Článek
Cenné zboží na sňatkovém trhu
Eleonora Amálie Magdaléna ze Schwarzenbergu rozená z Lobkovic se narodila 20. června v roce 1682 Ferdinandovi Augustovi z Lobkovic a jeho druhé manželce Marii Anně Vilemíně z Baden-Badenu. Jelikož pocházela z významného šlechtického rodu Lobkoviců, stala se velice cenným zbožím na sňatkovém trhu a mohla si vybírat mezi váženými nápadníky. Její rodina se rozhodla provdat ji za vlivného šlechtice Adama Františka, jenž pocházel ze starobylého šlechtického rodu Schwarzenbergů. Adam František však zřejmě nebyl ze své nové nevěsty příliš nadšený. Při své kavalírské cestě po Evropě se totiž zamiloval do Marie Karolíny z Althannu a tajně se s ní také oženil. Blízké okolí Adama Františka však z této svatby příliš nejásalo. Nebylo tak divu, že toto manželství bylo velmi rychle anulováno. Svatba s Eleonorou Amálii tak k ženichově nepříliš veliké radosti proběhla 13. prosince roku 1701 ve Vídni.
Rozhádaní manželé bez dědice
Toto manželství už od samého začátku nebylo zrovna idylické. Jedním z mnoha problémů těchto manželů bylo, že se jim nedařilo zplodit vytouženého dědice. Po pěti letech manželství se jim narodila dcera Marie Anna a další těhotenství skončilo potratem. V roce 1710 došlo v tomto manželství ke krizi, kdy spolu zkrátka nedokázali žít pod jednou střechou, a tak se Eleonora přesunula na nějaký čas do Vídně. Vztahy mezi rodem Lobkoviců a Schwarzenbergů byly velmi napjaté a vypukla mezi nimi korespondenční válka. V roce 1711 určil Adam František své manželce jako sídlo polorozpadlý zámek v Chřešťovicích. Po čase se Eleonora směla přesunout na zámek Hluboká nad Vltavou. Postupně došlo ke zlepšení vztahu mezi manželi a Adam František začal zámek Hluboká častěji navštěvovat. V roce 1719 zemřela bezdětná Marie Ernestina z Eggenberku a veškerý svůj majetek odkázala svému synovci Adamu Františku ze Schwarzenbergu. Díky tomuto dědictví získal rod Schwarzenbergů pohádkové jmění a stal se tak jedním z nejbohatších šlechtických rodů ve střední Evropě. Eleonora Amálie se tedy stala krumlovskou vévodkyní a společně se svým manželem se usadila na zámku v Krumlově. V roce 1722 se také Eleonoře narodil vytoužený a dlouho očekávaný dědic Josef Adam.
Legenda o záchraně manželství
O usmíření těchto manželů po mnoha letech také koluje legenda, která praví, že jim k míru dopomohl sv. Jan Nepomucký. Manželé se totiž podle této legendy několik dlouhých let vůbec neviděli a jednoho dne se čistě náhodou měli setkat u hrobu sv. Jana Nepomuckého na Pražském hradě. Tam se do sebe měli zamilovat a o rok později se jim narodil syn Josef Adam. Od této doby je sv. Jan Nepomucký patronem rodu Schwarzenbergů, kteří se také zasadili o jeho svatořečení.
Rodinná pohoda netrvala příliš dlouho
Šťastná éra manželství však nevydržela příliš dlouho, pouhých deset let. Roku 1732 se Adam František zúčastnil honu na jeleny u Brandýsa nad Labem ve společnosti císaře Karla VI. a společně se pak měli zastavit také v Krumlově. Při lovu však došlo k nešťastné události, během které byl Adam František tragicky zastřelen samotným císařem Karlem VI. Jednalo se pouze o nešťastnou náhodu, která však stála Adama Františka život. Do Krumlova tedy tato výprava nedorazila. Místo toho byl vyslán posel se zprávou o smrti Adama Františka. Jelikož jediný syn Eleonory a Adama Františka Josef Adam v té době nebyl ještě plnoletý, správy majetku se jako jeho regentka ujala právě Eleonora. Správě majetku se tedy věnovala ze svého sídla v Českém Krumlově, zatímco mladý Josef Adam pobýval u císařského dvora ve Vídni, kde nad ním držel dohled samotný císař Karel VI.
Poslední roky života
Přestože v mládí bývala Eleonora považována za výtečnou jezdkyni a lovkyni, ke konci svého života své sídlo příliš často neopouštěla. Na sklonku svého života jezdívala čas od času navštívit syna do Vídně či do lázní v Karlových Varech. Během jedné návštěvy syna ve Vídni v květnu roku 1741 zemřela na rakovinu. Její tělo bylo následně převezeno do Českého Krumlova a dle svého přání byla pohřbena v kostele sv. Víta. Také jí bylo vyplněno přání, aby její srdce spočinulo vedle srdce jejího manžela Adama Františka.
Legenda o upíří princezně
O této šlechtičně se také vypráví jako o upíří princezně. Příběhu o upíří princezně značně napomáhá to, že kněžna Eleonora trpěla rakovinou a byla velice štíhlá a bledá. Tehdejší medicína jí v boji se zákeřnou nemocí nedokázala pomoci a tak se ve své snaze a touze po vyléčení obracela k různým okultním vědám. Z dob jejího života se také dochovaly účty za její medicínu a mezi těmito položkami se nachází také např. vlčí mléko. Nejedná se však o mléko z vlka, jak některé zdroje mylně uvádějí, ale o přípravek rostlinného původu. Dokonce se také měla stát předlohou pro slavný román Dracula od Brama Stokera. Na tuto skutečnost údajně odkazují některé části tohoto slavného románu. Najde se však vícero šlechticů, kteří bývají uváděni jako předloha k tomuto románu. Příběh této šlechtičny byl zmedializován v dokumentu, který o ní byl natočen. Dokument o upíří princezně natočil profesor Rainer Köppl, avšak spíše než o kvalitní historický dokument se jedná o fiktivní příběh založený na reálné postavě pospojovaný s určitými indiciemi z jejího života. Nutno dodat, že profesor Rainer Köppl je profesorem divadelních, filmových a mediálních studií, nikoliv historik. I přesto, že tato legenda se příliš nezakládá na pravdě, kněžna Eleonora byla velice obdivuhodnou ženou. Velmi statečně bojovala s nelehkými situacemi, které jí osud stavěl do cesty.
Zdroje:
