Článek
Zoo téměř na každém rohu
Zoologické zahrady jsou součástí našich životů už po několik staletí. Vůbec první zoologickou zahradu měl založit František Štěpán Lotrinský, manžel jedné z vůbec nejvýznamnějších panovnic. Tato první zoologická zahrada byla otevřena v roce 1752 na zámku Schoenbrunn a mezi šlechtici se těšila veliké oblibě. Postupem času začali vznikat další a další zoologické zahrady. No a dnes je na světě několik tisíc zoologických zahrad, přičemž jenom v České republice se jich nachází přibližně 28. Není znám přesný počet zvířat žijících v zoologických zahradách, neboť data se neustále mění. Například zoologická zahrada v Praze však chová více než 4770 jedinců zvířat a zhruba 660 druhů zvířat. To už jsou sami o sobě docela vysoké počty, že?
Oblíbená aktivita pro rodiny s dětmi
Zoologické zahrady se u nás i v zahraničí těší veliké oblibě, o čemž svědčí nemalá návštěvnost. Jenom zoologickou zahradu v Praze navštívilo za loňský rok přes milion návštěvníků. Návštěvnost velice oblíbené královédvorské zoo se také počítá ve stovkách tisíců návštěvníků. Návštěvnost zoologických zahrad také každoročně zvedají nejen základní, ale také střední školy, rodiny s malými dětmi či třeba senioři, kteří chtějí strávit den na čerstvém vzduchu obklopeni spoustou zvířat. Není pochyb o tom, že pro děti ve školním věku to může být zajímavý výlet a zároveň zde získají nové vědomosti, které by jinak získávali z nudných učebnic.
Odvrácená strana zoologických zahrad
Když se zeptáte odborníků na kladné stránky zoologických zahrad, tak vám většina z nich poví totéž. Zoologické zahrady výrazně napomáhají k zachování ohrožených a téměř vyhynulých druhů zvířat a zároveň také slouží ke vzdělávání o zvířatech, na která u nás běžně nenarazíte. O čem už se však mluví méně jsou negativní stránky zoologických zahrad. Důvodem však rozhodně není to, že by žádné negativní stránky nebyly. Jedním z největších problémů je to, že ačkoliv se zaměstnanci zoologických zahrad velice snaží, nikdy nebude možné plně nahradit zvířatům žijícím v zoologických zahradách jejich přirozené prostředí. Většina zvířat jako například zebry, žirafy, sloni či kočkovité šelmy potřebují ve volné přírodě ohromné množství prostoru, po němž se přirozeně pohybují a které jim ani ta největší zoo dát nemůže. Velikým problémem je také vhodné klima pro daný druh zvířete. Volně žijící zvířata jsou přizpůsobená životu v oblasti, kde žijí, zatímco při návštěvě jedné zoologické zahrady si můžeme prohlédnout, jak lva, tučňáka tak třeba i ledního medvěda. Některé zoologické zahrady se sice snaží jim jejich přirozené prostředí co nejvíce nahradit například tím, že některým zvířatům za horkých letních měsíců nasypou do výběhu led či se pokouší jinak nahradit přirozené prostředí.
Negativa nad pozitivy?
Mezi dalšími negativními dopady může být narušení či úplná ztráta přirozených návyků a mnohdy i schopnost přežit bez lidské pomoci. U zvířat se také mohou rozvinout mnohé psychické problémy. Některá zvířata tedy mohou v zajetí vykazovat abnormální chování, depresivní chování či mohou trpět velmi vysokou mírou stresu. Krom toho také může být u zvířat narušené přirozená orientace v terénu. Samostatnou kapitolou k zamyšlení je zcela jistě také ohrožení zvířat žijících v zajetí během přírodních katastrof. Česká republika má v tomto ohledu velice dobré umístění, a tak jsou zde zvířata v relativním bezpečí. O to větší šok tedy může přijít, když pak přeci jen k nějaké katastrofě dojde. Největší problém tohoto typu řešili zoologické zahrady při povodni v roce 2002. Mnoho zvířat zemřelo, některá byla zraněná nebo představovala ohrožení pro své okolí a následně pak musela být usmrcena. Další nepříjemnou otázkou ohledně budoucnosti zoologických zahrad jsou také válečné konflikty, které by mohly ohrozit jejich provoz či přímo životy zvířat.
Tyranie či radost?
Toto je otázka, na kterou si každý z nás musí odpovědět sám. Je však důležité se zamyslet nad tím, zda pohled na roztomilé hrošíky a jiná zvířátka vyváží jejich život v zajetí, nepřirozeném prostředí a případné hrozby, kterým mohou čelit. V dnešní době je možné za těmito zvířaty cestovat do jejich přirozeného prostředí a neohrožovat tak jejich svobodu. Tato možnost je však vyvážena vysokou cenou, a ne každý si může dovolit jet se podívat na tygra do Asie, žirafu do Afriky nebo se trmácet za polárními medvědy. I přesto máme v dnešní době daleko více možností než kdykoliv předtím. Je tedy fér, že zatímco se děti u výběhu smějí, zvíře za sklem možná trpí? Přitom díky postupu umělé inteligence a technologií se děti ve školách mohou o zvířatech učit daleko zábavnější formou než kdysi z učebnic. Otázkou tedy zůstává, zda v dnešní době, kdy má každý svá práva, podporovat chov zvířat v zajetí nebo se pokusit udělat nějaký pokrok i v této oblasti. Možná bychom se měli ptát: kdo je tady vlastně v kleci? Jestli zvířata, nebo naše svědomí?
Zdroje:
