Skutečná tvář Achnatona

Představte si, že se jednoho dne probudíte a státní aparát vám oznámí, že bůh, ke kterému se modlili vaši předkové, neexistuje. Vaše hrobky jsou znesvěceny, jména starých božstev jsou vojáky vytesána pryč i z osobních amuletů. A co je nejhorší – je vám odebrána naděje na posmrtný život.

Přesně taková byla první noc v novém hlavním městě Amarně po západu slunce. Tma neznamenala odpočinek. Tma znamenala teologickou prázdnotu a absolutní paralýzu. Vítejte ve světě atonismu – náboženství, které historici dodnes nedokážou jednoznačně zařadit. Byl faraon Achnaton geniálním vizionářem, který předběhl svou dobu, nebo elitářským diktátorem?

A jak je možné, že se texty tohoto zrušeného kultu objevují o staletí později ve starozákonní Bibli? Důkaz uvidíte na vlastní oči.

Atonismus nebyl pouhou náboženskou reformou. Byl to absolutní rozchod s tisíciletým egyptským myšlením a zavedení striktně kosmocentrické teologie.

Zatímco tradiční egyptští bohové měli lidské či zvířecí podoby a žili v komplikovaných mytologických strukturách, bůh Aton byl naprosto abstraktní. Neměl rodinu. Neměl mýtus o stvoření z pravodstva Nun. Aton prostě byl – představoval samoexistující energii světla, která neustále tvoří svět.

Součástí tohoto učení byl silný kosmický estetismus. Pravda (dříve abstraktní bohyně Maat) se stala fyzickou realitou přírody. Amarnské umění proto muselo odrážet svět přesně tak, jak na něj dopadalo Atonovo světlo – včetně deformací královské rodiny, stárnutí a emocí.

Pro běžného Egypťana znamenala Achnatonova revoluce absolutní existenciální katastrofu. Faraon zrušil posmrtný život tak, jak ho civilizace po tisíciletí chápala.

Tato nová eschatologie vytvořila náboženství, které běžnému lidu nedávalo nic, ale vyžadovalo absolutní podřízenost.

Ačkoliv texty opěvují krásu a lásku, realita zavádění monoteismu měla parametry vojenské diktatury. Achnaton vyslal do země armády kameníků, kteří systematicky odsekávali jména starých bohů z chrámů i soukromých hrobek.

O to tvrdší byl pád tohoto systému. Atonismus neměl žádné kořeny v lidové zbožnosti. V okamžiku faraonovy smrti ztratil kult svůj jediný pilíř a okamžitě se zhroutil. Amarna byla opuštěna a památka na „kacířského krále“ byla systematicky vymazána.

Jak hodnotí atonismus akademická sféra? Pohledy se radikálně liší. Zatímco počátek 20. století krále romantizoval, moderní archeologie mýty boří. Níže uvádíme zásadní citace formující dnešní textovou i historickou kritiku.

„Achnaton zanechal Egypt v naprostém rozvratu. Nebyl to žádný vizionářský romantik, nýbrž elitářský a fanatický diktátor. Použil vojenskou sílu k brutálnímu potlačení tisíciletých tradic a de facto zavedl totalitní stát.“ — Donald B. Redford, archeolog a egyptolog

„Zavedení atonismu bylo pro egyptskou duši bezprecedentním traumatem. Šlo o zavedení takzvané ‚mojžíšovské distinkce‘ – umělého a ostrého řezu mezi jediným pravým bohem a falešnými modlami, což do té doby polyteistický svět neakceptoval.“ — Jan Assmann, egyptolog a religionista

„Mortalita dětí a mládeže v Amarně byla šokující. Kostry vykazují známky těžké anémie, podvýživy a zlomenin páteře z extrémní dřiny. Achnatonův monoteismus byl pro tyto lidi vyčerpávající státní pracovní tábor.“ — Barry Kemp, vedoucí archeologických vykopávek v Amarně

Z romantického tábora starší generace badatelů nicméně stále rezonuje pohled psychoanalýzy:

„Byl to velký muž, který svému lidu vnutil jediné a přísně čisté monoteistické náboženství, jež se však ukázalo být pro běžného Egypťana příliš abstraktním.“ — Sigmund Freud

Největším odkazem atonismu, který přežil jeho politický pád, je textový přenos. Přes syropalestinské písařské školy se ideové a filologické koncepty Achnatonova Velkého chvalozpěvu na Atona z hrobky faraona Ajeho prokazatelně dostaly do textové výbavy Levanty a promítly se do hebrejského Žalmu 104.

Následující srovnání předkládá kompletní, nezkrácené znění obou textů pod sebou. Části vyznačené kurzívou představují exaktní textové paralely, na kterých se shodne moderní biblická textová kritika. Při pečlivém čtení je myšlenkový opis naprosto zjevný.

Krásně se zjevuješ na horizontu nebes, ty živý Atone, počátku života! Když vycházíš na východním obzoru, naplňuješ každou zemi svou krásou. Jsi velký, nádherný a jiskřící, vysoko nad celou zemí. Tvé paprsky objímají země až na samou hranici všeho, co jsi stvořil. Ačkoliv jsi daleko, tvé paprsky jsou na zemi; ačkoliv jsi na očích lidí, tvé stopy nikdo nezná.

Když zapadneš na západním obzoru, země je v temnotě jako mrtvá. Spí ve svých komnatách, hlavy mají zahalené, žádné oko nevidí druhé. Kdyby jim ukradli všechny věci zpod hlav, ani by to nezpozorovali. Každý lev vychází ze svého doupěte a všichni hadi koušou. Temnota je hrobem, země leží v tichu, neboť ten, který ji stvořil, odpočívá na svém obzoru.

Když se ráno rozbřeskne a ty zazáříš jako Aton přes den, temnota je zahnána. Vrháš své paprsky a Obě země se denně radují. Lidé se probouzejí a vstávají na nohy, neboť ty jsi je probudil. Umyjí si těla, vezmou si oděv a jejich paže tě uctívají, když vycházíš. Poté celá země koná svou práci.

Všechna zvířata se pasou na svých pastvinách, stromy a byliny se zelenají. Ptáci vylétají ze svých hnízd, jejich křídla tě chválí. Všechny ovce tancují na nohou, vše, co létá a sedá, ožívá, když na ně zazáříš. Lodě plují na sever i na jih, všechny cesty jsou otevřeny tvým zjevením. Ryby v řece před tebou vyskakují, tvé paprsky pronikají i do hlubin moře.

Ty, jenž působíš, že sémě v ženě roste a tvoříš z tekutiny člověka; ty, jenž oživuješ syna v lůně jeho matky a utišuješ ho, aby neplakal. Jsi chůvou již v mateřském lůně! Dáváš dech, abys oživil vše, co tvoříš. Když vychází z lůna v den svého zrození, otevíráš jeho ústa a staráš se o jeho potřeby. Když je kuřátko ve vejci a pípá ve skořápce, dáváš mu dech uvnitř, aby ožilo.

Jak mnohá jsou tvá díla! Jsou skryta před tváří lidí. Ó, jediný bože, jemuž není rovného! Stvořil jsi zemi podle svého srdce, když jsi byl sám. Lidi, dobytek, všechna zvířata, vše, co chodí po nohou na zemi a vše, co létá na křídlech v oblacích. Země Sýrie, Núbie i zemi egyptskou. Ty dáváš každému jeho místo a staráš se o jeho potřeby. Každý má svůj pokrm a dny jeho života jsou sečteny. Jejich jazyky se různí v řeči a stejně tak i jejich podoba; jejich barvy pleti jsou odlišné, neboť ty jsi rozdělil národy.

Stvořil jsi Nil v podsvětí a vyvádíš ho, jak si přeješ, abys dal život lidem Egypta. A stvořil jsi nebeský Nil pro cizí národy a pro zvěř hor, aby pršel z nebes. Tvé paprsky kojí každou louku, když vyjdeš, žijí a rostou pro tebe. Jsi v mém srdci, není nikoho jiného, kdo by tě znal, kromě tvého syna Achnatona. Učinil jsi ho moudrým ve svých plánech a ve své síle.

Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Hospodine, můj Bože, jsi nesmírně veliký, oblékl jsi se v nádheru a velebnost. Halíš se světlem jako pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanový dílec. Nad vodami si roubíš síně, z oblaků si děláš vůz, vznášíš se na perutích větru. Z větrů si činíš posly, z ohnivých plamenů své služebníky.

Založil jsi zemi na jejích základech, nikdy, navěky se nepohne. Propastnou tůní jsi ji přikryl jako šatem, vody stály nad horami. Před tvou hrozbou utekly, před hlasem tvého hromu prchly v úděsu. Hory vystoupily, údolí klesla na místo, které jsi jim určil. Položil jsi jim mez, kterou nepřekročí, nevrátí se, aby přikryly zemi.

Vysíláš prameny do údolí, protékají mezi horami. Napájejí všechnu polní zvěř, divocí oslové tu hasí žízeň. Při nich hnízdí nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech. Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Dáváš růst trávě pro dobytek, bylinám, aby sloužily člověku. Tak dává zemi plodit chléb i víno, jež rozradostní srdce člověka; tvář se mu leskne olejem a chléb dodá lidskému srdci síly.

Stromy Hospodinovy se sytí vláhou, cedry na Libanonu, které zasadil. Tam si ptáci stavějí hnízda, na cypřiších má domov čáp. Vysoké hory patří kozorožcům, skály jsou útočištěm damanů. Ustanovil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy má zapadnout.

Přivádíš tmu a nastává noc, v ní se hýbe všechna lesní zvěř. Lvíčata řvou po kořisti a dožadují se pokrmu od Boha. Když vyjde slunce, stáhnou se a ulehnou do svých doupat. Člověk vychází za svou prací, za svým dílem až do večera.

Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. Zde je moře, veliké a široširé, v něm se hemží nespočet živočichů, malých i velkých. Tam plují lodě, i leviatan, kterého jsi vytvořil, aby si v něm hrál.

Všichni s nadějí vzhlížejí k tobě, že jim dáš pokrm v pravý čas. Ty jim ho dáváš a oni jej sbírají, otevíráš ruku a sytí se dobrými věcmi. Skryješ-li tvář, děsí se; odejmeš-li jim dech, hynou a vracejí se v prach. Sešleš-li svého ducha, jsou stvořeni, a tak obnovuješ tvář země.

Ať trvá Hospodinova sláva navěky, ať se Hospodin raduje ze svých děl! Pohlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a ty dýmají. Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, zpívat žalmy svému Bohu, dokud tu budu. Kéž se mu líbí mé rozjímání! Já se budu radovat v Hospodinu. Hříšníci ať zmizí ze země, svévolníci ať už nejsou! Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Haleluja.

Při zkoumání starověkých náboženských textů a gnostických tradic je nutné opírat se o exaktní filologickou a historickou literaturu. Tento článek metodicky vychází z následujících pramenů:

Pro další metodické články, historicko-kritické analýzy a studium raných textů bez esoterických nánosů navštivte odbornou platformu Česká gnostická komunita, kde rozšiřujeme kontext starověké teologie a nabízíme prostor pro hlubší badatelskou činnost.