Sláva přišla příliš brzy: Jak mediální tlak zlomil princeznu popu

Britney Spears, která před devíti lety dobyla hudební svět jako sedmnáctiletá popová senzace, stála před zrcadlem se strojkem v ruce a před zraky šokovaných svědků si postupně odstranila všechny vlasy. Majitelka salonu se jí snažila zabránit. Fotoreportéři venku mačkali kamery na výlohy. Britney jen mlčky pokračovala, jako by odstraňovala poslední zbytky identity, kterou už nezvládala nést.

Tahle scéna se stala symbolem jejího kolapsu. Ale také začátkem příběhu, který změnil způsob, jakým společnost přemýšlí o slávě, duševním zdraví a ceně, kterou platíme za entertainment.

Britney Jean Spears se narodila 2. prosince 1981 v malém městečku Kentwood v Louisianě. Už jako batole bylo jasné, že má talent. Ve třech letech zpívala v kostele, v osmi vyhrávala soutěže. Její matka Lynne viděla potenciál a rozhodla se ho využít naplno.

V jedenácti letech Britney přešla konkurz do Disney Channelu a stala se hvězdou „The Mickey Mouse Club“ po boku budoucích celebrit jako Christina Aguilera, Justin Timberlake a Ryan Gosling. Byla to tvrdá škola – dlouhé hodiny zkoušení, natáčení, škola při práci. Dětství trávené na kameře, ne na hřišti.

Když jí bylo šestnáct, podepsala smlouvu s Jive Records. Label viděl příležitost vytvořit novou popovou ikonu pro digitální éru. Britney byla ideální kandidátka – talentovaná, fotogenická, pracovitá. A především: poslušná.

V říjnu 1998 vyšel song „…Baby One More Time“ a svět se změnil. Videoklip s Britney v školní uniformě se rozvázanou košilí se stal okamžitě ikonický a kontroverzní. Bylo jí sotva sedmnáct, ale byla marketována s důrazem na sexuality, která balancovala na hraně mezi dospívající nevinností a dospělou svůdností.

Album se prodalo ve více než 25 milionech kopií. Britney byla přes noc největší popovou hvězdou planety. Měla světové turné, miliony fanoušků, více peněz, než kdy viděla. A byla ještě dítě. Legálně dospělá, ano, ale emocionálně stále sedmnáctiletá dívka z Louisiana.

Následovaly další alba – „Oops!… I Did It Again“ (2000), „Britney“ (2001) – jedno úspěšnější než druhé. Byla všude: na obálkách magazínů, v televizi, na billboardech. Britney Spears se stala nejen zpěvačkou, ale produktem. Značkou. Vlastnictvím miliónů lidí, kteří měli názor na každé její rozhodnutí.

Představte si, že je vám dvacet let a každé vaše rozhodnutí analyzují miliony lidí. Co si obléknete. S kým se políbíte. Kolik vážíte. Paparazzi vás pronásledují do toalety. Bulvární časopisy spekulují o vašem sexuálním životě. Televizní komediani si z vás dělají vtipky.

Britney žila přesně takhle. Její vztah s Justinem Timberlake byl probírán do všech detailů. Když se rozešli v roce 2002, Justin vydal píseň „Cry Me a River“ s videoklipen naznačujícím Britney jako nevěrnici. Veřejnost jí to nikdy neodpustila. Justin byl oběť, ona ničitelka vztahů.

V roce 2004 si Britney vzala přítele z dětství Jasona Alexandera v Las Vegas. Manželství bylo anulováno po 55 hodinách. Média se bavila. Za několik měsíců se provdala za tanečníka Kevina Federlinea. Bulvár ho okamžitě označil za zlatokopa. Britney se bránila, ale nikdo neposlouchal.

Narodily se jim dva synové – Sean Preston v roce 2005 a Jayden James v roce 2006. Mateřství Britney měla poskytnout útočiště před šílenstvím slávy. Místo toho se stalo dalším zdrojem veřejné kontroly.

