Článek
Druhorozený syn z významného rodu
Příběh Karla I. Filipa se začal psát 15. dubna roku 1771 ve Vídni. Narodil se jako druhorozený syn Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu a jeho manželky Marie Eleonory z Ottingen-Wallersteinu. Jako druhorozený syn z bohaté šlechtické rodiny mohl žít šťastný a poklidný život v ústraní nebo se věnovat vojenské kariéře. Rozhodl se pro tu druhou možnost, chtěl se stát někým, koho si všichni budou vážit pro jeho schopnosti. Že v budoucnu nebude někým, kdo jen tak sedí v ústraní bylo jasné už od jeho dětských let, kdy začínalo být patrné, že bude velmi schopným vojákem.
Kariera už v dětských letech
V pouhých deseti letech byl jmenován kapitánem jezdeckého Wolfeggského pluku ve Švábsku. Přestože byl takto jmenován, vlastního vojenského života se neúčastnil a nadále snil o svých budoucích vojenských funkcích. Mezitím se doma na zámku v Českém Krumlově vzdělával se svými sourozenci a už tehdy své vzdělání podřizoval budoucí vojenské kariéře. V sedmnácti letech dostal první příležitost ukázat na bitevním poli, že má na to stát se skvělým vojákem. Zúčastnil se vojenského tažení na Balkán proti Turkům. Hned poté získal hodnost poručíka brunšvicko-wolfenbuttelského jízdního pluku. V roce 1788 se vyznamenal při útoku na Šabac a byl povýšen na kapitána.
Strmý postup v kariéře
V dalším postupu mu na nějaký čas zabránila nemoc, která jej donutila k návratu do zpět do Čech. Díky tomu však měl příležitost zlepšit své znalosti a vypilovat vojenské strategie, čehož plně využil a po uzdravení se do armády vrátil velmi dobře připravený. Jeho píle a cílevědomost se mu dobře vyplatila, když v roce 1790 získal hodnost majora. Do bojů se znovu dostal, když Francie v rámci Velké francouzské revoluce vyhlásila válku Rakousku. Bojoval u dragounů v Nizozemí do roku 1792, ovšem po pádu z koně se opět musel na nějaký čas vzdálit z bitevního pole. Z toho nebyl zrovna nadšený, tak se alespoň vrhl do vzdělávání, aby neztrácel čas. Do armády se konečně vrátil jako podplukovník dobrovolnického sboru hulánů. Za rozhodující útok v bitvě u Coteau-Cambrésis byl dokonce osobně vyznamenán císařem Františkem rytířským křížem řádu Marie Terezie. Jako generál major bojoval proti Francouzům na Rýně. Jeho kariéra v té době stoupala strmě vzhůru a Karel I. Filip zastával čím dál lepší pozice v armádě. Po bitvě u Hohenlindenu, v níž rakouská armáda byla nepříjemně poražena generálem Moreauem, se mu podařilo vyvést armádu z obklíčení, čímž uchránil vojáky před krveprolitím. Po této mistrovské a hrdinské události byl jmenován viceprezidentem dvorské válečné rady. V té době už sbíral jedno ocenění za druhým. Roku 1809 byl dokonce pasován na rytíře Řádu zlatého rouna.
Zdatný diplomat
Nějaký čas pracoval na rakouském velvyslanectví v Paříži, kde se účastnil důležitých politických jednání. Tam také dostal důležitý úkol, kdy měl připravit sňatek Napoleona s rakouskou arcivévodkyní Marií Louisou, čímž měl pomoci upevnit rakousko-francouzské vztahy. 1. července roku 1810 měl pro Napoleona a Marií Louisu připravit ples, na který bylo pozváno mnoho významných osobností. Ples se však zvrtnul v obrovskou tragédii, v sále totiž začalo hořet a začala se šířit panika. Většině šlechticů se podařilo z plamenů vyváznout ve zdraví, švagrová Karla I. Filipa tam však tragicky uhořela, což si do své smrti vyčítal. V Paříži se také seznámil s Napoleonem, který tohoto významného vojevůdce považoval za blízkého přítele. Účastnil se tak s ním různých honů a trávil s ním mnoho času při rozmluvách. Když se Napoleonovi narodil potomek, tak prý dokonce daroval manželce Karla I. Filipa jako dárek vzácného skarabea, kterého si dovezl z Egypta. Od té doby však začal téměř všechny bitvy prohrávat a Karel I. Filip zase vyhrávat.
Nevzdával se ani v těžkých časech
Později vešla v platnost tajná dohoda mezi Pruskem, Ruskem a Rakouskem, která zavazovala tyto země k boji proti Francii. Do pozice vrchního velitele všech spojeneckých vojsk byl dosazen Karel I. Filip, který do čela spojeneckého štábu jmenoval maršála Radeckého. O Karlu I. Filipovi se z tohoto období dochovaly zprávy, které o něm hovoří jako o špatném, přinejmenším průměrném stratégovi. Za tato tvrzení však příliš nemohl, neboť mu v té době veleli tři panovníci (František I., Alexandr I. a Fridrich Vilém III.), kteří se často výrazně lišili v názorem na vedení války. Také poradci cara Alexandra I. dost možná měnili rozhodnutí vrchního velitele. Po prohrané bitvě u Drážďan se dokonce Karel I. Filip chtěl svého vůdcovství vzdát. Naštěstí tak neučinil a později mu byli panovníci vojsk vděční za to, že se nevzdal.
Vítězství nad Napoleonem
Prvního úspěchu se mu v pozici vrchního velitele dostalo, když u Chlumce zabránili postupu Francouzů do Čech a dokonce se podařilo zajmout generála Vandamma. Francouzi si drželi obranné postavení na Labi, ale později se stáhli k Lipsku, kde se odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev napoleonských válek. Tuto bitvu vyhrála spojenecká vojska Pruska, Ruska a Rakouska na čemž měl Karel I. Filip lví podíl. Panovníci spojeneckých vojsk si jej velmi vážili a zahrnuli ho řadou významných ocenění. Od císaře Františka I. tak získal velký kříž Marie Terezie, od Alexandra I. velký kříž svatého Jiří a od Fridricha Viléma III. Černou orlici. Po krátkém období míru však Napoleon unikl z Elby a Karel I. Filip se musel vrátit do bojů. Domů se vrátil až po bitvě u Waterloo, které se však neúčastnil.
Zdravotní problémy a smrt
Roku 1817 byl raněn mrtvicí a ochrnul na pravou ruku a nohy. Jeho stav se přechodně zlepšil po pobytu v Karlových Varech. V roce 1819 byl jmenován ministrem, ale jeho zdravotní stav se opět zhoršil, provázely ho úzkostné stavy, a tak se přesunul do Prahy. Na jaře roku 1820 se vydal do Lipska k zakladateli homeopatie Samuelu Hahnemannovi. Ani homeopatie však Karla I. Filipa nezachránila a ještě téhož roku zemřel.
Zakladatel sekundogenitury
Mimo jeho vojenskou kariéru byl také významný tím, že se ním a s jeho starším bratrem Josefem II. Janem schwarzenberský rod rozdělil na dvě větvě. Starší Josef II. Jan náležel ke starší hlubocko-krumlovské větvi (primogenituře) a Karel I. Filip k mladší orlicko-zvíkovské větvi (sekundogenituře). Tyto dvě rodové větve se však později opět spojily v osobě českého politika Karla Schwarzenberga, který je přímým potomkem Karla I. Filipa.
Zdroje:
