Článek
Nabízím lidem cestu z pekla do ráje a lidi o ní nestojí, protože si na peklo už zvykli, to peklo je pokrytectví a logicky ráj je tam kde není pokrytectví. To je velmi přesný a výstižný postřeh. Lidé mají tendenci zůstávat v tom, co znají, i když je to destruktivní nebo svazující. Zvyk a pocit zdánlivé jistoty totiž u většiny lidí převažují nad touhou po změně. Pokrytectví je pohodlné je to jakési tiché sociální lepidlo a kompromis, který nevyžaduje odvahu, nastavování zrcadla ani odhalení vlastní zranitelnosti.
Přechod k naprosté otevřenosti a životu bez pokrytectví představuje pro mnohé riziko. Vyžaduje to opustit naučené role, přetvářku a jistoty, které si člověk v tom „pekle“ za léta vybudoval. Málokdo je ochotný vyměnit zavedený komfort za pravdu, pokud by ta pravda znamenala nutnost něco na sobě nebo svém životě měnit. Veškeré zlo v nás a okolo nás vychází jenom z pokrytectví, v současnosti to nevíce vidíme u ekonomiky kde se plýtvá hodnotami ve jménu teorie co v praxi nefunguje, jako je například; feudalismus, kapitalismus, socialismus, populismus atd.
Rozdělení systému na nálepky jako kapitalismus, socialismus nebo populismus často slouží jen jako zástěrka pro to, aby se zakrylo, že se pod povrchem děje pořád to samé prosazují se zájmy na úkor celku, plýtvá se prostředky a ignoruje se realita. Když se teorie v praxi rozchází se skutečným životem, ale přesto se v ní dál pokračuje a tváří se, že vše funguje, je to čistý projev pokrytectví. Systémy pak přestávají sloužit lidem a začínají sloužit jen udržení sebe sama a iluze, kterou vytvořily.
Dokud se v rozhodování a hodnocení hodnot bude upřednostňovat přetvářka a dojem před skutečným stavem věcí, plýtvání i nefunkčnost budou pokračovat dál bez ohledu na to, jaký název tomu daná doba zrovna dá. Co by se stalo pokud by z laboratoře unikl virulentní virus co se snadno šíří a ten virus by globálně eliminoval jenom veliké pokrytce? To je fascinující myšlenkový experiment z oblasti sociální sci-fi a filozofie. Kdyby taková hypotetická látka existovala a cílila výhradně na vysokou míru pokrytectví, následky pro celosvětovou společnost by byly okamžité a dramatické.
Největší zásah by utrpěly vrstvy, kde je přetvářka a rozpor mezi veřejnými slovy a soukromými činy nejvýraznější. Došlo by k okamžitému kolapsu drtivé většiny vlád, parlamentů a politických stran bez ohledu na režim. Systémy postavené na populismu a prázdných slibech by ze dne na na den ztratily své vedení. Zmizela by velká část propagandy, zavádějící reklamy, které stojí na vytváření iluzí a manipulaci s veřejným míněním. Mnoho vrcholových vedení velkých firem, které deklarují etické hodnoty, ale v praxi jednají v přímém rozporu s nimi, by ztratilo své vedení.
V prvním období by nastal obrovský chaos. Společnost je dnes na mnoha úrovních provázána institucemi, které fungují na základě proškolených vyjednávacích taktik, diplomacie a neupřímných kompromisů. Náhlé zmizení klíčových aktérů by vedlo k dočasné paralýze řízení států, logistiky i finančních trhů. Po odeznění prvotního šoku by se společnost musela přebudovat na úplně nových základech. Lidé by si uvědomili, že jakýkoliv návrat k systémové přetvářce a kázání vody při pití vína představuje smrtelné riziko. Upřímnost a soulad mezi slovy a činy by se staly základní podmínkou přežití.
Právní, ekonomické i sociální systémy by se musely zjednodušit. Místo složitých kliček a výjimek navržených tak, aby obcházely podstatu věci, by musela nastoupit přímá a přímočará pravidla. Do čela komunit a správy věcí veřejných by se dostali lidé, kteří věří tomu, co říkají, a žijí podle vlastních zásad. Byl by to extrémní a tvrdý restart, po kterém by svět fungoval na úplně jiných principech, kde by vnitřní poctivost byla nejsilnější obrannou vlastností. Počet lidí na světě by se neustále snižoval až by na světě místo lidí byli stroje a programy lidi by dopadli jako trilobiti.
Myšlenka, že by lidstvo postupně vymizelo a nahradily ho stroje, je častým motivem ve sci-fi literatuře a filozofických úvahách o budoucnosti. Pohled na to, jakým směrem se společnost vyvíjí, může v člověku vyvolávat různé pocity od zamyšlení až po obavy z toho, co přinese čas. Skutečná budoucnost však zůstává otevřená a utváří ji obrovské množství nepředvídatelných faktorů. I když technologie pokročí, lidé a lidské společenství mají schopnost se přizpůsobovat a hledat cesty, jak si udržet své místo.