První známky problémů se objevily v roce 2006. Britney byla vyfotografována při řízení s malým synem v klíně místo v autosedačce. Místo aby veřejnost projevila starost, spustila se vlna kritiky. Matka, která nezvládá své děti. Nezodpovědná celebrita. Špatný vzor.

Fotografie Britney vycházející z auta beze spodního prádla se staly obsesí médií. Nebyla to nehoda – paparazzi ji aktivně provokovali, křičeli na ni urážky, snažili se ji dostat do situací, kdy by ztratila kontrolu. A pak prodali fotky za statisíce dolarů.

V listopadu 2006 Britney podala žádost o rozvod s Kevinem Federlineinem. Právní bitva o děti byla brutální a velmi veřejná. Bulvární média se přiklonila na Kevinovu stranu, prezentujíce Britney jako nestabilní matku.

Únor 2007 – Britney si holí hlavu. Když se majitelka salonu snaží ji zastavit, Britney údajně říká: „Nechci, aby se mě někdo dotýkal. Už se nenechám dotýkat.“ Je to křik o pomoc, který nikdo neslyší. Místo toho se fotografie stanou instantním internetovým memem.

Několik dní poté zaútočí s deštníkem na auto paparazziho, který ji pronásleduje. Video obletí svět. Komediani vtipkují. Talk show hostitelé se vysmívají. Nikdo se neptá proč.

V květnu vydává album „Blackout“ – ironicky jedno z jejích nejlepších. Ale v té době ji už nikdo nebere vážně jako umělkyni. Je to „šílená Britney“, „lysá Britney“, „Britney s deštníkem“.

V září vystupuje na MTV Video Music Awards. Výkon je slabý, nepřipravený. Je zřejmé, že není v pořádku. Místo aby jí někdo pomohl, kritika je nemilosrdná. Komik Sarah Silverman na stejné show vtipkuje: „Je v pětadvaceti a už má dva děti. Dosáhla toho, čeho většina lidí nedosáhne – je už čtyřikrát postarší než její přítel.“

V říjnu ztrácí fyzickou i právní péči o své děti. Je zlomená.

Později ten měsíc je hospitalizovaná znovu. Tentokrát je umístěna pod dočasné opatrovnictví svého otce Jamieho Spearsa. Mělo to být dočasné. Trvalo to třináct let.

Conservatorship – opatrovnictví – je právní nástroj určený pro lidi, kteří nejsou schopni se o sebe postarat. Britney ztratila kontrolu nad svými financemi, kariérou, zdravím, i osobním životem. Nemohla sama řídit auto, volit, rozhodovat o léčbě, ani se rozhodnout, kdo ji může navštívit.

A přesto byla nucena pracovat. V roce 2008 vydala album „Circus“. V letech 2009-2013 měla rezidenci v Las Vegas. Vystupovala, točila klipy, dělala rozhovory. Vydělala stovky milionů dolarů. Peníze spravoval její otec.

Když se dnes ohlížíme zpět, je těžké nevidět systém, který Britney systematicky vykořisťoval. Od dětství byla produktem. Její potřeby, zdraví, štěstí – to všechno bylo druhořadé oproti příjmům, které generovala.

Paparazzi ji pronásledovali doslova do nemocnice. Legislativa tehdy nebyla připravená na éru, kdy jsou celebrity lovojny s fotografickými puškami 24/7. V Kalifornii až do roku 2009 nebyl zákon proti agresivaním paparazzi.

Média ji dehumnizovala. Nebyla člověk s problémy – byla show. Entertainment Tonight, TMZ, Perez Hilton – všichni stavěli kariéry na jejím utrpení. Talk show hostitelé dělali vtípky o jejím duševním zdraví. Komici napodobňali její kolaps pro smích publika.

A nikdo jí nepomohl. Nebo ti, kdo mohli, nechtěli. Protože Britney byla zisková. Její kolaps prodával magazíny, generoval kliknutí, zvyšoval sledovanost.

