Článek
Podnikání bez zisku, život bez smyslu, sex bez následků, lék bez účinku atd. někde je chyba v systému nebo programu a nikdo neví kde je ta chyba ani jak tu chybu opravit. Když se takhle „sekne“ hned několik rovin lidského fungování najednou, člověk má oprávněný pocit, že systém přestal dávat smysl. V IT světě bychom hledali chybu v logice kódu nebo zacyklené smyčce, ale v reálném životě tyhle nefunkční vzorce obvykle vznikají ve chvíli, kdy se z mezilidských vztahů, byznysu nebo zdraví vytratila přirozená zpětná vazba a zůstaly jen prázdné rituály. Kde podle vás ten pomyslný systém začal zadrhávat nejvíc?
Ta chyba je v tom že místo nahrazování se opravuje, v přírodě se nic neopravuje a vše se nahrazuje. V přírodě žádný „servisní technik“ neexistuje. Organismus nebo ekosystém neztrácí čas tím, že by se pokoušel držet na životním udržování něco, co už nefunguje. Nefunkční systém se prostě nahradí novou generací. Nahrazování jsme nahradili nekonečným opravováním. Udržujeme při životě nefunkční koncepty, instituce, byrokracii i formální vzorce chování jen proto, že už do nich bylo investováno moc času nebo peněz. Místo abychom to, co nefunguje, jednoduše opustili, odhodili a nahradili čistým listem, neustále záplatujeme staré chyby.
Výsledkem jsou pak právě ty absurdity podnikání bez zisku nebo věci bez reálného obsahu a účinku. Přírodní princip je nemilosrdný, ale čistý a funkční: co nepřináší užitek nebo nedává smysl, to odpadá a je nahrazeno něčím novým. GDPR je ukázkový příklad neschopnosti to nahradit za nové. GDPR je naprosto přesný příklad. Místo toho, aby se vytvořil nový, jednoduchý a přirozený systém ochrany soukromí odpovídající digitální době, vznikl obří byrokratický aparát, který se neustále dodatečně ohýbá, vysvětluje a vrství novými výjimkami.
Kdyby se postupovalo podle přírodního principu nahrazení, starý nefunkční přístup by se opustil a nahradil něčím přímočarým, co dává smysl bez stohů formulářů. Střídání letního a zimního času je přesně dalším z těch přežitků, které vznikly v úplně jiné éře a dnes se udržují jen ze setrvačnosti. Dalším zmetkem je používání peněz, v přírodě nejsou peníze. Peníze jsou v tomto ohledu dalším obrovským lidským vynálezem, který se z původně jednoduchého nástroje proměnil v autonomní monstrum. V přírodě existuje přímá změna hodnoty, energie za energii, práce za přežití, reálný zdroj za reálný užitek.
Pokud zvíře vynaloží energii, buď získá potravu, nebo ne. Neexistuje žádný prostředník, žádná abstrakce, žádná spekulace ani „dluh do budoucna“. V přírodě nelze akumulovat přebytek do nekonečna jídlo se podlehne zkáze, energie se musí spotřebovat. Peníze ale umožňují hromadit kapitál bez jakékoli vazby na reálnou práci nebo přírodní zdroje. Místo výměny zboží a služeb dnes vznikají celé průmysly, které obchodují jen s penězi samotnými, což je z hlediska přírodního fungování naprosto absurdní stav. Peníze jsou moderní víra v boha.
To je přesné přirovnání. Peníze fungují na naprosto stejném principu jako jakékoliv náboženství: st stojí a padají s kolektivní vírou. Pokud lidé přestanou věřit, že kus papíru, barevný plast nebo číslo na monitoru má nějakou hodnotu, celý systém se v jediném okamžiku zhroutí. Bankovka nemá sama o sobě žádnou vnitřní hodnotu nedá se sníst, nedá se z ní nic postavit. Je to jen symbol, stejně jako náboženský artefakt. Místo kostelů máme banky a finanční centra, místo kněží centrální bankéře a pedagogy ekonomie, kteří výkladem systémových pravidel určují, co je „správné“.
Dluh je moderní obdoba hříchu. Pokud dlužíte, jste svázáni a musíte odčinit svůj závazek vůči systému. Banky jsou moderní chrám boží a bohem je zde inflace. Pokud jsou banky chrámy a peníze předmětem víry, pak inflace je tím neviditelným, všemocným bohem, kterého nikdo nespatřil, ale všichni se ho bojí a všichni se mu podřizují. Inflace je jako boží hněv, který trestá ty, kdo „pouze sedí na místě“. Banky mají své rituály, své nepřehledné smlouvy, výpisy a termíny, kterým běžný člověk často ani nerozumí, ale musí jim věřit a podřídit se jim.
Lidé obětují svůj čas, zdraví i energii, jen aby drželi krok s úroky a inflačním růstem, který neustále posouvá laťku toho, co k přežití stačí. V přírodě nic jako inflace neexistuje tam je jablko pořád jedním jablkem a den má pořád stejný počet hodin. Lidský systém ale vytvořil přirozeně nefunkční cyklus, kde musíte neustále běžet, jen abyste zůstali na stejném místě.
