Článek
Zdlouhavá a nejasná historie
Hrad Houska je už od samého počátku své existence opředen mnohými nejasnostmi. Není jasné, kdy přesně a proč byl postaven. V minulosti bývaly hrady většinou stavěny na obchodních stezkách či strategických bodech, kde následně plnily obranou funkci. U hradu Houska však není příliš jasné, z jakého důvodu byl postaven. Hrad se nachází ve východní části chráněné krajinné oblasti Kokořínsko u obce Blatce. A je nejvíce pravděpodobné, že gotický hrad založil na počátku své vlády Přemysl Otakar II. Z hradu se mělo stát správní centrum okolní krajiny, tuto funkci však brzy přejal o něco později postavený Bezděz. Housku poté získali Berkové z Dubé, kteří ji vlastnili do roku 1432, kdy ji prodali Janu Smiřickému ze Smiřic. Potomci tohoto šlechtice Housku vlastnili do roku 1502. V 17. století, kdy Housku vlastnil rod Hrzánů z Harasova zde proběhla renesanční přestavba. Další majitelé se rychle měnili a Houska nezůstala v ničích rukách příliš dlouhou dobu. K významnějším vlastníkům patřil Albrecht z Valdštejna, ten však zámek využíval pouze jako lovecké sídlo. Hrad si i přes zámeckou přestavbu uchoval pevnostní charakter až do třicetileté války, během které byl na krátkou dobu obsazen švédským vojskem. Po válce bylo rozhodnuto, že bude zbořen. Nakonec se však nechalo strhnout pouze původní opevnění a hospodářské předhradí. Od začátku 18. století Housku vlastnili Kounicové, kteří ji udrželi poměrně dlouhou dobu do konce 19. století. Objekt pak nějaký čas opět měnil své majitele. V roce 1923 jej koupil poslední vlastník před 2. světovu válkou Josef Šimonek. Za něj proběhla rekonstrukce, při které byly obnoveny gotické malby. Hrad Houska poté sloužil jako letní a reprezentační sídlo rodiny Šimonků. V období druhé světové války sloužil jako konfiskát německé armády konkrétně oblastního štábu SS. Z této doby však není příliš jasné k čemu přesně objekt sloužil. Po válce se Hrad stal jedním ze čtyř severočeských depozitářů pro židovské a zednářské knihy z Evropy pod krycím jménem Burgund II. Na počátku 90. let 20. století byl hrad Houska navrácen rodině Šimonků, kteří jej nechali opravit a zpřístupnili pro veřejnost.
Stavební podoba
Původně dvoudílný hrad typologicky patřil mezi hrady s obvodovou zástavbou. Pravidelnou podobu hradního jádra si vynutila podoba staveniště, tím je skalní blok, který je tvořený křídovým pískovcem s nadmořskou výškou kolem 430 m.n.m. Stejně jako na Bezdězu se ani na Housce nenachází velký sál. V každém paláci je nahrazený tzv. přemyslovským bytem, který tvoří klenutá místnost, po jejíchž stranách se nacházela klenutá vytápěná komnata a roubená komora. V severním křídle je však jedna z postranních místností nahrazena hradní kaplí, která zabírá prostor přízemí a prvního patra. Kaple původně bývala zaklenutá žebrovou klenbou, ta byla však později nahrazena klenbou křížovou. Stěny kaple jsou zdobeny gotickými malbami, které pocházejí z dob kolem roku 1330 a z počátku 15. století. Některé malby mohou být také renesančního původu.
Brána do pekel
Podle legendy byl hrad Houska vybudován na skále, kterou procházela puklina, ta měla být údajně bránou do pekla. Z té pukliny prý měly vylézat podivné bytosti, které na sebe braly jinou podobu a chodily po světě. Tyto zvěsti se donesli až k samotnému císaři, který nařídil puklinu zasypat a postavit na ní hradní kapli. Vypráví se, že když ještě nebyla puklina zasypána a zastavěna, tak bylo nabízeno vězňům čekajícím na popravu, že když se do této pukliny nechají spustit a později vypovědí, co tam viděli, tak jim bude trest smrti odpuštěn. Jeden vězeň se tam tedy údajně nechal jednoho dne spustit. Lano ještě nedosáhlo konce, v tu chvíli už však vězeň křičel zoufalým hlasem a žadonil, aby ho vytáhli zpět. Když se dostal ven, vypadal úplně jinak než ve chvíli, kdy ho spouštěli do pukliny. Vypadal jakoby za těch pár vteřin, co byl v jámě zestárl o několik desítek let. Vlasy měl šedivé jako stařec a i kůži měl nesmírně zvrásněnou. Po vytáhnutí stále z plna hrdla křičel a když ho tam chtěli spustit znovu, prohlásil, že raději by šel na popravu. Ze zážitku, který prožil ve skalní puklině se zcela zbláznil a zemřel o dva dny později. Nechat se spustit do této pukliny se později už nikdo neodvážil. Tato jáma se údajně nachází pod hradní kaplí, která má bránit tomu, aby z ní vylézaly děsivé bytosti a ubližovaly lidem z okolí. Pravdou zůstává, že mnohým návštěvníkům při prohlídce hradní kaple nebývá zrovna do zpěvu a na prohlídkách občas i někdo zkolabuje.
Známý spisovatel v jiné dimenzi
Karel Hynek Mácha byl známý svými cestami po české krajině, která pro něho byla neutuchající inspirací. Miloval výlety k různým zříceninám a také návštěvy různých hradů a zámků. Housku navštívil hned několikrát a velice si jí oblíbil, neboť ji opakovaně zobrazoval ve svých dílech. Housku měl navštívit také v srpnu roku 1836, kdy dorazil krátce po půlnoci a vydal se do jakési podzemní díry. Hned nato se údajně objevil v Praze v roce 2006. O tomto podivuhodném zážitku se měl zmínit v osobní korespondenci Eduardu Hindlovi. Že by Karel Hynek Mácha prostřednictvím zvláštní díry v zemi na záhadné Housce skutečně cestoval časem? To zní trochu jako příběh z nějakého fantasy románu. Zřejmě s tím fantasy románem nebudeme příliš daleko od pravdy, neboť právě Máchův dopis Eduardu Hindlovi byl smyšlenou prací spisovatelky Františky Vrbenské. Najde se však mnoho lovců záhad, kteří stále s nadějí věří, že se jedná o autentický dokument.
Navštívit či nenavštívit tajuplnou Housku?
Rozhodně navštívit. Houska se nachází v nádherné romantické krajině a přímo na vás dýchne historii. Při prohlídce si možná i vy budete připadat jako byste cestovali časem. Na rozdíl od Máchy však o několik století zpět. Milovníci záhad si zde také jistě přijdou na své a budou se tu moci naplno věnovat svému bádání. Slabší povahy by však návštěvu zámku, obzvláště pak některých konkrétních částí měli zvážit. Pro ty by se přeci jenom našel nějaký vhodnější zámeček.
Zdroje:
