Článek
Je sobota, 6:55 ráno. Po náročném pracovním týdnu se zachumláte do peřin a těšíte se, že konečně doženete spánkový deficit. Děti ještě spí, dům je tichý. A pak to přijde.
Vrrrrr!
Zvuk příklepové vrtačky, který se panelem nese jako kovem, vám projede hlavou spolehlivěji než nejsilnější espresso. Vibrace cítíte až v zubech.
Vítejte v české realitě roku 2026. V době, kdy řemeslníci stojí statisíce a nejsou k sehnání, se z našich domovů staly dílny amatérských kutilů. A z víkendů, které mají sloužit k odpočinku, se stalo bitevní pole, kde právo na klid prohrává s právem na „vylepšování hnízda“.
„Mám na to právo, volej si koho chceš“
Scénář je v tisících českých vchodů vždy stejný. V pyžamu, s tepem 180, vyběhnete o patro výš. V chodbě se vznáší oblak prachu, na zemi jsou kusy omítky. Zvoníte. Nic. Bušíte na dveře.
Otevře soused v montérkách, v ruce ještě drží tu zbraň hromadného ničení, na tváři respirátor.
„Prosím vás, je sedm ráno, je sobota! Máme malé dítě, konečně usnulo. Nemohl byste začít aspoň v devět?“ zkoušíte to zpočátku slušně, i když ve vás vře krev.
Odpověď? Často arogantní výsměch, který vás odzbrojí.
„Je po šestý, paninko. Noční klid skončil. Dělám rekonstrukci, chodím do práce a jindy na to nemám čas. Je to můj byt a budu si v něm dělat, co chci. Na shledanou.“
A dveře se zabouchnou. Vzápětí se ozve další Vrrrrr, tentokrát snad ještě hlasitěji. Stojíte tam, zaprášení, plní vzteku, a víte jediné: nemůžete dělat vůbec nic.
Past jménem „přiměřenost“
Možná v zoufalství sáhnete po telefonu a chcete volat policii. Ušetřete si kredit. Pokud není mezi 22:00 a 6:00, policie nemá páky. Česká legislativa sice mluví o tom, že hluk nesmí překročit „míru přiměřenou poměrům“, ale v praxi je to nevymahatelné.
Policista přijede (pokud vůbec), sepíše záznam a pokrčí rameny: „Pán rekonstruuje, to se musí vydržet. Zákon neporušuje.“
Hygienická stanice? Ta v soukromých bytech hluk z vrtání neměří. Domovní řád, který zakazuje hluk o víkendu? To je pro mnoho vlastníků jen cár papíru na nástěnce bez právní váhy.
Nekonečný příběh „Svépomocí s.r.o.“
Nejhorší na tom není hluk samotný, ale jeho trvání. Profesionální firma by jádro vybourala za dva dny intenzivního hluku, kdybyste byli v práci. Soused, který to dělá „po práci a o víkendech“, to bude pižlat tři měsíce.
Každou sobotu. Každou neděli.
Z vašeho bytu se stane vězení. Nemůžete si číst, nemůžete se dívat na televizi, nemůžete odpočívat. Jen sedíte v tichu a s hrůzou čekáte, kdy to zase začne.
Je to daň za drahé bydlení. Ale proč ji mají platit sousedé svými nervy? Slušnost a ohleduplnost se z bytových domů vytratila. Nahradilo ji bezohledné sobectví schované za větu: „Já na to mám právo.“
Máte také souseda, který miluje svou vrtačku víc než lidi? Nebo jste to vy, kdo potřebuje bydlet a ostatní to „musí vydržet“? Podělte se o své zkušenosti v diskuzi.
Zdroje
Kurzy.cz: https://www.kurzy.cz/zakony/89-2012-obcansky-zakonik/paragraf-1013/
Frank Bold: Manuál pro občany obtěžované hlukem - co dělat?
eMimino.cz: https://www.emimino.cz/diskuse/sousede-jsou-nesnesitelni-137954/strankovani/2/
Modrá střecha: Fórum: Hluk o svátcích a víkendech při rekonstrukci
