Vodní elektrárny a lisy jako nežádoucí. Soumrak nad podnikem Šmeral Brno

Doba průmyslové revoluce, kdy u nás geniální podnikatelé v 19. století zakládali továrny jak na běžícím pásu je dávno pryč. Přestože stále zůstáváme průmyslovou zemí, spousta tradičních podniků jako by už neměla v současné společnosti místo. Fabriky, které živily celé generace ustupují moderním trendům, tradiční továrny zanikají, protože to tak chce neviditelná ruka trhu, a aby uvolnily místo nové lepší době. Skutečně je ale namístě důvod jásat, že ty zastaralé, nepotřebné a nepoužívané zchátralé provozy konečně zaniknou? Je opravdu razantní deindustrializace na místě? Není to spíše tak, že současné generaci chybí schopnosti úspěšně podnikat, schopnost udržet továrny v chodu, chybí nám úcta k tradičním povoláním a k práci předků? Neničíme tak společně s likvidací továrních areálů součást naší historie a tím i kousek sebe sama?

V dalším článku o průmyslovém dědictví Brna se zaměříme na další významnou strojírenskou firmu. Tentokrát je to Šmeral Brno, dříve strojírna a slévárna Ignaz Storek, významný podnik, kde vynálezce profesor Viktor Kaplan vyrobil prototyp první Kaplanovy turbíny na světě. Bylo to v letech 1910-1912, samotná turbína byla patentována až v roce 1920, hlavně díky soudním obstrukcím s výrobci Francisových turbín. Storkův podnik hrál pro vynález nové turbíny zásadní roli, protože vynálezci poskytl zázemí pro výrobu a zkoušení prototypů. Při zkouškách nová turbína vykazovala účinnost až 86% a byla efektivnější než v té době nejpoužívanější Francisova turbína. Tato nová turbína se dá použít na tocích o různých průtocích vody a funguje už při minimálním spádu, dokonce i přímo v toku řeky. Zásadním vynálezem byly právě mechanicky ovládané natáčecí lopatky, které jsou pro tento typ turbíny charakteristické. Po schválení patentu se od roku 1920 začala instalovat do vodních elektráren po celém světě, jedny z největších exemplářů jsou zabudovány ve vodním díle Gabčíkovo na Dunaji.

Historie firmy Storek:

Továrna Ignaz Storek byla původně pouze slévárna, která byla založena v prostoru poblíž dnešní ulice Křenová v roce 1861. Podnik se primárně věnoval odlévání šedé litiny, odlitky z tohoto materiálu šly dobře na odbyt a podnik prosperoval. V roce 1887 Ignaz Storek předal firmu svému synovi Heinrichovi, který do provozu dále investoval, zavedl např. přesné lití, odlévání odlitků z ocelí a první Siemens-Martinskou pec. Slévárna fungovala bez přestání až do roku 2016, kdy byla výroba odlitků ukončena z důvodu konce životnosti většiny zařízení. Provoz slévárny zdokumentoval i Viktor Mácha.

Heinrich Storek v roce 1913 svůj závod rozšířil i o strojírenskou výrobu pro potřeby tehdejšího průmyslu, významným artiklem se staly vodní turbíny i díky spolupráci s vynálezcem a profesorem techniky Viktorem Kaplanem. Storkův podnik poté získal přednostní práva na výrobu Kaplanových turbín, právě díky poskytnutému zázemí pro samotný vývoj. Po výrobě turbín se stala nosným programem strojírny výroba tvářecích strojů pro zpracování oceli, bucharů, klikových, excentrických a vřetenových lisů konkrétně od roku 1925. To už ale firmu spravovali Heinrichovi synové (od 1918) Storkové přikoupili další pozemky směrem k řece a podnik byl připojen na železnici pomocí vlečky. V éře tzv. První republiky patřila Storkova slévárna mezi nejmodernější slévárny v zemi a byla považována za druhou nejznámější po kladenské hutě Poldi.

