Hlavní obsah

Zapomenuté peklo v ulici Przemysłowa: Příběh koncentračního tábora, ve kterém trpěly pouze děti

Foto: text: Hainc Petr, foto? chatgpt

Když se mluví o hrůzách druhé světové války, vybaví se většině lidí jména jako Osvětim, Treblinka nebo Terezín. Existuje však jedno místo, které po dlouhá desetiletí zůstávalo tak trochu ve stínu velkých dějin

Článek

Patřilo k nejzrůdnějším projektům nacistického režimu. V prosinci roku 1942 zřídili Němci uprostřed polské Lodže (tehdy přejmenované na Litzmannstadt) speciální koncentrační tábor, který neměl v okupované Evropě obdoby. Nebyl určen pro dospělé vězně ani pro válečné zajatce. Za jeho vysokými zdmi a ostnatým drátem byly zavřeny výhradně nežidovské polské děti – od dospívajících až po dvouletá batolata.

Děti jako nepřátelé říše

Nacistická okupační správa v Polsku postupovala od prvních dnů války s bezpříkladnou brutalitou. Tisíce polských rodičů byly popraveny za účast v odboji, zavřeny do koncentračních táborů nebo odvlečeny na nucené práce do Německa. Jejich děti zůstaly ze dne na den samy na ulici, bez domova a bez prostředků.

Pro německé úřady tyto opuštěné děti představovaly nepohodlný problém. Nacističtí pohlaváři v čele s Heinrichem Himmlerem se obávali, že z nich vyroste nová generace polských odbojářů, která se jednou postaví proti říši. A tak vznikl plán na zřízení izolovaného zařízení, kde měly být tyto děti „převychovány“ tvrdou prací, hladem a strachem.

Dne 1. prosince 1942 byl v ulici Przemysłowa otevřen tábor s oficiálním názvem Polen-Jugendverwahrlager der Sicherheitspolizei in Litzmannstadt (Tábor bezpečnostní policie pro polskou mládež v Lodži). Místo nebylo vybráno náhodou. Tábor byl vyčleněn přímo z okraje obrovského židovského ghetta a od okolního světa ho oddělovala vysoká dřevěná zeď a ostnatý drát, aby nikdo zvenčí neviděl, co se uvnitř odehrává.

Ztráta jména, hlad a dvanáctihodinová dřina

Hned po příchodu do tábora přestaly být děti lidskými bytostmi. Dozorci jim zabavili civilní oblečení i veškeré osobní věci, ostříhali jim vlasy a místo jmen jim přidělili vězeňská čísla. Nejčastěji sem byly posílány děti ve věku od osmi do šestnácti let, ale záznamy dokazují, že za bránou tábora skončili i mnohem mladší sourozenci – včetně dvouletých batolat.

Denní režim se nijak nelišil od koncentračních táborů pro dospělé:

  • Vyčerpávající nucené práce: Děti musely pracovat deset až dvanáct hodin denně v táborových dílnách. Malé ruce vyráběly slaměné boty pro německé vojáky na východní frontě, pletly koše, šily kožené řemeny, rovnaly jehly nebo opravovaly roztrhané uniformy.
  • Kruté tresty a bití: Jakékoliv zpomalení tempa, nesplnění pracovní normy nebo pokus o získání kousku jídla navíc se trestaly bez milosti. Běžné bylo bití býkovcem, polévání ledovou vodou v zimě nebo zavírání do temných samotářských kobek bez jídla a vody.
  • Hlad a epidemie: Strava sestávala z řídké vodové polévky z tuřínu či brambor a kousku tvrdého chleba s pilinami. V přeplněných, nevytápěných dřevěných barácích bez základní hygieny se bleskově šířil skvrnitý tyfus, tuberkulóza i zápal plic. Nemocné děti nedostávaly téměř žádnou lékařskou péči.

Rasová selekce a ukradená identita

Tábor v ulici Przemysłowa plnil ještě jeden zvrácený úkol. Pravidelně sem přijížděli nacističtí rasoví odborníci, kteří děti prohlíželi, měřili jim lebky a zkoumali barvu očí a vlasů. Děti, které odpovídaly představám o takzvaném árijském typu, byly odtrženy od svých sourozenců, převezeny do speciálních domovů v Německu, dostaly nová německá jména a byly předány k adopci do německých rodin. Měly navždy zapomenout na svůj původ, jazyk i skutečné rodiče.

Osvobození v lednu 1945 a skutečná čísla

Peklo v ulici Przemysłowa skončilo až 19. ledna 1945, kdy do Lodže vstoupila Rudá armáda. Dozorci SS před příchodem fronty v panice uprchli a zanechali v táboře zhruba devět set vyhublých, nemocných a vyděšených dětí.

Na internetu se dodnes občas objevují nepřesné články tvrdící, že táborem prošlo dvanáct tisíc dětí a všechny kromě oněch devíti set zemřely. Moderní historický výzkum tato čísla upřesnil: táborem v Lodži prošlo celkem přibližně tři až čtyři tisíce polských dětí. Část z nich byla během války propuštěna, převezena do jiných táborů nebo odeslána na poněmčení, zatímco stovky dalších zahynuly přímo uvnitř na následky hladu, nemocí a krutého zacházení. Přesný počet obětí se už nikdy nepodaří zjistit, protože ustupující Němci většinu táborové dokumentace spálili.

Proč se o tomto táboře v českých školách běžně neučí?

Když lidé narazí na příběh tohoto dětského tábora poprvé, často se ptají, proč se o něm neučili v hodinách dějepisu a zda ho před nimi někdo záměrně netajil. Odpověď je mnohem prozaičtější.

Druhá světová válka přinesla tolik tragédií, vyhlazovacích táborů a masakrů po celé Evropě, že žádný školní učební plán nemůže v omezeném počtu vyučovacích hodin obsáhnout každé jednotlivé místo. České učebnice dějepisu se přirozeně soustředí především na osudy českých dětí – na vyhlazení Lidic a Ležáků, na dětské oběti v terezínském ghettu nebo na nacistické poněmčování českých dětí během heydrichiády.

V samotném Polsku ale tábor z ulice Przemysłowa zapomenutý rozhodně není. Už v roce 1971 byl v Lodži odhalen působivý památník Zlomeného srdce a v roce 2021 zde vzniklo samostatné Muzeum polských dětí, které shromažďuje svědectví posledních přeživších a připomíná světu, že ve válce platí tu nejvyšší cenu vždy ti nejbezbrannější.

Zdroje:

  • Muzeum polských dětí – obětí totalitarismu v Lodži (Muzeum Dzieci Polskich – ofiar totalitaryzmu)
  • Ústav národní paměti Polské republiky (Instytut Pamięci Narodowej – IPN)
  • Historické publikace a archivy Památníku a muzea v Osvětimi-Březince (Auschwitz-Birkenau State Museum)
  • Československý ústav pro studium totalitních režimů a obecné dějiny nacistické okupační politiky v Polsku

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz