Článek
Auto je svoboda, řidič může vyjet kdykoliv, kamkoliv, nemusí čekat na zastávce na autobus nebo vlak. Každý hned pozná, jak movitý kdo je, stačí chvíli pozorovat do čeho nasedá. Naštěstí v našem bohatém státě si již každý může dovolit alespoň základní model Fábie, pryč jsou ty doby vlády císařepána, kdy lidé museli chodit pěšky či na kole. Každý kluk už od kolíbky touží vlastnit auto, nejlépe hned nějaký bourák, který mladému muži v budoucnu zajistí zájem opačného pohlaví, rodinu ,dobrou práci, dlouhý pohodlný život. V 80. letech si mohl dovolit vlastní auto jen málokdo a bylo nutné čekat dlouhé měsíce v pořadnících. Nyní konečně společnost vyspěla a každý je dostatečně bohatý, aby si mohl dovolit vlastní auto, či dokonce dvě či tři. Koupě prvního auta je po narození druhá nejdůležitější událost v životě každého člověka. Kvalitní auto zajistí člověku postup do lepší třídy společnosti, snadno zapadne mezi ty, kteří na auto mají. Druhou částí společnosti jsou pak ti zvláštní (a těch naštěstí neustále ubývá), kteří jezdí do práce sockou, ve městech mastnou tyčí či dokonce, považte, vlakem jako v 19.století. Tito ubožáci, a je mi těch chudáčků upřímně líto, si však vlastní auto dovolit nemohou a tak jen tiše závidí každému motoristovi, který ráno dojede do práce autem. Zatímco každý motorista parkuje na vlastním parkovacím místě přede dveřmi bytu, ráno nastoupí dva kroky od bydliště, vystoupí pár kroků od vstupu do kanceláře, chudáci, co musí každé ráno kilometr na autobus (vlak) a potom do práce dobíhají zpocení od autobusové zastávky. Usměvavý řidič vystoupí z auta a slušně pozdraví kolegu, který jde od autobusu, ten však je celý nevrlý a naštvaný a sotva odpoví. Cestující autobusem jsou velmi často zatrpklí a plní zášti, skutečnost, že závidí druhým auto velmi často zakrývají řečmi o ekologií, emisích či dokonce výmluvami, že auto ani nechtějí. Přitom je jasné, jak moc v hloubi duše touží vlastnit rychlou káru, či alespoň levné přibližovadlo, aby alespoň trochu zapadli. Zvláštní sortou lidí jsou šotouši a milovníci vláčků. Tito lidé žijí v minulosti a vesměs jde o podivíny, kteří nevydělávají moc peněz, nic pořádně neumí. Nebo jde o lidi zblblé zelenou propagandou, co tvrdí, že elektrický vláček jezdí bez emisí, přitom se elektřina vyrábí z uhlí v Mělníku či Chvaleticích, a chudáci místní, kteří musí celý den čichat smrad z uhlí, jen proto že několik bláznů si chce vozit zadek vláčkem.
Za komunismu nebyla úroveň silnic valná, výrazný silniční boom nastal až po pádu socialismu. Režim bránil lidem ve vlastnictví auta, toto právo jsme si naštěstí po pádu totality vydobyli zpět. Komunismus využíval povinně vlaky a nutil lidi do cestování vlakem, které byly zastaralé, smradlavé a přeplněné. Proto lze vlak považovat za komunistický dopravní prostředek a je třeba lidem v jeho využívání bránit. Proto na sebe vlaky ve stanicích nenavazují, přípojné autobusy přijedou do stanice minutu po odjezdu vlaku (jako v Brně-Řečkovicích). Dalším šikovným tahem, jak zabránit lidem cestovat komunistickým vlakem jso souběžné autobusy. Autobus odjede 10minut před odjezdem vlaku, aby přestup nenavazoval a do cíle tak dojede ve stejnou dobu jako rychlejší vlak. Tímto ztížením cestování vlakem se daří dost lidí dostat do aut a autobusů, dopravy budoucnosti. Po pádu totality se naštěstí začaly stavět dálnice do každé vesnice, okruhy kolem měst, které odvedou tranzitní dopravu a vysvobodí lidi od dopravní zátěže. Okruhy, zejména ten pražský, jsou nutné pro snížení emisí. Auto jedoucí plynule po okruhu totiž neprodukuje téměř žádné emise, zatímco auto poskakující v koloně skrz Prahu emise produkuje a to významně. Většina českých měst dosud trpí hustou dopravou, kolony zdržují řidiče, kteří spěchají do práce či vezou babičku k doktorovi. Proto vznikl plán na obchvaty a okruhy téměř v každém městě, je to nutné pro zajištění plynulé dopravy. Aut neustále přibývá, s tím jak si lidé uvědomují své možnosti a svá potlačovaná práva na vlastnictví auta. Proto jsou potřeba neustále nové silnice, aby se všichni dostali kam potřebují. S rostoucím množstvím silnic je potřeba stále více peněz na jejich údržbu a opravy. Řidiči potřebují jezdit a potřebují jezdit po opravených silnicích. Proto nechápu snahy EU o zastavení dotací do dálniční sítě. Aby šikany motoristů nebylo málo, na začátku srpna vypustila vláda do světa další zlou zprávu. Nepřispějí krajům na opravy okresních silnic. Co si to Babišova vláda dovoluje? Z čeho to mají kraje platit? To jako mají u každé silnice umístit kasičku, aby se nuzní řidiči na opravy silnic složili? No, to je drzost do nebe volající. Lidi