Sortiment firmy v roce 1939:

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Storek

Firma vyráběla i během druhé světové války, podnik spravovala třetí generace Storků, 4 synové Heinricha Storka: Nejstarší syn Edwin Ignaz Josef Storek, který zemřel v roce 1944 v Brně (možná při bombardování Brna?), dále Ing. Heinrich Emil Karl Storek, který vedl strojírnu a výrobu lisů. V roce 1946 po znárodnění odešel do Rakouska, kde v Linci založil firmu Dipl. Ing. Heinz Storek, která se zabývala konstrukcí lisů. Dalším počinem byla firma Bruder Storek, založená s bratrem Herbertem zabývající se vodními stroji. Ing. Herbert Richard Karl Storek po roce 1945 založil v Mnichově firmu Storek Wasserturbinen, Stahlwasserbau, dále působil jako významný odborník a poradce pro stavbu turbín. Během života získal 11 patentů. Druhý nejstarší z bratrů, Ing. Dr. Gerhard Josef Heinrich Storek v Brně vedl slévárnu a po svém odchodu do Německa pokračoval v práci pro slévárny.

Po druhé světové válce:

V době nacistické okupace fungovaly v podniku haly I-III, které se využívají dodnes. V roce 1944 podnik zasáhly bomby a v roce 1945 téměř celý lehl popelem. Výroba však byla rychle obnovena (květen 1946), a následně byly přistavěny další haly IV a V a konečně v roce 1950 byla postavena obří hala č. VI - nejblíže u řeky - se 110tunovým jeřábem vyrobeným v Královopolské strojírně, která dodnes tvoří významnou dominantu okolí Svitavy. Tato hala se využívala pro obrábění nejtěžších dílců, zejména stojany lisů o hmotnosti okolo 100tun na horizontálních obráběcích strojích a pro montáž v podstatě až do roku 1991 kdy byla dokončena moderní třílodní hala MVTS. Následně byly montáže a značná část obráběcích strojů přesunuta do nové haly a hala VI využívána jako svařovna.

Po německé okupaci byla strojírna v roce 45 znárodněna a v roce 1958 přejmenována na Šmeralovy závody n. p. Brno. Nosným programem koncernu Šmeral byly v rámci RVHP tvářecí stroje všech tonáží a typů. Mimo brněnského závodu existovaly pobočky Šmeral Zastávka u Brna, Šmeral Trnava, a další. Po převedení výroby turbín do továrny ČKD Blansko v roce 1952 v rámci socialistického plánování se podnik věnuje výhradně tvářecím strojům. Pro výrobu turbín však jsou v Blansku příhodnější podmínky díky vlastním zkušebnám vodních strojů na říčce Punkvě, které se využívají dodnes.

ČKD Blansko je další významnou firmou z Brněnska, kterou čeští kaptialisté prodali v roce 2010 ruskému majiteli, což se slavné firmě stalo osudné. Ruský vlastník firmu vysával, po uvalení sankcí propustil české pracující a nadobro ukončil výrobu vodních strojů v Blansku. A nakonec čechy připravil o přibližně stoletý archiv výrobní dokumentace k turbínám. Ale o tom zase někdy jindy.

Produkce Šmeralových závodů se během socialismu orientuje hlavně na země východního bloku, lisy jsou každoročně úspěšně prezentovány na Strojírenském veletrhu na brněnském Výstavišti. (V současné době je Šmeral firmou, která prezentuje své výrobky na MSV každý rok od zahájení tradice strojírenských veletrhů v roce 1959, tedy jde svým způsobem o rekord.) V 50. letech probíhá další expanze podniku, dochází k přebudování firemních vleček do stavu, v jakém se zachovaly dodnes. V průběhu 70. let dle historických leteckých map (např. zde) dochází k výstavbě skladové haly, nářaďovny (v prostoru vedle haly I), administrativní budovy nazývané důvěrně Hrad a těžké jeřábové dráhy s mostovým jeřábem o nosností 80tun, která je další dominantou při procházce kolem řeky Svitavy. Společně se složitým kolejovým rozvětvením vlečky na břehu Svitavy působí zadní trakt fabriky jedinečným industriálním dojmem a je fotogenickým vizuálem orezlých konstrukcí s retro lampami.

