Článek
Paralely v historii nefungují, žádná situace není nikdy 100% stejná. Přesto se jich zuby, nehty držíme. Snad je to tím, že nám pomáhají se zorientovat a najít řešení. Dají nám pocit, že další směřování už známe, což bývá uklidňující.
V posledních měsících není v Česku častěji jmenované paralely než té s Mnichovskou dohodou. O co v ní ve stručnosti šlo? V roce 1938 se Českoslovenští spojenci, Británie s Francií, domluvili s Hitlerem, že mu Československo postoupí část území, které bylo osídlené Němci. Snažili se tak zabránit konfliktu, ale jak už dnes víme – to se nepovedlo. Zbytek území byl obsazen jen za pár měsíců a ke světové válce tak jako tak došlo.
Československo k jednání nebylo přizváno. I když se tak nemohlo jednat o formální akt, deklarace spojenců naše předky nebránit znamenala v podstatě totéž. Na dlouhá desetiletí se tak „Mnichov“ stalo synonymem pro zradu a jednání o nás, bez nás. Churchillovo „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“ se naplnilo doslova.
Ruská dobyvačná agrese na Ukrajině Čechy rozděluje, stala se ale denním obsahem našeho zpravodajství. Vzbudila nebývalou vlnu solidarity s uprchlíky – v zemi, která měla problém přijmout syrské děti k ošetření v nemocnici. Češi dokonce patří mezi významné aktéry i ve vojenské pomoci, a to nejen jako stát, ale i jako jednotlivci. Za zmínku stojí první crowdfundovaný tank, nebo nedávno stejně zaplacený bojový vrtulník.
Válka je nám relativně blízko a agresor je nám dobře známý. Z Hitlerových spojenců roku 1939 byli osvoboditelé roku 1945, pak okupanti roku 1968. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se navíc mohlo mluvit o tom, jak se tu osvoboditelé i okupanti chovali, takže i to jediné pozitivní – osvobození – utrpělo šrámy na obraze budovaném Kremlem.
Když se nyní začíná stále častěji mluvit o mírových jednáních, jsme proto velmi citliví k tomu, když se jich ze začátku Ukrajina neměla účastnit. To je to „o nás, bez nás“. Nemůžeme souhlasit ani s tím, že se napadená země má vzdát území a po okupantovi nikdo žádné ústupky nechce. Appeasement nefunguje. To není historická paralela, to je empiricky ověřený fakt.
Jsem rád, že v tomto duchu Evropští představitelé Donaldu Trumpovi jednohlasně oponovali. Pokud ale má dojít k ukončení ruské agrese za cenu ztráty celistvosti Ukrajiny, musíme udělat vše proto, aby Ukrajina nezůstala slabá, zničená a bez spojenců. O co shovívavější budou ústupky Rusku, o to důrazněji musí jednohlasně zaznít naše varování a náš závazek vůči Ukrajině.
Ono totiž to, zda bude výsledek připomínat Mnichovskou dohodu, nezáleží ani tak na tom, na čem se Kyjev s Kremlem dohodne. Ono to záleží hlavně na našem společném, evropském postoji.
