Článek
Vlastnictví auta znamená svobodu, řidič a majitel vozu může vyjet kdykoliv, jet kamkoliv, nemusí čekat na zastávce na autobus nebo vlak. Při cestování autem neřešíte žádná zpoždění jako třeba u vlaku. Každý hned pozná, jak je kdo movitý, stačí jen chvíli pozorovat do jakého vozu ten či onen člověk nasedne. Naštěstí v našem bohatém (socialistickém) státě si již každý může dovolit alespoň základní model Fábie. Pryč jsou ty doby císařepána, kdy lidé museli chodit pěšky, na kole či dokonce na koni. Každý kluk už od kolíbky touží vlastnit auto, nejlépe hned nějaký pořádný bourák, který mladému muži v budoucnu zajistí dostatečný zájem opačného pohlaví, rodinu, spoustu dětí, dobrou práci a dlouhý pohodlný život. V 80. letech si vlastní auto mohl dovolit jen málokdo a bylo nutné na novou Škodu 100 čekat dlouhé měsíce v pořadnících. Nyní konečně společnost vyspěla a každý občan je dostatečně bohatý, aby si mohl dovolit vlastní auto, ba dokonce dvě, tři. Někdo dokonce i čtyři. Koupě prvního auta je po narození druhá nejdůležitější událost v životě každého člověka, která znamená předěl mezi dětstvím a dospělostí. Kvalitní auto zajistí člověku zařazení do lepší třídy společnosti, snadno zapadne mezi ostatní občany. Zajištěný člověk se pozná tak, že si může dovolit auto. Druhou částí společnosti jsou pak zvláštní jedinci (a těch naštěstí neustále ubývá), kteří jezdí do práce sockou, ve městech mastnou tyčí či dokonce - považte - vlakem, jako v 19. století. Tito ubožáci (a je mi těch chudáčků upřímně líto) si však vlastní auto dovolit nemohou a tak jen tiše závidí každému motoristovi, který ráno dojede do práce autem.
Správný člověk - motorista - parkuje na parkovacím místě ve vlastnictví obce kousek od bytu (nebude přece chudák utrácet za nesmysly jako je koupě parkovacího místa či garáže, když dnes stejně frčí sdílení). Hrdý majitel vozu ráno nastoupí do auta dva kroky od domovních dveří, dojede pár kiláků do práce, vystoupí, udělá pět kroků a už sedí v kanceláři a popíjí sójové latté, chudáci, co musí každé ráno půldruhého kilometru na autobus (vlak) a potom do práce dobíhají zpocení od autobusové či vlakové zastávky. Usměvavý řidič už sedí v práci, popíjí kávičku a slušně se soucitným úsměvem pozdraví příchozího kolegu, který právě přišel od autobusu. Nuzný kolega, ten co přijel sockou, je však celý nevrlý, naštvaný a sotva odpoví na pozdrav. Cestující autobusem jsou velmi často zatrpklí a plní zášti, nenávisti. Smutnou skutečnost, že závidí úspěšným lidem auto (člověk bez auta totiž nemůže být úspěšný) velmi často zakrývají řečmi o ekologii, emisích či dokonce výmluvami, že auto vlastně ani nechtějí. Přitom je každému jasné, jak moc tito nuzní a neúspěšní lidé v hloubi duše touží vlastnit rychlou káru či alespoň levné přibližovadlo, aby alespoň trochu zapadli do normální společnosti. Zvláštní sortou lidí jsou pak šotouši a milovníci vláčků. Tito lidé žijí v minulosti a vesměs jde o podivíny, kteří nevydělávají moc peněz, nic pořádně neumí. Do práce chodí pozdě, protože jejich oblíbený vlak má pravidelně zpoždění, na trati je výluka, sebevrah anebo spadlý strom. Často jde o lidi zblblé zelenou propagandou, co tvrdí, že elektrický vláček jezdí bez emisí, přitom se elektřina vyrábí z uhlí v Mělníku či Chvaleticích. Chudáci lidé, žijící poblíž uhelné elektrárny, kteří musí celý den čichat smrad z uhlí jen proto, že několik bláznů si chce vozit zadek vláčkem. Dost často lidé jezdící vlakem mají problém s močením, protože nevydrží pět minut bez záchodu. Normální člověk - řidič - co denně jezdí 2000 km tam i zpět není tak změkčilý, čůrání zvládne za jízdy do petflašky, za volantem zvládne posnídat, vyřídit telefonáty i esemesky či zkouknout seriál.
