Článek
V únoru 1991 našli štamgasti jedné pražské hospody venku na chodníku bezvládného muže s krvácejícím zraněním hlavy. Byl to herec František Husák, kterému tehdy bylo padesát čtyři let. Nezavolali sanitku – bezvládného kamaráda odnesli domů, že se z toho možná vyspí.
Když se do rána neprobral, zařídila jeho matka převoz do nemocnice. Tam lékaři zjistili masivní krvácení do mozku a okamžitě operovali; po prodělaném úrazu už však bylo pozdě. Husák upadl do kómatu. Po necelých devíti měsících v nemocnici zemřel 8. listopadu 1991 na selhání orgánů.
Zůstala po něm řada filmových a divadelních rolí – a také otazníky kolem oné noci, kdy se poranil. Zda Husák tehdy v únoru nešťastně upadl v opilosti, nebo ho někdo přepadl a zbil, se už nedozvíme. Policie případ odložila pro nedostatek důkazů. Byla to tragická tečka za životem populárního, talentovaného herce, který se léta potýkal s vnitřními problémy.
Z Ostravy do Činoherního klubu
František Husák pocházel z Prahy, narodil se 24. května 1936. Jeho rodiče si přáli, aby měl klidné úřednické zaměstnání, on ale zpočátku tíhl k opaku. Po škole se dokonce přihlásil na hornické učiliště – lákalo ho dobrodružství pod zemí. Velmi brzy však vystřízlivěl z romantických představ o práci havířů a z dolu odešel.
Krátce studoval na vojenské akademii v Moravské Třebové a po maturitě se chtěl stát dětským lékařem, jenže na medicínu ho nepřijali. Narukoval na základní vojenskou službu a právě tam si k němu našlo cestu divadlo: začal se věnovat ochotnickému hraní a recitaci. Po vojně složil zkoušky na pražskou DAMU. Vystudoval herectví a roku 1959 získal první profesionální angažmá.
Prvních šest let strávil na oblastní scéně v Ostravě, kde získal cennou průpravu. Na počátku 60. let se objevily i první menší role před filmovou kamerou. Hned po absolutoriu na DAMU dostal příležitost v povídkovém filmu Pět z milionu (1959), později si zahrál vojáka SS ve válečném dramatu Ostře sledované vlaky (1966).
Zásadní průlom v kariéře ale přišel až ve druhé polovině 60. let, kdy se Husák vrátil do rodné Prahy a stal se členem nově vzniklého Činoherního klubu. Mladá pražská scéna uvedla na konci 60. let řadu progresivních her a během uvolněné kulturní atmosféry patřila k nejsvobodnějším divadlům v zemi.
Husák v Činoherním klubu rychle patřil mezi výrazné osobnosti souboru. Jeho herectví mělo civilní projev, spíše introvertní výraz – nevnucoval se, ale dokázal být přirozeně přesvědčivý v komických i vážných polohách. Brzy si ho všimli i filmoví režiséři a začali ho častěji obsazovat.
Ludva Homolka
Režisér Jaroslav Papoušek hledal koncem 60. let představitele hlavní mužské role do připravované filmové komedie ze života svérázné pražské rodiny Homolkových. Postava Ludvy Homolky, dobrosrdečného muže, který je tak trochu pod pantoflem robustní manželky, měla být protějškem energické a rázně komické matky Heduš.
Volba padla na Františka Husáka. Ve filmu Ecce homo Homolka (1969) a jeho dvou volných pokračováních (Hogo fogo Homolka 1970, Homolka a Tobolka 1972) ztvárnil Ludvu s plachým výrazem a odevzdaným klidem, který v kontrastu s hlučnou rodinou vytvářel komický efekt.
Diváci si „Homolky“ rychle oblíbili a celá trilogie se stala jednou z nejoblíbenějších českých filmových komedií své doby. Husák se díky roli Ludvy zapsal do povědomí milionů diváků.
Úspěch na plátně provázel i jeho práci na jevišti. Na začátku 70. let byl František Husák na vrcholu – měl stálé angažmá v populárním pražském divadle a v kinech běžely filmy, kde hrál hlavní roli. Navenek působil nenápadně až plaše. Na jevišti ani před kamerou nepřehrával, spíše těžil z civilního projevu a ironického humoru. Kolegové ho popisovali jako citlivého člověka, který si své vnitřní nálady nechával pro sebe.
Jenže už v té době se u něj začal projevovat problém, který později přerostl v závislost. Husák byl známý tím, že velmi rád a hodně pil. Alkohol mu pomáhal zahánět stavy úzkosti a splínu, kterými trpěl. Přesto dokázal i s několika skleničkami odehrát své role tak, že většina publika nic nepoznala – na výkonu se to nijak viditelně neodráželo.
Jeho herecký kolega a přítel Pavel Landovský vzpomínal, že Husák často sliboval, že přestane pít, a skutečně přes den nepil; „ale každý večer byl zase opilý,“ komentoval to Landovský s nadsázkou. V zákulisí koloval i úsměvný, ale výmluvný příběh o tom, jak si Husák ukrýval lahev vodky v nádržce záchodu přímo v divadle.
Když ji tam jednou vracel, uklouzla mu noha a spadl – tak prý kolegové přišli na jeho tajnou skrýš. Podobné historky ale dlouho nezasahovaly do jeho profesionální pověsti.
Protest v Českém Krumlově
Rok 1968 a následná normalizace československé kultury zastihly Činoherní klub v plném rozkvětu. Nové poměry však postupně utáhly i tuto dříve svobodomyslnou scénu. Na začátku 70. let se repertoár divadla ocitl pod přísnou cenzurou a někteří členové souboru čelili politickým tlakům.
František Husák se v té době rozhodl k ráznému kroku: na protest proti omezování umělecké svobody sbalil kufr a odešel z Prahy. Zanechal úspěšné divadelní kariéry a odstěhoval se do jižních Čech. V roce 1975 nastoupil jako kulturní referent v Českém Krumlově.
V tamním okresním kulturním domě organizoval programy pro děti a mládež a sám se aktivně zapojil – objížděl školy, hrál pro děti loutkové divadlo a vedl tvořivé kroužky. Dokonce založil dětský pěvecký soubor, kde se věnoval převážně romským žákům.
Ve filmu a televizi se v těch letech objevoval výjimečně, spíše výpomocně. Věnoval se naplno práci s dětmi a život mimo větší pozornost mu zřejmě po jistou dobu vyhovoval. Několik let prožil Husák v Krumlově relativně poklidně.
Kolem roku 1980 se nicméně k herectví začal postupně vracet. Příležitostně přijal menší role ve filmech – často v takových, které byly určené dětem. Hrál například správce hradu v rodinné komedii Kopretiny pro zámeckou paní (1980), menší úlohu ztvárnil ve filmové pohádce Kaňka do pohádky (1981). Zdálo se, že si srovnal osobní život a možná překonal i své dřívější problémy s pitím.
Boj s alkoholem
Osobní démony se mu však zkrotit nepodařilo. František Husák byl celkem čtyřikrát ženatý, ale žádné manželství nevydrželo. Ze svého prvního svazku (s tanečnicí Marcelou Martiníkovou) měl dceru, další vztahy už zůstaly bezdětné. Druhá manželka se snažila mu pomoci zvládnout rostoucí závislost na alkoholu – přiměla ho dokonce nastoupit do protialkoholní léčebny.
Husák se skutečně na léčení přihlásil, jenže kýžený výsledek to nepřineslo. Kvůli porušování režimu a nekázni byl po čase z léčebny propuštěna a vrátil se tam, odkud přišel. Pít nepřestal. Koncem 80. let už byl z Františka Husáka takzvaný notorik. Vrátil se natrvalo do Prahy a bydlel znovu u své matky, jako kdysi za mlada. Herectví se nevzdal – dál přijímal role ve filmu i televizi, ale často už prakticky nevystřízlivěl.
Kolegové později vzpomínali, že před kamerou už „nedal ani ránu bez flašky“. Přesto se většinou dokázal ovládnout a zahrát spolehlivě, byť někdy byl jeho herecký projev méně srozumitelný vinou nezřetelné výslovnosti. Svůj druhý domov našel v pražských hospodách, kam chodil takřka denně. Často se stávalo, že se vrátil domů s modřinami, poškrábaný a potlučený – v opilosti někde upadl, nebo se popral, to už se druhý den nezjišťovalo.
Když ho bylo potřeba, kamarádi štamgasti ho odvedli domů. Takové epizody už nikoho příliš nepřekvapovaly. Husákovo jméno se v těch letech objevovalo na plátnech kin méně než dřív, ale úplně z filmu nezmizel. Ještě v roce 1990 – to už cítil naději, že s pádem komunistického režimu by se mohl vrátit k vysněné herecké práci – přijal několik menších rolí. Dokonce natočil krátkometrážní etudu s názvem Vykladač snů, která měla premiéru v roce 1991. Byla to jeho poslední práce před kamerou.
Nevyjasněný úraz
Dne 7. února 1991 odcházel František Husák jako obvykle z hospody. Půlnoc dávno minula, venku panoval mráz. Co přesně se v oné kritické noci odehrálo, není dodnes jasné. Jisté je, že v teplé zimní bundě zůstal ležet na chodníku – utrpěl těžké poranění lebky a upadl do bezvědomí.
Ať už šlo o nešťastné klopýtnutí na obrubníku, nebo napadení od cizí osoby, Františkovi Husákovi už v tu chvíli nemohl nikdo z jeho přátel pomoci. O několik hodin později seděli lékaři nad snímky prasklé cévy v jeho mozku a konstatovali, že krvácení způsobilo rozsáhlé a nevratné škody.
Po operaci a dlouhém pobytu v nemocnici se herec neprobral k vědomí. Pouhé tři dny před smrtí se sice nečekaně na chvíli probral a stihl říct pár slov, snad na rozloučenou, jeho tělo už ale bylo vyčerpané. František Husák zemřel v nemocnici na pražských Vinohradech na podzim roku 1991.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Hus%C3%A1k
https://biography.hiu.cas.cz/pageid/58530
https://www.csfd.cz/tvurce/1613-frantisek-husak/biografie/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/81389/frantisek-husak
https://cinoherniklub.cz/lide/frantisek-husak/
https://vltava.rozhlas.cz/legendy-cinoherniho-klubu-ocima-jana-kacera-popularni-divadlo-v-ulici-ve-8386388/4
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/17363/DPTX_0_0_11210_ASZK10001_118555_0_62607.pdf?isAllowed=y&sequence=1
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396835/ecce-homo-homolka
https://arl.cbvk.cz/arl-cbvk/cs/detail-cbvk_us_auth-m0064505-Husak-Frantisek-19361991/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1002144261-nevyjasnena-umrti/400223100031008/
https://www.vlasta.cz/celebrity/frantisek-husak-mlady-smrt-homolkovi/