potřebují jezdit do práce, spěchají a musí jet rychle, ne kličkovat mezi výmoly a riskovat uražení závěsu kola či rozladění geometrie. A co teprve sanitky a hasiči? Jak mají jezdit po těch zničených okreskách? Nebo kamioni, kteří už tak musejí překračovat povolenou hmotnost, aby nemuseli jezdit dvakrát. Jezdit s poloprázdnem je neekonomické a když je nutné objet dálniční úsek, kde dálniční gestapo provozuje váhu, nezbývá než jet po okresce přes zapadlé vesničky. Pokud výmoly a zničená okreska vadí osobákům, co teprve těžkému kamionu, který veze lidem rohlíky a toaletní papír. Povinností státu je udržovat dopravní infrastrukturu (neplést s kolejemi, to je historická dopravní infrastruktura) v pořádku, aby každý řidič mohl v pořádku dojet do cíle. Babiš sice pořád tvrdí, jak vše dělá pro lidi, ale nakonec bude jeho vláda, která zkrouhne řidiče, tedy nás všechny. Přitom by se dalo spoustu peněz ušetřit zrušením lokálek a nahrazením každého motoráku dvěma či třemi autobusy. Busy přece naftu nespalují, řidič busu jezdí zadarmo, takže busy mohou vozit vzduch sem a tam. Nebo zakázat kuchařky ve školách, uklízečky (děcka si po škole mohou podlahy vytřít samy), omezit počet učitelů na polovinu nebo snížit platy doktorům a zdravotním sestřičkám a ušetřené peníze vrhnout do silnic a splatit tak dlouhodobý dluh řidičům a alespoň částečně splnit jejich právo řídit, které je neustále omezováno opravami silnic a rekonstrukcemi mostů.
Pokud jste dočetli až sem a dosud jste nepřišli na to, že první dva odstavce byli napsány z jistou ironií, měli byste se nad sebou zamyslet. Právo řídit, totiž bohužel není obsaženo v Ústavě ČR, stejně jako tam není právo řidičů na opravené okresky. Bohužel na silnicích vládne 36let po pádu komunismu silniční socialismus, stavby a údržba silnic se vůbec neřídí imperialistickými zákony kapitalismu. V kapitalismu platí, že každá infrastruktura či věc se musí zaplatit díky svému využívání. Tedy například, že okresní silnice by si měly hradit kraje sami, z daní svých občanů. Když jdete na koupák, na fotbal či na koncert, platíte vstupné. Když se s tunovým strojem vydáte na silnice v majetku kraje (ne v majetku řidičů) neplatíte nic. Peníze nerostou na stromech a opravu opotřebených silnic musí někdo zaplatit. Přeneseně to platí všichni ze svých daní, ale když se řekne, že opravu silnic zaplatí stát, jako by se to řidičů netýkalo. Všichni točvolanti jaksi považují za normální, že stát peníze někde sežene (vyrobí, natiskne, ukradne, převede z bitcoinů,…) ale jaksi si už nikdo nepřipustí možnost, že opravy takového množství silnic už prostě státní kasa neutáhne. Bohužel stát tady není jen od toho, aby zajistil občanům pohodlné kroucení kolečkem, musí financovat i jiné věci, školství, zdravotnictví, dávky. Kilometry silnic a dálnic přibývají, ale potřeby řidičů a aut jsou pořád větší a větší, místo požadavky řidičů klesaly úměrně s počtem postavených silnic. Automobilní doprava - tento novodobý budulínek - potřebuje ke svému fungování pořád více a více asfaltu, náklady na silniční dopravu rostou, ale produkce financí z dopravy neroste. Základní ekonomická poučka říká, že doprava zboží nenavýší hodnotu zboží, maximálně ji sníží poškozením při dopravě. Kolony tisíců kamionů, statisíců osobních aut do státní kasy nijak závratné zisky nepřinesou. A tak peníze dochází a v posledních letech to jde vidět čím dál častěji. Není na nové stavby, musí se odkládat zahájení výstavby velkých projektů. EU přestala dotovat výstavbu dálnic, stavba dálnic je čím dál dražší, je potřeba udržovat víc a víc kilometrů silnic, zatímco příjmy státu nerostou. Toto si řidiči a kraje, uvyklí na své státní kapesné, neuvědomují a proto tak vřískají, když jim ministerstvo dopravy odepře státní cecík, na kterém jsou závislí. Celková situace na silnicích v mnohém připomíná 80. léta socialismu v ČSSR. Léta dotování silnic a automobilismu ekonomicky vyčerpala státní kasu, dochází k omezování financování, omezování oprav, omezování nové výstavby. Řidiči už zapoměli, že peníze vznikají prací, produkcí něčeho užitečného, ne spalováním dinosaurů v kolonách. Zdá se tak, že léta zábavy, kdy řidiči měli ze státního placený svůj koníček, pomalu končí. A pokud budou chtít řidiči nadále jezdit po opravených silnicích, budou si to muset safraportsky zaplatit, ze svého. Kapitalismus je kapitalismus, peníze nerostou na stromech. Významným zdrojem financí pro kraje tak mohou být stacionární radary, nebo kamery, které budou automaticky pokutovat tranzitující kamiony, které se vyhýbají mýtnému. A konečně zavedení plošného mýta, které budou plati všichni a všude dle hmotnosti vozidla.
