Článek
Srpen roku 1990 v texaském městečku Dickinson byl horký a vlhký. Vzduch voněl blížícím se deštěm a asfaltem. V přízemním bytě na Lobit Drive se chystala ke spánku osmiletá Jennifer Schuett. Byla to veselá dívka, která milovala školu a cítila se bezpečně jen v přítomnosti své matky. Té noci ale osud rozdal karty krutým způsobem. Jennifer, poštípaná od komárů, se v matčině posteli neklidně vrtěla. Její vyčerpaná máma ji poprosila, aby se pro jednou vyspala ve svém pokoji.
Jennifer se podívala na maminku a řekla větu, která se později stala mrazivým mementem jejich vztahu: „Jen proto, že tě mám ráda, mami, půjdu dnes spát do svého pokoje.“
Odešla do dětského pokoje, rozsvítila lampu ve tvaru žárovky a usnula s knihou v ruce. Netušila, že to je naposledy, co usíná jako bezstarostné dítě. Jen o pár hodin později, kolem druhé ranní, se probudila v náručí cizího muže, který ji oknem vynášel do temnoty.
Tento příběh není jen o brutálním zločinu. Je to svědectví o neuvěřitelné síle malé holčičky, která se odmítla nechat umlčet, i když jí vrah doslova vzal hlas. Je to příběh o trpělivosti, forenzní vědě a spravedlnosti, která si na svou chvíli počkala devatenáct let.
Únos
Když se Jennifer probrala v náručí únosce, instinktivně chtěla křičet. Muž jí ale zakryl ústa dlaní a pošeptal jí lež, která měla zajistit její poslušnost: „Jsem policista v utajení. Neboj se, vezu tě za maminkou.“Osmileté dítě, vychované k důvěře v autority, ztichlo. Muž ji posadil do auta, na klín, a vyrazil do noci.
Pachatel, Dennis Earl Bradford, ji vozil bezcílně tmou. Jennifer, ač paralyzovaná strachem, si všímala detailů. Cítila pach alkoholu a cigaret. Viděla plechovky piva. Její mysl, vybičovaná adrenalinem, fungovala jako kamera, která nahrává důkazy pro budoucnost, o které ještě nevěděla, zda nastane.
Bradford zastavil na odlehlém poli zarostlém vysokou trávou. Tam skončila hra na hodného policistu. Brutálně ji znásilnil a škrtil ji. Když dívka stále jevila známky života, rozhodl se dílo dokončit. Vytáhl nůž a podřízl jí hrdlo od ucha k uchu.
Řez byl hluboký. Protnul svaly a hlasivky, ale zázrakem minul krkavice – hlavní tepny zásobující mozek krví. Kdyby čepel zajela o milimetr vedle, Jennifer by vykrvácela během několika vteřin. Bradford, přesvědčený, že je mrtvá nebo umírá, udělal něco nepochopitelně krutého. Zvedl její bezvládné tělíčko a pohodil ji na velké mraveniště ohnivých mravenců.
Pak nasedl do auta a odjel. Nechal ji tam nahou, krvácející, vydanou napospas hmyzu a texaskému slunci.
Němý křik
Jennifer nezemřela. Ležela v poli, neschopná pohybu, neschopná vydat hlásku. Mravenci ji bodali po celém těle. „Cítila jsem, jak po mně lezou, jak mě koušou,“ vzpomínala později. Pokusila se křičet, ale z hrdla jí vycházel jen sípavý zvuk a krevní bubliny. Sáhla si na krk a cítila zející ránu.
V tu chvíli se dostavil zvláštní klid. Disociace. „Nepamatuji si, že bych se bála… Cítila jsem mír s tím, co se mělo stát – což byla smrt,“ popsala své pocity. Hrála mrtvou, aby se ochránila, kdyby se vrah vrátil. Ležela tam čtrnáct hodin. Přežila noc, přežila spalující dopolední žár.
