Článek
Představte si tu absolutní, paralyzující bezmoc. Je vám pouhých pět let. Váš svět by se měl skládat jen z her v prachu před domem, z hlazení toulavých psů a z usínání v matčině náručí. Místo toho se vaše drobné, dětské tělíčko, které sotva začalo růst, mění v těžkou, bolestivou a nepochopitelnou schránku. Vaše břicho se napíná k prasknutí, každý krok bolí a dospělí kolem vás si jen zděšeně šeptají o kletbách a démonech.
Byl začátek roku 1939. Do malé, špatně vybavené provinční nemocnice v peruánském městečku Pisco dorazila zubožená, chudá a k smrti vyčerpaná indiánská žena. Před sebou odevzdaně strkala drobnou, vyděšenou holčičku s tlustými kaštanovými copánky. Ta holčička se jmenovala Lina Medina. Narodila se 23. září 1933 v zapadlé andské vesničce Ticrapo do nesmírně chudé rodiny místního stříbrotepce Tiburela Mediny a jeho ženy Victorie jako jedno z jejich devíti dětí.
Dívenka, která toho dne překročila práh ordinace, měřila jen necelý metr a vážila sotva dvacet kilogramů. Na jejím tělíčku však bylo na první pohled něco děsivě a groteskně nepřirozeného. Její břicho bylo obrovské, tvrdé a napjaté téměř k prasknutí. Její matka Victoria úpěnlivě, se slzami v očích a s klasickým vesnickým pověrami prosila přítomného chirurga, doktora Gerarda Lozadu, aby z její milované dcerky neprodleně vyhnal zlé duchy. Místní vesničtí léčitelé a šamani totiž kdesi v horách selhali a zlověstná boule v břiše děvčátka dál neúprosně rostla.
Když bříško malé Liny začalo na začátku roku 1939 hrozivě a nezadržitelně růst, rodiče nejprve zpanikařili. Věřili, že do děvčátka vstoupil zlý duch hor, nebo že ji proklel soused. Místní šamani nad ní prováděli rituály, pálili byliny a odříkávali zaklínadla, ale zlověstná boule v břiše dál neúprosně rostla a holčička začala trpět těžkými ranními nevolnostmi a ztrátou chuti k jídlu. Když selhala veškerá venkovská magie a Linin stav se zhoršoval, učinil otec Tiburelo zoufalé rozhodnutí. Vzal svou pětiletou dceru a vydal se s ní na vyčerpávající cestu do nemocnice v desítky kilometrů vzdáleném městě Pisco.
Doktor Lozada byl racionální muž vědy. Duchy samozřejmě vyloučil a okamžitě nařídil přípravy na náročnou břišní operaci. Byl si naprosto jistý, že dívčino tělo stravuje masivní, patrně zhoubný nádor, který ji brzy zabije. Když však malou Linu položil na vyšetřovací stůl a detailně ji prohlédl, zažil nepochybně ten absolutně nejděsivější šok celé své dlouhé lékařské kariéry. Zjistil totiž, že malá, sotva pětiletá holčička nemá v břiše vůbec žádnou zhoubnou tkáň.
Šokující odhalení na vyšetřovacím stole
Zpod kůže pětiletého dítěte neuslyšel tiché bublání tekutiny v cystě. Uslyšel jasný, rychlý a rytmický tlukot. Byl to tlukot druhého srdce. Lina byla v osmém měsíci těhotenství.
Jak je něco takového biologicky, fyziologicky a hlavně lidsky vůbec možné? Tento případ se stal okamžitě celosvětovou senzací, která plnila titulní stránky tehdejšího tisku. Doktor Lozada pro jistotu nechal Linu okamžitě převézt do hlavního města Limy k dalším specialistům. Světová lékařská komunita byla zpočátku velmi skeptická, spíše přesvědčená, že jde o propracovaný latinskoamerický podvod. Do Peru se tak sjížděli světoví odborníci, aby prozkoumali každý detail této bizarní anomálie.
Lékaři v čele s doktorem Edmundem Escomelem však provedli sérii nezpochybnitelných rentgenových snímků a testů. Výsledky byly fascinující a hrůzné zároveň. Snímky chrupu a kostí jasně prokázaly, že Lině je skutečně teprve pět let – z úst jí stále ještě vypadávaly první dětské mléčné zuby. Zjistilo se však, že malá Lina trpí extrémně vzácnou a agresivní hormonální poruchou známou jako předčasná puberta.
Její tělo zmateně reagovalo na záplavu dospělých hormonů. Záznamy šokovaného doktora Escomela, publikované později ve slavném lékařském deníku La Presse Médicale, odhalily, že Lina dostala svou vůbec první menstruaci už v neuvěřitelných osmi měsících života (podle některých zdrojů ve dvou a půl letech) a ve čtyřech letech se jí začala vyvíjet prsa. Přestože byla psychicky a emocionálně stále malým batoletem, její vaječníky byly plně funkční a pánevní kosti se předčasně rozšiřovaly do tvaru „miniaturní ženy“.
