Článek
Pokud nejedeš, tak na to asi nemáš. A pokud říkáš, že nechceš jet, tak asi kecáš.
Já netvrdím, dovolený jsou krásný, já osobně jsem jako děcko a teenager měla ráda opalování se u moře a čtení, případně i nějaký ty hory nebyly úplně nejhorší, ale teď jakožto matka tří kusů do šesti let se na ty rodinné dovolené skrz růžové brýle už nedívám. Vlastně přes žádné brýle, spíš před nima zavírám oči, protože představa, že všechno to skvělé a úžasné, co s dětmi dennodenně zažíváme, jako je křik, pláč, rozbitý kolena, koflikty a nevyspání, akorát zažíváme někde jinde za x desítek tisíc, mi teda spíš udělá špatně od žaludku, než že by mi vykouzlila v břiše duhové motýlky.
Uznávám, nejsem objektivní, protože celkem nerada cestuji. I když tuto skutečnost jsem o sobě objevila až po příchodu mých dětí, které celkem nerady cestují, takže kdo ví, jak to s mým postojem k cestování vlastně je, ale to je už stejně jedno.
Mimochodem zas takoví barbaři, kteří držej doma děcka v zasmogovaný Ostravě, zase nejsme. V únoru jsme vyjeli na dva dny do Prahy a v květnu dokonce na 5 nocí do Zálesí u Javorníku! (Teď nažhavte mapy.cz, protože to je konec světa, ale je tam nádherně).
Nicméně stejně si neustále se svými známými i přáteli přehazujeme otázku Tak co? Kam jedete letos na dovolenou? jako ping-pongový míček. Někdy se dokonce zeptám jako první, protože mě to fakt zajímá, a až se zeptají oni, tak mi dojde, že vlastně nikam nejedeme a že zase budem vypadat jak špatní, špatní rodiče nebo socky. Teď, co je horší, že jo.
Tak se vždycky snažím zablýsknout naším Zálesím, ač květen je pro dovolenkáře dávná minulost, to oni mezitím stihli minimálně polské Maledivy a Plitvická jezera, a tak ještě z rukávu vytáhnu absolutní trumf, a to že děti pojedou na 4 dny k babičce a dědovi. To vlastně říkám alibisticky, aby si lidi nemysleli, že děcka chudáky celé léto dusím na zahradě a neukážu jim kus světa. Takže wow, hustý! Bruntál! Skoro jako Bali, nebo aspoň Abú Dhabí. I když je fakt, že nějaký vzrůšo asi ještě bude, protože jak budou děti poprvé všechny z baráku na 4 dny, nejspíš si zajedeme sami někam s manželem. Nicméně naše požadavky jsou celkem směšné - prostě nám uvařte a nechte nás vyspat, takže jízdu na velbloudech nebo procházku deštným pralesem nečekejte. To spíš ty Beskydy nebo Jeseníky, když se rozhodneme jako hodně daleko vycestovat.
Nakonec se ještě podělím o příběh, který nádherně tuto roztomilou českou posledlost dovolenou, ideálně u moře, vystihuje. Když jsem před pár lety jela přibližně touto dobou v tramvaji, vyslechla jsem rozhovor dvou kamarádek ve středních letech.
Tak co? Jedete někam na dovolenou?
Joo, letos nám konečně vyšlo to Chorvatsko.
No tak to je skvělý! Vidiš to! Budete si vařit?
Jo, jasně. Ale abychom si tam vůbec měli za co koupit zmrzlinu…
Prosimtě, to nevadí! No, tak co, hlavně, že KONEČNĚ jedete k moři, ne?
A nakonec. Ne že mě budete kamenovat. Pokud někdo dovolené miluje, tak to je super, ať jezdí. Ale pokud se někdo zadluží tak, že to do Vánoc, tedy do období další půjčky, nestihne splatit, jen proto, aby se jelo na dovolenou, protože prostě jezdí všichni, to mi prostě přijde přehnané.