Záchrana přišla v podobě dětí, které si v poli hrály na honěnou. Jedno z dětí zakoplo o to, co považovalo za svého kamaráda schovaného v trávě. Místo toho našly zkrvavenou dívku pokrytou mravenci.
Když na místo dorazil policista, klekl si k ní a opakoval: „Zůstaň se mnou, prosím, zůstaň se mnou.“ Jennifer byla naložena do vrtulníku Life Flight. V nemocnici v Galvestonu lékaři nevěřili, že přežije. A pokud ano, tvrdili, že už nikdy nepromluví.
Pero místo zbraně
Jennifer se probrala do světa ticha. Měla provedenou tracheostomii, nemohla mluvit, bála se mužů – dokonce kopla lékaře, protože v něm viděla hrozbu. Ale její mysl byla jasná. Vyžádala si papír a tužku.
Ačkoliv byla pod vlivem silných léků proti bolesti, začala psát. Byla to jedna z nejdůležitějších výpovědí v historii kriminalistiky. Osmileté dítě napsalo:
„Řekl, že se jmenuje Dennis.“
Popis: Běloch, 30–40 let, brýle, černý knír, jizva na tváři.
Detaily: Cigarety v červenobílých a zlatobílých krabičkách, pivo „Light Bud“.
K lůžku byla přivolána forenzní výtvarnice Lois Gibsonová, legenda ve svém oboru. Jennifer nemohla mluvit, komunikovaly jen pomocí psaní a gest. Gibsonová dokázala z traumatizované dívky dostat obraz pachatele. Výsledná skica byla mrazivě přesná.
Když se po letech porovnala skica s fotografií Dennise Bradforda z roku 1990, shoda byla děsivá. Stejné brýle, stejný knír, stejný prázdný výraz. Jennifer si pamatovala tvář svého kata dokonale.
Život ve strachu
Případ ale uvízl na mrtvém bodě. Policie měla jméno „Dennis“ a skicu, ale v roce 1990 neexistovaly propojené databáze, jak je známe dnes. Jennifer se uzdravila, naučila se znovu mluvit (navzdory prognózám), ale její dětství skončilo.
Vyrůstala v Dickinsonu v neustálém strachu. „Každý den byl jako lov na podezřelého. Myslela jsem si, že to může být kdokoliv. Mohl to být náš nový soused,“ svěřila se. Spala při rozsvíceném světle, bála se tmy, bála se otevřených oken. Její dědeček chodil pravidelně na policii a ptal se: „Co děláte pro mou vnučku?“ Zemřel dříve, než se dočkal odpovědi.
Důkazy z místa činu – Jennifeřino oblečení, spodní prádlo a tričko – ležely v krabici ve skladu důkazů úřadu šerifa okresu Galveston. V roce 1990 byla analýza DNA v plenkách a vzorky byly příliš malé nebo znečištěné. Ale detektivové udělali to nejdůležitější: nevyhodili je.
V roce 2008 se případu ujala dvojice vyšetřovatelů: detektiv Tim Cromie z Dickinsonu a zvláštní agent FBI Richard Rennison. Rozhodli se vsadit vše na moderní technologii. Poslali staré důkazy do laboratoře FBI v Quanticu. Čekání trvalo rok.
Spravedlnost
V roce 2009, devatenáct let po útoku, zazvonil agentu Rennisonovi v noci telefon. Laboratoř měla shodu. DNA nalezená na důkazech patřila muži, který byl v systému CODIS (národní databáze DNA) díky předchozímu odsouzení.
Jméno znělo: Dennis Earl Bradford.
Detektivové zjistili šokující skutečnost. V době únosu v roce 1990 bydlel Bradford na adrese 500 Tanglewood v Dickinsonu. Bylo to méně než 400 metrů od bytu Jennifer. Celou dobu, kdy se malá Jennifer bála, že vrah je soused, měla pravdu. Byl hned za rohem.