Den, kdy dítě porodilo dítě
Čas se neúprosně krátil. Vzhledem k její stále zcela dětské a nedostatečně vyvinuté pánvi pochopitelně nepřipadal přirozený porod v úvahu, hrozilo by masivní vnitřní krvácení a jistá smrt matky i plodu.
Byl 14. květen roku 1939 – ironií osudu to bylo v Peru zrovna na Den matek. Lina Medina se ve věku pouhých 5 let, 7 měsíců a 21 dnů ocitla na operačním sále. Operaci prováděli chirurgové Lozada a Busalleu, zatímco doktor Colareta pětiletému dítěti opatrně podával anestezii. Kolem prosklených oken sálu se tísnilo pětatřicet fascinovaných peruánských i zahraničních lékařů, kteří nevěřili vlastním očím.
Skalpel prořízl dětské břicho. A vzápětí se sálem rozlehl silný, naprosto zdravý pláč. Z těla pětileté holčičky byl na svět vytažen chlapec o váze 2,7 kilogramu (téměř 6 liber). Na počest zachránce a operatéra dostal jméno Gerardo.
Zatímco se v přeplněném přednáškovém sále limské nemocnice tísnilo pětatřicet fascinovaných peruánských a zahraničních lékařů, odehrávala se na chodbě o pár metrů vedle srdceryvná a absolutně zvrácená scéna, která plně dokládala hrůzu celého tohoto příběhu. Na studeném nemocničním lůžku ležela čerstvě zašitá, pobledlá a vyděšená pětiletá holčička. Vedle ní v postýlce ležel její novorozený, plačící syn. Ale Lina Medina k němu nenatahovala ruce. Nechápala, kým jí ten drobný tvor je. Odvracela od něj oči, v ručičkách křečovitě a s nábožnou úctou svírala úplně novou, blýskavou hračku – panenku, kterou jí někdo dal –, a prstíky si nervózně přejížděla po svatém obrázku připíchnutém na polštáři.
Dítě v postýlce pro ni nebylo synem. Byl to jen cizí, rušivý element. Její vlastní dětství bylo nenávratně zničeno, její tělo znesvěceno, ale uvnitř byla stále jen malou holčičkou, která si chce hrát s hračkami,.
Hledání viníka
Ale to nejděsivější tajemství celého případu se neukrývalo v lékařských diagnozách. Skrývalo se ve stínech její rodné vesnice. Zatímco biologické vysvětlení poskytlo odpověď na otázku jak mohlo tělo pětiletého dítěte plod odnosit, vyvstala před úřady daleko zlověstnější a mrazivější otázka: Kdo mohl spáchat tak absolutně ohavný, neodpustitelný a násilný čin na pětiletém, zcela bezbranném dítěti?
Vyšetřovatelé na nic nečekali a okamžitě zatkli Linina vlastního otce, Tiburela Medinu, pro těžké podezření ze sexuálního zneužívání, incestu a znásilnění. Jenže rok 1939 v Peru neznal žádné testy DNA. Pro naprostý nedostatek jakýchkoliv přímých a usvědčujících důkazů museli úředníci otce zanedlouho s omluvou propustit na svobodu.
Následně padlo podezření na jednoho z jejích starších, údajně psychicky narušených nevlastních bratrů, ale i tato stopa vychladla. Další, mnohem temnější teorie, hovořila o vlivu divokých a nebezpečných vesnických náboženských rituálů (tzv. slavností plodnosti) v izolovaných oblastech andských hor, které prý nezřídka končily nezřízeným násilím a krutými orgiemi, jichž se mohla pětiletá Lina stát náhodnou a děsivou obětí.
A co na to sama Lina? Ta po celý svůj život mlčela. Úřady, psychologové i rodina na ni naléhali, ale ona nikdy jméno svého tyrana a násilníka neprozradila. Doktor Escomel do svých poznámek smutně a rezignovaně zaznamenal, že je velmi pravděpodobné, že z důvodu svého extrémně nízkého věku a kognitivní nezralosti ani sama přesně nevěděla, co se jí to vlastně stalo, a „nedokázala dát vyšetřovatelům vůbec žádné přesné odpovědi“. Skutečná pravda a jméno monstra tak zůstaly navždy pohřbeny kdesi v její těžce traumatizované mysli. Nebo možná v ledovém strachu z pomsty.
