Článek
A chci poděkovat. Poděkovat za lásku a péči, kterou dáváte dětem. Za čas, vynalézavost a otevřenou mysl. Za oči připravené vidět, uši slyšet a ruce pomoct a obejmout. Za všechny ty poutírané zadečky, umyté ručičky a učesané vlásky. Za malování, vyrábění z plastelíny, stavění z lega. Za všechny informace, které z mých dětí padají jako z encyklopedie. Za všemožné besídky, dílničky a vystoupení. Za výlety a školky v přírodě. Za konstantní zasévání nejen znalostí a dovedností, ale také hodnot. Za potulení, pohlazení a úsměv.
Dobrých učitelů je třeba si vážit. Ano, učit může jít každý, kdo získá požadované vzdělání, ale ne každý pak vykonává své poslání dobře. A já jsem ohromně vděčná, že naše modlitby byly vyslyšeny, a děti mají takové štěstí na učitele, učitelky a vychovatelky, že se sama sebe ptám, jestli je to vůbec možné.
Takže pokud můj článek čte nějaký učitel zralý na vyhoření, který učí s nejlepším vědomím a svědomím, ale cítí se nepovšimnutí, nedoceněně, bez smyslu, zkrátka pod psa, hlavu vzhůru. Vaše práce možná nejde až tak vidět a nedočkáte se uznání, ale jste nesmírně důležití zahradníci dětských duší a mozků. A to se počítá.
Takže pěkný den učitelů a největší díky posílám lidem z Motýlka, Provaznické a Erbenky (však vy víte).
