Článek
U nás v práci nedávno zavedli nové, velmi přísné pravidlo: žádné osobní mobilní telefony během pracovní doby. Všechny jsme dostaly email psaný velkými písmeny, následovala porada, kde nám naše vedoucí, paní Králová, s výrazem generála vysvětlovala, jak telefony snižují naši produktivitu a narušují profesionální prostředí. Pravidla byla jasná – telefon musí být ztlumený a schovaný z dohledu, ideálně zamčený ve skříňce v šatně. Kdo bude přistižen, čeká ho napomenutí.
Jako poctivá zaměstnankyně jsem se pravidlem řídila do puntíku. Každé ráno před začátkem směny jsem si na mobilu vypla zvuk, zamkla ho do své plechové skříňky a klíček strčila do kapsy. Během dne jsem se plně věnovala práci a na telefon si ani nevzpomněla.
Takhle to fungovalo několik dní. Paní Králová občas prošla po kanceláři a s uspokojením pokyvovala hlavou, jaké hrobové ticho a soustředěnost u nás panují.
Pak to ale přišlo. Asi po týdnu si mě paní Králová odtáhla stranou do kuchyňky. Vypadala neuvěřitelně podrážděně. Založila si ruce v bok a spustila: „Lucie, můžu se zeptat, proč mi nezvedáte telefon? Volala jsem vám asi pětkrát! Potřebovala jsem s vámi něco urgentně zkontrolovat!“
Podívala jsem se na ni s klidným, možná trochu nechápavým výrazem a odpověděla jsem: „Ale paní vedoucí, já se jen řídím novým firemním nařízením. Můj telefon je vypnutý a zamčený ve skříňce, přesně jak jste nám řekla.“
Její výraz byl k nezaplacení. Bylo vidět, jak se v ní pere naštvanost s vědomím, že mám pravdu. Chvíli hledala slova a pak se pokusila z toho vybruslit: „No to ano, ale… když volám já, tak byste měla použít trochu ‚selského rozumu‘ a předpokládat, že je to důležité!“
To už jsem se ale nedala. Slušně, ale pevně jsem odpověděla: „Nezlobte se, ale nehodlala jsem riskovat písemnou výtku za porušení pravidla, které jste teprve před pár dny tak přísně zavedla. Řídila jsem se pokyny.“
Paní Králová na to už neměla co říct. Jen něco zabručela a uraženě odkráčela.
A víte, co je na tom nejlepší? Od toho dne to přísné pravidlo o zákazu telefonů nějak záhadně utichlo. Žádné další přednášky. Žádné další připomínky v emailech. A jsem si docela jistá, že jsem ten týden nebyla jediná, kdo nechal pár hovorů od naší paní vedoucí spadnout rovnou do hlasové schránky.