Za komunismu nebyla úroveň silnic valná, výrazný silniční boom nastal až po pádu totality. Režim bránil lidem ve vlastnictví auta, toto právo jsme si naštěstí po pádu totality vydobyli zpět. Komunisté vozili zboží povinně vlaky a nutili lidi do cestování vlaky, které byly zastaralé, smradlavé a přeplněné. Proto lze vlak považovat za komunistický dopravní prostředek a je třeba lidem v jeho využívání bránit. Proto na sebe vlaky ve stanicích nenavazují, přípojné autobusy přijedou do stanice minutu po odjezdu vlaku (jako v Brně-Řečkovicích) a tak podobně. Dalším šikovným tahem, jak zabránit lidem cestovat komunistickým vlakem, jso souběžné autobusy. Souběžný autobus odjede 10minut před odjezdem vlaku, aby přestup nenavazoval a do cíle bus dojede ve stejnou dobu jako rychlejší vlak. Na tomto umělém ztížení cestování vlaky se úspěšně podílí státní organizace zvaná Sabotáž Železnic a krajští kooridnátoři dopravy. Společným dílem se daří dostat dost lidí do aut a autobusů, jediné správné dopravy budoucnosti. Bohužel v dnešní době se začínají objevovat mladí komunisti, zejména voliči Zelených a Pirátů, kteří dokonce uvažují o zavedení všeobecné vlakové povinnosti a chtějí lidem nařizovat, kdy a kam mohou jet autem. Tito pomýlení jedinci tvrdí, že aut je moc a auta způsobují kolony. Přitom je každému jasné, že za kolony může pražský Hříbek Zdeňek, uzavírky a malá kapacita silnic.
Po pádu totality se naštěstí začaly urychleně stavět dálnice do každé vesnice, okruhy kolem měst i městysů (vesnic i samot), které odvedou tranzitní dopravu a vysvobodí lidi od kolon a dopravní zátěže. Okruhy, zejména ten pražský, jsou nutné pro snížení emisí. Auto jedoucí plynule po okruhu totiž neprodukuje téměř žádné emise, zatímco auto poskakující v koloně skrz Prahu emise produkuje a to významnou měrou. Většina českých měst dosud trpí hustou dopravou a kolony zdržují řidiče, kteří spěchají do práce či vezou babičku k doktorovi. Proto vznikl plán na ekologické obchvaty a okruhy téměř v každém městě. Výstavba okruhů je to nutné pro zajištění plynulé dopravy bez ohledu kolik to bude stát. Význam okruhů lze dobře vidět na skutečnosti, že některé obce čekají na obchvat ne 10 let, ale třeba 40, 50let a přitom neskutečně mučednicky trpí pod tíhou autodopravy, která je však nezbytná jinak nebude v obchodech toaletní papír, rohlíky a mlíko.
Aut neustále přibývá s tím, jak si lidé uvědomují své možnosti a objevují svá potlačovaná práva na motorismus a vlastnictví auta. Proto jsou třeba neustále nové silnice, aby se všichni dostali kam potřebují; nové široké silnice, aby každý mohl jezdit v SUV dle libosti. S rostoucím množstvím silnic je však potřeba stále více peněz na jejich údržbu a opravy, s tím se nedá nic dělat. Řidiči potřebují jezdit a potřebují jezdit po opravených silnicích. Proto nechápu snahy EU o zastavení dotací do dálniční sítě. Aby šikany motoristů nebylo v posledních letech málo, na začátku srpna vypustila vláda do světa další špatnou zprávu. Nepřispějí krajům na opravy okresních silnic. Co si to, prosím pěkně, Babišova vláda dovoluje? Z čeho to mají kraje platit? To jako mají u každé silnice umístit kasičku, aby se chudí a ubozí řidiči na opravy silnic složili? No, to je tedy drzost do nebe volající. Lidi potřebují jezdit do práce, řemeslníci musí vozit stavební materiál, nářadí. Řidiči většinou spěchají a musí jet rychleji než je povolená maximálka. Nemůžou se zdržovat nějakými šikanózními značkami či dokonce kličkovat mezi výmoly a riskovat uražení závěsu kola či rozladění geometrie. A co teprve sanitky a hasiči? Jak ti mají jezdit po těch zničených okreskách? Nebo kamioni, kteří už tak musejí překračovat povolenou hmotnost, aby nemuseli jezdit se zbožím dvakrát. Jezdit s poloprázdnem je neekonomické, a když je nutné objet dálniční úsek, kde dálniční gestapo provozuje váhu, nezbývá než jet po okresce přes zapadlé vesničky. Pokud výmoly a zničená okreska vadí osobákům, co teprve těžkému kamionu, který veze lidem rohlíky a toaletní papír. Povinností státu je udržovat dopravní infrastrukturu (neplést s kolejemi, to je historická dopravní infrastruktura, většinou starý šrot, který se má prodat do starého železa) v pořádku, aby každý řidič mohl v pořádku dojet do cíle.
