Článek
Dnes jsem cestou od tramvajové zastávky vyslechl poměrně hlasitý rozhovor dětí ze základní školy, který zněl asi takto:
„Všechny auta strašně smrdí, když jedou. Já auta nemám ráda, protože když musím jet někam autem a cítím ten smrad, je mi z toho špatně a chce se mi blinkat. Teď za námi jede autobus a ten smrdí fakt nejvíc.“
Malé děti neumí lhát. Co na to moudří dospěláci? Budou si zase do nekonečna opakovat, že dnešní spalovací motory nesmrdí a neškodí, dříve to bylo horší, lidi musí jezdit, mladí jsou sněhové vločky a nesnesou trochu dýmu z dýzlu? Ano, nenávist k čistším technologiím vede dezoláty a popírače k popírání a alibismu.
A mě se při tom vybavuje pohádka Hanse Christiana Andersena, kdy nahý císař předváděl své nové neviditelné šaty a spousta pochlebovačů a patolízalů dávala lživě a pokrytecky najevo svůj obdiv. Tedy, kromě upřímného dítěte.