Roky fanoušci spekulovali, že něco není v pořádku. Britney na Instagramu vypadala mechanicky, její příspěvky občudně formulované. Když v roce 2019 zrušila turné a zmizela na několik měsíců, fanoušci se začali ptát.

Hnutí #FreeBritney vzniklo jako grassroots kampaň. Fanoušci analyzovali soudní dokumenty, sledovali vzory, sdíleli důkazy. Byly to spiklenecké teorie? Částečně. Ale měli pravdu.

V červnu 2021 Britney konečně promluvila. V 24minutovém prohlášení k soudu popsala třináct let kontroly. Řekla, že byla nucena pracovat proti své vůli. Že jí bylo zakázáno odstranit nitroděložní tělísko, přestože chtěla mít další děti. Že bere léky, které nechce. Že chce zpět svůj život.

„Chci jen zpátky svůj život,“ řekla. „Je to stačilo. To už dělalo dost.“

V listopadu 2021, po měsících právních batalií a obrovském veřejném tlaku, bylo opatrovnictví ukončeno. Britney byla poprvé po třinácti letech svobodná.

Příběh Britney Spears změnil konverzaci o slávě, duševním zdraví a způsobu, jakým se média chovají ke slavným ženám. Termín „Free Britney Movement“ se stal symbolem pro širší diskusi o autonomii, souhlasu a ochraně zranitelných lidí.

V únoru 2022 se Justin Timberlake veřejně omluvil Britney i Janet Jacksonové za to, jak se k nim v minulosti choval a jak přispěl k misogynnímu systému. Bylo to pozdě, ale bylo to něco.

Dokumentární filmy jako „Framing Britney Spears“ (2021) přiměly společnost přehodnotit, jak se k ní chovala. Lidé, kteří se jí kdysi vysmívali, nyní přiznávají vinu. Bulvární časopisy, které ji démonizovaly, píší články o tom, jak jim to bylo líto.

Ale škoda je už dávno napáchaná. Britney ztratila většinu svých dvacátých let a celou třicítku pod kontrolou jiných lidí. Vztahy s jejími syny jsou napjaté. Její mentální zdraví nese jizvy desetiletí traumatu.

Britney Spears nebyla první celebrita, která se zhroutila pod tíhou slávy. Ale byla první, jejíž kolaps byl tak důkladně zdokumentován v éře digitálních médií a 24hodinového zpravodajství.

Její příběh nás učí několik věcí:

Dětské hvězdy jsou v nebezpečí. Systém, který je tvoří, je často vykořisťuje. Potřebujeme lepší ochranu, lepší regulaci, lepší podporu.

Paparazzi kultura je toxická. Agresivní pronásledování celebrit pro fotografie není novinářství – je to obtěžování.

Duševní zdraví není entertainment. Když někdo zjevně trpí, správná reakce není smích nebo vysmívání.

Ženy jsou neúměrně terčem mediálního násilí. Způsob, jakým byla Britney dehumnizována – zatímco muži v jejím životě byli prezentování jako oběti – odráží hluboký sexismus v kultuře.

A konečně: lidské bytosti nejsou produkty. Bez ohledu na to, kolik peněz vydělají nebo kolik lidí je sleduje.

Britney Spears dnes žije relativně tichý život mimo veřejné světlo. Občas něco zveřejní na sociálních sítích. Píše paměti. Snaží se znovu objevit, kdo vlastně je, když konečně může být sebou.

Sedmnáctiletá dívka ve školní uniformě zpívající „…Baby One More Time“ byla produkt. Čtyřicetiletá žena, která si konečně vzala zpět svůj život, je konečně člověk.

A my všichni, kteří jsme se dívali – ať už jako fanoušci nebo kritici – bychom měli pamatovat, jakou cenu zaplatila za náš entertainment. A ujistit se, že se to už nikdy nikomu jinému nestane.