V roce 1986 bylo vydáno stavební povolení pro novou halu pro těžké obrábění a montáž s přilehlými kancelářskými prostory. Součástí této haly byla i jáma, díky které bylo možné montovat lisy s tonáží 6500tun a více. Dosud se lisy typu LZK6300 vyráběly a montovaly ve Ždárských Slévárnách a Strojírnách ŽDAS, založených v roce 1951 ve Ždáru nad Sázavou. Hala MVTS byla dokončena a otevřena v roce 1991 tedy až po převratu, bez zajímavosti nezůstává fakt, že obří lisy s tonáží 6500tun, 8000tun či dokonce 12 000tun se v nové hale nikdy nemontovaly. Pro srovnání: italský výrobce lisů Farina nabízí lisy o tlaku až 16 000 tun, takže by brňáci teoreticky mohli hrát první ligu v tonáži mechanických lisů. Pro zajímavost: v 70 a 80 letech byl v plzeňské Škodovce postaven lis s výkonem 8400 tun pro kování tlakových nádob reaktorů VVER440 a VVER1000 a Československo tak patřilo mezi jednu z mála zemí, která měla tak velký lis. Slavný příběh velké plzeňské kovárny Škoda, přejmenované vtipně po anglicku Pilsen Steel, neslavně ukončil v roce 2019 další ruský majitel, který Pilsen Steel poslal do konkursu.

Během socialistického plánovaného hospodářství neměly závody nouzi o zakázky, každoročně se expedovaly rozložené lisy na vlacích do SSSR po desítkách kusů od každého typu, dále do NDR, a dalších zemí socialistického bloku. Šmeralovy závody postavily kovárnu v dnešní Škodě Auto, dnes již zrušenou kovárnu Zetoru, kovárnu vagonky ve Studénce, v Tatře a mnoha dalších podnicích. Další velké kovárny plné šmeraláckých strojů byly a dosud jsou na Slovensku, v Polsku, Maďarsku. Výkovky se nacházely ve všech socialistických traktorech, vagonech, nákladních i osobních autech, tancích, zemědělských strojích, na strojích z Brna se lisovala a stále lisuje stavebnice Merkur v Polici nad Metují, lžíce, vidličky, nože, sporáky, pračky a další zboží každodenní potřeby. Dále průmyslové armatury, díly do ropného průmyslu, do zbrojního průmyslu atd. atd.

Návrat do kapitalismu:

Po privatizaci se od roku 1992 se brněnská strojírna přejmenovala na Šmeral Brno a.s. Výroba nových strojů po revoluci postupně významně poklesla, kovárny začaly požadovat spíše generální opravy a modernizace stávajících lisů. Důležitým obchodním artiklem se staly kooperace, zejména obrábění strojních dílů z jiných segmentů, například velká ozubená kola. Velmi zajímavou oblastí zůstává nadále energetika, zejména celky vodních elektráren, jako rotory generátorů a především samotné turbíny. Můžeme tak říci, že jde o návrat do dob Štorka, kdy vodní turbíny a kooperace tvořily důležitý pilíř fungování firmy.

Provoz na firemní vlečce byl poměrně čilý až do roku 2016, kdy byla ukončena činnost slévárny. Po železnici se zavážel primárně formovací písek ve skupinách sypáků typu Faccs občas také byly vlakem expedovány hotové stroje. Na vlečce sloužila lokomotiva 701.733 dodaná přímo z výroby v roce 1961. V roce 2022 bylo prasátko odprodáno firmě Hattrick Transport, a bylo po letech stání na dešti opět uvedeno do provozu po generální opravě motoru a novém laku. V současné době se využívá pro vozbu turistických vlaků a pro manipulaci při nakládce písku v pískovně v okolí Hodonic. Kolejiště v areálu firmy je dosud poměrně zachovalé, bylo uvažováno o jeho využití pro odstavení vagonů či jiné komerční využití.

