“ se stali slavnými a bohatými: např. trpaslík General Tom Thumb či muž beze žaludku Zip the Pinhead byli ve své éře skutečnými celebritami.
Jiní ale byli vystaveni krutému zacházení a zůstávali prakticky otroky svých manažerů, kteří je „vlastnili“ na základě smluv. Z dnešního pohledu šlo o vyslovené vykořisťování handicapovaných lidí, ale tehdy tyto praktiky zpochybňoval jen málokdo. Samotné slovo „freak“ (zrůda, podivín) bylo pejorativní a mnozí vystupující je nesnášeli – dlouho se však nemohli bránit.
Ke zlomu došlo až na sklonku 19. století. V roce 1898 vypukla takzvaná „Vzpoura zrůd“ – skupina čtyř desítek nejslavnějších „podivných“ umělců na turné cirkusu Barnum & Bailey v Londýně se vzbouřila a vyhlásila stávku. Jejich požadavkem bylo mimo jiné odstranit hanlivé označení „freak“ z plakátů a materiálů.
Veřejnost byla tímto gestem šokována i nadšena zároveň. Někteří historici sice spekulují, že celá revoltující akce byla možná jen dobře naplánovaným reklamním tahem, přesto ale ukázala, že téma důstojnosti vystupujících „zrůd“ začíná rezonovat. Jak se blížilo 20. století, veřejný diskurz se měnil a lidé pomalu začínali pohlížet na fyzické odlišnosti optikou medicíny spíše než senzacechtivosti.
Pro „Camel Girl“ Ellu to však přišlo pozdě – anebo možná včas, dle úhlu pohledu. Ona sama se totiž rozhodla vzít osud do vlastních rukou a učinit tomu všemu přítrž ještě dříve, než podobné debaty stihly proniknout na veřejnost.
Život na útěku
Ella Harperová okusila během několika let na scéně dva zcela protichůdné pocity. Prvním byla euforie z pozornosti a úspěchu: ať přijela do kteréhokoli města, noviny o ní psaly, lidé se hrnuli do cirkusu a šeptali si o „dívce velbloudovi“. Ze stydlivé farmářské dcery se stala doslova přes noc známá osobnost scény – jakkoli to slovo v jejím případě trpce zní.
Druhou stránkou mince byl ale pocit ponížení a ztráty soukromí. Každý večer musela vydržet přímé pohledy stovek očí, zkoumajících její tělo jako exotickou raritu. Děti se někdy bály, dospělí se někdy smáli.
Svůj plán naznačila odvážně přímo na kartičkách, které se rozdávaly divákům před začátkem její produkce. Kromě stručného popisu její anomálie tam stálo jasně napsáno, že rok 1886 je pro ni zlomový a že hodlá zanechat kočovného života a pokračovat ve vzdělání. Bylo to svérázné veřejné prohlášení nezávislosti – něco, co mezi cirkusovými atrakcemi nemělo obdoby.
Většina tehdejších „podivínů“ totiž setrvávala ve světě showbyznysu, dokud byl zájem publika a dokud jim stačily síly - pro mnohé nebylo návratu. Ella Harperová se rozhodla odejít na vrcholu slávy, dobrovolně a s vydělanými penězi, a zkusit být znovu „obyčejnou“ mladou ženou.
Koncem roku 1886 tedy skutečně dokončila své poslední turné a v pouhých sedmnácti letech se vrátila domů do Tennessee. Svůj slib splnila: zanechala pódiového života a podle všeho se nějaký čas skutečně věnovala studiu. Historické prameny mlčí o detailech – nevíme, na jakou školu chodila či co přesně si přála „za jiné povolání“.
Z dochovaných záznamů však lze vyčíst, že už v roce 1890 ji zastihla osobní tragédie. Její otec William uhořel při požáru rodinného domu a zemřel ve věku 46 let. Pomáhala matce s hospodářstvím a zřejmě i s výchovou dětí svého zesnulého švagra. Osud jí uštědřil další rány: roku 1895 zemřela na tuberkulózu její starší sestra Willie ve věku pouhých 27 let.
Ella se ocitla v roli tety a pečovatelky – Willie po sobě zanechala patnáctiměsíční dcerku Lillian, o niž bylo třeba se postarat.
Přesto pro ni osud chystal i klidnější kapitolu plnou naděje. Někdy na počátku 20. století se Ella seznámila s mužem jménem Robert L. Savely – vzdělaným učitelem a účetním z Nashvillu. Jisté je, že v ní Robert viděl nikoli kuriózní bývalou atrakci, ale ženu z masa a kostí. V jejích 35 letech, když už se mnozí kolem možná smiřovali s tím, že zůstane svobodná, se Ella provdala.
Svatba s Robertem Savelym se konala 28. června 1905. Novomanželé se usadili ve městě Nashville, ruchu velkoměsta navzdory spíše stranou pozornosti. Ella přijala příjmení Savelyová a vedla prostý život ženy v domácnosti, zatímco Robert učil na veřejné škole a později si našel práci jako účetní ve firmě s fotografickými potřebami.
Domácí štěstí však netrvalo bez mráčků. Ella toužila po dítěti a roku 1906 se jí sen splnil – 27. dubna 1906 porodila zdravou holčičku, jíž dali jméno Mabel Evans Savely. Radost ale vystřídalo zdrcení: malá Mabel zemřela o půl roku později, 1. října 1906, ve věku pouhých šesti měsíců. Pro Ellu a Roberta to byla krutá rána. Po takové zkušenosti už zřejmě další pokus o vlastní dítě vzdali.
Až s odstupem dlouhých let, snad když jí tikot biologických hodin neúprosně připomínal čtyřicítku, se Ella rozhodla dát lásce k dětem ještě jednu šanci. V roce 1918 manželé adoptovali malou holčičku z místního sirotčince a dali jí jméno Jewel. Avšak osud znovu zlomyslně zasáhl: drobná Jewel zemřela za pár týdnů po adopci – podle lékařů té doby na diagnózu status lymphaticus, která byla spojována se syndromem náhlého úmrtí kojenců.
Přes všechny tyto tragédie si Ella uchovala klidnou víru a smysl pro prostý život. Dne 19. prosince 1921 Ella Harperová zemřela ve věku nedožitých 52 let. Podle úmrtního listu byla příčinou smrti rakovina tlustého střeva. V rubrice „zaměstnání zesnulého“ stálo prostě: housekeeper, žena v domácnosti.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Ella_Harper
https://disabilitythroughouthistory.squarespace.com/posts-1/ella-harper-and-myrtle-corbin
https://www.britannica.com/art/freak-show
https://allthatsinteresting.com/ella-harper
https://www.factinate.com/people/facts-ella-harper
https://www.lifee.cz/smutny-pribeh-elly-harper-velbloudi-divka-si-v-zivote-prozila-vysmech-i-smrt-vlastniho-ditete-v-51-letech-zemrela-na-rakovinu-f6bd6
