Článek
Hotel nebyl ničím výjimečný – obyčejný pokoj s velkou postelí, pracovním stolem a zrcadlem na protější stěně. Hodila jsem kufr na zem, protáhla se a zamířila rovnou do koupelny, abych si opláchla obličej.
Když jsem se vrátila zpátky do pokoje, můj pohled padl na zrcadlo.
A tam jsem se zastavila.
Můj odraz byl tam, kde měl být. Ale bylo na něm něco divného.
Udělala jsem krok dopředu – a odraz udělal totéž. Ale ne přesně ve stejnou chvíli. Bylo tam sotva postřehnutelné zpoždění.
Zamrkala jsem. Možná jsem byla prostě moc unavená. Možná to bylo světlo nebo staré zrcadlo, které už nebylo dokonale rovné.
Zvedla jsem ruku – a ano, odraz ji zvedl taky. Ale… pomaleji.
Hlava mi začala třeštit. Srdce mi bušilo v hrudi. Cítila jsem, jak mi po zádech stéká studený pot.
Udělala jsem prudký pohyb rukou do strany. A tentokrát můj odraz nereagoval hned.
Stála jsem tam a dívala se na sebe. Nebo spíš… na něco, co se tvářilo jako já.
Přiblížila jsem se k zrcadlu a zadívala se na svůj odraz. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu se otočila do strany – jen abych viděla, že můj odraz udělal ten pohyb o zlomek sekundy později, než měl.
Ustoupila jsem. Měla jsem chuť vzít telefon a zavolat recepci, říct jim, že něco není v pořádku. Ale co bych jim řekla? „Moje zrcadlo se chová divně?“
To znělo směšně.
A pak se to stalo.
Můj odraz se usmál.
Já jsem se neusmála.
Zakryla jsem si ústa dlaní. Tentokrát jsem si byla jistá. To v zrcadle nejsem já.
To… něco… na mě hledělo a teď už se usmívalo ještě víc. A pak, zničehonic, zvedlo ruku a zaklepalo na sklo.
A já jsem ten zvuk slyšela.
Prudce jsem ucouvla. Můj odraz zůstal stát na místě a stále se na mě díval.
Hruď se mi prudce zvedala a klesala. Cítila jsem, jak mi v hlavě víří myšlenky. Co se to děje? Co… co je tohle?!
Utekla jsem z pokoje. Našla jsem recepčního a trvala na tom, že chci jiný pokoj. Vymyslela jsem si něco o nefunkční klimatizaci a nepříjemném zápachu. Cokoliv, jen abych mohla pryč.
Když mi dali klíč od nového pokoje, ještě jsem se naposledy otočila.
A tam, ve dveřích toho prokletého pokoje, stálo něco.
Vypadalo to jako já.
Ale já to nebyla.
A ono se usmívalo.