Babiš sice pořád tvrdí, jak prý vše dělá pro lidi, ale nakonec to bude jeho vláda, která zkrouhne řidiče, tedy nás všechny. Nejlepší ministr dopravy posledních let, novinář a mluvčí pan Kupka, přesně věděl jak moc je dnes šikanovaná kamionová tranzitní doprava od vlakových komunistů. Věděl jak řidiči trpí a proto snižoval mýto, dálniční známky, spotřební daň z nafty, respektoval nedodržování předpisů, jen aby nehrozila genocida svaté silniční dopravy. Babišova vláda, jejíž ministr průmyslu tráví volné víkendy flákáním se v orchestrionech řady 810 na zbytečných lokálkách, tak znovu pokračuje v nepřátelském tažení proti řidičům, že omezují financování silnic. Přitom by se dalo spoustu peněz ušetřit zrušením neekonomických lokálek a nahrazením každého motoráku dvěma či třemi autobusy. Busy přece naftu nespalují, spotřeba nafty je třikrát vyšší kvůli valivému odporu a řidič autobusu pracuje zadarmo, takže busy mohou vozit vzduch sem a tam. Nebo zakázat kuchařky ve školách, uklízečky (fakani si přece po škole mohou podlahy vytřít sami), omezit počet učitelů na polovinu nebo snížit platy doktorům a zdravotním sestřičkám, kteří studovali za peníze z našich daní. Ušetřené peníze je nutné nacpát do silnic a splatit tak dlouhodobý dluh ubližovaným chudáčkům řidičům. Neboť jejich právo na řízení a opravené silnice je neustále omezováno různými uzavírkami a opravami silnic či rekonstrukcemi mostů.
Pokud jste dočetli až sem a dosud jste nepřišli na to, že je si článek utahuje z neustálého fňukání točvolantů a celého autistického řidičstva, měli byste se nad sebou zamyslet. Právo řídit totiž bohužel není obsaženo v Ústavě ČR, stejně jako tam není právo řidičů na opravené okresky. Bohužel na silnicích stále vládne silniční socialismus a to i 36let po pádu celkového komunismu. Stavby a údržba silnic se vůbec neřídí zákony kapitalismu. V kapitalismu platí, že každá infrastruktura či věc se musí zaplatit díky svému využívání, tzv. vydělat si na sebe. Tedy například, že okresní silnice by si měly hradit kraje sami, z daní svých občanů, kteří po nich nejvíce jezdí. Když jdete na koupaliště, na fotbal či na koncert, platíte vstupné. Když se s tunovým strojem vydáte na silnice v majetku kraje neplatíte nic. Peníze nerostou na stromech a opravu opotřebených silnic musí někdo zaplatit. Přeneseně to stejně platí všichni ze daní, mnozí totiž považují stát, za nějakou cizí instanci. Takže když opravu silnic zaplatí stát, jako by se to řidičů netýkalo. Všichni točvolanti jaksi považují za normální, že stát peníze někde sežene (vyrobí, natiskne, ukradne, převede z bitcoinů,…) ale jaksi si už nikdo nepřipustí možnost, že opravy takového množství silnic už prostě státní kasa neutáhne. Bohužel stát tady není jen od toho, aby zajistil občanům pohodlné kroucení kolečkem, musí financovat i jiné věci - školství, zdravotnictví, dávky. Kilometry silnic a dálnic přibývají, ale potřeby řidičů a aut jsou pořád větší a větší, místo požadavky řidičů klesaly úměrně s počtem postavených silnic. Automobilní doprava - tento novodobý budulínek - potřebuje ke svému fungování pořád více a více asfaltu, náklady na silniční dopravu rostou, ale produkce peněz z dopravy neroste. Základní ekonomická poučka říká, že doprava zboží nenavýší hodnotu zboží, maximálně ji sníží poškozením při dopravě. Kolony tisíců kamionů, statisíců osobních aut do státní kasy nijak závratné zisky nepřinesou. A tak peníze dochází a v posledních letech to je vidět čím dál častěji. Není na nové stavby, musí se odkládat zahájení výstavby velkých projektů. EU přestala dotovat výstavbu dálnic, stavba silnic a dálnic je čím dál dražší, je potřeba udržovat víc a víc kilometrů silnic, zatímco příjmy státu nerostou. Toto si řidiči ani kraje, uvyklé na své státní kapesné, neuvědomují a proto tak vřískají, když jim ministerstvo dopravy odepře sladký státní cecík, na kterém jsou závislí. Celková situace na silnicích v mnohém připomíná 80. léta socialismu v ČSSR. Léta dotování silnic a automobilismu ekonomicky vyčerpaly státní kasu, už dochází k omezování financování, omezování oprav, omezování nové výstavby. Řidiči zapoměli, že peníze vznikají prací rukama, produkcí něčeho užitečného, ne spalováním dinosaurů v kolonách. Zdá se tak, že léta zábavy, kdy řidiči měli ze státního placený svůj koníček, pomalu končí. A pokud budou chtít řidiči nadále jezdit po opravených silnicích, budou si to muset safraportsky zaplatit ze svého. Kapitalismus je kapitalismus, peníze nerostou na stromech. Významným zdrojem financí pro kraje tak mohou být stacionární radary, nebo kamery, které budou automaticky pokutovat tranzitující kamiony, které se vyhýbají mýtnému. A konečně zavedení plošného mýta, které budou plati všichni a všude dle hmotnosti vozidla. Aby už konečně silniční komunismus skončil.