Dne 13. října 2009 policie zaklepala na dveře v North Little Rock v Arkansasu, kde Bradford žil a pracoval jako svářeč. Když ho zatýkali, řekl jen cynicky: „Nechytili jste mě 20 let, ale rozhodně jsem tomu neunikl.“
Při výslechu se snažil zapírat, tvrdil, že se za Jennifer „modlil“, když viděl letáky o jejím únosu. Ale pod tíhou důkazů DNA a přesnosti Jenniferina popisu se nakonec zlomil a přiznal.
Pro Jennifer to byl moment absolutního zadostiučinění. „Když jsem otevřela ten email s jeho fotkou, byla jsem v šoku. Bylo to, jako by Lois Gibsonová kreslila tu skicu přímo podle té fotky,“ řekla.
Konec zbabělce
Vše směřovalo k velkému procesu. Jennifer byla připravená svědčit. Chtěla se mu podívat do očí a ukázat mu, že ji nezlomil. Že vyhrála. Bradford byl obviněn z pokusu o vraždu.
Ale Dennis Bradford se rozhodl jinak. V květnu 2010, krátce před začátkem soudu, se ve své cele v Galvestonu oběsil.
Znovu se vyhnul zodpovědnosti. Jennifer to zpočátku cítila jako zradu. Chtěla slyšet slovo „vinen“. Ale pak našla smír. „Jsem velmi ráda, že už nikdy nikomu neublíží,“ prohlásila.
V srpnu 2010, přesně 20 let po útoku, udělala Jennifer něco, co vyžaduje obrovskou vnitřní sílu. Šla k neoznačenému hrobu Dennise Bradforda. Stoupla si nad hlínu, pod kterou ležel muž, který ji chtěl zničit, a přečetla mu své prohlášení pro soud.
„Vybral sis špatnou malou, dvacetikilovou osmiletou holčičku… protože jsem na tebe myslela 19 let každý den a pomáhala tě hledat. Nejsem oběť, jsem vítězka.“
Bradfordův útok zanechal na Jennifer trvalé následky. Infekce z brutálního znásilnění v dětství jí nevratně poškodila vejcovody, což zjistila až v dospělosti, když se snažila otěhotnět. Lékaři jí museli vejcovody odstranit.
Zdálo se, že jí Bradford vzal i možnost být matkou. Ale Jennifer se nevzdala ani tentokrát. Podstoupila náročné IVF (umělé oplodnění). V roce 2012 se jí narodila zdravá dcera.
Dnes je Jennifer Schuett aktivistkou, která pomáhá jiným obětem a bojuje za legislativní změny v oblasti odebírání DNA. Její jizvy na krku jsou stále viditelné, ale už je neskrývá. Jsou důkazem její nezlomnosti. Její hlas, který měl být navždy umlčen, zní silněji než kdy dřív.
Zdroje:
CBS News: Jennifer Schuett case: Afraid of the Dark https://www.cbsnews.com/news/jennifer-schuett-case-afraid-of-the-dark-texas-woman-seeks-justice-in-childhood-kidnapping-attack/
Blurred Bylines: Jennifer Schuett Survived Dennis Bradford Kidnapping https://blurredbylines.com/articles/jennifer-schuett-survived-dennis-bradford-kidnapping/
Click2Houston: Rape survivor overcomes odds, prepares for motherhood https://www.click2houston.com/news/2012/07/03/rape-survivor-overcomes-odds-prepares-for-motherhood/
FBI News: Justice at Last - Arrest in 19-Year-Old Cold Case https://www.fbi.gov/news/stories/2009/october/shuett_101309
CBS News: Kidnapped Texas girl described attacker in notes to police https://www.cbsnews.com/media/jennifer-schuett-kidnapped-texas-girl-described-attacker-in-notes-to-police/
KHOU: Sheriff: Suspected child rapist hangs himself in Galveston County Jail https://www.khou.com/article/news/sheriff-suspected-child-rapist-hangs-himself-in-galveston-county-jail/285-342153253