Zapomenutá
Lze si představit, že když se dítě stane obětí takto brutálního zločinu a světovou senzací, stát se o něj postará. Opak byl pravdou. Ačkoli byl Linin případ propírán ve všech světových novinách, peruánská vláda se k rodině zachovala naprosto macešsky a lhostejně. Neschválili jim žádnou speciální péči, žádnou rentu, žádnou ochranu. Nabídky k finanční pomoci přicházely pouze od dravých severoamerických filmových studií a promotérů poutí, kteří nabízeli i 5 000 dolarů za to, že budou moci pětiletou matku se synem vystavovat v kleci jako pouťové zrůdy. Rodina – k jejich obrovské cti – tyto zvrácené nabídky hrdě odmítla.
O Linu a jejího malého synka se tak nakonec jako jediní starali samotní lékaři. Doktor Lozada jí zajistil stipendium a později, když dospěla, ji zaměstnal ve své limské klinice jako obyčejnou sekretářku. Jen díky tomu mohla Lina svému synovi Gerardovi zaplatit kvalitní středoškolské vzdělání.
Rodina se rozhodla Gerarda chránit před hrůznou pravdou. Vyrůstal v pevně zakořeněném přesvědčení, že mladá dívka jménem Lina, která mu platí školu, je ve skutečnosti jeho starší sestra, a Tiburelo s Victorií jsou jeho rodiče. Teprve když mu bylo deset let a šikana ze strany posmívajících se dětí na ulici začala být nesnesitelná, museli si s ním sednout a říct mu tu krutou, šokující pravdu o jeho zplození.
Ačkoliv Gerardo vyrostl v relativně zdravého muže, štěstí a dlouhý život mu nebyly přány. Zemřel v roce 1979 ve věku pouhých čtyřiceti let na těžké onemocnění kostní dřeně (leukémii).
Sama Lina Medina si celý život nesla obrovské, neviditelné stigma. V roce 1972, jako dospělá žena, se nakonec provdala za muže jménem Raúl Jurado a dokonce téměř ve čtyřiceti letech porodila druhého syna. Žili ve velmi skromných podmínkách, v jedné z chudinských čtvrtí v Limě, daleko od zraků dychtivé veřejnosti.
Po zbytek svého života se Lina úzkostlivě a s panickou hrůzou vyhýbala jakékoliv pozornosti médií. Nechtěla se stát cvičenou opicí pro novináře. Zcela nekompromisně odmítala a odháněla i ty nejlukrativnější a nejštědřeji placené nabídky ze zahraničí na exkluzivní rozhovory a vzpomínkové knihy. Agentuře Reuters v roce 2002 rozzlobeně zabouchla dveře před nosem. Toužila jen a pouze po naprosté anonymitě, klidu a po tom, aby svět na její jizvy zapomněl.
Příběh Liny Mediny a jejího syna Gerarda dnes není jen vybledlým záznamem v tlustých učebnicích lékařské fakulty, dokazujícím zrádnost hormonální předčasné puberty. Je to především neskutečně mrazivé memento. Je to obrovský temný mrak visící nad totálním a fatálním selháním lidské společnosti jako celku. Je to příběh ukradeného dětství, příběh, kdy musela nevinná, pětiletá holčička ze dne na den doslova vyměnit milovanou blýskavou panenku za plačící, skutečné lidské miminko.
Zrůda z masa a kostí, která jí toto bolestné utrpení způsobila, se s největší pravděpodobností po celou dobu klidně a nerušeně usmívala někde po jejím boku v té malé peruánské vesnici. Možná to byl příbuzný, možná soused, možná ctěný šaman. Nikdy za svůj čin nepykal a úspěšně unikl veškeré pozemské spravedlnosti, zatímco pětileté dítě si muselo projít peklem na operačním stole.yměnit milovanou blýskavou panenku za plačící, skutečné lidské miminko. Zrůda z masa a kostí, která jí toto bolestné utrpení způsobila, se s největší pravděpodobností po celou dobu klidně a nerušeně usmívala někde po jejím boku v té malé peruánské vesnici. Nikdy za svůj čin nepykala a úspěšně unikla veškeré pozemské spravedlnosti.
A myslíte si vy sami, že pětiletá Lina jméno svého nelítostného násilníka doopravdy nevěděla, jak tehdy omlouvali doktoři, nebo toho netvora po celý zbytek svého dlouhého života úzkostlivě kryla z čirého, ochromujícího strachu před pomstou vlastní rodiny či izolované andské komunity? Napište mi svůj názor a vlastní pohled dolů do komentářů!
Zdroje
Wikipedia: Lina Medina: https://en.wikipedia.org/wiki/Lina_Medina
Time Magazine Archive: Medicine - Little Mother: https://time.com/archive/6864505/medicine-little-mother/
All That's Interesting: https://allthatsinteresting.com/lina-medina
The Telegraph India: https://www.telegraphindia.com/world/six-decades-later-world-s-youngest-mother-awaits-aid/cid/1560903
Trov Newspaper Archives: https://trove.nla.gov.au/newspaper/article/12639212
