Změna rolí skrze umělou inteligenci: Když obrázek z pláže otočí zažitou perspektivu

Scéna na šířícím se obrázku je na první pohled banální, ale vizuálně šokující. Žena leží v bikinách na lehátku u luxusního bazénu, sluní se, směje se a užívá si horký letní den. Vedle ní stojí muž. Je od hlavy až k patě zahalený v neprostupném černém nikábu, ze kterého mu koukají jen oči.

V rukou drží podnos a přináší ženě vychlazenou limonádu. Každému je na první pohled jasné, že se jedná o digitální grafiku vytvořenou pomocí umělé inteligence. A přesto tento jediný záběr nutí tisíce uživatelů k hlubokému zamyšlení.

Proč v nás tento pohled vyvolává tak silné emoce? Protože veškerá změna spočívá v tom, že se prostým kliknutím v grafickém programu obrátily role. Najednou je to muž, kdo musí před horkým letním sluncem striktně skrývat svou tvář, tělo i vlasy.

Najednou je to muž, jehož údajná vrozená cudnost musí za každou cenu chránit morálku okolní společnosti. Najednou je to právě muž, kdo by podle stejné logiky mohl být označen za hříšného pokušitele, pokud by na veřejnosti ukázal jen o kousek více odhalené kůže. A právě v tuto vteřinu začne většina západních čtenářů podvědomě cítit, jak neuvěřitelně absurdní a zvláštní takový systém ve skutečnosti je.

Podobné vizuální experimenty nám nastavují velmi nepříjemné zrcadlo. Nemusíte být vůbec odpůrci islámu a nemusíte být dokonce ani věřící lidé, abyste si položili jednu naprosto jednoduchou otázku. Jak by moderní svět reagoval, kdyby naprosto stejná pravidla hry platila pro muže?

Představte si realitu, ve které dospělý muž nesmí opustit hranice vlastního domu bez písemného souhlasu své manželky nebo matky. Realitu, kde by byl muž tvrdě kritizován a společensky odsouzen jen za to, že si v horku vyhrnul rukávy a ukázal předloktí. Kdyby byl považován za veřejnou hrozbu jen proto, že jeho oděv není dostatečně volný.

Najednou se nám to zdá zcela nepředstavitelné a postavené na hlavu. A právě v tom tkví obrovský úspěch těchto AI generovaných obrazů. Tyto vizuální experimenty totiž na nikoho agresivně neútočí. Nepoužívají vulgární urážky ani laciné politické proklamace. Pouze berou realitu, obracejí její perspektivu o sto osmdesát stupňů a nechávají čtenáře, aby si odpověď v duchu našel sám.

Tady je však z hlediska novinářské poctivosti potřeba zdůraznit jednu zásadní věc. Islám rozhodně není jeden jednolitý, rigidní celek. Podle tohoto náboženství žije na naší planetě téměř dvě miliardy lidí v desítkách různých států a kultur, mezi kterými existují naprosto propastné rozdíly.

Muslimka žijící v liberální Indonésii prožívá svůj každodenní život úplně jinak než žena v konzervativní Saúdské Arábii. Moderní muslimka v Bosně má zcela odlišné možnosti než dívka pod útlakem v Afghánistánu. A studentka z muslimské rodiny v Paříži může mít úplně jiné životní hodnoty a svobody než žena v teokratickém Íránu.

Na druhou stranu je však stejně poctivé otevřeně přiznat, že v některých částech světa jsou ženy vystaveny brutálním a nekompromisním systémovým omezením. V Afghánistánu pod současnou vládou radikálního Tálibánu mají ženy plošně zakázáno studovat na vysokých školách, většina z nich nesmí vykonávat žádnou práci a jejich pohyb na ulici podléhá drakonickým pravidlům.

V Íránu se zase povinné zahalování hlavy stalo hlavním symbolem tvrdé státní kontroly nad lidským tělem, a masové protesty po tragické smrti mladé Mahsy Amíní před časem obletěly celý svět. To nejsou žádné předsudky, to jsou mezinárodně doložená fakta.

Právě v tomto bodě se vede ten největší celosvětový spor. Mnoho sebevědomých muslimských žen v západním světě hrdě prohlašuje: „Můj šátek je moje volba, nosím ho dobrovolně a vyjadřuje mou identitu.“ Na druhé straně barikády však stojí miliony žen, které šeptají pravý opak: „Nemám na výběr, pokud se nezahalím, čeká mě vězení, násilí nebo společenská smrt.“ Obě tyto skupiny reálně existují.

Proto je nesmírně nebezpečné tvrdit, že každá žena v hidžábu je automaticky obětí útlaku. Stejně nebezpečné a pokrytecké je ale předstírat, že systémový nátlak nikde neexistuje. Existuje a na mnoha místech planety má nesmírně krutou podobu.

Možná právě proto se tento nový AI trend šíří po internetu tak nevídanou rychlostí. Ne proto, že by nám říkal něco nového, co bychom nevěděli. Ale protože ukazuje starou, palčivou otázku lidských práv úplně jiným způsobem.

To, co jednomu pohlaví připadá po staletí jako samozřejmost, začne druhému připadat jako absolutní nespravedlnost v momentě, kdy si ty role na malou chvíli vymění. A to je možná ta největší současná síla umělé inteligence. Nestvoří jen líbivé obrázky pro zábavu. Dokáže během jediné sekundy strhnout masku přetvářky a nastavit lidstvu zrcadlo, do kterého se sice nedívá snadno, ale o to víc je to potřeba.

❤️ Děkuji, že jste článek dočetli až sem.

Pokud vás moje zamyšlení ze života baví, budu moc ráda za sledování mého profilu. Najdete u mě lidské příběhy, pohledy do historie, cestování i témata, která sice občas rozdělují názory, ale právě proto stojí za slušnou diskusi.

☕ Pokud byste chtěli podpořit mou další autorskou tvorbu symbolickou „kávou“, budu za ni nesmírně vděčná. Pomáhá mi to věnovat psaní čas, který si tato vážná témata zaslouží.

A teď mě zajímá váš názor. Jak na vás tyto obrázky s obrácenými rolemi působí? Myslíte si, že má umělá inteligence sílu měnit lidské myšlení skrze podobné vizuální metafory, nebo je to jen krátkodobý internetový trend? Budu moc ráda, když se podělíte o své postřehy a názory v komentářích – ale prosím, držme v diskuzi vzájemný respekt a slušnost!