Článek
Doplnění:
- Jádro učení: Ve svém díle Kniha zákonů zemí (či Dialog o osudu) se Bardaisan z Edessy ostře postavil proti tehdejšímu módnímu astrologickému determinismu a neúnavně hájil lidskou svobodnou vůli proti vlivu Osudu a Přírody.
- Pohled nepřátel: Ačkoliv byl ve své době váženým mužem, pozdější heresiologové (zejména Efrém Syrský) jej drtivě odsoudili jako bludaře, popírače tělesného vzkříšení a předchůdce manicheismu.
I. Aristokrat a filozof na dvoře v Edesse
Bardaisan představuje zcela unikátní postavu starověkého myšlení. Narodil se v syrské Edesse a pohyboval se v těch nejvyšších aristokratických kruzích kolem královského dvora. Od většiny svých současníků se odlišoval nejen původem a bohatstvím, ale především mimořádně širokým rozhledem. Dokázal mistrně propojit křesťanské myšlenky s orientální moudrostí, přičemž měl velmi detailní povědomí o kulturách dálného Východu.
Jeho literární a básnický vliv byl obrovský. Pro obyčejný lid složil 150 žalmů, které sám zhudebnil a které se staly nesmírně populárními. Ve svém díle prokazoval detailní znalost Indie, kde jasně rozlišoval mezi hinduistickými bráhmany a buddhistickými mnichy. O indické elitě a jejích zvycích se dochovaly tyto jeho přesné, nezkrácené postřehy:
„Indové spalují své mrtvé a ženy mrtvých se dobrovolně obětují a jsou spáleny spolu s nimi.“
O bráhmanech pak Bardaisan s obdivem zapsal:
„Nikdy nedělají nic zlého, ale vždy se bojí Boha.“
II. Kniha zákonů zemí: Boj o svobodnou vůli
Nejslavnějším Bardaisanovým dochovaným dílem je Kniha zákonů zemí (známá též jako Dialog o osudu), jež představuje brilantní polemiku s tehdejším přesvědčením, že lidský život je absolutně a nezvratně předurčen hvězdami. Bardaisan rozděluje síly působící na lidský život do tří rovin:
- Příroda: Určuje biologické zákonitosti, jako je například to, že muž se nemůže stát otcem před patnáctým rokem a žena matkou před třináctým.
- Osud: Zahrnuje vnější okolnosti, bohatství, chudobu, zdraví i nemoci, které podléhají vlivu astrálních těles.
- Svobodná vůle: Ta je pro Bardaisana nejdůležitější a absolutně stěžejní složkou. Člověk je mravní bytostí, která má vždy možnost volit mezi dobrem a zlem.
Tuto svou obhajobu nezávislého lidského ducha shrnul do slavného a výstižného příměru:
„Člověk není jen citera, na kterou hrají jiní, ani loď, kterou řídí jiný.“
III. Důkaz zvyků: Jak Bardaisan porazil astrology
Proti tehdejším astrologům argumentoval nesmírně důvtipně pomocí etnografie a logiky. Využíval své znalosti různých národů k tomu, aby dokázal, že kulturní a náboženské zákony spolehlivě překonávají postavení planet.
Uváděl například, že kušánské ženy nosí mužské šaty, jezdí na koních a vládnou svým manželům. Tento fakt vysvětluje nikoliv tím, že by se všechny tyto ženy narodily ve chvíli, kdy má Venuše s Marsem a Jupiterem konjunkci ve středu nebe, ale zkrátka tím, že to dovolují zákony a zvyky jejich společnosti. Stejně tak Židé obřezávají své syny osmý den, ať už je dobová konstelace hvězd, a zejména planety Mars, jakákoliv. Lidská volba podle něj vždy triumfuje nad hvězdami.
IV. Pohled nepřátel: Plné a nezkrácené citace heresiologů
Ačkoliv se Bardaisan ve své době těšil obrovské úctě, rodící se ortodoxie jej postupně zařadila na černou listinu. Trnem v oku bylo zejména jeho kosmologické přesvědčení, ve kterém Temnotu považoval za samostatný a rovnocenný kosmický prvek, a jeho odmítání tělesného vzkříšení. Aby byl vědecký i historický obraz naprosto přesný, předkládáme zde kompletní a nezkrácené citace dobových oponentů.
První významný církevní historik Eusebius z Cesareje ve svém slavném díle Církevní dějiny (řecky Historia Ecclesiastica) o něm zanechal toto svědectví:
„Byl to nejschopnější muž a velmi zkušený diskutér v syrském jazyce, když sestavil dialogy proti Markionitům a jiným kacířům.“
„Pachuť staré hereze na něm ulpěla až do konce, přestože dříve patřil ke gnostické škole Valentina.“
Zcela devastující a nekompromisní kritiku následně rozpoutal Efrém Syrský (přezdívaný „Harfa Ducha svatého“), který ve čtvrtém století působil přímo v Edesse. Ve svém významném spisu Vyvrácení herezí (též známém jako Hymny proti herezím) napadal Bardaisana za jeho pokus vysvětlit boj Dobra a Zla pomocí fyzikálních vlastností živlů. Bardaisan totiž propojil řeckou filozofii s gnózí a tvrdil, že některé přírodní živly jsou svou povahou „lehké a duchovní“ (Dobro), zatímco jiné jsou „těžké a hmotné“ (Zlo). Efrém tuto myšlenku ve svém hymnu odsuzuje těmito přesnými slovy:
„Co se týče entit, které Bardaisan uvedl, je třeba ho obvinit, protože učil, že jedna je těžší než její bližní Jedna je leh čísí než její bližní Zlé postavil jako nižší Dobré postavil jako horní a Oheň a Vodu jako těžké Světlo a Vítr postavil jako jemné.“
Výkladový kontext k citaci: Ačkoliv se tento Efrémův útok může současnému čtenáři jevit jako zmatený myšlenkový propletenec, zasahuje ve skutečnosti samotné jádro tehdejšího teologického sporu. Efrém jako obhájce ortodoxie věřil, že všechny přírodní prvky (včetně vody a ohně) stvořil jediný Bůh jako absolutně dobré a neutrální. Rezolutně proto odmítal Bardaisanův proto-manichejský model, ve kterém hrubá hmota (reprezentovaná těžkou vodou a ohněm) přirozeně stahuje lidskou duši dolů ke Zlu, zatímco duchovní princip (lehké světlo a vítr) automaticky stoupá k Dobru.
