Článek
Nezačínejme tím, co nás rozděluje
Existuje jedna otázka, která je podle mého názoru mnohem důležitější než to, kdo má v náboženském sporu historicky poslední slovo: Umíme spolu vůbec mluvit? A co je ještě důležitější: umíme společně číst starověké texty, aniž bychom předem dogmaticky rozhodli, které z nich smíme zkoumat a které už byly odsouzeny před staletími?
Tento text nevzniká proto, abych napadal křesťany nebo přesvědčoval katolíky, protestanty či pravoslavné, že musí přijmout gnostické učení. Vzniká z mnohem jednoduššího důvodu – chci pozvat ke skutečnému studiu. A to především lidi, kteří berou Nový zákon vážně, protože právě s nimi máme možná mnohem více společného, než se na první pohled zdá. V náboženských debatách se bohužel často postupuje opačně. Nejdříve se řekne: „Vy věříte jinak, máte špatnou teologii, jste hereze a odmítáte Bibli.“ Tím je však jakýkoli rozhovor ukončen dříve, než vůbec začal.
Navrhuji jinou cestu. Pokud dva lidé věří v Ježíše Krista, čtou evangelia a zajímá je otázka Boha, spásy, vzkříšení a smyslu existence, mají před sebou obrovské společné pole. Rozdíly tu samozřejmě jsou a mohou být naprosto zásadní, ale nemusí automaticky obsadit první místo našeho vztahu. Můžeme spolu nejprve číst, diskutovat, hledat řecký kontext slov a navzájem si opravovat chyby. Konfrontace je pro hledání pravdy špatný začátek.
Gnostik, který nepřestal číst Bibli
Jako gnostik nemám žádnou potřebu bojovat proti novozákonním křesťanům, zesměšňovat je nebo ponižovat. Pokud tvrdím, že se řídím učením Ježíše Krista, musím přece přemýšlet nad tím, jak s druhými lidmi zacházím. Sám jsem se v křesťanském prostředí pohyboval dvě desetiletí. Znám jeho jazyk, způsob uvažování, výklad Bible i to, jak se zachází s pojmy jako ortodoxie (pravověří), zjevení nebo apoštolská tradice. Můj pozdější odchod z tohoto prostředí nebyl odchodem od Krista, ale existenciálním hledáním odpovědi na otázku, zda je starozákonní obraz Boha skutečně totožný s Otcem, kterého poznáváme v Ježíši.
Často se předpokládá, že gnostik je člověk, který automaticky odmítá Bibli. Historicky ani metodologicky to ale není pravda. Gnostické texty s biblickými tradicemi velmi intenzivně pracují – někdy je přijímají, jindy reinterpretují nebo kritizují, ale vždy s nimi vedou hluboký dialog (intertextuální vztah). Chceme-li těmto textům porozumět, musíme je číst, ne o nich jen poslouchat zprostředkovaně.
Nag Hammádí a překvapivá blízkost křesťanství
Když se řekne Nag Hammádí, mnoho lidí si představí jakousi jednotnou „gnostickou Bibli“. Jde však o rozsáhlý soubor textů obsahující množství různých děl z různých tradic, od modliteb až po hluboká teologická pojednání. Když jsem tyto texty překládal a editoval pro české vydání jako Naghammadskou gnostickou bibli, jasně se ukázalo, že sethiánská tradice není totéž co Valentiniánská, a Tomášovo evangelium není totéž co Janův apokryfon.
Pro člověka, který tyto texty nikdy nečetl, je největším překvapením, jak blízko jsou tématům novozákonního křesťanství. Řeší se zde, kdo je Otec, jaký je vztah Otce a Syna, co je duch, pravda, křest či eucharistie (svaté přijímání). Například Evangelium pravdy je text mimořádně christologický (zaměřený na osobu Krista). Ježíš zde není vedlejší postava, je naprosto zásadní – spojený s poznáním Otce, křížem, utrpením a vítězstvím.
Gnostické texty zkrátka na základní křesťanské otázky odpovídají způsobem, který se sice stal pro většinové křesťanství později nepřijatelným, ale právě proto si zaslouží hluboké studium. A klíčem k němu je intelektuální a jazykové prostředí helénistického (řecky mluvícího) světa, ve kterém texty vznikaly. Třeba židovský filozof Filón Alexandrijský nám ukazuje, jak se tehdy pracovalo s pojmem Logos (slovo, rozumový princip). Když pak v Janově evangeliu čteme slavné „Na počátku bylo Slovo“ (Ἐν ἀρχῇ ἦν ὁ λόγος), dostává to v kontextu starověké filozofie obrovský kosmologický přesah.
Slovo gnóze (γνῶσις) totiž není nějaké magické zaklínadlo. Znamená jednoduše „poznání“. A Nag Hammádí nám nedává jeden uzavřený gnostický systém, ale fantastický studijní materiál k pochopení toho, jak toto duchovní poznání ranní křesťané a gnostici vlastně chápali.
