Článek
Nadaná a zvídavá dívka
Příběh této šlechtičny se začal psát v roce 1812, kdy se narodila na první svátek vánoční. Eleonora byla dcerou významného moravského šlechtice Mořice z Lichtenštejnu a uherské šlechtičny Leopoldiny Esterházyové z Galanty. V dětství získala typické vzdělání pro dívky ze šlechtických rodin. Už od útlého věku se tedy věnovala hře na hudební nástroje, studiu cizích jazyků a učila se umění společenské konverzace. Mezi její největší zájmy patřila také historie, pro kterou se opravdu nadchla. Dokonce si vedla deník s chronologickou posloupností papežů a panovníků. Její velikou vášní byla také krajinářská a zahradní architektura, kterou zřejmě zdědila po své matce.
Vážený a bohatý ženich
V roce 1829 o její ruku požádal Jan Adolf II. z významného rodu Schwarzenbergů. Ze strany Jana Adolfa II. se jednalo o poměrně nečekaný krok, neboť dědici si většinou brali prvorozené dcery. Vzhledem k postavení a rozsáhlým majetkům se pro Eleonoru z Lichtenštejnu jednalo o nejlepší možnou partii. 22. května roku 1830 se tedy v kostele svatého Michaela ve Vídni konala honosná svatba, na kterou bylo pozváno mnoho vlivných šlechtických rodin z celé Evropy. Tuto svatbu atypicky platila rodina Jana Adolfa II., což na tehdejší dobu nebývalo zvykem. Také jí její manžel věnoval opravdu velkorysý dar v podobě nádherných briliantových šperků za více než 11 000 zlatých.
Manželský život v luxusu plný cestování
Její manželství s Janem Adolfem II. ze Schwarzenbergu bylo velice šťastné. Velikou vášní tohoto mladého manželského páru se stalo cestování po Evropě. Ve 30. letech 18. století podnikal pár četné cesty do Anglie, kde se zamilovali do anglické architektury. Eleonoru uchvátila a inspirovala tudorovská šlechtická sídla. Po vzoru hradu Windsor se rozhodla přestavět zámek Hlubokou do moderní podoby. Stavební práce tedy započali v roce 1840. Přestavba zámku Hluboká Eleonoru skutečně nadchnula a věnovala jí obrovské množství času i energie. V době přestavby Eleonořina vysněného zámku byly velice časté přesuny mobiliáře mezi zámkem v českém Krumlově a přestavovaným zámkem Hluboká. Rozsáhlá přestavba zámku Hluboká byla dokončena v roce 1871. Ze zámku v Českém Krumlově se stalo rodové muzeum, které sloužilo pro soukromé potřeby a ze zámku Hluboká se stalo nové rodové sídlo Schwarzenbergů.
Tragická smrt dítěte
První dítě se Eleonoře a jejímu manželovy Janu Adolfu II. narodilo v roce 1832. Prvorozeného syna pojmenovali Adolf Josef. O rok později k Adolfu Josefu přibyla ještě dcera Marie Leopoldina, která druhé jméno získala po své babičce vážené šlechtičně z rodu Esterházy. Dlouhé roky měla Eleonora šťastné manželství a zdravé děti, kterým se svým manželem věnovala hodně času. V roce 1839 však přišel zlom, kněžně Eleonoře se narodil syn Walter. Ihned po jeho narození se mezi šlechtici i obyčejným lidem začalo šuškat o tom, že Walter není synem Jana Adolfa II. Eleonořina manžela. V této době totiž Eleonora, které se přezdívalo krásná Lori, měla milence z řad anglických šlechticů. Také jméno jejího syna Waltera nebylo zrovna typické pro rod, ze kterého pocházel její manžel. Zda Eleonořino dítě bylo, či nebylo manželské se už pravděpodobně nikdy nikdo nedozví, a Walter tak do dnešních dob zůstává záhadou. Ovšem zvěstem o tom, že nebyl synem Jana Adolfa II. napovídá i jeho tragická smrt a dramatické přesuny rakve s jeho tělem. V pouhých dvou letech totiž malý Walter po krátké nemoci zemřel. To byla však pouze oficiální příčina smrti. Tou neoficiální je pád z kočáru, kdy jej údajně nepozorná chůva upustila a dítě dopadlo na hlavičku. Tato tragická smrt však podněcuje ke spoustě otázek. Upustila malé dítě opravdu chůva, nebo to byla dokonce samotná Eleonora? Jednalo se o nešťastnou náhodu, nebo pečlivě promyšlený tah? Malému Walterovy však ani po smrti nebyl dopřán klid, neboť byla jeho rakev neustále přesouvána z místa na místo. Klid jeho duše konečně našla až po boku jeho matky, ve Schwarzenberské hrobce nedaleko Třeboně.
Zajímavosti ze života
Kněžna Eleonora byla velice nadanou lovkyní a jezdkyní. Také byla blízkou přítelkyní Elisabeth Bavorské zvané Sisi. Pro její krásu se jí přezdívalo krásná Lori, avšak kromě krásné tváře byla známá svou dobrosrdečností a charitativní činností. Svou dobročinnost realizovala podporou výstavby nemocnic a vedení spolku na podporu dětí, tělesně postižených, bezdomovců a také válečných veteránů. Za svou charitativní činnost byla vyznamenána Mezinárodní radou žen.