Efrém jej dále obviňoval v téže knize z popírání ortodoxního vzkříšení těl a zaznamenal jeho učení následovně:
„Ze všech těl, která zemřela, povstalo pouze tělo našeho Pána.“
„Byly to duše, které náš Pán vzkřísil.“
Nenávist Efréma Syrského vůči Bardaisanovi, Mánímu a Markiónovi byla absolutní a nebrala si žádné servítky. Ve zmíněném spisu Vyvrácení herezí spojil všechny tři směry dohromady v této zdrcující pasáži:
„Nepřišli jsme rozdmýchávat Bardaisanovo bahno, neboť Maniho špinavost je zcela dostačující. Kdo se modlí s Manichejci, modlí se se satanem, kdo se modlí s Markionity, modlí se s Legií, kdo se modlí s Bardaisanovými stoupenci, modlí se s Belzebubem, a kdo se modlí se Židy, modlí se s loupežníkem Barabášem.“
V. Závěr a odkaz Syna Skočné řeky
Bardaisan z Edessy zůstává jedním z nejzajímavějších a nejbystřejších mozků pozdní antiky. V jeho díle se setkává hluboká teologie, poezie, astrologie i etnografie. Tím, že povýšil lidskou svobodnou vůli nad diktát hvězd a zároveň zařadil Temnotu jako základní prvek kosmického bytí, postavil pevný myšlenkový most k další gigantické postavě dějin. Právě z tohoto syrsko-mezopotámského intelektuálního podhoubí brzy vyroste Mání, aby vytvořil svou masivní dualistickou Církev Světla.
- O svobodné vůli a odmítnutí loutek:
„Kdyby byl člověk stvořen tak, nebyl by sám sebou, nýbrž stal by se pouhým nástrojem toho, kdo jím pohybuje. Jak by se pak člověk lišil od citery, na kterou hrají jiní, nebo od lodi, kterou řídí jiný? Chvála a vina však stojí v rukou umělce, zatímco sama citera neví, co se na ni hraje, ani loď neví, zda je dobře kormidlována.“
- O výjimečnosti lidské svobody ve srovnání s vesmírem:
„Pozoruj slunce, měsíc a nebeskou sféru i ostatní stvoření, která jsou v něčem větší než my – není jim dána vlastní svobodná vůle, ale všechna jsou pevně zřízena k tomu, aby konala pouze to, co jim bylo nařízeno, a nic jiného. Bůh však ve své dobrotě člověka povýšil svou svobodnou vůlí nad mnohé věci a učinil ho rovným andělům.“
- O lidské mravní zodpovědnosti:
„Lidem není přikázáno nic jiného než to, co jsou schopni dokázat. Jsou nám předloženy dva přikázané zákony, které odpovídají naší svobodné vůli: jeden, abychom se oddělili od všeho zlého, co bychom sami nechtěli, aby nám druhý činil; a druhý, abychom činili to, co je dobré a co milujeme.“
- O kosmologickém pohledu na duši a tělo:
„Tělo se navrátí ke svému prachu, neboť maso a duch se neslučují; avšak duše je jemný element, kdežto intelekt je fragmentem samotného Božství.“
VI. Prameny a doporučená literatura
- Herbert Christian Merillat (přeložil a editoval Bc. Josef Šédl, DiS.), Gnostický apoštol Tomáš: „Dvojče“ Ježíše? (originální anglický titul: The Gnostic Apostle Thomas: "Twin" of Jesus?). Tento klíčový primární zdroj obsahuje přímé nezkrácené citace z děl Bardaisana, Efréma Syrského a podrobné doklady o polemikách heresiologů.
- Bardaisan z Edessy, Kniha zákonů zemí (též známá jako Dialog o osudu). Hlavní dochované filosofické dílo rozebírající lidskou svobodnou vůli vůči Osudu a Přírodě.
- Efrém Syrský, Vyvrácení herezí (Hymny proti herezím). Základní antický pramen obsahující přímé polemické útoky proti manicheismu, Markiónovi a Bardaisanovi.
- Eusebius z Cesareje, Církevní dějiny (Historia Ecclesiastica). Cenný historický pramen zaznamenávající život a vliv edesských myslitelů.
- Bc. Josef Šédl, DiS., Učebnice Gnosticismu 2.0.
- Bc. Josef Šédl, DiS., Definice Gnosticismu: Expertní průzkum terminologie.
- Han J.W. Drijvers, The Book of the Laws of Countries: Dialogue on Fate of Bardaiṣan of Edessa (vydal Van Gorcum, 1965 / reedice Gorgias Press) – obsahuje paralelní syrský text a anglický překlad.
- William Cureton, Spicilegium Syriacum: containing remains of Bardesan, Meliton, Ambrose and Mara Bar Serapion (London, 1855) – historicky první moderní vědecká edice objevující a zpřístupňující staré syrské rukopisy tohoto díla.