Závěrem:

Zatímco činnost slévárny byla ukončena strojírenská výroba nadále probíhá. Drobný zaškobrtnutím vedení firmy bylo omezení vývoje nových konstrukcí lisů, které nepochybně vedlo k zaostávání za německou (SMS, Schuler) a další (Farina) evropskou konkurencí. Firmě také uškodila politika bývalého ředitele Nováka, který řízeně upozadil tvářecí stroje a místo toho se věnoval vývoji kontroverzního „zázračného“ reaktoru. O tom, že nikdy není pozdě, ale svědčí aktivity konstrukčního oddělení. A to zejména pánů inženýrů Volejníčka, Gavendy a Jagoše, kteří zahájili práce na vývoji nového lisu s tonáží 8000 tun. Dočkáme se v Brně výroby obřích kovacích lisů? Továrna tak dále funguje a pravidelně se tak v televizi a v médiích objevují dokončené projekty na kterých pracovali kvalifikovaní odborníci, technici, konstruktéři a inženýři se strojírny Šmeral Brno.

Z posledních významných realizovaných projektů vyjmenujme například dvě velké robotizované kovací linky ve vagonce MSV Studénka či aktuálně probíranou rekonstrukci historické Křižíkovy vodní elektrárny v Písku. Strojírna Šmeral se v roce 2024 a 2025 opět po několika letech ztrát dostala do zisku a to především díky skvělé práci několika inženýrů, techniků a odborníků na strojírenství. To by mělo být důkazem, že se schopnými lidmi může vydělávat i továrna s tradicí 165 let. Lidé umírají, generace se mění, ale továrny, které oslavují lidskou vynalézavost a technický um tu mohou být po generace, protože strojírenství a ocel jsou nesmrtelné. Jenže…

Naplánovaná budoucnost?

V nově schváleném územním plánu již fabrika není zakreslena. Na pozemcích Šmeralu jsou zakresleny byty, v místě haly MVTS má vést po roce 2030 tramvajová trať. A nyní se obloukem vracíme k otázce z nadpisu. Továrna se 165letou historii, obor tvářecích strojů, který se promítá skrze všechny zařízení, které využíváme v běžném životě. Tvářené součásti máme v autech se kterými jezdíme, v traktorech, kterými obděláváme pole, v mlýnech, kde meleme obilí, na lisech děláme vidličky, kterými jíme maso, které jsme upekli v lisovaném pekáči (možná spíše odlitém litinovém pekáči) v troubě zn. MORA Hlubočky, která vznikla z tvářených plechů na lisech , zatímco z koupelny doléhá zvuk pračky, kterou vyráběli rovněž na tvářecím stroji. A ty tramvaje, pardon šaliny, jezdí na co? Na elektřinu, kterou vyrobily turbíny v brněnské přehradě, nebo v Dukovanech chlazených vodou z Dalešic. Kde budeme elektrické výrobní soubory vyrábět, až zboříme všechny strojírenské podniky a namlátíme místo nich developerské projekty s předraženými 1+kk? Nechali jsme si zavřít výrobu turbín v Blansku a teď zavřeme další fabriku? A co až se začnou dostavovat Dukovany a Temelín? Kde budeme obrábět velké díly, když nám zanikla většina velkých strojírenských podniků a další těžké haly chceme zavřít? Aha reaktory dovezeme z Jižní Koreje. Kde budeme vyrábět součásti do zbraní proti vnějším nepřátelům? Aha, dovezeme z Číny. Tak určitě. Je poměrně příznačné, že v době rostoucí poptávky po elektřině kvůli Green Dealu a drahé ropě zavíráme energetické strojírny, že v době poptávky po zbraních zavíráme fabriky, kde ty zbraně můžeme vyrobit. Za socialismu se příkazem určovalo, kde se co bude vyrábět, kde se postaví nová fabrika, dnes se z vyšších míst určuje, kde bude výroba naopak plánovaně ukončena bez ohledu na význam a přínos ekonomice.

Zdroje:

https://www.gotobrno.cz/misto/strojirna-ignaz-storek-smeral-vynalez-kaplanovy-turbiny/

https://www.brnak.net/index.php?id=pva3_txt

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=21835

https://itradenews.cz/z-praxe/216/legendarni-profesor-brnenske-techniky-vynalezl-prevratnou-turbinu

https://edu.techmania.cz/cs/veda-v-pozadi/644

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Storek

https://www.smeral.cz/

https://www.strojirenstvi.cz/smeral-brno-vyviji-novy-kovaci-lis-velke-tonaze/