Článek
Žijeme v éře, kdy se ochrana životního prostředí stala hlavním politickým tématem a každodenní mantrou moderní západní společnosti. Běžný občan je na každém kroku vychováván k tomu, aby žil udržitelně, poctivě třídil plastový odpad, připlácel si za ekologické papírové tašky u pokladen a trpělivě zápasil s novými typy víček, která jsou z nařízení úředníků pevně připevněná k lahvím.
Do škol se nakupují recyklované sešity, na které se nedá psát, v obchodech dostáváme papírová brčka, jež se rozmočí dříve, než stihnete dopít svůj nápoj, a bio pytle na odpad se trhají ještě před příchodem k popelnici. Celý tento mikroskopický tlak na lidské svědomí však vytváří pouze dokonalé byrokratické divadlo, které má v řadových spotřebitelích vyvolat pocit, že osud celé planety leží výhradně na jejich bedrech a v jejich nákupních košících.
Drobné byrokratické regulace v maloobchodě často přinášejí spotřebitelům jen komplikace, aniž by reálně řešily globální ekologické hrozby.
Skutečná realita globální ekonomiky totiž odkrývá neuvěřitelné pokrytectví, nad kterým zůstává zdravý rozum stát. Zatímco v Evropě úzkostlivě počítáme každý miligram vyprodukovaného plastu, na druhé straně planety protékají obří řeky v rozvojových zemích Asie a Afriky pod nánosy statisíců tun naprosto netříděného odpadu, který bez jakékoliv filtrace a kontroly proudí přímo do světových oceánů.
Moře jsou přitom po celém světě propojená, a veškerá lokální evropská snaha se tak stává naprosto zbytečnou kapkou v moři, pokud se nezačne tvrdě jednat s vládami zemí, jež nedokážou zvládnout ani základní nakládání s komunálním odpadem. Namísto koncepčního řešení mezinárodního problému však západní byrokracie raději uvaluje nová vyrovnávací cla na balíčky z Číny a bezpracně pumpuje další miliardy do státních rozpočtů z kapes vlastních občanů.
Dovoz základních potravin z opačného konce kontinentu a přeprodávání vlastních produktů přes zahraniční sklady nedává logický ani ekologický smysl.
Absurdita celého systému vrcholí v samotné logistice a mezinárodním obchodu s potravinami. Pod rouškou volného trhu se přes půl zeměkoule na obřích znečišťujících tankerech dováží zkapalněný zemní plyn LNG z USA, který je sice ideologicky očištěný, ale jeho ekologická stopa z dopravy je astronomická. Na pultech našich obchodů běžně nacházíme česnek z Číny, rozinky z Egypta nebo saláty z Itálie, zatímco domácí zemědělci likvidují vlastní sady, protože se jim pěstování nevyplatí.
Dochází tak k bizarním situacím, kdy se česká jablka levně vyvezou do Francie, tam se finančně obohatí v balicích centrech, získají zahraniční etiketu a kamiony se složitě vezou zpět do země původu, kde je unavený spotřebitel draze kupuje. Lidstvo jako by ztratilo schopnost logicky uvažovat a namísto podpory lokální soběstačnosti a zdravého rozumu dává přednost složitým dogmatům, která s reálnou ochranou přírody nemají vůbec nic společného.
Zdroje:
- Evropská agentura pro životní prostředí (EEA): Výroční zprávy o globálních tocích plastového odpadu, emisích z mezinárodní námořní dopravy a efektivitě lokálních recyklačních programů.
- Ministerstvo zemědělství ČR: Statistické přehledy zahraničního obchodu s agrárními komoditami, analýzy dovozu potravin a reexportu českých zemědělských produktů v rámci EU.
